14 C 47/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiří Kučera ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 60 396,88 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 20 396,88 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 60 396,88 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 40 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 3 576,36 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se podaným návrhem domáhá, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit částku 60 396,88 Kč s příslušenstvím a náhradu nákladů řízení. Tvrdí, že pohledávku za žalovaným nabyl na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s původním věřitelem, společností , Anonymizováno, se zabývá poskytováním spotřebitelských úvěrů. Dále žalobce uvádí, že mezi původním věřitelem a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr v celkové výši 60 396,88 Kč se splatností nejpozději dne , datum, . Smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím internetového rozhraní, kdy žalovaný vyplnil své osobní údaje, zaregistroval se do klientského systému a následně podal žádost o úvěr, kterou původní věřitel po jejím posouzení akceptoval. K posouzení úvěruschopnosti žalovaného žalobce tvrdí, že původní věřitel vycházel z porovnání doložitelných příjmů a výdajů žalovaného, přičemž současně aplikoval pravidlo, že po odečtení výdajů musí žalovanému zůstat dostatečná rezerva odpovídající minimálně životnímu minimu a splátkové zatížení nesmí přesáhnout 90 % rozdílu mezi příjmy a výdaji. Dále byl žalovaný prověřen v registrech a databázích (např. ISIR, CEE, CRKI a dalších), přičemž nebyly zjištěny skutečnosti zpochybňující jeho schopnost úvěr splácet, a proto byla jeho žádost o úvěr schválena. Žalobce dále tvrdí, že žalovaný úvěr čerpal, avšak ve sjednané lhůtě jej nevrátil a dostal se tak do prodlení. Žalovaný byl opakovaně vyzýván k úhradě dluhu, včetně předžalobní výzvy, avšak bezvýsledně, a proto žalobce uplatnil svůj nárok u soudu. Pro případ, že by soud neshledal nárok ze smlouvy důvodným, uplatňuje žalobce alternativně nárok na vydání bezdůvodného obohacení, neboť žalovaný přijal peněžní prostředky na svůj účet a nevrátil je, čímž se na úkor žalobce obohatil.

2. Vzhledem k tomu, že původní věřitel má sídlo na území , Anonymizováno, , zkoumal soud, zda je na místě se tímto mezinárodním prvkem zabývat; dospěl k závěru o jeho zanedbatelnosti, neboť žalovaný má bydliště v České republice, kde vznikl smluvní závazek, z něhož je předmětný nárok uplatňován. Oba účastníci řízení mají sídlo/bydliště v ČR. Mezinárodní prvek vnesený do věci sídlem původního věřitele v zahraničí nemůže výše uvedené svou intenzitou převážit.

3. Na výzvu soudu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Žalobce tento postup navrhoval, byl si tedy vědoma toho, jaké listinné důkazy soudu předložil a na jejichž základě má soud rozhodnout. Sám žalobce uvedl, že pokud předložené listiny nejsou dostačující pro přiznání nároku ze smlouvy o úvěru, domáhá se vydání bezdůvodného obohacení. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání.

4. Po provedeném řízení soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:

5. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši úvěrového rámce 40 000 Kč na jeho bankovní účet. Sjednaná výše úroku činila 146,949 % ročně, RPSN 299,98 %. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit ve splátkách. Další podmínky byly sjednány v obchodních podmínkách poskytovatele úvěru.

6. Soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda je uzavřená smlouva platná. Zkoumá, zda neplatnost smlouvy nezpůsobuje jednak sjednání lichevní výše úroku a dále, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného spotřebitele před uzavřením smlouvy, neboť neřádné zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.

7. Důvod pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku, která je 146,949 % p.a., což je zcela nepochybně lichevní/nemravná výše úroků, která způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy. Obvyklá výše smluvního úroku u spotřebitelských úvěru podle statistiky ARAD vydávané ČNB se v roce 2025 pohybovala pouze okolo 7,5 % p.a. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

8. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2) je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3) změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru jedná o platný smluvní závazek.

15. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).

16. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.

17. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit také z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí Soudního dvora Evropské unie, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

18. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první z. s. ú. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 z. s. ú. nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

19. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropské unie požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

20. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

21. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy celkem částku 40 000 Kč. Žalovaný neuhradil žádnou splátku úvěru. Žalovaný byl nečinný, ohledně výše zaplacené částky ani ohledně své schopnosti dluh uhradit nic netvrdil.

22. Protože žalovaný nehradil řádně splátky, byl dluh zesplatněn, neuhrazena zůstala dle žalobce poskytnutá jistina ve výši 40 000 Kč, na úkor právního předchůdce žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou z poskytnuté částky žalovaný dosud žalobci nevrátil, což je uvedená část jistiny. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobkyni částku 40 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení.

23. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Z důvodu neplatnosti smlouvy tak soud žalobci nepřiznal ostatní nároky ani zákonný úrok z prodlení, neboť splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 z. s. ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, není žalovaný v prodlení s úhradou a nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021).

24. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. V daném případě byl žalobce ve věci úspěšný ve výši 62,43 % - rozsudkem přiznaná částka 40 000 Kč. Naopak žalobce byl neúspěšný v části, ve které byla žaloba zamítnuta (37,57 %, částka 20 396,88 Kč a úrok z prodlení 11,5 % ročně z částky 60 693,88 Kč od , datum, do zaplacení). Celkové náklady řízení žalobce činily částku 2 300 Kč sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 416 Kč, odměny za zastupování advokátem v celkové výši 10 620 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 3 540 Kč dle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Jelikož byl žalobce úspěšný ve výši 62,43 %, náleží mu náhrada nákladů řízení ve výši 24,86 % (62,43 % - 37,57 %), tedy ve výši 3 576,36 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.