14 C 263/2021

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Kučerou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 15 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od 4. 8. 2021 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů tohoto řízení v částce 2 252 Kč k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že žalovaný uzavřel se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ původní věřitel“) smlouvu o spotřebitelském úvěru (dále jen„ úvěrová smlouva“). Jednalo se o finanční produkt, který původní věřitel poskytoval klientům pod marketingovým názvem„ půjčka7“. Datum uzavření úvěrové smlouvy: 9. 7. 2019. Úvěr byl žalovanému poskytnut ve výši: 15 000 Kč. Dohodnutý poplatek za poskytnutí úvěru /včetně úroku z úvěru/: 4 711,25 Kč Úvěrová smlouva mezi žalovaným a původním věřitelem byla uzavřena distančním způsobem, tj. na dálku, a to dle ustanovení § 1820 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“), který účastníkům umožňuje uzavřít smlouvu bez současné fyzické přítomnosti stran. Předmětem úvěrové smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému, který se žalovaný zavázal vrátit původnímu věřiteli zpět. Spolu s poskytnutým úvěrem měl žalovaný povinnost původnímu věřiteli uhradit i dohodnutý poplatek, který se skládal z úroku za dobu úvěru a z poplatku za poskytnutí úvěru, jak je uvedeno v čl.

2. úvěrové smlouvy. Žalobce odkazuje na přiložené Potvrzení o provedené platbě/Potvrzení o poskytnutí úvěru, ze kterého vyplývá, že žalovaný řádně čerpal úvěr od původního věřitele a že úvěr byl žalovanému poskytnut bezhotovostní formou na jím určený bankovní účet. Žalobce sděluje, že úvěruschopnost žalovaného byla původním věřitelem náležitě ověřena rešeršemi v databázi EUCB v tom smyslu, zda žalovaný není aktuálně po splatnosti s úhradou závazku. Dále bylo ověřeno, že žadatel o půjčku (žalovaný) u soudu nežádá o povolení oddlužení a že proti němu není vedena exekuce. Vedle toho žalovaný musel při procesu uzavírání úvěrové smlouvy původnímu věřiteli prokázat svou identitu dokladem totožnosti a současně doložit zdroj svých příjmů. V rámci kontraktace probíhal i ověřovací telefonát se žalovaným a byla verifikována existence bankovního účtu žalovaného. Na základě údajů poskytnutých žalovaným původní věřitel zjistil, že žalovaný má dostatečně vysoký disponibilní měsíční příjem, který mu umožňuje úvěr řádně splácet. Poskytovatel úvěru před uzavřením úvěrové smlouvy posoudil příjmy žalovaného po odečtení jeho výdajů jako zcela dostačující pro splácení úvěru a jeho příslušenství, tedy s kladným závěrem o jeho úvěruschopnosti. Žalobce se domnívá, že v případě žalovaného jde o prostou platební neochotu, resp. platební nevůli, když je zřejmé, že žalovaný rezignoval na svou povinnost splácet úvěr a nedostál svým závazkům z úvěrové smlouvy. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením úvěru včetně dohodnutého poplatku, zaslal původní věřitel žalovanému upomínky, ve kterých jej vyzval ke splnění povinností vyplývajících z úvěrové smlouvy. Žalovaný však na tyto upomínky nereagoval, svůj závazek vůči původnímu věřiteli nesplnil a na svůj dluh ničeho neuhradil. Původní věřitel zaslal žalovanému konkrétně tři upomínky, tedy dne 6. 6. 2019, 16. 6.2019 a dne 26. 6. 2019. Dle § 1879 občanského zákoníku byla pohledávka vůči žalovanému vyplývající z úvěrové smlouvy postoupena z původního věřitele na [právnická osoba] OÜ, se sídlem [adresa], [anonymizováno 5 slov], registrační číslo: [číslo], která jej následně smlouvou ze dne 5. 3. 2020 postoupila žalobci. Žalobce touto žalobou požaduje po žalovaném úhradit pouze nesplacenou jistinu úvěru ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky, a to ode dne 3. 8. 2021 do zaplacení. Zákonný úrok z prodlení z částky [částka] je požadován ode dne [datum] z toho důvodu, že žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky předžalobní upomínkou a výzvou k plnění ze dne 30. 7. 2021. Kdy byla tato výzva žalobce doručena do sféry žalované strany: Předžalobní upomínka a výzva právního zástupce žalobce k plnění ze dne 30. 7. 2021 byla zasílána žalovanému doporučenou poštou dne 30. 7. 2021, a to na poslední známou adresu žalovaného.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

4. Skutkový stav je zjištěn z nesporných tvrzení účastníků a z listinných důkazů - aktivní věcná legitimace žalobce je prokázána smlouvami o postoupení pohledávky. Smlouva o úvěru prokazuje vznik a obsah závazku, včetně výše úroků. O zaplacení byl žalovaný upomínán.

5. Mezi provedenými důkazy nevznikl rozpor a zcela podporují skutková tvrzení žaloby.

6. V daném případě byla smlouva o úvěru uzavřena za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“). Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2048 o. z., ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vl. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Pokud se týče aktivní věcné legitimace žalobce, pak tuto má soud za osvědčenou na základě smlouvy o postoupení pohledávky. Ve vztahu k žalovanému má soud současně aktivní věcnou legitimace žalobce za osvědčenou, a to vzhledem ke skutečnosti, že žalovanému bylo postoupení pohledávek postupiteli oznámeno dopisem ze dne 14. 6. 2018 (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. [spisová značka]).

9. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním právního předchůdce žalobce a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Právní předchůdce žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků, a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.

10. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.

11. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi právním předchůdcem žalobce (žalobcem) a žalovaným, když dospěl k závěru, že žalovaný je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru a s tím souvisejícími platbami. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu.

12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 252 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 800 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (300 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 900 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2 252 Kč. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.