12 C 80/2021

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalénou Renfus, LL.M. ve věci žalobce: ; právnická osoba , IČO: osobní údaje žalobce se sídlem adresa zastoupeného anonymizováno jméno příjmení jméno . advokátem se sídlem adresa žalovaný: ; jméno příjmení , datum narození trvale bytem adresa o zaplacení 36 521 Kč s příslušenstvím, <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 26 796 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 280,82 Kč, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 9 741,01 Kč a dále o zaplacení úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 725 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 770,82 Kč, a dále se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 366,70 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>IV. Žaloba o zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 251,85 Kč a dále o zaplacení úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 7 366,70 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů 1 092 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 36 521 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností [právnická osoba], byly uzavřeny dvě smlouvy o půjčce. První smlouva o půjčce [číslo] dne 9. 11. 2015, na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 7 690 Kč. Celkovou dlužnou částku 17 690 Kč se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 305 Kč. Druhá smlouva o půjčce [číslo] byla uzavřena dne 15. 4. 2016, na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 16 000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 11 840 Kč. Celkovou dlužnou částku 28 246 Kč se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 58 pravidelných týdenních splátkách po 487 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný uhradil na první smlouvu pouze 7 965 Kč a na druhou smlouvu pouze 1 450 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil 17. 12. 2016, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky. Žalovaný na uvedenou dlužnou částku neuhradil vše, tak žalobci nezbylo, než se jejího uhrazení zbývající dlužné částky domáhat soudní cestou.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

3. Soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaný se nevyjádřil a žalobce s tímto postupem souhlasil již ve svém návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu (žalobě), soud rozhodl podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje přitom z listinných důkazů předložených účastníky. <b>4. Soud vycházel v projednávané věci z těchto listinných důkazů:</b> 5. Kartou zákazníka – žádost o půjčku ze dne 9. 11. 2015, má soud za prokázané, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobce o spotřebitelský úvěr. V žádosti uvedl, že žije v podnájmu, je majitelem vozidla, je zaměstnán jako dělník a má příjmy 14 300 Kč měsíčně. Výdaje má 9 500 Kč měsíčně a použitelný příjem činí 4 800 Kč. Pracovní pozice žalovaného byla prověřena u zaměstnavatele telefonicky, výplatními pásky a pracovní smlouvou.

6. Kartou zákazníka – žádost o půjčku ze dne 15. 4. 2016, má soud za prokázané, že žalovaný požádal právního předchůdce žalobce o spotřebitelský úvěr. V žádosti uvedl, že žije v nájmu s partnerkou, je zaměstnán jako dělník, má příjmy 14 500 Kč měsíčně. Splácí úvěr ve výši 2 500 Kč měsíčně. Výdaje má 9 000 Kč měsíčně a použitelný příjem činí 5 500 Kč. Pracovní pozice žalovaného byla prověřena u zaměstnavatele telefonicky, výplatními pásky a pracovní smlouvou.

7. Smlouvou o spotřebitelském úvěru – [anonymizováno] půjčka [číslo] z 9. 11. 2015 a smluvními podmínkami o spotřebitelském úvěru, má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč předaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Smluvní strany si dále sjednaly souhrnný poplatek (za úroky, poplatek a hotovostní režim splácení) 7 400 Kč a životní pojištění ve výši 290 Kč Celkem měl žalovaný uhradit 17 690 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 305 Kč.

8. Smlouvou o spotřebitelském úvěru – [anonymizováno] půjčka [číslo] z 15. 4. 2016 a smluvními podmínkami o spotřebitelském úvěru, má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč předaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Smluvní strany si dále sjednaly souhrnný poplatek (za úroky, poplatek a hotovostní režim splácení) 11 840 Kč a životní pojištění ve výši 406 Kč Celkem měl žalovaný uhradit 28 246 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 58 pravidelných týdenních splátkách po 487 Kč.

9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedených smluv o úvěru.

10. Oznámením o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2019 a podacím lístkem ze dne 7. 1. 2020 má soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému, že právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovaným z titulu dvou smluv o spotřebitelském úvěru na žalobce a zaslal mu výzvu, ve které žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky z uvedených smluv.

11. Výzvou k plnění ze dne 3. 9. 2020 má soud za prokázané, že vyzval žalobce žalovaného k úhradě pohledávky v celkové výši 62 174,44 Kč.

12. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci:

13. Dne 9. 11. 2015 uzavřel žalovaný smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 17 690 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 58 pravidelných měsíčních splátkách po 305 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný uhradil na dlužnou částku pouze 7 965 Kč, dále nehradil splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 17. 12. 2016, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na dlužné jistině a poplatku činí 9 725 Kč. Žalobce dále žádal úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 770,82 Kč, smluvních úroků 5 251,85 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení ze 7 366,70 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a smluvní úrok 23,72 % ročně z částky 7 366,70 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobce. Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s příslušenstvím a vyrozuměl ho o postoupení pohledávky. Žalovaný však žalobci dosud ničeho neuhradil.

