14 C 172/2022

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Kučerou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 12 720 Kč s příslušenstvím (zápůjčka)

I. Řízení se částečně zastavuje, co do částky 5 120 Kč, úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 7 600 Kč v měsíčních splátkách po částce 1 000 Kč měsíčně splatných vždy do každého 20. dne v měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém toto rozhodnutí nabude právní moci, pod ztrátou výhody splátek.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 400 Kč do 6 měsíců od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. a II. tohoto rozsudku, z titulu smlouvy o zápůjčce. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel dne [datum] s žalobcem smlouvu o zápůjčce (Smlouva). Na základě Smlouvy poskytl žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 600 Kč (Jistina), které byly žalovanému zaslány na účet č. [bankovní účet] dne [datum]. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek ve výši 3 120 Kč (Poplatek). Jistina a Poplatek byly splatné dne [datum], žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. Zápůjčka byla žalovanému prokazatelně poskytnuta, jak je patrno z přiloženého potvrzení o provedené platbě, ale přesto nebyla žalovaným do dnešního dne vrácena v celé výši. Ke dni podání návrhu na vydání EPR žalovaný na svůj dluh uhradil 1 455 Kč Touto částkou byla umořena smluvní pokuta a ponížené náklady spojené s uplatněním pohledávky. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky [webová adresa], na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobci. Žalovaný zaškrtl řádek s tímto textem:„ Potvrzuji, že jsem se seznámil se zněním Smlouvy o zápůjčce a zněním Všeobecných obchodních podmínek, které jsou její součástí, těmto dokumentům porozuměl a souhlasím s jejich zněním“. Tím žalovaný zároveň odsouhlasil znění Obchodních podmínek žalobce. Žalobce před uzavřením smlouvy ověřil totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobci v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout sken dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to [příjmení], který žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Žalobce má za to, že tento [příjmení] je tzv. prostým elektronickým podpisem, který splňuje požadavky § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce. S ohledem na tuto skutečnost je třeba na smlouvu o zápůjčce uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným považovat za smlouvu uzavřenou v písemné podobě. Smlouva o zápůjčce včetně Všeobecných obchodních podmínek žalobce byla neprodleně po potvrzení žalovaným žalovanému odeslána e-mailem na jím zadanou e-mailovou adresu, kdy tento způsob splňuje definici trvalého nosiče dat dle § 3 odst. 2 písm. k) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů („ ZSÚ“) a Žalobce tedy splnil svou povinnost dle § 105 odst. 1 ZSÚ. Před uzavřením smlouvy si žalobce od žalovaného vyžádal informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného (kdy žalovaný je dle § 84 odst. 2 ZSÚ povinen poskytnout žalobci úplné a pravdivé informace), resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobcem vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobce tedy splnil svou povinnost dle § 86 ZSÚ, když řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobce dospěl k závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce. V důsledku prodlení žalovanému vznikla povinnost uhradit též: • úroky z prodlení ve výši určené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. • účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením (písemné výzvy) v celkové výši 2 500 Kč (čl. 2 Smlouvy) (písemné výzvy odeslány dne: [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]). Náklady spojené s uplatněním pohledávky byly poníženy částečnou úhradou Žalovaného na výši 2129,8 Kč. K částce požadované za výzvy k úhradě odeslané dlužníkovi uvádíme, že důvodová zpráva k ZSÚ uvádí, že za účelně vynaložené náklady nelze považovat zasílání upomínek několikrát denně, kdy takové jednání důvodová zpráva označuje za šikanózní vůči dlužníkovi. Žalobce [příjmení] odeslal upomínky s odstupem několika dnů (viz výše). Jednání Žalobce je tedy v souladu s výše uvedeným požadavkem dle důvodové zprávy. Pokud snad zákonodárce zamýšlel odesílání upomínek omezit restriktivněji, měl tak učinit přímo ustanovením v zákoně, nebo případně vyjádřením takové myšlenky v důvodové zprávě, což ale neučinil. Pokud