11 C 7/2021

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Pavlem Rumlem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený anonymizováno údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený anonymizována dvě slova jméno příjmení sídlem adresa o určení vlastnictví k nemovité věci

I. Žaloba, aby bylo určeno, že žalobce je vlastníkem id. ½ pozemku p. č. st. [anonymizováno] o výměře 331 m², vedeném jako„ zastavěná plocha a nádvoří“, jehož součástí je stavba [adresa], způsob využití„ rodinný dům“, a id. ½ pozemku [parcelní číslo] o výměře 232 m², vedeném jako„ zahrada“, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro okres [okres], obec Náchod, [katastrální uzemí], vedeném u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradu nákladů řízení částku 17 000 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě dne 22. 4. 2021 domáhal určení, že je vlastníkem id. ½ pozemku p. č. st. [anonymizováno] o výměře 331 m², vedeném jako„ zastavěná plocha a nádvoří“, jehož součástí je stavba [adresa], způsob využití„ rodinný dům“, a id. ½ pozemku [parcelní číslo] o výměře 232 m², vedeném jako„ zahrada“, vše zapsáno na listu vlastnictví [číslo] pro okres [okres], obec Náchod, [katastrální uzemí], vedeném u Katastrálního úřadu pro Královéhradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod. Toto žalobce odůvodnil tím, že výše uvedený spoluvlastnický podíl na nemovitosti daroval žalovanému na základě darovací smlouvy z 25.7.2011 a nyní se domáhá vrácení daru dle § 630 zákona č. 40/1964 Sb. ve znění účinném do 31.12.2013 z důvodů jeho dobré mravy hrubě porušujícího chování k jemu a k členovi jeho rodiny. Takové jednání žalovaného žalobce spatřuje v tom, že žalovaný postupně uzavřel 3 zástavní smlouvy (v roce 2009, 2011 a 2017), přičemž se souhlasem matky zatížil celou nemovitost. Prostředky získané z úvěrů žalovaný v rozporu se svými sliby nevyužil k zajištění vlastního bydlení. Dalším důvodem k domáhání se vrácení daru je dle žalobce okolnost, že k darování ideálního podílu na nemovitosti došlo s tím, že žalovaný mu odpustí jeho dluh vůči němu ve výši [částka] vzniklý tím, že žalovaný za něho splnil ručitelský závazek v této výši. Žalovaný však přes dohodu trval na uhrazení dluhu a k jeho splácení přiměl matku pohrůžkami, že přijde o dům, přičemž matka od března 2012 do dubna 2017 takto žalovanému splácela částku 2 300 Kč měsíčně a od května roku 2017 do září roku 2020 splácela částku 1 300 Kč. Následně matka se splácením přestala a žalovaný po ní vymáhal další splátky s výhrůžkami, že jinak přijde o dům, a požadavky vůči matce navýšil až na částku 3 000 Kč měsíčně, a to až do roku 2030. Poté, co žalobce i jeho matka požadavky žalovaného odmítli splnit, začal žalovaný své výhružky realizovat nejprve návrhem na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví a dále i podáním žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, ačkoli ví, že žalobce ani matka nemají dostatek prostředků na vyplacení spoluvlastnického podílu.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že vždy jednal v souladu se zákonem a nedopustil se žádného hrubého jednání porušujícího dobré mravy vůči žalobci ani vůči matce. Uzavírání úvěrových smluv bylo jeho právem a byla-li smlouva spojena se zástavním právem, byla vždy odsouhlasena i jeho matkou a podepsána. Podaná žaloba je dle žalovaného pouze reakcí na jeho požadavek na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, což je jeho právem. Ve vztahu k jednotlivým smlouvám žalovaný uváděl, že úvěrovou smlouvou z roku 2009 s ČSOB uhradil v prvé řadě dluh žalobce ve výši [částka] plus příslušenství, zbytek peněz využil ke svému podnikání. Úvěrovou smlouvou z roku 2011 u [příjmení] [příjmení] došlo k refinancování předchozího úvěru z roku 2009, přičemž se jednalo o hypotéční úvěr neúčelový, a rovněž tak úvěr z roku 2017 u Sberbank je refinancováním předchozího úvěru z roku 2011. Žádná z úvěrových smluv nebyla vázána na poskytnutí bydlení. Dále žalovaný popírá, že by kdy žalovanému odpustil dluh a tvrdí, že darovací smlouva byla uzavřena z popudu jejich otce, který spoluvlastnický podíl chtěl původně převést na žalovaného, z iniciativy matky ho však převedl v roce 2006 na žalobce, nicméně v reakci na způsob života žalobce a jeho nesplácení dluhů, došlo v roce 2011 k uzavření darovací smlouvy. Dále žalovaný uvádí, že již v té době byl žalobce předlužený, 1.6.2015 na sebe podal návrh na předlužení ke Krajskému soudu v Hradci Králové s tím, že má 6 věřitelů a dluhy [částka], oddlužení bylo povoleno a splněno pravomocně k 5.1.2021.

