12 C 215/2021

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalénou Renfus, LL.M. ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupeného anonymizováno jméno příjmení jméno . advokátem se sídlem adresa žalovaný: ; celé jméno žalovaného , datum narození trvale bytem adresa žalovaného o zaplacení 68 070 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 68 070 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 854,72 Kč, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba v části o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6 071,99 Kč a dále o zaplacení úroků ve výši 21,27 % ročně z částky 43 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů částku 12 477 Kč, k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 68 070 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 22. 11. 2018, na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 43 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 38 270 Kč. Celkovou dlužnou částku 81 270 Kč se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 78 pravidelných týdenních splátkách po 1 042 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný uhradil na dlužnou částku 13 200 Kč, splátky tak nehradil řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil 23. 7. 2019, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, které na dlužné jistině činí 43 000 Kč a na dlužném poplatku 25 070 Kč. Žalovaný na uvedenou dlužnou částku neuhradil vše, tak žalobci nezbylo, než se jejího uhrazení zbývající dlužné částky domáhat soudní cestou.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

3. Soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaný se nevyjádřil a žalobce s tímto postupem souhlasil již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobě), soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů předložených účastníky. <b>4. Soud vycházel v projednávané věci z těchto listinných důkazů:</b> 5. Kartou zákazníka – žádost o spotřebitelský úvěr (Fajnpůjčka), má soud za prokázané, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobce o spotřebitelský úvěr. V žádosti uvedl, že žije s v nájemním bytě společně s manželkou. Děti nemají. Příjmy domácnosti jsou 31 179 Kč měsíčně, výdaje má cca 12 000 Kč měsíčně a použitelný příjem činí 19 279 Kč. Příjmy a výdaje domácnosti byly ověřovány.

6. Smlouvou o spotřebitelském úvěru – Fajn půjčka [číslo] z 22. 11. 2018 a smluvními podmínkami o spotřebitelském úvěru, má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 43 000 Kč předaná v hotovosti při podpisu smlouvy. Smluvní strany si dále sjednaly souhrnný poplatek (za úroky, poplatek a hotovostní režim splácení) 38 270 Kč Celkem měl žalovaný uhradit 81 270 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 78 pravidelných týdenních splátkách po 1 042 Kč.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 15. 1. 2021 a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru.

8. Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 19. 2. 2021 a podacím lístkem ze dne 22. 2. 2021 má soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobce a zaslal mu výzvu, ve které žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky z uvedené smlouvy.

9. Výzvou k plnění ze dne 13. 5. 2021 a podacím lístkem ze dne 14. 5. 2021 má soud za prokázané, že vyzval žalobce žalovaného k úhradě pohledávky ve výši 81 404,03 Kč.

10. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

11. Dne 22. 11. 2018 uzavřel žalovaný smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 43 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 38 270 Kč. Celkovou dlužnou částku 81 270 Kč se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 78 pravidelných měsíčních splátkách po 1 042 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný uhradil na dlužnou částku 13 200 Kč, dále nehradil splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 23. 7. 2019, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na dlužné jistině a poplatku činí 68 070 Kč (na dlužné jistině 43 000 Kč a 25 070 Kč na dlužném poplatku). Žalobce dále žádal úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 854,72 Kč, smluvních úroků 6 071,99 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení ze 43 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení ve výši 10 % a smluvní úrok 21,27 % ročně z částky 43 000 Kč od 16. 11. 2021 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy o úvěr na žalobce. Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s příslušenstvím a vyrozuměl ho o postoupení pohledávky. Žalovaný však žalobci dosud ničeho neuhradil.

12. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný 22. 11. 2018, tedy za účinnosti občanského zákonu č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“), tak soud posuzoval věc podle tohoto předpisu v tehdy platném znění.

13. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle § 77 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel zajistí, aby obsah komunikace byl a) podán jasným, výstižným a zřetelným způsobem a b) dostačující a přesný a nezastíral, nezlehčoval nebo nezamlčoval důležité skutečnosti, informace nebo upozornění, zejména nepoužíval formulace, které mohou u spotřebitele vyvolávat klamné očekávání týkající se dostupnosti spotřebitelského úvěru a výše jeho nákladů.

16. Soud má za to, že žaloba byla podána částečně po právu, a proto jí vyhověl pouze v části a v části žalobu zamítl.

17. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce jako věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a dále specifikovaným v zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalobce se dostatečně zabýval úvěru schopností žalovaného, když dovodil, že žalovaný je schopen takový úvěr splatit. Žalovaný úvěr ani poplatek právnímu předchůdci žalobce řádně a úplně nevrátil, čímž nesplnil svůj závazek z uvedené smlouvy. Soud proto rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit částku poskytnutého úvěru 68 070 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 43 000 Kč a na dlužné části poplatku 25 070 Kč. Současně má žalobce právo na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 854,72 Kč za období od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení dne 15. 1. 2021 a dále s požadovaným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 43 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

18. Dále ale soud uzavřel, že žalobce nemá nárok na požadované smluvní úroky v kapitalizované výši 6 071,99 Kč a dále ve výši 21,27 % ročně z částky 43 000 Kč do zaplacení, a proto v této části je třeba žalobu zamítnout. Žalobce se smlouvě o úvěru uvedl, že žalovaný má zaplatit úrok za zapůjčení, který byl vyčíslen v uzavřené smlouvě o úvěru na 7 310 Kč (viz bod 1. 7. písm. b), Základní ustanovení o spotřebitelském úvěru, označené jako„ celkové náklady zákazníka spojené se spotřebitelským úvěrem - úrok“), kdy tato částka společně s poplatkem a hotovostním inkasem splátek činí spolu s jistinou„ celkovou částku ke splacení“. V bodu 1.

