12 C 230/2021

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalénou Renfus, LL.M. ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce se sídlem adresa žalobkyně zastoupeného anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . advokátem se sídlem adresa žalovaná: ; celé jméno žalované , datum narození trvale bytem adresa žalované o zaplacení 23 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 23 000 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 575,91 Kč, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 250,72 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 921,01 Kč a dále o zaplacení úroků ve výši 29 % ročně z částky 15 250,72 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů částku 996 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobci částku 23 000 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba] byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] dne 5. 9. 2017, na základě které byly žalované v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 47 664 Kč. Celkovou dlužnou částku 97 664 Kč se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 070 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná uhradila na dlužnou částku pouze 74 664 Kč, splátky nehradila řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila 13. 11. 2019, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, které na dlužné jistině činí 15 250,72 Kč a na dlužném poplatku 7 749,28 Kč. Žalovaná na uvedenou dlužnou částku neuhradila vše a žalobci nezbylo, než se jejího uhrazení zbývající dlužné částky domáhat soudní cestou.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala.

3. Soud vyzval žalovanou, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaná se nevyjádřila a žalobce s tímto postupem souhlasil již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobě), soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů předložených účastníky.

4. Vzhledem k tomu, že žalovaná je státním příslušníkem Polska, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalované. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením § 9/1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“)„ a contrario“, jeho místní příslušnost, jakožto obecného soudu žalované, je dána ustanovením § 84 ve spojení s § 85/1 o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4/2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU [příjmení] [jméno] ([příjmení]) [číslo] ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, obě strany smlouvy měly v době uzavření smlouvy bydliště v České republice; cizí prvek vnesený do vztahu státní příslušností žalované nemůže toto svou intenzitou převážit. <b>5. Soud vycházel v projednávané věci z těchto listinných důkazů:</b> 6. Kartou zákazníka – žádost o půjčku ze dne 5. 9. 2017, má soud za prokázané, že žalovaná požádala právního předchůdce žalobce o spotřebitelský úvěr. V žádosti uvedla, že je vdova, bydlí v nájmu, nemá žádné vyživovací povinnosti. Je zaměstnána jako dělnice s příjmem 21 359 Kč čistého měsíčně. Výdaje má cca 13 000 Kč měsíčně. Pracovní pozice žalované byla prověřena u zaměstnavatele - poskytla pracovní smlouvu a výplatní pásky.

7. Smlouvou o zápůjčce – zelená v hotovosti [číslo] z 5. 9. 2017 a smluvními podmínkami o spotřebitelském úvěru, má soud za prokázané, že žalovaná uzavřela s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalované poskytnut úvěr ve výši 50 000 Kč a finanční částka byla předána v hotovosti při podpisu smlouvy. Smluvní strany si dále sjednaly souhrnný poplatek (za úroky, poplatek a hotovostní režim splácení) 47 664 Kč Celkem měla žalovaná uhradit 97 664 Kč. Ve smlouvě se žalovaná zavázala, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 070 Kč.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 18. 12. 2020 a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovanou z výše uvedené smlouvy o úvěru.

9. Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 6. 1. 2021 a podacím lístkem ze dne 25. 1. 2021 má soud za prokázané, že žalobce oznámil žalované, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru na žalobce a zaslal jí výzvu, ve které žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné pohledávky z uvedené smlouvy.

10. Výzvou k plnění ze dne 30. 4. 2021 a podacím lístkem ze dne 28. 6. 2021 má soud za prokázané, že vyzval žalobce žalovanou k úhradě pohledávky.

11. Tabulkou o umořování má soud za prokázané, že na jistině zbývalo uhradit 15 250,72 Kč dne 13. 11. 2019.

12. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

13. Dne 5. 9. 2017 uzavřela žalovaná smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalované poskytnuta hotovost ve výši 50 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 47 664 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala právnímu předchůdci žalobce vrátit v 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 070 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaná uhradila na dlužnou částku 74 664 Kč, dále nehradila splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradila dne 13. 11. 2019, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na dlužné jistině a poplatku činí 23 000 Kč (na dlužné jistině činí 15 250,72 Kč a na dlužném poplatku 7 749,28 Kč). Žalobce dále žádal úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 575,91 Kč, smluvních úroků 5 921,01 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení z 15 250,72 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení ve výši 10 % a smluvní úrok 29 % ročně z částky 15 250,72 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy o úvěr na žalobce. Žalobce následně vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky s příslušenstvím a vyrozuměl ji o postoupení pohledávky. Žalovaná však žalobci dosud ničeho neuhradila.

14. Smlouvu o úvěru uzavřela žalovaná 5. 9. 2017 tedy za účinnosti občanského zákonu č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“), tak soud posuzoval věc podle tohoto předpisu v tehdy platném znění.

15. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle § 77 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel zajistí, aby obsah komunikace byl a) podán jasným, výstižným a zřetelným způsobem a b) dostačující a přesný a nezastíral, nezlehčoval nebo nezamlčoval důležité skutečnosti, informace nebo upozornění, zejména nepoužíval formulace, které mohou u spotřebitele vyvolávat klamné očekávání týkající se dostupnosti spotřebitelského úvěru a výše jeho nákladů.