14. Dne 15. 4. 2016 uzavřel žalovaný smlouvu o úvěru [číslo] na základě které byla žalovanému poskytnuta hotovost ve výši 16 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit společně se souhrnným poplatkem ve výši 28 246 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 58 pravidelných měsíčních splátkách po 487 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný uhradil na dlužnou částku pouze 1 450 Kč, dále nehradil splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne 17. 12. 2016, čímž právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na dlužné jistině a poplatku činí 26 796 Kč. Žalobce dále žádal úhradu kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 3 280,82 Kč, smluvních úroků 9 741,01 Kč, a dále zákonný úrok z prodlení ze 16 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení ve výši 8,05 % a smluvní úrok 23,72 % ročně z částky 16 000 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku ze smlouvy o úvěru na žalobce. Žalobce následně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky s příslušenstvím a vyrozuměl ho o postoupení pohledávky. Žalovaný však žalobci dosud ničeho neuhradil.

15. Smlouvu o úvěru uzavřel žalovaný v roce 2015, resp. v roce 2016, tedy za účinnosti občanského zákonu č. 89/2012 Sb. (dále jen„ o. z.“), tak soud posuzoval věc podle tohoto předpisu v tehdy platném znění. Soud posoudil uzavřené smlouvy jako smlouvy o úvěru.

16. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle § 77 odst. 2 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel zajistí, aby obsah komunikace byl a) podán jasným, výstižným a zřetelným způsobem a b) dostačující a přesný a nezastíral, nezlehčoval nebo nezamlčoval důležité skutečnosti, informace nebo upozornění, zejména nepoužíval formulace, které mohou u spotřebitele vyvolávat klamné očekávání týkající se dostupnosti spotřebitelského úvěru a výše jeho nákladů.

19. Soud má za to, že žaloba byla podána částečně po právu, a proto jí vyhověl pouze v části a v části žalobu zamítl.

20. Soud vzal za prokázané, že právní předchůdce žalobce jako věřitel poskytl žalovanému finanční prostředky na základě dvou smluv o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a dále specifikovaným v zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce se dostatečně zabýval úvěruschopností žalovaného, když dovodil, že žalovaný je schopen takový úvěr splatit a udělal v rámci uvedeného potřebné šetření. Žalovaný úvěry ani poplatky právnímu předchůdci žalobce řádně a úplně nevrátil, čímž nesplnil svůj závazek z uvedených smluv. Soud proto rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit (z titulu druhého úvěru) 26 796 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 16 000 Kč a na dlužné části poplatku 10 796 Kč. Současně má žalobce právo na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 3 280,82 Kč za období od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení dne 7. 12. 2019 a dále s požadovaným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 16 000 Kč od [datum] do zaplacení. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I tohoto rozsudku.

21. Dále vzal soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce jako věřitel poskytl žalovanému další finanční prostředky na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru ve smyslu § 2395 o. z. a dále specifikovaným v zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Soud má za prokázané, že právní předchůdce žalobce se dostatečně zabýval úvěru schopností žalovaného, když dovodil, že žalovaný je schopen takový úvěr splatit a udělal v rámci uvedeného potřebné šetření. Žalovaný úvěr ani poplatek právnímu předchůdci žalobce řádně a úplně nevrátil, čímž nesplnil svůj závazek z uvedené smlouvy. Soud proto rozhodl tak, že žalovaný je povinen žalobci zaplatit dlužnou částku (z poskytnutého prvního úvěru) 9 725 Kč, sestávající se z dlužné jistiny ve výši 7 366,70 Kč a na dlužné části poplatku 2 358,80 Kč. Současně má žalobce právo na zaplacení kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 1 770,82 Kč za období od marného uplynutí týdenní lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do data postoupení dne 7. 12. 2019 a dále s požadovaným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 7 366,70 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III tohoto rozsudku.

22. Dále ale soud uzavřel, že žalobce nemá nárok na požadované smluvní úroky v kapitalizované výši 5251,85 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z částky 7 366,70 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (u první úvěrové smlouvy) a dále ve výši 9 741,01 Kč a dále ve výši 23,72 % ročně z částky 16 000 Kč do zaplacení (u druhé úvěrové smlouvy), a proto v této části je třeba žalobu zamítnout. Obě smlouvy byly uzavřeny za shodných smluvních podmínek, proto učiněné závěry jsou platné pro obě úvěrové smlouvy. Žalobce se smlouvě o úvěru uvedl, že žalovaný má zaplatit úrok za zapůjčení, který byl vyčíslen v uzavřené smlouvě o úvěru na 1 400 Kč, resp. 2 240 Kč (viz bod 2. 1. b/ smlouvy o úvěru, označené jako„ poplatky“), kdy celková částka společně s poplatkem, životním pojištěním a spolu s jistinou činí„ celkovou dlužnou částku“ podle bodu 4. 1). V bodu 1.

