14 C 82/2023

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem JUDr. Jiřím Kučerou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupen advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . se sídlem adresa žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 62 540 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Platební rozkaz č. j. [číslo jednací] ze dne 9. srpna 2023 se zrušuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a) částku 28 800 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 006,67 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 380 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 20,25 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, b) částku 33 740 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 341,15 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 8 152,40 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 23 822,81 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 23 822,81 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 30 961,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

IV. Česká republika – Okresní soud v Náchodě nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Platební rozkaz byl zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného (§ 173/2 o. s. ř.).

2. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě domáhal po žalovaném zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, v jejímž čl. 7 je uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o Spotřebitelský úvěr a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Smlouvy žalovaný dále prohlásil, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že je plně svéprávný pro uzavření Smlouvy a je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. [datum]) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy (srov. ust. § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 20.000,00 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4.000,00 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 4.000,00 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 8.000,00 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 600,00 Kč počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni [datum] řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 20.000,00 Kč ode dne [datum] až do zaplacení dále úrokem ve výši 20,25 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy (resp. na základě rozhodnutí žalobce úrokem v nižší sazbě, než byla mezi smluvními stranami ve Smlouvě sjednána). Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 7.200,00 Kč, z toho: - na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 4.000,00 Kč, - na poplatek za administrativní činnost 1.600,04 Kč a - na poplatek za hotovostní inkaso splátek 1.599,96 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Ke dni postoupení [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 30.800,00 Kč, skládající se z: - dlužné jistiny ve výši 20.000,00 Kč, - dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 0,00 Kč, - dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 2.399,96 Kč a - dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 6.400,04 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 30.800,00 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 28.800,00 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 20.000,00 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 8.800,00 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 7.380,00 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3.006,67 Kč, - úroků ve výši 20,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20.000,00 Kč od [datum] do zaplacení a - úroků z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z dlužné jistiny ve výši 20.000,00 Kč od [datum] do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 7.380,00 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 20,25 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 20.000,00 Kč od [datum] do data postoupení [datum]. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 3.006,67 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 20.000,00 Kč od [datum] do data postoupení [datum]. Žalobce dále tvrdil, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], a žalovaným došlo dne [datum] k uzavření smlouvy nazvané Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“). Před uzavřením Smlouvy posoudil právní předchůdce žalobce schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr. Dle dikce ustanovení § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr probíhá na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Tyto informace je spotřebitel povinen na žádost věřitele vysvětlit a doplnit. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnil svou zákonnou povinnost ve smyslu § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do karty zákazníka (žalovaného) a byly ověřeny doklady uvedenými v kartě zákazníka (část„ Dokumenty k ověření“, resp.