14 C 35/2025

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Kučerou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce se sídlem Adresa žalobce zastoupen advokátem Jméno advokáta se sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 501 262,45 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 501 262,45 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 20 168,95 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 64 009,12 Kč, s úrokem ve výši 5,90 % ročně z částky 501 262,45 Kč od , datum, do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 501 262,45 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náhradu nákladů tohoto řízení ve výši 58 674,20 Kč, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že žalobce uzavřel se žalovaným Smlouvu o hotovostním úvěru ", Anonymizováno, č. , Anonymizováno, dne , datum, ( dále jen "Smlouva" ). Žalovaný byl zároveň seznámen s Podmínkami poskytování hotovostních úvěrů v , Anonymizováno, (dále jen "Podmínky"), Všeobecnými obchodními podmínkami pro zakládání a vedení účtů fyzických osob (dále jen "VOP") a Sazebníkem bankovních poplatků v , Anonymizováno, (dále jen "Sazebník"), které upravují práva a povinnosti Smlouvou výslovně neupravené dle odst. 8.

2. Smlouvy, přičemž se je zavázal dodržet dle odst. 8.

3. Smlouvy, což stvrdil svým podpisem. Dle Smlouvy výše jistiny úvěru činila 580 000 Kč a žalovaný se zavázal dle Smlouvy tento úvěr splácet formou 96 měsíčních splátek ve výši 7593,82 Kč měsíčně, splatných vždy k 2 dni v měsíci. Dle odst. 5.

1. Smlouvy byly též sjednány smluvní úroky ve výši 5,90 % p.a. z dosud nesplacené části čerpané jistiny. Dle Smlouvy a Podmínek se žalovaný dále zavázal zaplatit žalobci též poplatky účtované dle Smlouvy a stanovené v aktuálně platném Sazebníku. Dle odst. 7.1.1 Podmínek je žalobce oprávněn odstoupit od Smlouvy pokud je žalovaný v prodlení se splácením více než dvou splátek nebo jedné splátky déle než tři měsíce. Podmínky smlouvy žalovaný nesplnil a došlo k porušení smlouvy, neboť žalovaný neuhradil žádnou splátku za měsíce říjen, listopad, prosinec 2023. Vzhledem k situaci využil žalobce svého práva dle Podmínek a odstoupil od Smlouvy, a to dopisem, čímž se stal celý dluh splatným ke dni , datum, . Od dne prodlení žalovaného se splácením úročí žalobce veškeré splátky po splatnosti v souladu s platnými právními předpisy nadále smluvním úrokem z prodlení dle Smlouvy a dále úrokem z prodlení v zákonné výši, přičemž tyto sazby sečetl v položce kapitalizovaný úrok dohromady. Žalobce sděluje, že při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze , právnická osoba, . Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. Žalobce si dovoluje odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, v němž soud konstatoval, že „Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet… Z řečeného vyplývá, že za dané situace nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet.“ Pokud byl poskytnutý úvěr ze strany žalovaného dlouhodobě řádně splácen, a žalovaný tedy byl úvěr schopen splácet, nemohlo dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy. Žalovaný tak nadále dluží na jistině částku 501 262,45 Kč, dále neuhrazený úrok dle Smlouvy z jednotlivých anuitních splátek dle Harmonogramu splátek do dne jejich splatnosti zkapitalizovaný ke dni splatnosti pohledávky na výši 20 168,95 Kč a neuhrazený úrok (se sazbou úroku Smlouvy zvýšeného o sazbu zákonného úroku z prodlení) z jednotlivých splátek jistiny po splatnosti za období zkapitalizovaný ke dni , datum, na výši 64 009,12 Kč, spolu s úrokem ve výši 5,90 % p.a. z částky 501 262,45 Kč od , datum, do zaplacení a zákonným úrokem z prodlení z částky 501 262,45 Kč od , datum, do zaplacení.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

3. Vzhledem k tomu, že žalobce má sídlo na území Polské republiky, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 4/1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne , datum, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soudu je soudem místa bydliště žalovaného. Věcná příslušnost Okresního soudu v , adresa, je dána ustanovením § 9/1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“) „a contrario“, jeho místní příslušnost, jakožto obecného soudu žalovaného, je dána ustanovením § 84 ve spojení s § 85/1 o. s. ř. ve spojení s konstantní judikaturou. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4/2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 593/2008 ze dne , datum, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, obě strany smlouvy měly v době uzavření smlouvy bydliště, resp. místo podnikání v České republice; cizí prvek vnesený do vztahu sídlem žalobce v zahraničí nemůže svou intenzitou toto převážit.

4. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

5. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

6. Ze smlouvy o úvěru a informací o úvěru má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve shora popsané výši. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit, včetně souvisejících poplatků a dalšího příslušenství.

7. Smlouva o postoupení pohledávek prokazuje aktivní věcnou legitimaci žalobce.

8. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný, odpovídající žalobním tvrzením.

9. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od , datum, , Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když s ohledem na s ustanovení § 2395 a násl. o. z. soud dovozuje, že jednáním a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.

11. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, .Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.

12. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce co do průběhu splácení úvěru žalovaným výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané úrokové zatížení a účtované poplatky, když dospěl po matematickém propočtu - vycházeje ze smluvního ujednání účastníků a zákonné právní úpravy reglementované obchodním zákoníkem - k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným. Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu dlužné úvěrové částky, pak tato odpovídá skutkových zjištěním soudu. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Žalovaný takto nepostupoval a úhradu žalobní pohledávky žalovaným soud za prokázanou nemá. S ohledem na výše uvedené bylo na místě žalobě vyhovět. Podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit zásadně do tří dnů od právní moci rozsudku.

13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 58 674,20 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 20 051 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (10 340 Kč za jeden úkon právní služby - za 3 úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění) dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 900 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 58 674,20 Kč. Tuto částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.