14 C 330/2024

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Kučerou ve věci manželů: manželky: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 a manžela: Jméno zainteresované osoby 1/0 Datum narození zainteresované osoby 1/0 Adresa zainteresované osoby 1/0 o rozvod manželství

I. Manželství , Jméno zainteresované osoby 1/0, a , Jméno zainteresované osoby 0/0, , rozené , Anonymizováno, , uzavřené dne , datum, v , adresa, , se rozvádí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Manželka se domáhala rozvodu manželství, když uvedla, že manželé nemají společné nezletilé děti. Manželství pokládá za rozvrácené. Manželka je občankou , Anonymizováno, , manžel občanem České republiky. V České republice mají manželé bydliště.

2. Manžel s rozvodem souhlasil.

3. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je rozvod manželství, kdy jeden z manželů je občanem , Anonymizováno, , zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování o zrušení takového manželství rozvodem v jeho pravomoci – mezinárodní příslušnosti, kterou bylo na místě posuzovat prizmatem ustanovení nařízení Rady (ES) č. 2019/1111, o příslušnosti, uznávání a výkonu rozhodnutí ve věcech manželských a ve věcech rodičovské odpovědnosti a o mezinárodních únosech dětí, které upravují otázku soudní příslušnosti v rozvodových věcech. Pravomoc soudů České republiky plyne z článku 3 citovaného nařízení, věcná příslušnost Okresního soudu v , adresa, pak z ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu předpisů (dále jen „o. s. ř.“). Místní příslušnost podepsaného soudu coby soudu příslušného pro okres, v němž trvale bydlí oba manželé a je zde i poslední společné bydliště manželů v České republice, má oporu v ustanovení § 383 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Rozvod manželství se řídí právním řádem České republiky, neboť manželé jsou občany různých států s bydlištěm v České republice, přičemž mezi Českou republikou a Bulharskem nebyla sjednána smlouva upravující tuto otázku odchylně (§ 49 odst. 1 50 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém).

4. Z výslechu manželů soud zjistil, že své prohlášení o rozvratu manželství míní vážně. Domnívají se, že k rozpadu manželství došlo vlivem rozdílných názorů na společný život.

5. Podle § 755 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „n.o.z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů.

6. Po zvážení všech okolností případu dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny. Manželé vylučují obnovení manželského soužití. Soud z těchto důvodů shledává rozvrat manželství hlubokým a trvalým. Hodnoty, které jsou v samém základu každého manželského svazku a které zakotvuje ustanovení § 655 n.o.z., tedy vzájemné soužití, podpora a pomoc, nedosáhly v manželství účastníků trvalého naplnění.

7. Okresní soud tedy rozhodl tak, že manželství účastníků rozvedl.

8. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též „z.ř.s.“), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.