3. Žalobce ve svém doplnění žaloby ze dne 5. 8. 2021 popíral, že byl předlužen již v roce 2006 s tím, že v té době měl dluh pouze u Komerční banky, za který mu ručil žalovaný a který také žalovaný dle názoru žalobce předčasně splatil. Žalobce dále trval na tom, že žalovaný mu uváděl, že úvěrové smlouvy jsou na zajištění jeho bydlení, a opakuje, že jeho jedinou motivací k uzavření darovací smlouvy bylo to, že žalovaný mu měl odpustit jeho dluh, a dále i naléhání jeho matky. Dále žalobce uvádí, že„ rozhodnutí podat žalobu na určení vlastnického práva bylo důsledkem žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví podané žalovaným“. Žalobce spatřuje porušení dobrých mravů nikoli v samotném uzavírání úvěrových smluv žalovaným a v podání žaloby na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví, ale v tom, za jakých okolností tato práva realizuje.

4. Ze svědecké výpovědi matky bylo zjištěno, že k rozpadu jejího soužití s otcem žalobce a žalovaného došlo někdy před 30 lety, k vypořádání jejich SJM však došlo až v roce 2015. Otec chtěl původně svůj podíl převést na žalovaného, ona ho však přesvědčila, aby podíl převedl na žalobce, protože [jméno] (tj. žalovaný – pozn. soudu)„ již byl zabezpečený“. Žalobce přišel s nápadem, že si pořídí bydlení jinde a někdy v roce 2010 si bral úvěr na asi 900 000 Kč. Svědkyně se neúčastnila jednání mezi žalovaným a žalobcem ohledně převodu podílu na domu a má jen obecné povědomí, že [jméno] uhradí nějaký [anonymizováno] dluh a [jméno] mu převede podíl na domu. Svědkyně nejprve posílala [jméno] 2 300 Kč měsíčně, protože jí tvrdil, že to je [anonymizováno] dluh a on by ho z něho nedostal. [jméno] o tom zprvu nevěděl, dozvěděl se o tom až někdy v roce 2015 či 2016 a reagoval na to rozhořčeně. Nicméně ona to za něj splácela dál až do srpna 2020. Pak si spočítala, že dluh už musí být uhrazen. [jméno] po zjištění, že už nic nedostává, se začal rozčilovat a chtěl, aby platila„ něco dalšího“, svědkyně už neví, co to mělo být, ale jednalo se o částku 3 600 Kč měsíčně – toto řešili všichni tři společně, na ničem se nedohodli a [jméno] pak prohlásil, že už pro něho neexistují. Z výpovědi svědkyně dále vyplynulo, že žalovaný v domě nebydlí od roku 2012, dům užívá jen ona a žalobce, přičemž k jiným platbám mezi nimi nedochází. [jméno] přispívá na polovinu provozu domácnosti, ona mu to ještě navýšila o těch 1 300 - 1 500 Kč, které pak sama od roku 2017 posílala [jméno]. Svědkyni je známo, že [jméno] měl platit za [jméno] ještě nějaké dluhy, než se v roce 2015 dostal do insolvence, a ví i tom, že [jméno] má mít nějaké další dluhy od roku 2015.