4. Smlouvy o úvěru je uvedeno, že„ zákazník se zavazuje uhradit úvěrujícímu celkovou dlužnou částku“. Současně se účastníci sjednali v bodu 8 smluvních podmínek, že v případě nesplácení spotřebitelského úvěru, vzniká [příjmení] [jméno] právo požadovat a) úhradu celé dosud nesplacené jistiny, b), zákonné úroky z prodlení, c) náhradu nákladů řízení spojených se soudním vymáháním dluhu. Z uvedeného tedy vyplývá, že strany si sjednaly smluvní úrok ve výši 1 400 Kč, resp. 2 240 Kč, který byl součástí„ celkové dlužné částky“. Z jazykového hlediska znění smlouvy lze chápat, že sjednaný smluvní úrok byl sjednaný jako pevná, fixní částka 1 400 Kč, resp. 2 240 Kč. V článku 9. 7. je uvedeno, že účinnost smlouvy se prodlužuje do doby uhrazení celkové dlužné částky. Z uvedeného nelze dovodit, že nesplácení by mělo za následek (viz bod. 8 prodlení zákazníka a úvěrujícího), aktivaci dalšího smluvního úroku. Znění článků ve smlouvě týkající se délky této smlouvy – tj. 9.

7. Smluvních podmínek, s tím, že její účinnost se prodlužuje do doby řádného uhrazení celkové dlužné částky je částečně nejednoznačné, neboť z nich by šlo implicitně dovodit existenci dalších plateb v případě prodlení věřitele, ačkoli z části 8 smlouvy takové závěry nikterak vyvodit nelze. V případě nejednoznačného ustanovení, které by šlo vykládat oběma způsoby, nelze dovodit přitěžující následky pro spotřebitele jako slabší smluvní strany v tom smyslu, že prodloužením trvání smlouvy má za následek vzniku dalších smluvních úroků. Takové znění uzavřené smlouvy o úvěru je totiž nejednoznačné a nejasné, což je v rozporu s § 77 zákona č. 257/2016 Sb., zákona o spotřebitelském úvěru. Když nelze po průměrném spotřebiteli požadovat, aby při uzavření smlouvy mohl předvídat, že žalobcem číselně uvedená„ celková dlužná částka“ se může do budoucna navyšovat nejen o úroky z prodlení, smluvní pokutu nebo náhradu účelně vynaložených nákladů, ale také o smluvní úroky, které nejsou nikterak uvedeny v odstavci o následcích při nesplácení úvěru. Obrat jako„ celková dlužná částka“, může ve spotřebitelovi vytvářet klamný dojem, že mu další smluvní úroky účtovány ze strany úvěrujícího, nebudou žádány (obdobně závěry např. rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, č. j. 47 Co 55/2021-82 ze dne 27. 4. 2021). Soud proto dospěl k závěru, že zde není dán hmotněprávní nárok na smluvní úrok převyšující částku 1 400 Kč, resp. 2 240 Kč (která je již přiznána ve výroku I a III). Proto nelze žalovanému ani uložit, aby zaplatil žalobci úrok převyšující dohodnutou pevnou výši. Soud proto zamítl návrh žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 251,85 Kč a dále zaplacení úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 7 366,70 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (první úvěr – výrok IV rozsudku) a dále v části návrhu žalobce na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 5 251,85 Kč a dále zaplacení úroků ve výši 23,72 % ročně z částky 7 366,70 Kč od 7. 12. 2019 do zaplacení (druhý úvěr – výrok II. rozsudku).

23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že procesně částečně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení. Náklady by při plném úspěchu činily 3 640 Kč (tj. náhrada za zaplacený soudní poplatek 1 462 Kč, 3x úkon právní služby po 500 Kč – celkem 1 500 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. 254/2015 Sb. za převzetí zastoupení, sepis předžalobní upomínky a sepsání žaloby), k tomu 3x paušální náhrada hotových výdajů 100 Kč a 21 % DPH (378 Kč). Žalobce byl přitom se svojí žalobou úspěšný co do výše dlužných jistin a poplatků a kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši 41 572,64 Kč a dále úroků z prodlení 8,05 % ročně od 7. 12. 2019 do vyhlášení rozsudku, tj. do 28. 6. 2021 (tj. ve výši 2 932,33 Kč). Celkem měl žalobce úspěch co do částky 44 505 Kč (65 %) Naopak neúspěch měl ve výši kapitalizovaných smluvních úroků 14 992,86 Kč a úroků 23,72 % 12. 7. 2019 do 28. 6. 2021 ve výši 8 640,35 Kč. Neúspěch tak činil zaokrouhleně 23 633 Kč (35 %). Podíl úspěchu žalobce tak činí cca 30 %, což z částky 3 640 Kč činí zaokrouhleně 1 092 Kč, které mu jako náhrada nákladů náleží podle úspěchu ve věci v tomto řízení.

24. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle ustavení § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.