přihlédneme k praxi veřejnoprávních institucí, tak např. centrální depozitář cenných papírů na základě vyhlášky Ministerstva financí č. 212/2010 Sb., požaduje za poskytnutí údajů na základě strukturovaného dotazu úhradu včetně účelně vynaložených nákladů ve výši 290 Kč a v případě poskytnutí údajů na základě nestrukturovaného dotazu 820 Kč. Přičemž autoři výslovně dovozují, že účelně vynaloženými náklady jsou nejen náklady na poštovné a tisk dokumentu, ale i na přípravu vzorových dokumentů, úpravy informačního systému poskytovatele apod. Výše poplatku za upomínky účtovaná Žalobcem ve výši 500 Kč rovněž odpovídá tržnímu standardu (např. společnost [právnická osoba] účtuje za každou upomínku 600 Kč, [právnická osoba] 500 Kč za každou upomínku – výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu, u úvěrů pak 350 Kč za první upomínku a 500 Kč za každou další upomínku – informace vyplývající z jejich ceníků dostupných na jejich webových stránkách). V žádném případě se tedy nedá u Žalobce hovořit o neúčelně vynaložených nákladech, resp. nákladech neodpovídajících tržnímu standardu, nadto v situaci, kdy Žalobce se Žalovaným se na výši nákladů domluvili předem ve smlouvě o zápůjčce. Výše nákladů na zasílání upomínek je tedy zcela v mezích a po právu. Celková výše dluhu žalovaného, ke dni podání návrhu na vydání EPR, kterou žalobce požaduje činí 14 850 Kč. Jistina + poplatek ve výši 12 720 Kč Náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 130 Kč Smluvní pokuta dle čl. 2 smlouvy o zápůjčce ze dne [datum] ve výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 9 600 Kč (viz nárok 1), a to konkrétně ode dne [datum] (den následující po splatnosti zápůjčky, viz nárok 1) do dne [datum], kdy žalobce vyhotovuje tento návrh. Ke dni vyhotovení tohoto návrhu se tak po zaokrouhlení na celé koruny jedná o částku 1 085 Kč. Tato částka byla umořena částečnou úhradou žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil, tak, že dne [datum] uzavřel s žalobkyní smlouvu o zápůjčce (dále jen„ Smlouva“), jejímž předmětem byla půjčená částka ve výši 9 600 Kč Touto smlouvou se zavázal uhradit také poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 3 120 Kč. Vše se zavázal zaplatit do 30 dnů, tj. do [datum]. Doposud žalobkyni na tuto smlouvu uhradil 1000 Kč. V době uzavření smlouvy již splácel 13 úvěrů. Zprvu zapůjčené peníze nepoužíval pro svoji vlastní potřebu. Nechal se zmanipulovat blízkou osobou a tyto peníze si vypůjčil pro něj. Nyní zvažuje trestní oznámení a sbírá pro ně důkazy. Protože nezůstalo pouze u jedné půjčky, dostal se následně do tíživé finanční situace. Další půjčky si bral s cílem uhradit splátky na závazky, které mu vznikly dříve. Podle zdravotního posudku, který mu přiznává 1. stupeň invalidity, má snížený intelekt. V době uzavírání smluv neuměl dobře posoudit své jednání. Má zájem svou situaci vyřešit, proto se obrátil na svou mzdovou účetní v chráněné dílně, kde pracuje, následně začali spolupracovat s dluhovou poradkyní. Žalobkyni dne [datum] poslal návrh na smír, ve kterém vysvětloval svoji situaci a navrhoval úhradu dlužné částky podle svých možností, a to v podobě pravidelných měsíčních splátkách ve výši 500 Kč. Žalobkyně mu odpověděla [datum], že je pro ni návrh nepřijatelný, ale nenabídla jiné řešení, vzápětí [datum] přišel Elektronický platební rozkaz. Při uzavírání smlouvy neuměl vyhodnotit rizika spojená s podmínkami uvedenými v ní. V čl. 1 smlouvy se uvádí:..." (i) Klient vrátí Zápůjčku řádně a včas, tj. splatí nejpozději [datum] zápůjčku v celé její výši, a současně (ii) zápůjčka byla poskytnuta v rámci marketingové akce bez poplatku činí výše Poplatku 0 Kč. Zápůjční úroková sazba činí 0 %“ Dále se v čl. 1 uvádí:“ Za předpokladu, že Klient vyčerpá Zápůjčku okamžitě v plné výši a tuto splatí do 30 dnů, činí Roční procentní sazba nákladů 2969 Kč a celková částka splatná Klientem tak činí 12 720 Kč. Za předpokladu, že se na Klienta vztahuje ustanovení [číslo] věta druhá, činí Roční procentní sazba nákladů 0% a celková částka splatná Klientem tak činí 9 600 Kč Vzhledem k tomu, že jsem nebyl schopný platit řádně a včas, vztahuje se na mě výše RPSN 2 969%. Má za to, že výše RPSN (která objektivně vyjadřuje cenu půjčky) uvedená ve smlouvě ve výši 2 969 % odporuje dobrým mravům. Je to více než [číslo] násobek výše RPSN uváděné Českou národní bankou pro dané období února 2021, která je 8,65 %. Dle ustálené judikatury je nepřiměřenou a odporující dobrým mravům zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Čtyřnásobek běžné úrokové sazby obvyklé v době sjednávání úvěru je pak podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu nemravný (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2017, sp. zn. [spisová značka], rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2018, sp. zn. [spisová značka]) .  