12 C 154/2021

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalénou Renfus, LL.M. ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupeného anonymizováno jméno příjmení jméno . advokátem se sídlem adresa žalovaný: ; celé jméno žalovaného , datum narození trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 90 185,92 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 41 779,60 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 742,89 Kč, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 22 941 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 192,95 Kč a dále o zaplacení úroků ve výši 29 % ročně z částky 22 941 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 48 406,32 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 459,46 Kč, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 27 214,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žaloba v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 7 475,78 Kč a dále o zaplacení úroků ve výši 29 % ročně z částky 27 214,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů ve výši 10 513 Kč, k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 90 185,92 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] byly uzavřeny dvě smlouvy o zápůjčce. První smlouva [číslo] dne 20. 12. 2017, na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 36 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 30 800 Kč. Celkovou dlužnou částku 66 800 Kč se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 114 Kč a poslední splátku ve výši 1 074 Kč. Druhou smlouvu [číslo] uzavřel žalovaný dne 18. 2. 2018 a na základě této smlouvy byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 25 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 21 542 Kč. Celkovou dlužnou částku 46 542 Kč se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 776 Kč a poslední splátku ve výši 758 Kč.

2. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 21. 2. 2018, resp. 18. 2. 2018 čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, které na dlužné jistině činí u první zápůjčky 27 214,89 Kč a na dlužném poplatku částku 21 191,43 Kč a u druhé zápůjčky zbývá doplatit na jistině 22 941 Kč a na dlužném poplatku částku 18 838,60 Kč. Žalovaný na uvedenou dlužnou částku ničeho neuhradil, tak žalobci nezbylo, než se uhrazení dlužné částky domáhat soudní cestou.

3. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

4. Soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaný se nevyjádřil a žalobce s tímto postupem souhlasil již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobě), soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů předložených účastníky. <b>5. Soud vycházel v projednávané věci z těchto listinných důkazů:</b> 6. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené 20. 12. 2017 má soud za prokázané, že žalovanému byla poskytnuta hotovost ve výši 36 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 30 800 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 1 114 Kč a poslední splátce ve výši 1 074 Kč.

7. Ze smlouvy o zápůjčce [číslo] uzavřené dne 18. 2. 2018 má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel smlouvu, na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 21 542 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 pravidelných týdenních splátkách po 776 Kč a poslední splátce ve výši 758 Kč.

8. Tabulkou umoření má soud za prokázané, že žalovanému zůstává uhradit ke dni 21. 1. 2020 na jistinu u úvěru [číslo] částku 27 214,89 Kč.

9. Tabulkou umoření má soud za prokázané, že žalovanému zůstává uhradit ke dni 21. 1. 2020 na jistinu u úvěru [číslo] částku 22 941 Kč.

10. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávky za žalovaným z výše uvedené smlouvy o zápůjčkách.

11. Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2020 a podacím lístkem ze dne 14. 2. 2020 a má soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávky za žalovaným z titulu dvou smluv o zápůjčkách na žalobce a zaslal mu výzvu, ve které žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky z uvedené smlouvy.

12. Výzvou k plnění ze dne 28. 1. 2021 a podacím lístkem ze dne 29. 1. 2021 má soud za prokázané, že vyzval žalobce žalovaného k úhradě pohledávek.

13. Zákaznickou kartou právního předchůdce žalobce k první zápůjčce má soud za prokázané, že žalovaný uvedl při žádosti o zápůjčku, že bydlí ve spolubydlení, je svobodný. Půjčku žádal na neočekávané výdaje, neměl vyživovací povinnost a byl zaměstnán jako gumař s příjmem 15 589 Kč čistého měsíčně. Uvedené bylo ověřeno u zaměstnavatele a výplatnicemi. Jeho měsíční výdaje byly cca 4 500 Kč.

14. Zákaznickou kartou právního předchůdce žalobce k druhé zápůjčce má soud za prokázané, že žalovaný uvedl při žádosti o zápůjčku, že bydlí v nájmu, je svobodný. Půjčku žádal na neočekávané výdaje, neměl vyživovací povinnost a byl zaměstnán jako gumař s příjmem 15 589 Kč čistého měsíčně. Uvedené bylo ověřeno u zaměstnavatele a výplatnicemi. Jeho měsíční výdaje byly cca 9 000 Kč.

15. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

16. Dne 20. 12. 2017 uzavřel žalovaný první smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 36 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 30 800 Kč. Žalovaný řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 1 114 Kč a poslední splátce ve výši 1 074 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný uhradil na dlužnou částku pouze 13 555 Kč, dále nehradil splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 18. 2. 2018, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na dlužné jistině činí 27 214,89 Kč a poplatku činí 21 191,43 Kč, tj. celkem 48 406,32 Kč. Žalobce dále žádal úhradu kapitalizovaného úroku z prodlení 4 459,46 Kč, smluvních úroků 7 475,78 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení z 27 214,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,50 % a smluvní úrok 29 % ročně z částky 27 214,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobce. Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s příslušenstvím a vyrozuměl ho o postoupení pohledávky. Žalovaný však žalobci dosud ničeho neuhradil.

17. Dne 18. 2. 2018 uzavřel žalovaný druhou smlouvu o zápůjčce [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 25 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 21 542 Kč. Žalovaný řádně přezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 60 pravidelných měsíčních splátkách po 776 Kč a poslední splátce ve výši 758 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný uhradil na dlužnou částku pouze 2 059 Kč, dále nehradil splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 21. 2. 2018, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na dlužné jistině činí 22 941 Kč a poplatku činí 18 838,60 Kč, tj. celkem 41 779,60 Kč. Žalobce dále žádal úhradu kapitalizovaného úroku z prodlení 3 742,89 Kč, smluvních úroků 5 192,95 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení z 22 941 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení ve výši 8,50 % a smluvní úrok 29 % ročně z částky 22 941 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy o zápůjčce na žalobce. Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s příslušenstvím a vyrozuměl ho o postoupení pohledávky. Žalovaný však žalobci dosud ničeho neuhradil.

18. Smlouvu o zápůjčce uzavřel žalovaný dne 20. 12. 2017, resp. 18. 2. 2018, tedy za účinnosti občanského zákonu č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“), tak soud posuzoval věc podle tohoto předpisu v tehdy platném znění. Soud posoudil uzavřené smlouvy dle jejího obsahu jako smlouvy o úvěru.

19. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

20. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 77 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel zajistí, aby obsah komunikace byl a) podán jasným, výstižným a zřetelným způsobem a b) dostačující a přesný a nezastíral, nezlehčoval nebo nezamlčoval důležité skutečnosti, informace nebo upozornění, zejména nepoužíval formulace, které mohou u spotřebitele vyvolávat klamné očekávání týkající se dostupnosti spotřebitelského úvěru a výše jeho nákladů.

22. Soud má za to, že žaloba byla podána částečně po právu, a proto jí vyhověl pouze v části a v části žalobu zamítl.

23. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce jako věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky na základě dvou smluv o úvěru. Žalovaný úvěry ani poplatek právnímu předchůdci žalobce řádně a úplně nevrátil, čímž nesplnil svůj závazek z uvedených smluv.

24. Soud proto rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit za první úvěr dlužnou částku 48 406,32 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 27 214,89 Kč a dlužné části poplatku ve výši 21 191,43 Kč. Současně má žalobce právo na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 4 459,46 Kč za období od marného uplynutí měsíční pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení žalobci a dále s požadovaným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z 27 214,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení do zaplacení. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.

25. Soud proto rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit za druhý úvěr úvěrovanou částku 41 779,60 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 22 941 Kč a dlužné části poplatku ve výši 18 838,60 Kč. Současně má žalobce právo na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 3 742,89 Kč za období od marného uplynutí měsíční pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení žalobci a dále s požadovaným úrokem z prodlení ve výši 8,50 % ročně z 22 941 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení do zaplacení. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