4. Základních ustanovení o spotřebitelském úvěru je uvedeno, že„ zákazník uhradí [příjmení] [jméno] za poskytnutí Spotřebitelského úvěru úrok stanovený fixní úrokovou sazbou platnou po celou dobu trvání smlouvy“. Současně se účastníci sjednali v bodu 5 smlouvy, že v případě nesplácení spotřebitelského úvěru, vzniká [příjmení] [jméno] právo požadovat a) úhradu celé dosud nesplacené jistiny, b), zákonné úroky z prodlení, c) smluvní pokutu, d) náhradu nákladů účelně vynaložených nákladů a náhradu nákladů vynaložených v souvislosti se soudním vymáháním dluhu. Z uvedeného tedy vyplývá, že strany si sjednaly smluvní úrok ve výši 7 310 Kč, který byl součástí„ celkových nákladů“ a„ celkové částky k zaplacení“. Z jazykového hlediska znění smlouvy lze chápat, že sjednaný smluvní úrok byl sjednaný jako pevná, fixní částka 7 310 Kč. Ačkoli v článku 1. 7. je uvedeno, že celková částka ke splacení je„ za předpokladu řádného a včasného splácení celkové dlužné částky“. Nicméně to je v rozporu se smluvními podmínkami, tj. bodem 5 smlouvy (viz bod. 5 Následky nesplácení spotřebitelem), kde není explicitně uvedeno, a ani z tohoto bodu implicitně nevyplývá, že případné porušení smluvních podmínek ze strany žalovanému (neuhrazení dlužné částky včas) má za následek aktivaci dalšího smluvního úroku. Znění článků ve smlouvě týkající se délky této smlouvy – tj. 1. 4. kde je uváděno, že úvěr má„ fixní úrokovou sazbu platnou po celou dobu trvání smlouvy“ a že smlouva podle bodu 2. 6. smlouvy trvá do„ dne vypořádání veškerých závazků“ je částečně nejednoznačné, neboť z nich by šlo implicitně dovodit existenci dalších plateb v případě prodlení věřitele, ačkoli z části 5 smlouvy takové závěry vyvodit nelze. V případě nejednoznačného ustanovení, které by šlo vykládat oběma způsoby, nelze dovodit přitěžující následky pro spotřebitele jako slabší smluvní strany v tom smyslu, že prodloužením trvání smlouvy má za následek vzniku dalších smluvních úroků. Takové znění uzavřené smlouvy o úvěru je totiž nejednoznačné a nejasné, což je v rozporu s § 77 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Když nelze po průměrném spotřebiteli požadovat, aby při uzavření smlouvy mohl předvídat, že uvedená„ celková částka k zaplacení“ se může do budoucna navyšovat nejen o úroky z prodlení, smluvní pokutu nebo náhradu účelně vynaložených nákladů, ale také o smluvní úroky, které nejsou nikterak uvedeny v odstavci o následcích při nesplácení úvěru. Obraty jako„ celková částka k zaplacení“ a„ celkové náklady – úrok“, můžou ve spotřebitelovi vytvářet klamný dojem, že mu další smluvní úroky účtovány ze strany úvěrujícího, nebudou. Soud proto dospěl k závěru, že zde není dán hmotněprávní nárok na smluvní úrok převyšující částku 7 310 Kč (která je již přiznána ve výroku I soudu). Proto nelze žalovanému ani uložit, aby zaplatil žalobci úrok převyšující dohodnutou pevnou výši. Soud proto zamítl návrh žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 6 071,99 Kč a dále zamítl návrh žalobce v části, ve které se domáhal zaplacení úroků ve výši 21,27 % ročně z částky 43 000 Kč od 16. 1. 2021 do zaplacení (výrok II rozsudku).

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně částečně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Náklady by při plném úspěchu činily 17 823,80 Kč (tj. náhrada za zaplacený soudní poplatek 2 723 Kč, 3x úkon právní služby po 3 860 Kč – celkem 11 580 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. 254/2015 Sb. za převzetí zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepsání žaloby), k tomu 3x paušální náhrada hotových výdajů 300 Kč a 21 % DPH (2 620,80 Kč). Žalobce byl přitom se svojí žalobou úspěšný co do výše dlužné jistiny a poplatku 68 070 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 2 854,72 Kč a dále úroků z prodlení 10 % ročně od 30. 11. 2019 do vyhlášení rozsudku, tj. do 27. 10. 2021 (tj. ve výši 3 357,53 Kč). Celkem měl žalobce úspěch co do částky 74 282 Kč (85 %) Naopak neúspěch měl ve výši kapitalizovaných smluvních úroků 6 071,99 Kč a úroků 21,27 % z částky 43 000 Kč od 16. 1. 2021 do 27. 10. 2021 ve výši 7 141 Kč. Neúspěch tak činil zaokrouhleně 13 213 Kč (15 %). Podíl úspěchu žalobce tak činí cca 70 %, což z částky 17 823,80 Kč činí zaokrouhleně 12 477 Kč, které mu jako náhrada nákladů náleží podle úspěchu ve věci v tomto řízení.

20. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle ustavení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.