12 C 73/2022

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalénou Renfus, LL.M., ve věci manžela: osobní údaje manžela trvale bytem adresa manželky: osobní údaje manželky trvale bytem f. příjmení číslo, PSČ anonymizováno, země adresou pro doručování: adresa manželky o rozvod manželství

I. Manželství manželů celé jméno manželky, rozené příjmení a celé jméno manžela, uzavřené dne 5. 9. 2020 v kostele sv. jméno a jméno zapsané v knize manželství stát. instituce, se rozvádí.

II. Žádný z manželů nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Manželé se domáhali společným návrhem rozvodu manželství, když uvedli, že manžel je státním příslušníkem ČR a manželka státní příslušnicí země, u obou se jedná o prvé manželství. Poslední společné bydliště bylo v obec. Manželé shodně prohlásili, že jejich manželství je pouze formální, déle jak 6 měsíců spolu manželé nebydlí a chtějí celou věc uzavřít i právně. Manželé nemají společné potomky a domluvili se na uspořádání majetkových vztahů a úpravě bydlení. Ani jeden z manželů nemá zájem, aby bylo manželství dále udržováno.

2. Z listinných důkazů, a to z návrhu na rozvod, z oddacího listu a výpisu z lustrace v ISZR vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno v době a místě ve výroku popsaném.

3. Ze smlouvy o úpravě majetkových poměrů a bydlení pro dobu po rozvodu manželství ze dne datum soud zjistil, že manželé mají upraveny majetkové otázky pro dobu po rozvodu jejich manželství, a to ohledně majetku a včetně úpravy bydlení a případného výživného.

4. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je rozvod manželství, kdy jeden z účastníků je občanem Slovenské republiky, druhý z manželů je občanem České republiky a oba manželé mají současný pobyt na území České republiky, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci (jazykem legislativy EU že soud je k rozhodování sporu příslušný) má oporu v ustanovení čl. 3 odst. 1 písm. a) nařízení rady (ES) č. 2201/2003, ze dne 27. 11. 2003, o uznávání rozhodnutí ve věcech manželských (Brusel II bis), neboť podepsaný soud je soudem, na jehož území mají manželé obvyklé bydliště. Věcná a místní příslušnost Okresního soudu v Náchodě je potom rovněž dána § 3 odst. 1 a § 383 zákona č. 292/2013 Sb., zákona o zvláštních řízeních soudních, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ z. ř. s.“). Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, s odkazem na § 49 odst. 1 téhož zákona.

5. Podle § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „o. z.“), manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle § 757 o. z., připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. Dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny.

6. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného § 757 o. z., neboť manželé podali společný návrh na rozvod manželství, ke dni podání návrhu na rozvod manželství trvalo déle než jeden rok a manželé spolu více jak šest měsíců nežijí. Manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů. Příčinu rozvratu manželství soud nezjišťoval, a to s ohledem na aplikaci § 757 o. z., kdy v projednávané věci jde o tzv. nesporný rozvod. S ohledem na vše výše uvedené rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a manželství rozvedl.

7. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též „z. ř. s.“), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku není ve smyslu § 395 z. ř. s. odvolání přípustné, neboť společnému návrhu manželů bylo zcela vyhověno. Manžel, který přijal příjmení druhého manžela, může do šesti měsíců po právní moci tohoto rozsudku oznámit matričnímu úřadu, že přijímá zpět své dřívější příjmení. To platí i tehdy, hodlá-li manžel, který přijal příjmení druhého manžela s tím, že bude ke společnému příjmení připojovat své dosavadní příjmení, popřípadě první ze svých příjmení, užívat napříště jen své dřívější příjmení. Platnost občanského průkazu, v němž je uveden rodinný stav, skončí uplynutím 45 dnů ode dne nabytí právní moci rozsudku o rozvodu manželství. příjmení vydání nového občanského průkazu je třeba požádat do 15 dnů ode dne, ve kterém došlo ke skončení platnosti dosavadního občanského průkazu (podle § 11 písm. b) zákona číslo o občanských průkazech, ve spojení s § 34 odst. 3 písm. c) bod 1 tohoto zákona).