18. Soud má za to, že žaloba byla podána částečně po právu, a proto jí vyhověl pouze v části a v části žalobu zamítl.

19. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce jako věřitel poskytl žalované finanční prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a dále specifikovaným v zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že žalobce se dostatečně zabýval úvěru schopností žalované, když dovodil, že žalovaná je schopna takový úvěr splatit. Žalovaná úvěr ani poplatek právnímu předchůdci žalobce řádně a úplně nevrátila, čímž nesplnila svůj závazek z uvedené smlouvy. Soud proto rozhodl tak, že žalovaná je povinna žalobci zaplatit částku poskytnutého úvěru 23 000 Kč, sestávající se z dlužné 15 250,72 Kč a dlužného poplatku 7 749,28 Kč. Současně má žalobce právo na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 575,91 Kč za období od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení dne 19. 12. 2020 a dále s požadovaným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 15 250,72 Kč od 19. 12. 2020 do zaplacení. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

20. Dále ale soud uzavřel, že žalobce nemá nárok na smluvní úroky, a proto v této části je třeba žalobu zamítnout. Žalobce se smlouvě o zápůjčce uvedl, že žalovaná má zaplatit úrok za zapůjčení, který byl vyčíslen na 16 479 Kč, kdy tato částka společně s částkou za administrativní činnost a komfortní splácení a částku za zpracování, doručení a flexibilní splácení činí„ celkovou dlužnou částku“. V čl. 1 Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, je uvedeno, že„ předmětem této smlouvy je poskytnutí neúčelové zápůjčky s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou“. Na stránce [číslo] smlouvy je současně dále uvedeno, že„ zápůjční úroková sazba je stanovená jako pevná po celou sjednanou dobu trvání Smlouvy (ve smyslu článku 18 Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce) a uplatňuje se jako roční úroková sazba“. Strany se současně dohodly v článku 16 Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce, že v případě prodlení žalované, může žalobce požadovat zákonný úrok z prodlení, smluvní pokutu z prodlení a poplatky za upomínky a dále poplatky související s vymáháním dluhu. V čl. 18 Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce se pak stanoví, že„ smlouva je uzavírána na dobu určitou, její účinnost trvá ode dne jejího podpisu do dne splatnosti poslední celkové dlužné částky. Bude-li však zákazník v okamžiku splatnosti poslední splátky celkové dlužné částky v prodlení se zaplacením některé ze splátek nebo neuhradí-li poslední splátku celkové dlužné částky řádně a včas, prodlužuje se účinnost smlouvy do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky.“ Z uvedeného tedy vyplývá, že strany si sjednaly smluvní úrok ve výši 16 479 Kč, který byl součástí„ poplatku“ a„ celkové dlužné částky“. Z jazykového hlediska znění smlouvy lze chápat smluvní úrok jako pevnou, fixní částku. Ani prodloužení smlouvy v článku 18 Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce neuvádí, že v případě prodloužení účinnosti smlouvy, by současně docházelo k dalšímu, smluvnímu úročení. Současně aktivace dalšího smluvního úroku nevyplývá ani z přehledu následků (sankcí) pro případ, že by si klient dostal do prodlení se splácením. Ani není ve smlouvě uvedeno, že takto stanovený pevný úrok je určen pouze pro případ řádného splácení. Naopak v článku 1 Smluvních podmínek Smlouvy o zápůjčce je uváděno, že zápůjčka má„ pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbu“. Soud proto dospěl k závěru, že zde není dán hmotněprávní nárok na smluvní úrok převyšující částku 16 479 Kč (která je již přiznána ve výroku I soudu), tak nelze žalované ani uložit, aby zaplatila žalobci úrok převyšující dohodnutou pevnou výši. Proto soud zamítl návrh žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 921,01 Kč a dále zamítl návrh žalobce v části, ve které se domáhal zaplacení úroků ve výši 29 % ročně z 15 250,72 Kč od 19. 12. 2021 do zaplacení (výrok II rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně částečně úspěšný žalobce má proti žalované právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Náklady by při plném úspěchu činily 2 372 Kč (tj. náhrada za zaplacený soudní poplatek 920 Kč, 3x paušální náhrada podle § 2 odst. 3 ve výši 300 Kč vyhl. 254/2015 Sb. za převzetí zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepsání žaloby), k tomu 3 x paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč a 21 % DPH. Žalobce byl přitom se svojí žalobou úspěšný co do výše dlužné jistiny 23 000 Kč, kapitalizovaných úroků z prodlení 1 575,91 Kč a dále úroků z prodlení 8,05 % ročně od 19. 12. 2020 do vyhlášení rozsudku, tj. do 20. 12. 2021 (tj. ve výši 1 533,43 Kč). Celkem měl žalobce úspěch co do částky zaokrouhleně 26 109,34 Kč (71 %) Naopak neúspěch měl ve výši kapitalizovaných smluvních úroků 5 921 Kč a úroků 29 % od 19. 12. 2020 do 20. 12. 2021 ve výši 4 446,94 Kč. Neúspěch tak činil zaokrouhleně 10 367,94 Kč (29 %). Podíl úspěchu žalobce tak činí 42 %, což z částky 2 372 Kč činí zaokrouhleně 996 Kč, které mu jako náhrada nákladů náleží podle úspěchu ve věci v tomto řízení. Výše uvedenou částku je žalovaná povinna zaplatit žalobci v souladu s ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle ustavení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.