14 C 152/2021

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Kučerou ve věci: manželky: osobní údaje manželky a manžela: osobní údaje manžela -) o rozvod manželství

I. Manželství [celé jméno manžela] a [jméno] [příjmení] [příjmení], roz. [anonymizováno] uzavřené dne [datum] v [obec] se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Manželé podali společný návrh na rozvod s tím, že manželství pokládají za rozvrácené, déle jak 6 měsíců spolu nežijí. Manželka je občanem Polské republiky, manžel občanem ČR. Ohledně vypořádání společného jmění uzavřeli dohodu, péče o nezl. syna byla vyřešena soudem schválenou dohodou. Z důvodu rozdílného státního občanství účastníků se soud v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci – mezinárodní příslušnosti, kterou bylo na místě posuzovat prizmatem těch ustanovení nařízení Rady ([příjmení]) [číslo] o příslušnosti a uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské zodpovědnosti a o zrušení nařízení ([příjmení]) [číslo] (tzv. Brusel II.), které upravují otázku soudní příslušnosti v rozvodových věcech. Pravomoc soudů České republiky plyne z článku 3/1 a), citovaného nařízení, věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě pak z ustanovení § 9/1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). Místní příslušnost Okresního soudu v Náchodě je založena ustanovením § 383 z. ř. s., neboť v obvodu tohoto soudu je poslední společné bydliště manželů i současné bydliště manžela. Rozvod manželství se řídí právním řádem České republiky, neboť manželé jsou občany různých států a ke dni zahájení řízení měli pobyt v různých státech, přičemž mezi Českou republikou a Polskou republikou nebyla sjednána smlouva upravující tuto otázku odchylně (§ 49 odst. 1 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém). Z listinných důkazů, a to z oddacího listu, vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne a v místě uvedeném ve výroku. Z dohody o vypořádání společného jmění manželů soud zjistil, že manželé si před rozvodem společné jmění touto dohodou vypořádali. Z rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. 7. 2021, sp. zn. 0 Nc 4993/2021, soud zjistil, že jím byla schválena dohoda rodičů, na jejímž základě byl nezl. [jméno] [celé jméno manžela] svěřen do dtřídavé péče rodičů. Podle ust. § 755 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též „občanský zákoník“), Manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Podle ust. § 757 občanského zákoníku, připojí-li se manžel k návrhu na rozvod manželství, který podá druhý z manželů, soud manželství rozvede, aniž zjišťuje příčiny rozvratu manželství, dojde-li k závěru, že shodné tvrzení manželů, pokud se jedná o rozvrat manželství a o záměr dosáhnout rozvodu, je pravdivé a pokud ke dni zahájení řízení o rozvod trvalo manželství nejméně jeden rok a manželé spolu déle než šest měsíců nežijí, manželé, kteří jsou rodiči nezletilého dítěte, které nenabylo plné svéprávnosti, se dohodli na úpravě poměrů tohoto dítěte pro dobu po rozvodu a soud jejich dohodu schválil, manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů, svého bydlení, a popřípadě výživného pro dobu po tomto rozvodu. Dohody uvedené v odstavci 1 písm. c) vyžadují písemnou formu a podpisy musí být úředně ověřeny. Soud vzhledem k výše uvedenému skutkovému stavu dospěl k závěru, že byly naplněny podmínky shora citovaného ustanovení § 757 občanského zákoníku, neboť manželé podali společný návrh na rozvod, ke dni podání návrhu na rozvod manželství trvalo déle než jeden rok a manželé spolu více jak šest měsíců nežijí. [příjmení] o nezletilého syna byla vyřešena soudem schválenou dohodou rodičů a manželé se dohodli na úpravě svých majetkových poměrů. Příčinu rozvratu manželství soud nezjišťoval, a to s ohledem na aplikaci ust. § 757 občanského zákoníku, kdy v projednávané věci jde o tzv. nesporný rozvod. S ohledem na vše výše uvedené rozhodl soud, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a manželství rozvedl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též„ z.ř.s.“), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.