26. Dále ale soud uzavřel, že žalobce nemá nárok na smluvní úroky z první smlouvy, a proto v této části je třeba žalobu také zamítnout. Žalobce se smlouvě o úvěru uvedl, že žalovaný má zaplatit úrok za zapůjčení (smluvní úrok), který byl vyčíslen 6 439 Kč, kdy tato částka společně s částkou za administrativní činnost a komfortní splácení a částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení a administrativní činnost činí„ celkovou dlužnou částku“. Strany se současně dohodly v článku 16 Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, že v případě prodlení žalovaného, může žalobce požadovat zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu z prodlení a poplatky za upomínky, poplatek za osobní upozornění na výši nedoplatku a dále poplatky související s vymáháním dluhu. V čl. 18 Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce se pak stanoví, že„ smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky.“ Z uvedeného tedy vyplývá, že strany si sjednaly smluvní úrok ve výši 6 439 Kč, který byl součástí„ poplatku“ a„ celkové dlužné částky“. Z jazykového hlediska znění smlouvy lze chápat smluvní úrok jako pevnou, fixní částku. Ani prodloužení smlouvy v článku 18 Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce neuvádí, že v případě prodloužení účinnosti smlouvy, by současně docházelo k dalšímu, smluvnímu úročení. Současně aktivace dalšího smluvního úroku nevyplývá ani z přehledu následků (sankcí) pro případ, že by si klient dostal do prodlení se splácením. V případě nejednoznačného ustanovení, které by šlo vykládat oběma způsoby, nelze dovodit přitěžující následky pro spotřebitele jako slabší smluvní strany v tom smyslu, že prodloužením trvání smlouvy má za následek vzniku dalších smluvních úroků. Takové znění uzavřené smlouvy o úvěru je totiž nejednoznačné a nejasné, což je v rozporu s § 77 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Když nelze po průměrném spotřebiteli požadovat, aby při uzavření smlouvy mohl předvídat, že žalobcem číselně uvedená„ celková dlužná částka“ se může do budoucna navyšovat nejen o úroky z prodlení, smluvní pokutu nebo náhradu účelně vynaložených nákladů, ale také o smluvní úroky, které nejsou nikterak uvedeny v odstavci o následcích při nesplácení úvěru. Obrat jako„ celková dlužná částka“, může ve spotřebitelovi vytvářet klamný dojem, že mu další smluvní úroky účtovány ze strany úvěrujícího, nebudou žádány (obdobně závěry např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 4. 2021). Soud proto dospěl k závěru, že zde není dán hmotněprávní nárok na smluvní úrok převyšující částku 6 439 Kč (která je již částečně přiznána ve výroku III soudu), tak nelze žalovanému ani uložit, aby zaplatil žalobci úrok převyšující dohodnutou pevnou výši. Proto soud zamítl návrh žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 7 475,78 Kč a dále zamítl návrh žalobce v části, ve které se domáhal zaplacení úroků ve výši 29 % ročně z částky 27 214,89 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok IV rozsudku).

