12 C 73/2022

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalénou Renfus, LL.M., ve věci manžela: osobní údaje manžela trvale bytem adresa manželky: osobní údaje manželky trvale bytem f. příjmení číslo , PSČ anonymizováno , země adresou pro doručování: adresa manželky o rozvod manželství <b>I. Manželství manželů [celé jméno manželky], rozené [příjmení] a [celé jméno manžela], uzavřené dne 5. 9. 2020 v kostele sv. [jméno] a [jméno] zapsané v knize manželství [stát. instituce], se rozvádí.</b> <b>II. Žádný z manželů nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.</b> 1. Manželé se domáhali společným návrhem rozvodu manželství, když uvedli, že manžel je státním příslušníkem ČR a manželka státní příslušnicí [země], u obou se jedná o prvé manželství. Poslední společné bydliště bylo v [obec]. Manželé shodně prohlásili, že jejich manželství je pouze formální, déle jak 6 měsíců spolu manželé nebydlí a chtějí celou věc uzavřít i právně. Manželé nemají společné potomky a domluvili se na uspořádání majetkových vztahů a úpravě bydlení. Ani jeden z manželů nemá zájem, aby bylo manželství dále udržováno.

2. Z listinných důkazů, a to z návrhu na rozvod, z oddacího listu a výpisu z lustrace v ISZR vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno v době a místě ve výroku popsaném.

3. Ze smlouvy o úpravě majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu manželství ze dne [datum] soud zjistil, že manželé mají upraveny majetkové otázky pro dobu po rozvodu jejich manželství, a to ohledně majetku a včetně úpravy bydlení a případného výživného.

4. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je rozvod manželství, kdy jeden z účastníků je občanem Slovenské republiky, druhý z manželů je občanem České republiky a oba manželé mají současný pobyt na území České republiky, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci (jazykem legislativy EU že soud je k rozhodování sporu příslušný) má oporu v ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení rady (ES) č. 2201/2003, ze dne 27. 11. 2003, o uznávání rozhodnutí ve věcech manželských (Brusel II bis), neboť podepsaný soud je soudem, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště. Věcná a místní příslušnost Okresního soudu v Náchodě je potom rovněž dána § 3 odst. 1 a § 383 zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“). Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, s odkazem na § 49 odst. 1 téhož zákona.

5. Podle § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 757 o. z., připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. Dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny.

6. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného § 757 o. z., neboť manželé podali společný návrh na rozvod manželství, ke dni podání návrhu na rozvod manželství trvalo déle než jeden rok a manželé spolu více jak šest měsíců nežijí. Manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů. Příčinu rozvratu manželství soud nezjišťoval, a to s ohledem na aplikaci § 757 o. z., kdy v projednávané věci jde o tzv. nesporný rozvod. S ohledem na vše výše uvedené rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a manželství rozvedl.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též „z. ř. s.“), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.