Rozumí tomu, že žalobkyně poskytuje úvěry rizikovým fyzickým osobám dráž než banky, ale navýšení úvěru u předmětné smlouvy mu přijde skutečně příliš a jednoznačně v rozporu se zákonem a dobrými mravy.  Je také otázkou, jak žalobkyně prověřila moji bonitu, když měl v době sjednání půjčky již více úvěrů. Před uzavřením smlouvy doložil tři výplatní pásky, tři výpisy z účtu, kopii občanského průkazu a průkazu zdravotní pojišťovny, adresu zaměstnavatele. V době uzavření smlouvy jsem měl hrubou mzdu ve chráněné dílně 16 000 a 8 900 tvoří invalidní důchod. V době uzavření smlouvy splácel již na celkem 13 spotřebitelských úvěrů. Výše všech splátek v té době představovala více než 15 000 Kč. V té době měl příjem [částka]. Nedostávalo se mu na základní potřeby. Existenci předchozích úvěrů při uzavírání smlouvy nezamlčel. Úvěr mu i přesto byl poskytnut. V současné době již dluží deseti společnostem, je již se všemi, vyjma 3 společností, domluven na novém splátkovém kalendáři, a částka 500 Kč/měs je právě ta částka, která mu umožňuje své dluhy i dluhy ostatní splatit, aniž by se dostal do exekucí. Věří, že s pomocí dluhové poradny a jeho mzdové účetní, která vše kontroluje, se jim to společně podaří. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 9 odst. 1 ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí znamená, že se věřitel nespokojí s pouhými ničím nepodloženými prohlášeními spotřebitele, ale sám aktivně zjišťuje a prověřuje údaje poskytnuté spotřebitelem. Postup věřitele, který posuzoval úvěruschopnost spotřebitele pouze na základě ničím nepodložených prohlášení spotřebitele je v rozporu s požadavkem zjištění schopnosti spotřebitele splácet úvěr s odbornou péčí dle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1.4.2015, č.j. 1 As 30/2015-39). Ke shodnému závěru dospěl i Soudní dvůr EU při svém výkladu čl. 8 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne [datum], která je transponována do českého zákona o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr uzavřel, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“ (viz rozsudek ze dne [datum] ve věci [anonymizováno] [číslo], [anonymizována tři slova] vs. [jméno] [příjmení]) .  Důsledkem neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele (nebo neposouzení řádného) je neplatnost smlouvy dle ust. § 87 Zákona o spotřebitelském úvěru, a to neplatnost absolutní (dle rozsudku Soudního dvora EU ze dne [datum] ve věci C [číslo], [anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]) .  Uvědomuje si, že neplatil řádně a včas, nicméně společnost mu poskytla úvěr v době, kdy se již ocitl v dluhové pasti a nyní díky dluhovému poradenství se snaží urovnat stav svých závazků i u jiných společností. V čl. 1 se uvádí:“ Identifikované platby Klienta připsané na účet Věřitele budou započteny na dluh Klienta vůči Věřiteli v tomto pořadí: náklady spojené s uplatněním pohledávky, úrok z prodlení, smluvní pokuty a poplatky, jistina.” Chtěl by poukázat na tento mechanismus, kdy společnost svým obchodním modelem přispívá k situaci, kdy v podstatě nelze nikdy dluh pro neustále rostoucí příslušenství a poplatky uhradit. Má za to, že celý postup a sepis smluv nejen odporuje dobrým mravům, ale také dle zákona o spotřebitelském úvěru nebyla důsledně ze strany žalobkyně dodržena povinnost posoudit jeho úvěruschopnost. Pro úplnost dodává, že se již před tímto soudním řízením obrátil na žalobkyni a žádal o smírné řešení sporu mimosoudní cestou a vynaložil maximální snahu nezatížit soud tímto sporem. Žalobkyně mU zaslala odpověď s tím, že jí byl Návrh smírného řešení doručen, dále potom poslala emailem vyjádření, že reklamaci přijali a budou řešit. Poté [datum] přišla zamítavá odpověď, která byla ihned následována elektronickým platebním rozkazem. Žádá tedy soud o posouzení platnosti uvedené Smlouvy a v případě rozhodnutí, že je Smlouva neplatná, žádá soud o určení toho, že poplatky či další příslušenství z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy (či ujednání) není povinný hradit. Dále navrhuje platit vždy k 17. dni v měsíci 500 Kč měsíční splátku až do výše zaplacení vypůjčené jistiny.

3. Žalobce v replice vzal žalobu částečně zpět, souhlasil s tím, aby bylo žalovanému uloženo uhradit pouze vypůjčenou jistinu poníženou o proběhlou platbu 2 000 Kč, tj. částku 7 600 Kč ve splátkách po 1 000 Kč měsíčně.

4. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

5. Soud, vycházeje z obsahu spisu, učinil ve věci následující skutková zjištění:

6. Smlouvou o zápůjčce, jejíž součástí jsou i smluvní podmínky, má soud za prokázané, že byla uzavřena smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce žalovanému půjčil částku 9 600 Kč s tím, že tuto vrátí. Mezi účastníky je nesporné, že jistina byla poskytnuta, žalovaný dosud vrátil 2 000 Kč, zbytek žalobci dluží.

7. Žalovaný sporoval platnost uzavřené smlouvy. V reakci na to žalobce požaduje pouze úhradu zbytku jistiny z titulu bezdůvodného obohacení.

8. Dle § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen,,o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Mezi účastníky je nesporné, že žalobce má proti žalovanému nárok na zaplacení minimálně částky 7 600 Kč z titulu bezdůvodného obohacení. [příjmení] původního žalobního nároku žalobce v posled nepožadoval, řízení bylo v této části dle ustanovení § 96 odst. 1 o. s. ř. zastaveno (výrok I.) Ve zbytku soud žalobě vyhověl s tím, že s ohledem na výše popsané osobní a majetkové poměry žalovaného povolil plnění ve splátkách (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) po 1 000 Kč měsíčně, což by nemělo být pro žalovaného likvidační, ale zároveň to zajišťuje žalobci, aby docílil alespoň vrácení jistiny v přiměřené době.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 400 Kč. Mezi účastníky je nesporné (podává se to již z návrhu a odpovídá to i tvrzením žalovaného), že žalovanému nebyla zaslána výzva ve smyslu § 142a o. s. ř. Soud přesto přiznal žalobci právo alespoň na úhradu soudního poplatku, byť v delší lhůtě splatnosti, neboť z pohledu celkového vztahu mezi účastníky nelze přehlédnout, že žalovaný projevil vůli zápůjčku získat, byla mu poskytnuta, přičemž žalobce se vposled domáhá pouze vrácení jistiny, a to ještě ve splátkách. Proto soud nevidí jako přiměřené, aby nesl i náklady soudního poplatku. V této části tedy bylo žalobci právo na náhradu nákladů řízení přiznáno (§ 142a odst. 2 o. s. ř.).