14 C 42/2022

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl soudcem JUDr. Jiřím Kučerou ve věci: manžela: osobní údaje manžela a manželky: osobní údaje manželky zastoupena opatrovníkem příjmení jméno příjmení , advokátem se sídlem v  obec , ulice a číslo -) o rozvod manželství <b>I. [příjmení] [jméno] [celé jméno manžela] a [jméno] [příjmení] [jméno] uzavřené dne 26. 8. 2000 v [obec] se rozvádí.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> <b>III. ČR – Okresní soud v Náchodě nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> Manžel se domáhal rozvodu manželství s manželkou, když uvedl, že manželé nemají společné nezl. děti. V průběhu manželství došlo k odcizení, manželé společně nežijí od roku 2006, kdy se manželka s tehdy nezletilým synem odstěhovala zpět do Ruské federace, jejíž je občankou. V posledních letech neudržují manželé prakticky žádný kontakt. Opatrovník manželky ponechal rozhodnutí na úvaze soudu. Vzhledem k tomu, že předmětem řízení je rozvod manželství, kdy jeden účastník je občanem Ruské federace s bydlištěm tamtéž, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování o zrušení takového manželství rozvodem v jeho pravomoci. Dospěl k závěru, že v tuto otázku nelze řešit podle zákona č. 97/1963 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním, neboť dne [datum] byla v Moskvě podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních (dále jen„ Smlouva“), uveřejněna pod [číslo] Sb., a tato smlouva zavazuje jak Českou republiku, tak Ruskou federaci, coby nástupnické státy původních smluvních stran. Podle ustanovení článku [číslo] Smlouvy k rozvodu manželství v tomto případě uvedeném v článku 26 odst. 2 (manželé jsou občany různých smluvních stran) je dána pravomoc orgánů té smluvní strany, na jejímž území mají oba manželé bydliště. Má-li jeden z manželů bydliště na území jedné smluvní strany a druhý na území druhé smluvní strany, je k rozvodu manželství dána pravomoc orgánů obou smluvních stran. V daném případě je splněna podmínka bydliště navrhovatele v České republice, což zakládá pravomoc zdejších soudů k řízení o rozvod. Místní příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dle § 88 a) občanského soudního řádu jednoznačná, neboť manželka nemá v České republice obecný soud a podepsaný soud je obecným soudem manžela. Následně se soud zabýval otázkou, jakým právem se bude rozvod manželství řídit. Smlouva na tuto otázku odpovídá v čl. 26 tak, že je-li jeden z manželů občanem jedné smluvní strany a druhý druhé smluvní strany, použije se právní řád smluvní strany, u jejíhož orgánu řízení o rozvod probíhá, v daném případě tedy právní řád České republiky. Z listinných důkazů, a to z oddacího listu, vzal soud za prokázané, že manželství účastníků bylo uzavřeno dne a v místě uvedeném ve výroku. Z výslechu manžela soud zjistil, že manželé spolu nežijí, vylučuje obnovení soužití, již s ohledem na délku odloučení a absenci kontaktů pokládá manželství za trvale rozvrácené. Hodnocení příčin rozvratu manželství soud provedl na podkladě informací plynoucích z účastnického výslechu. Lze uzavřít, že primární příčinou rozvratu v manželství je vzájemné odcizení. Stávající situace v manželství v podstatě neumožňuje učinit jiný závěr, než že manželství je hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno. Podle § 755 odst. 1, 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „n.o.z.“) manželství může být rozvedeno, je-li soužití manželů hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat jeho obnovení. Mají-li manželé nezletilé dítě, které není plně svéprávné, soud manželství nerozvede, dokud nerozhodne o poměrech dítěte v době po rozvodu manželů. Po zvážení všech okolností případu dospěl soud k závěru, že zákonné podmínky pro rozvod manželství účastníků jsou splněny. Manžel vylučuje obnovení manželského soužití. Soud z těchto důvodů shledává rozvrat manželství hlubokým a trvalým. Hodnoty, které jsou v samém základu každého manželského svazku a které zakotvuje ustanovení § 655 n.o.z., tedy vzájemné soužití, podpora a pomoc, nedosáhly v manželství účastníků trvalého naplnění. Okresní soud tedy rozhodl tak, že manželství účastníků rozvedl. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto výrokem II. rozsudku podle ust. § 23 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále též„ z.ř.s.“), dle kterého, bylo-li možné zahájit řízení i bez návrhu a v řízení ve statusových věcech manželských a partnerských, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku řízení. Náhradu nákladů řízení lze přiznat, odůvodňují-li to okolnosti případu. Soud v řízení neshledal mimořádné skutečnosti, které odůvodňovaly závěr pro přiznání náhrady nákladů řízení některému z účastníků. Za této situace proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Stát nese náklady na zastoupení manželky coby osoby neznámého pobytu opatrovníkem. Právo na náhradu těchto nákladů nebylo přiznáno (výrok III.).