5. Ze zástavní smlouvy datované k 29.7.2009 mezi Hypotéční bankou (nyní ČSOB) na straně jedné a [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] (oba zástavci) a [celé jméno žalovaného] (dlužníkem) na straně druhé je zjevné, že se jednalo o hypotéční úvěr ve výši [částka] k nemovitostem uvedeným ve výroku rozsudku. Účel úvěru není v samotné zástavní smlouvě specifikován. Žalovaným byla předložena vlastní smlouva o poskytnutí hypotéčního úvěru, ze které je zjevné, že se jedná o úvěr„ neúčelový“, tedy nikoli za účelem obstarání bydlení.

6. Ze zástavní smlouvy datované k 24.8.2011 mezi [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic na straně jedné a [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] na straně druhé je zjevné, že se jednalo o hypotéční úvěr ve výši [částka] k nemovitostem uvedeným ve výroku rozsudku. Účel úvěru není specifikován.

7. Ze zástavní smlouvy datované k 19.4.2017 mezi Sberbank na straně jedné a [celé jméno žalovaného] a [jméno] [příjmení] na straně druhé je zjevné, že se jednalo o hypotéční úvěr ve výši [částka] s příslušenstvím k nemovitostem uvedeným ve výroku rozsudku. Účel úvěru není v samotné smlouvě specifikován. Žalovaným byla předložena vlastní smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru, ze které je zjevné, že se jedná o úvěr na splacení dříve poskytnutých úvěrů a půjček.

8. Z darovací smlouvy mezi [celé jméno žalovaného], [anonymizováno] [rok], a [celé jméno žalobce] (žalobcem) z 3.10.2006, je zjevné, že žalobce nabyl spoluvlastnický podíl uvedený ve výroku rozsudku.

9. Z listu vlastnictví [číslo] pro obec Náchod, [katastrální uzemí], je zjevné, že jako spoluvlastníci nemovitostí – pozemku st.p. [číslo] s domem [adresa] a zahrady p. [číslo] jsou vedeni žalovaný a svědkyně [jméno] [příjmení] – oba s podílem id ½. K nemovitostem je vyznačeno pouze jediné zástavní právo, a to ve prospěch [právnická osoba], zástavní práva ve prospěch ČSOB či [příjmení] [příjmení] nejsou zapsána. Z listu vlastnictví je dále patrné, že spoluvlastnické právo žalovaného je založeno darovací smlouvou z 25.7.2011.

10. Z darovací smlouvy z 25.7.2011 je zjevné, že byla uzavřena mezi žalobcem a žalovaným, a jedná se smlouvou bezúplatnou. Ve smlouvě není žádné ustanovení o případných dluzích a jejich odpouštění či vyrovnávání s výjimkou upozornění na zástavní právo pro ČSOB (viz bod 5.).

11. Z potvrzení ČSOB je dále zjevné, že žalovanému byl v roce 2007 poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši [částka].

12. Z návrhu na povolení oddlužení a Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, [číslo jednací] [číslo] 2015 je zjevné, že žalobce podal 1.6.2015 návrh na povolení oddlužení s uvedením celkem 6 věřitelů a 10 závazků v celkové výši [anonymizována dvě slova]. V průběhu insolvence byly zjištěny závazky ve výši [částka] a došlo k jejich uhrazení z 81 %.

13. Z potvrzení ČSOB je zjevné, že z účtu [jméno] [příjmení] odcházela v období od dubna 2012 do února 2013 měsíčně částka 6.900 Kč, v období od 1.3.2013 do 31.10.2013 částka 5 000 Kč, od 1.11.2013 do 30.4.2017 částka 2.300, - Kč a v době od 1.5.2017 do 31.8.2020 částka 1.300, - Kč.

14. Z výpisu z veřejné části živnostenského rejstříku vyplývá, že žalovaný od jara 2008 podnikal, od června 2012 má podnikatelskou činnost přerušenou.

