12 C 37/2021

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr Magdalénou Renfus, LL.M., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 41 199,88 Kč s příslušenstvím (půjčka) <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 41 199,88 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 41 199,88 Kč od 28. 1. 2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 3 524 Kč, k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalované zaplacení částky 41 199,88 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že prostřednictvím [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba] uzavřela žalovaná dohodu o uznání dluhu dne [datum] ve znění dodatku [datum]. Žalovaná v něm uznala svůj dluh do výše 44 449,88 Kč a zavázala se splácet dlužnou částku v pravidelných měsíčních splátkách. Dne [datum] došlo k postoupení pohledávky z právního předchůdce žalobce [právnická osoba] S. á. r. l. na žalobce, o čemž byla žalovaná informován dopisem stran právního předchůdce žalobce. Žalovaná od data dohody uhradil celkem částku 3 250 Kč, o tuto částku byl tedy celkový uznaný dluh ponížen. Jelikož žalovaná doposud neuhradila zbytek dlužné částky, žalobci tak za této procesní situace nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou.

2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporovala.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce má sídlo na území [země], zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalované. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením § 9 o. s. ř.„ a contrario“, jeho místní příslušnost, jakožto obecného soudu žalované, je dána ustanovením § 84 ve spojení s § 85/1 o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4/1, 2 tzv. Římské úmluvy (Úmluva o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy, otevřené k podpisu v Římě dne 19. června 1980, zveřejněna pod [číslo] Sb. m. s.), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, poskytovatel půjčky měl v době uzavření smlouvy sídlo a příjemce půjčky bydliště v České republice, kde se nachází i místo plnění; cizí prvek vnesený do vztahu postoupením pohledávky zahraniční osobě nemůže toto svou intenzitou převážit.

4. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaná ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítala, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

5. Soud, vycházeje z obsahu spisu, učinil ve věci následující skutková zjištění:

6. Dodatkem [číslo] ze dne [datum] uzavřený mezi [právnická osoba] S. á. r. l., zastoupený [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba] a žalovanou uzavřeli ke smlouvě [číslo] dne [datum] uznání dluhu a dohodu o zaplacení dluhu s tím, že si sjednali splátkový kalendář a žalovaná se zavázala hradit dlužnou částku po 1 000 Kč měsíčně až do úplného splacení. Dodatek je podepsán oběma stranami.

7. Dohodou o uznání dluhu a zaplacení dluhu ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi [právnická osoba] S. á. r. l., zastoupený [právnická osoba] [obec] a [právnická osoba] a žalovanou byla podepsána dohoda o tom, že žalovaná dluží věřiteli ([právnická osoba] S. á r. l.) 44 449,88 Kč. Dluh je výsledkem nesplácení dlužných částek z úvěrové smlouvy [číslo]. Dlužná jistina byla 40 093,87 Kč a 4 356,01 Kč bylo penále a úroky z prodlení. Byl sjednán splátkový kalendář po 2 000 Kč měsíčně s účinností od 15. 4. 2013. Uvedenou dohodu podepsaly obě strany.

8. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] S. á. r. l., jakožto postupitel, postoupila na žalobce, jakožto postupníka, soubor pohledávek. Mezi těmito byla mimo jiné i žalovaná pohledávka za žalovanou.

9. Oznámením o postoupení pohledávky a kopií podacího poštovního archu ze dne [datum] má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce, [právnická osoba] S. á. r. l., informovala žalovanou o tom, že došlo k postoupení pohledávky právního předchůdce žalobce plynoucí z předmětné smlouvy o úvěru.

10. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 9. 11. 2020 má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovanou k uhrazení částky ve výši 41 199,88 Kč, a to nejpozději do 16. 11. 2020.

11. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný.

