14 C 184/2025

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Kučerou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 508,82 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 24 587,73 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky ve výši 921,09 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 645,87 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 25 508,82 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 15 % a úroku 15 % ročně z částky 24 587,73 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 25 508,82 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě, které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky na bankovní účet ve výši 34 990 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr a sjednané úroky společně s případně sjednaným pojištěním formou pravidelných měsíčních splátek v počtu 24 ve výši 1 749 Kč s tím, že první splátka byla splatná k , datum, . Žalovaný se nadto dle Smlouvy zavázal hradit Bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 18,13 % ročně. Žalobce však řádně uplatňuje smluvní úrok ve výši, která odpovídá právním předpisům upravujícím spotřebitelské úvěry, tj. ve výši 15 % ročně. Dále žalovaný ve Smlouvě prohlásil srozumění s přehledem finančních důsledků nesplácení úvěru a s poplatky dle Sazebníku, které si s bankou sjednal. V případě nesplácení úvěru se žalovaný přímo ve Smlouvě a dle příslušného Sazebníku zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč a k placení úroku z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalovaný porušil své závazky ze Smlouvy zejména tím, že se dostal do prodlení s úhradou více než 2 po sobě následujících splátek nebo 1 splátky po dobu delší než 3 měsíce. Banka proto využila svého práva sjednaného v čl. 3.2 Produktových podmínek a od Smlouvy odstoupila a dlužnou částku zesplatnila. V případě, že z důvodu uplynutí lhůty pro vrácení i poslední předepsané měsíční splátky již nebylo nutné činit odstoupení, je žalovaný povinen hradit celý splatný dluh ode dne tohoto data splatnosti poslední splátky jako od zesplatnění. Odstoupení či datum splatnosti poslední splátky bylo žalovanému oznámeno dopisem Banky, když odstoupení nabylo účinnosti až dne , datum, , tedy ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž bylo odstoupení dáno k odeslání. Dlužnou částku splatnou v celém rozsahu včetně úroků, poplatků, smluvní pokuty a případně sjednaného pojistného ve výši 27 155,00 Kč byl žalovaný povinen ve stanovené lhůtě uhradit. Ode dne následujícího po dni zesplatnění má žalobce nárok na zaplacení smluvního úroku 15 % ročně z dlužného zůstatku poskytnutého úvěru, tedy z jistiny ve výši 24.587,73 Kč a dále zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši z dlužné částky 25 508,82 Kč zahrnující dlužnou jistinu a dlužné poplatky. Pohledávka za žalovaným vyplývající z výše uvedené Smlouvy byla nejprve postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, v rámci portfolia na společnost , právnická osoba, ., IČ , IČO, , se sídlem , adresa, , , Anonymizováno, , Anonymizováno, , která ji následně postoupila žalobci na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, , a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně dne , datum, .

2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru, na základě, které byl žalovanému poskytnut na bankovní účet úvěr ve výši 34 990 Kč. Úvěr byl sjednán s úrokem, smluvní pokutou, poplatky a splátkami, jak je uvedeno v bodě 1 tohoto rozhodnutí.

4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že žalovaný ke dni žádosti o úvěr byl svobodný, bydlel u rodičů, neměl vyživovací povinnosti, byl na mateřské dovolené, měl příjem ze zaměstnání jako dělník u společnosti , právnická osoba, ., ve výši 23 250 Kč, jeho měsíční výdaje činily 11 000 Kč.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru, a to ve výši jistiny úvěru ve výši 24.587,73 Kč - poplatků ve výši 921,09 Kč - kapitalizovaného neuhrazeného úroku splatného ke dni zesplatnění ve výši 1.645,87 Kč, - smluvního úroku ve výši 15,00% ročně z jistiny úvěru ve výši 24.587,73 Kč od , datum, do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 15,00% ročně z částky ve výši 25.508,82 Kč, sestávající se z jistiny úvěru ve výši 24.587,73 Kč a poplatků ve výši 921,09 Kč, ode dne , datum, do zaplacení.

6. Oznámením o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru na žalobce.

7. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne , datum, žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě, které poskytnuty peněžní prostředky na bankovní účet ve výši 34 990 Kč. Žalovaný se zavázal splatit poskytnutý úvěr a sjednané úroky společně s případně sjednaným pojištěním formou pravidelných měsíčních splátek v počtu 24 ve výši 1 749 Kč s tím, že první splátka byla splatná k , datum, . Žalovaný se nadto dle Smlouvy zavázal hradit Bance úroky z poskytnutého úvěru se sjednanou úrokovou sazbou 18,13 % ročně. Žalobce však řádně uplatňuje smluvní úrok ve výši, která odpovídá právním předpisům upravujícím spotřebitelské úvěry, tj. ve výši 15 % ročně. Dále žalovaný ve Smlouvě prohlásil srozumění s přehledem finančních důsledků nesplácení úvěru a s poplatky dle Sazebníku, které si s bankou sjednal. V případě nesplácení úvěru se žalovaný přímo ve Smlouvě a dle příslušného Sazebníku zavázal k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení, náhradě nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč, poplatku za odeslání upomínky k úhradě ve výši 100 Kč a k placení úroku z prodlení ze splatného závazku v zákonné výši podle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Před uzavřením uvedené smlouvy právní předchůdce žalobce prováděl šetření za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ze kterého zjistil, žalovaný ke dni žádosti o úvěr byl svobodný, bydlel u rodičů, neměl vyživovací povinnosti, byl na mateřské dovolené, měl příjem ze zaměstnání jako dělník u společnosti , právnická osoba, ., ve výši 23 250 Kč, jeho měsíční výdaje činily 11 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek právní předchůdce žalobce shora uvedené pohledávky za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem. Za období od postoupení pohledávky na žalobce žalovaný ničeho neuhradil.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

12. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění (dále též jen jako „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.

17. V daném případě, navzdory tomu, že šetření za účelem posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet provedeno bylo, nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že samotné posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet nebylo provedeno s odbornou péčí, resp. bylo pouze formální a účelové. Vycházelo pouze z údajů, které poskytl žalovaný. Žalobce přitom soudu nedoložil listiny, kterými by bylo možné ověřit pravdivost v zákaznické kartě uvedených údajů o výši nákladů na bydlení, o výši příjmů žalovaného. Žádnou listinu, kterou by prokázal alespoň základní šetření stran výše závazků žalovaného, žalobce soudu nepředložil. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí.

18. Pokud právní předchůdce žalobce přes shora uvedená zjištění poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

19. Dle smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému poskytnuty peněžní prostředky na bankovní účet ve výši 34 990 Kč. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil v plné výši, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající dlužnou jistinu ve výši 24 587,73 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř (výrok I. rozsudku), (viz ke lhůtě k plnění rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, , č. j. 47 Co 170/2024-110).

20. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit úrok, poplatek za administrativní činnost a poplatek na hotovostní inkaso splátek, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl (výrok II. rozsudku).

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl ve sporu úspěšný ve stejném rozsahu, v jakém byl úspěšný žalovaný, kterému žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.