15. Ve vztahu k hodnocení důkazů je třeba uvést, že ohledně předložených listinných dokladů nevznikly důvody k pochybnostem o jejich pravosti či o jejich vypovídací schopnosti. Tyto listiny si dle názoru soudu vzájemně odpovídají, nejsou v příkrém rozporu s tvrzeními stran a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, přičemž v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Ve vztahu k výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení] je třeba uvést, že se jedná o matku obou účastníků, která má vztah k oběma synům, leč nepochybně si uvědomuje, že výsledek tohoto řízení ovlivní dříve zahájené řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví, kde je sama v postavení žalované strany. Svědkyně si zjevně nepřeje, aby dřívější žalobě na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví bylo vyhověno a je zjevně odhodlána jednat tak, aby k tomu nedošlo. Na svědkyni tak nelze nahlížet jako na osobu v tomto sporu nestrannou, nezaujatou a bez vlastních zájmů na procesním úspěchu mladšího syna. Tím se soud nesnaží naznačit, že by svědkyni podezříval z podávání údajů zcela nepravdivých, ale sklony k zaujaté interpretaci ve prospěch mladšího syna, a potažmo i ve svůj vlastní, nepochybně vykazuje. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný 16. Soud učinil následující skutkové závěry. Žalovaný je od roku 2011 veden jako spoluvlastník nemovitostí uvedených ve výroku rozsudku. Spoluvlastnický podíl nabyl bezúplatně od svého bratra. Nemovitosti nejméně od roku 2012 užívá výlučně matka žalobce a žalobce sám, kdy matka žalobce nemovitost užívá na základě svého spoluvlastnického práva. Žalobce nemovitost užívá na základě souhlasu své matky a bratra - žalovaného. Žalovaný dům neužívá. Jedinými platbami mezi žalobcem a [jméno] [příjmení] na straně jedné a žalovaným na straně druhé byla nejméně od listopadu 2013 platba ve výši 2.300, - Kč, od roku 2017 snížená na částku 1.300, - Kč. Poté, co žalobce a jeho matka ukončili v srpnu 2020 další platby a nedošlo mezi nimi k dohodě o výši plateb na další období. Žalobce požadoval částku 3 600 Kč měsíčně do roku 2030 a následně podal návrh na zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví. Na to bylo reagováno podáním žaloby o vrácení daru.

17. Dále soud dospěl k závěru, že nemovitost, včetně spoluvlastnického podílu, který je nyní předmětem sporu, byla od roku 2009 zastavována ve prospěch žalobce, nicméně jednalo se vždy o jednání po vzájemné dohodě zástavců – o tom svědčí právě předložené zástavní smlouvy s podpisy všech spoluvlastníků. Zároveň je také zřejmé, že tyto zástavní smlouvy nijak nezatěžovaly žalobce ani jeho matku. Z předložených podání a přednesů v průběhu řízení se nepodává ani náznakem, zda a případně jakým způsobem by tyto zástavní smlouvy (resp. vždy jen jedna zástavní smlouva, neboť se jednalo o opakované refinancování) mohly omezovat život žalobce a jeho matky či snižovat kvalitu jejich života. V postupném sjednávání těchto smluv tak soud nespatřuje porušení dobrých mravů, natož pak hrubé porušení.

18. Dále soud konstatuje, že darovací smlouva mezi žalobcem a žalovaným byla koncipována jako smlouva bezúplatná a bez vedlejších ujednání či podmínek, jako je např. závazek umožnit dárci doživotní bezplatné užívání, nevymáhat dluhy apod. Tvrzení žalobce, že podmínkou darovací smlouvy mělo být právě odpuštění dluhu, není ničím doloženo. Toto žalobce pouze tvrdí, ničím nedokládá a ani svědkyně [jméno] [příjmení] u žádného takového ujednání dle své výpovědi nebyla, aby to mohla potvrdit. Navíc je nutno uvést, že prokázání takového tvrzení by mohlo vést jen k tomu, že by na uvedenou darovací smlouvu by již nemohlo být nahlíženo jako na smlouvu bezúplatnou, ale jednalo by se pak spíše o zastřenou smlouvu úplatnou, která by vylučovala dle názoru soudu využití postupu dle § 630 občanského zákoníku ve znění do 31.12.2013.

19. Uplatněným tvrzením žalovaného, že žalobce byl nebo mohl být tzv. předlužen již v době sjednávání darovací smlouvy a převodem spoluvlastnického podílu jen eliminoval riziko, že na spoluvlastnický podíl budou uplatněny exekuce ze strany jeho věřitelů, se soud nezabýval, když předmětem tohoto řízení má být hrubé porušení dobrých mravů ze strany žalovaného a nikoli potenciální trestná činnost žalobce – to mohlo být řešeno v rámci v rámci dříve vedeného insolvenčního řízení.