27. Dále ale soud uzavřel, že žalobce nemá nárok na smluvní (obchodní) úroky ani podle druhé smlouvy o úvěru, a proto v této části je třeba žalobu zamítnout. Žalobce se smlouvě o zápůjčce uvedl, že žalovaný má zaplatit úrok za zapůjčení (smluvní úrok), který byl vyčíslen na 4 472 Kč, kdy tato částka společně s částkou za zpracování, doručení, administrativní činnost a komfortní splácení a flexibilní splácení a za vedení zákaznického účtu činí„ poplatek za zápůjčku“. Současně je ve smluvních podmínkách uvedeno, že Provident není oprávněn v průběhu Smlouvy jednostranně měnit výši poplatku za zápůjčku.„ Celková dlužná částka“ činila 46 562 Kč. Strany se současně dohodly v článku 6 Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, že v případě prodlení žalovaného, může žalobce požadovat smluvní pokutu, náhradu účelně vynaložených nákladů ve formě poplatku za zaslanou upomínku, a poplatek za zahájení vymáhání dluhu, dluh může být zesplatněn, dále má právo na zákonný úrok z prodlení, náhradu škody a nákladů soudního řízení. Konečně si strany sjednaly, garanci celkové ceny, která spočívala v závazku Providentu, že nebude uplatňovat sankce a jiná práva spojená s prodlením zákazníka podle článku 6 do doby, než zákazník dosáhne nedoplatku v souhrnné výši dvanáctinásobku první týdenní splátky v případě týdenního režimu splátek. Garance celkové ceny trvá nejdéle do doby, kdy uplynou 3 měsíce od splatnosti poslední splátky sjednané při uzavření smlouvy. Z uvedeného tedy vyplývá, že strany si sjednaly celkový poplatek ve výši 21 542 Kč, ve kterém byly zahrnuty úroky ve výši 4 472 Kč, tj. byly součástí„ poplatku“ a„ celkové dlužné částky“. Z jazykového hlediska znění smlouvy lze chápat smluvní úrok jako pevnou, fixní částku. Ani případné prodloužení smlouvy, že v případě prodloužení účinnosti smlouvy, by současně docházelo k dalšímu, smluvnímu úročení. Současně aktivace dalšího smluvního úroku nevyplývá ani z přehledu následků (sankcí) pro případ, že by si klient dostal do prodlení se splácením, které uvedený následek neuvádí. Naopak uvádí„ Garanci celkové ceny“, ze kterého vyplývá, že po dobu několika týdnů nebude právní předchůdce žalobce uplatňovat žádné sankce a jiná práva spojená s prodlením zákazníka, než jsou sankce uvedené v článku 6 Smlouvy Ani po uplynutí této doby však není možno uplatňovat jiné sankce, neboť takové (ve smlouvě nevyjádřené) sankce nebyl smluveny a oboustranně odsouhlaseny oběma stranami. Takový postup by byl zcela v rozporu s ochranou spotřebitele jako slabší smluvní strany. Jiný výklad takového ustanovení byl v rozporu s § 77 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Když nelze po průměrném spotřebiteli požadovat, aby při uzavření smlouvy mohl předvídat, že žalobcem číselně uvedená„ celková dlužná částka“ se může do budoucna navyšovat nejen o úroky z prodlení, smluvní pokutu nebo náhradu účelně vynaložených nákladů, ale také o smluvní úroky, které nejsou nikterak uvedeny v odstavci o následcích při nesplácení úvěru. Obrat jako„ celková dlužná částka“, může ve spotřebitelovi vytvářet klamný dojem, že mu další smluvní úroky účtovány ze strany úvěrujícího, nebudou žádány (obdobně závěry např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. [číslo jednací] ze dne 27. 4. 2021). Soud proto dospěl k závěru, že zde není dán hmotněprávní nárok na smluvní úrok převyšující částku 4 472 Kč (která je již částečně přiznána ve výroku I soudu), tak nelze žalovanému ani uložit, aby zaplatil žalobci úrok převyšující dohodnutou pevnou výši. Proto soud zamítl návrh žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 192,95 Kč a dále zamítl návrh žalobce v části, ve které se domáhal zaplacení úroků ve výši 29 % ročně z částky 22 941 Kč od 21. 1. 2020 do zaplacení (výrok II rozsudku).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně částečně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Náklady by při plném úspěchu činily 21 903 Kč (tj. náhrada za zaplacený soudní poplatek 3 608 Kč, 3x úkon právní služby po 4 740 Kč – za převzetí zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepsání žaloby), k tomu 3x paušální náhrada hotových výdajů á 300 Kč a 21 % DPH. Žalobce byl přitom se svojí žalobou úspěšný co do výše dlužné jistiny a poplatku a kapitalizovaných úroků z prodlení 98 389 Kč a dále úroků z prodlení 8,50 % ročně od 21. 1. 2020 do vyhlášení rozsudku, tj. do 30. 9. 2021 (tj. ve výši 7 219 Kč). Celkem měl žalobce úspěch co do částky zaokrouhleně 105 608 Kč (74 %) Naopak neúspěch měl ve výši kapitalizovaných smluvních úroků v celkové výši 12 669 Kč a úroků 29 % od 21. 1. 2020 do 30. 6. 2021 (tj. ve výši 24 629 Kč). Neúspěch tak činil zaokrouhleně 37 298 Kč (26 %). Podíl úspěchu žalobce tak činí 48 %, což z částky 21 903 Kč činí zaokrouhleně 10 513 Kč, které mu jako náhrada nákladů náleží podle úspěchu ve věci v tomto řízení.

29. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle ustavení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.