12. Soud po provedeném dokazování dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:

13. Žalovaná požádala právního předchůdce žalobce, [právnická osoba] [anonymizováno], o poskytnutí úvěru [číslo]. Žalovaná předchůdci žalobce řádně úvěr nehradila, proto si obě strany uzavřeli dohodu o uznání dluhu dne [datum], ve kterém žalovaná potvrdila, že se jedná o dluh ze smlouvy o úvěru [číslo] potvrdila, že ke dni uzavření uznání dluhu dlužila (44 449,88 Kč). Strany si sjednaly splátkový kalendář po 2 000 Kč měsíčně. Dodatkem [číslo] byla dohoda změněna tak, že byl splátkový kalendář sjednán na částku 1 000 Kč měsíčně. Žalovaná po uzavření dohody a uznání dluhu zaplatila na dluh 3 250 Kč. Následně smlouvou o postoupení pohledávek právní předchůdce žalobce, jakožto postupitel, postoupil na žalobce, jakožto postupníka, soubor pohledávek. Mezi těmito byla mimo jiné i žalovaná pohledávka za žalovanou plynoucí z předmětné smlouvy o úvěru. Žalovaná byla o postoupení pohledávek informována dopisem právního předchůdce žalobce ze dne [datum]. Předžalobní výzvou byla žalovaná vyzvána k uhrazení dlužné částky. Žalovaná dosud na dlužnou částku po výzvě ničeho neuhradila.

14. S ohledem na to, kdy bylo uznání dluhu uzavřeno uzavřena, posuzoval soud věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), když § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uvádí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

15. Podle § 558 obč. zák. uzná-li někdo písemně, že zaplatí svůj dluh určený co do důvodu i výše, má se za to, že dluh v době uznání trval. U promlčeného dluhu má takové uznání tento právní následek, jen věděl-li ten, kdo dluh uznal, o jeho promlčení.

16. Podle § 524 obč. zák., věřitel může svou pohledávku i bez souhlasu dlužníka postoupit písemnou smlouvou jinému. S postoupenou pohledávkou přechází i její příslušenství a všechna práva s ní spojená.

17. Dle § 517 odst. 2 obč. zák. jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis.

18. Podle § 1 nař. vl. č. 142/1994 Sb. ve znění rozhodném na počátku prodlení výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou, zvýšené o sedm procentních bodů. V každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroků z prodlení závislá na výši repo sazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí. Z úřední činnosti je soudu známa výše repo sazby stanovené ČNB pro rozhodné období, přičemž žalovaný úrok není vyšší než zákonný.

19. Soud v projednávané věci vycházel z § 558 obč. zák., když žalovaná uznala svůj dluh co do výše (44 449,88 Kč) a co do důvodu (smlouva o poskytnutí úvěru [číslo] mezi ní a [právnická osoba] [anonymizováno]). Soud má tedy za prokázané, že žalobcem tvrzený dluh existoval v jím tvrzené výši. V rámci každého sporného řízení, tedy i v rámci tohoto řízení, má žalobce dvě základní procesní povinnosti, první je povinnost tvrzení, druhou pak povinnost důkazní. Povinnost tvrzení znamená, že žalobce je povinen uvést všechny pro věc rozhodné skutečnosti, druhá pak, že všechny pro věc rozhodné skutečnosti musí prokázat. Domáhá-li se žalobce ve sporném řízení zaplacení pohledávky, tj. peněžité částky, musí tvrdit všechny právně významné konkrétní okolnosti o vzniku, existenci a výši pohledávek. Této povinnosti žalobce s ohledem na výše uvedený závěr o skutkovém stavu, dostál. S ohledem na výše uvedené tak bylo dle procesní teorie důkazního břemena na žalované v rámci tohoto řízení prokázat, že pohledávka vůbec nevznikla, popřípadě, že již došlo, byť částečně, k uhrazení žalované částky žalovanou. Žalovaná, v řízení zcela pasivní, toto netvrdila a ani z provedeného dokazování se toto nepodává. Soud tedy uzavírá, že dluh trvá, když v řízení nebylo prokázáno jeho zaplacení. Soud žalobci rovněž přiznal nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši požadované žalobcem, když počátek prodlení soud považuje za odpovídající skutkovým zjištěním. Zákonný úrok z prodlení je potom žalobci přiznán v jím žádané výši zákonné sazby od 28. 1. 2020 do zaplacení. Lhůta k plnění byla určena jako třídenní dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 3 524 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 648 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (500 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 1 250 Kč (tj. za 2 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení a podání žaloby á 500 Kč) a jednoduchá výzva k plnění – 1x 250 Kč), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 3 524 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce, a to v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku.