14 C 177/2024

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Kučerou ve věci manželů: manžela: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 , Adresa zainteresované osoby 0/1 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno a manželky: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 0/1 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno o rozvod manželství

I. Manželství , jméno FO, a , Jméno zainteresované osoby 1/0, , rozené , Anonymizováno, , uzavřené dne , datum, v , adresa, , se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manžel se domáhal rozvodu manželství, když uvedl, že manželé nemají společné nezletilé děti. Manželství pokládá za rozvrácené. Manželka je občankou Slovenské republiky, manžel občanem České republiky. V České republice má manžel také trvalé bydliště, manželka má trvalé bydliště na Slovensku, oba se nyní zdržují převážně ve , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , poslední společné bydliště v České republice měli v , adresa, , Okres , adresa, .

2. Manželka s rozvodem souhlasila.

3. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je rozvod manželství, kdy jeden z manželů je občanem Slovenska s bydlištěm v Německu, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování o zrušení takového manželství rozvodem v jeho pravomoci – mezinárodní příslušnosti, kterou bylo na místě posuzovat prizmatem ustanovení nařízení Rady (ES) č. 2019/1111, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, které upravují otázku soudní příslušnosti v rozvodových věcech. Pravomoc soudů České republiky plyne z článku 3 písm. a) bod ii), citovaného nařízení, věcná příslušnost Okresního soudu v , adresa, pak z ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Místní příslušnost podepsaného soudu coby soudu příslušného pro okres, v němž trvale bydlí manžel a je zde i poslední společné bydliště manželů v České republice, má oporu v ustanovení § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Rozvod manželství se řídí právním řádem České republiky, neboť manželé jsou občany různých států a ke dni zahájení řízení měli bydliště v různých státech, přičemž mezi Českou republikou a Slovenskou republikou nebyla sjednána smlouva upravující tuto otázku odchylně (§ 49 odst. 1 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém).

4. Z výslechu manželů soud zjistil, že své prohlášení o rozvratu manželství míní vážně. Domnívají se, že k rozpadu manželství došlo vlivem rozdílných názorů na společný život a ztráty citového vztahu.

5. Podle § 755 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „n.o.z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

6. Po zvážení všech okolností případu dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny. Manželé vylučují obnovení manželského soužití. Soud z těchto důvodů shledává rozvrat manželství hlubokým a trvalým. Hodnoty, které jsou v samém základu každého manželského svazku a které zakotvuje ustanovení § 655 n.o.z., tedy vzájemné soužití, podpora a pomoc, nedosáhly v manželství účastníků trvalého naplnění.

7. Okresní soud tedy rozhodl tak, že manželství účastníků rozvedl.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též „z.ř.s.“), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.