20. Soud podřídil zjištěný skutkový stav pod následující ustanovení. Podle § 630 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění do 31.12.2013 se dárce může domáhat vrácení daru, jestliže se obdarovaný chová k němu nebo členům jeho rodiny tak, že tím hrubě porušuje dobré mravy. Dle rozhodnutí NS ČR, sp.zn., [spisová značka], pak platí, že předpokladem úspěšného uplatnění práva dárce je jen takové chování obdarovaného, které lze s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu kvalifikovat jako hrubé porušení dobrých mravů. Obvykle jde o porušení značné intenzity nebo o porušování soustavné, a to ať už fyzickým násilím, hrubými urážkami, neposkytnutím potřebné pomoci apod. Ne každé chování, které není v souladu se společensky uznávanými pravidly slušného chování ve vzájemných vztazích mezi lidmi, naplňuje znaky § 630 obč. zák.; předpokladem aplikace tohoto ustanovení je kvalifikované porušení morálních pravidel konkrétním chováním obdarovaného, jehož stupeň závažnosti je hodnocen podle objektivních kriterií, a nikoliv jen podle subjektivního názoru dárce.

21. Žalobce neunesl důkazní břemeno a neprokázal, že by jednání žalovaného vůči jemu samotnému nebo vůči jeho matce nebo vůči jim oběma mohlo naplnit znaky natolik kvalifikovaného porušení morálních pravidel, aby bylo možno uvažovat o naplnění důvodů § 630 tehdy platného občanského zákoníku. Dle přesvědčení soudu a objektivního náhledu na situaci účastníků žalovaný snáší dlouhou dobu existenci podílového spoluvlastnictví k nemovitosti, ze které nemá žádný prospěch a prospěch mu ani v nejbližší době kynout nemá. Naopak žalobce je v postavení, kdy užívá cizí nemovitost nyní již zcela bezúplatně a dostává se mu tím pravidelného prospěchu v podobě úspory případného nájemného, které by musel platit jinde. Rovněž tak předchozí úplata ve výši 2.300, - Kč měsíčně nebo jen 1.300, - Kč od roku 2017 byla dle názoru soudu platbou spíše symbolickou a žalobce jako výdělečně schopnou osobu nijak nezatěžovala. V tomto směru lze poukázat na návrh na povolení oddlužení, kdy žalobce uváděl (k roku 2015) měsíční příjem přes 20.000, - Kč. Samotná okolnost, že tato jediná platba mezi žalobcem a žalovaným (prováděná prostřednictvím matky, která částku žalobci přirážela jako příspěvek na domácnost a odváděla žalovanému) nebyla mezi účastníky označována jako platba za užívání domu, ale jako splátka předchozího dluhu, není pro soud podstatná, když soud se v tomto směru necítí být vázán právě ve smyslu výše uvedeného judikátu subjektivními názory stran, ale vychází z objektivních kritérií. Tj., v době, kdy je žalovanému poskytována alespoň symbolická měsíční platba ze strany žalobce, je celý dům ponecháván k jinak bezúplatnému užívání žalobci a zbývajícímu podílovému spoluvlastníku. Po ukončení plateb a nedohodě o dalším řešení stavu do budoucna, kdy zmiňované požadavky žalovaného nelze pokládat dle názoru soudu za jakkoli přemrštěné, se již žalovaný domáhá ukončení spoluvlastnictví. V dosavadním postupu žalovaného tak soud nespatřuje nic, co by odporovalo morálním pravidlům a porušovalo dobré mravy. Z toho důvodu došlo k zamítnutí žaloby.

22. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a vznikl mu tak nárok na náhradu nákladů vůči žalobci podle ustanovení § 142/1 o. s. ř. Soud mu tuto náhradu přiznal v plné výši, neboť nebyly shledány důvody hodné zvláštního zřetele, které by odůvodnily jiný postup. Přiznaná částka náhrady nákladů řízení je tvořena náhradou nákladů spočívajících v 5 úkonech právní pomoci (převzetí zastoupení, sepsání vyjádření, doplnění vyjádření a účast u dvou jednání soudu) – tj. 5 x 3 100 Kč a dále 5x režijní paušál po 300 Kč. Povinnost splatit náhradu nákladů řízení byla uložena ve lhůtě 3 dnů od právní moci rozsudku (§ 160/1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaného (§ 149/1 o. s. ř.).