„ Dokumenty na ověření finanční situace“), mezi které patří zejména výplatní pásky, pracovní smlouva, nájemní smlouva. Tuto skutečnost potvrzuje i předmětná Smlouva, v jejímž čl. 7 je uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že [příjmení] [jméno] s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet Spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných od Zákazníka, které jsou obsahem Karty zákazníka – Žádosti o Spotřebitelský úvěr a o kterých Zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato Smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“ V čl. 7 Smlouvy žalovaný dále prohlásil, že věřiteli před uzavřením Smlouvy poskytl úplné, pravdivé a přesné údaje nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet poskytnutou půjčku, resp. zápůjčku, a že je plně svéprávný pro uzavření Smlouvy a je schopen splatit celou dlužnou částku dle podmínek ve Smlouvě. Úplnost, přesnost a pravdivost veškerých uvedených údajů žalovaný stvrdil svým podpisem i v kartě zákazníka při vyplňování žádosti o spotřebitelský úvěr. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Na základě odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Na základě tohoto odborného vyhodnocení věřitele byla teprve s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva. Právní předchůdce žalobce neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, které uvedl v kartě zákazníka. Žalobce si navíc dovoluje zdůraznit, že žalovaný by se v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, v pozdějším znění. Nepochybně pak není povinností úvěrující instituce prověřovat, zda se osoba žádající o úvěr nedopouští pokusu o úvěrový podvod a zda jedná poctivě. V tomto směru žalobce poukazuje na ustanovení § 6 odst. 1 a § 7 nového občanského zákoníku, která říkají, že„ každý má povinnost jednat v právním styku poctivě“ a že„ má se za to, že ten, kdo jednal určitým způsobem, jednal poctivě a v dobré víře“. Jedná se o principy, které zná již starší judikatura a ze kterých plyne, že není povinností jedné strany a priori nedůvěřovat straně druhé, nýbrž naopak, vychází se ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. [datum]) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy (srov. ust. § 87 odst. 1 věty druhé zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru). Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 26.000,00 Kč (dále jen„ jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci úrok za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 4.420,00 Kč a odměnu za administrativní činnost ve výši 5.200,00 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 14.820,00 Kč. Úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy a veškeré poplatky žalobce dále souhrnně nazývá také jen jako„ úhrady za služby“. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 80 týdenních splátkách po 631,00 Kč počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalovanému známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaný byl v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce mohl od tohoto dne požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Právní předchůdce žalobce měl současně ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z celé dlužné částky, a to až do jejího úplného zaplacení. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni [datum] řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 23.822,81 Kč ode dne [datum] až do zaplacení dále úrokem ve výši 20,74 % ročně sjednaným v čl. 1 Smlouvy. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti [právnická osoba], postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni [datum]. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum]. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou aktivní legitimaci. Žalovaný na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu až do okamžiku jejího postoupení žalobci uhradil pouze částku 16.700,00 Kč, z toho: - na jistinu 2.177,19 Kč, - na úrok za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy 4.420,00 Kč, - na poplatek za administrativní činnost 5.200,00 Kč a - na poplatek za hotovostní inkaso splátek 4.902,81 Kč Poslední platba na pohledávku byla ze strany žalovaného uhrazena dne [datum]. Ke dni postoupení [datum] činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 37.140,00 Kč, skládající se z: - dlužné jistiny ve výši 23.822,81 Kč, - dlužného úroku za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 0,00 Kč, - dlužného poplatku za administrativní činnost ve výši 0,00 Kč a - dlužného poplatku za hotovostní inkaso splátek ve výši 9.917,19 Kč. Příslušenství pohledávky pak tvoří úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 37.140,00 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od postoupení pohledávky ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 33.740,00 Kč, sestávající z dlužné jistiny ve výši 23.822,81 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 9.917,19 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 8.152,40 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 3.341,15 Kč, - úroků ve výši 20,74 % ročně z dlužné jistiny ve výši 23.822,81 Kč od [datum] do zaplacení a - úroků z prodlení v zákonné výši 8,50 % ročně z dlužné jistiny ve výši 23.822,81 Kč od [datum] do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 8.152,40 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 20,74 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 23.822,81 Kč od [datum] do data postoupení [datum]. Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 3.341,15 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 8,50% ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 23.822,81 Kč od [datum] do data postoupení [datum].

3. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Slovenské republiky s neznámým bydlištěm, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 7 a), b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soud je soudem místa plnění. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením § 9/1 o. s. ř., jeho místní příslušnost se podává z citovaného čl. 5 Nařízení. Při odstraňování pochybností ohledně mezinárodní příslušnosti soud na prvém místě zkoumal, zda může při řešení dané otázky aplikovat nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne [datum] o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (dále jen„ nařízení“ nebo„ nařízení [anonymizována dvě slova]“). Tyto i další otázky řešil mj. s ohledem na vytvářející se judikaturu (srov. např. usnesení Okresního soudu v Chebu ze dne 10. 5. 2007, č. j. 15C 45/2006 – 41). K aplikaci nařízení je nezbytné, aby byl projednávaný spor sporem s mezinárodním prvkem, neboť nařízení [anonymizována dvě slova] bylo výslovně přijato jako opatření v oblasti soudní spolupráce v občanských věcech s mezinárodním prvkem ve smyslu ust. čl. 65 písm. a) třetí odrážka Smlouvy o založení evropského společenství. Mezinárodní prvek je v daném sporu dán tím, že žalovaný je občanem Slovenské republiky, žalobce má sídlo v České republice, smlouva byla uzavřena v České republice mezi účastníky, kteří měli v době uzavření smlouvy sídlo/bydliště na území České republiky, kde se nacházelo i místi plnění (viz. dále) a žaloba byla podána před soudem České republiky. Tím byla založena situace, která může vznést otázku mezinárodní soudní příslušnosti, jako podmínka přítomnosti mezinárodního prvku v daném řízení. Ze stejného důvodu je splněna rovněž podmínka teritoriální působnosti nařízení, když má být nařízení [anonymizována dvě slova] aplikováno v členských státech Evropské unie, ve kterých je lze aplikovat. Splněna je také podmínka časové působnosti nařízení, když spor byl zahájen poté, co nařízení vstoupilo v uvedených členských státech v platnost. Splněna je konečně i podmínka věcné působnosti nařízení, neboť jde o spor z kupní smlouvy, která je typickým civilním popř. obchodním kontraktem. Na základě shora uvedeného dospěl soud k závěru, že na jeho mezinárodní příslušnost je třeba aplikovat režim Nařízení [anonymizována dvě slova]. Poté přezkoumal svoji příslušnost ve smyslu čl. 27 nařízení, podle kterého soud členského státu bez návrhu prohlásí, že není příslušný, je-li u něj zahájeno řízení ve věci, v níž má na základě článku 24 výlučnou příslušnost soud jiného členského státu. Soud přitom neshledal, že by k projednání tohoto sporu byla dána výlučná příslušnost soudů jiného členského státu, neboť se nejedná o žádný z případů vyjmenovaných v čl. 24 nařízení. Soud proto pokračoval v přezkumu své příslušnosti ve smyslu ust. 28 odst. 1 nařízení, kdy z tohoto článku ve spojení s jeho ustáleným výkladem se podává, že ve smyslu čl. 26 nařízení může žalovaný založit příslušnost procesního soudu i za situace, kdy se ve věci vyjádří, aniž by namítal nepříslušnost procesního soudu a aniž by se tak muselo stát při soudním jednání. Žalovaný se v daném případě ve věci nevyjádřil, proto tímto postupem nebyla příslušnost založena. Mezinárodní příslušnost soudu je zde však založena proto, že ze smlouvy se podává, že odběrné místo bylo v [obec], [ulice a číslo], tedy v obvodu podepsaného soudu. Podle již ustálených názorů právní praxe i nauky mezinárodního práva soukromého je čl. 7 Nařízení třeba číst tak, že upravuje mezinárodní příslušnost soudů státu, na jehož území došlo k poskytnutí služeb, a místní příslušnost soudu, v jehož obvodu závazek byl nebo měl být splněn, resp. byly služby poskytnuty (srov. např. [jméno], P., [příjmení], P.: Upravuje nařízení [anonymizováno] I soudní příslušnost nebo pravomoc? Procesní důsledky odpovědi na tuto otázku, Právní fórum [číslo]). V uvedeném článku je též možné nalézt podrobnější argumentaci, se kterou se podepsaný soud ztotožňuje, v tom směru, že v případě, kdy do úvahy připadá místní příslušnost více soudů v rámci téhož státu – např. soudu místa bydliště a soudu místa plnění, je na žalobci, aby určil, u kterého soudu (zda u soudu místa bydliště či soudu místa plnění) chce žalovat. V případě, že projeví vůli žalovat u soudu místa bydliště, ale podá žalobu u soudu, v jehož obvodu žalovaný objektivně nebydlí, postupuje tento soud buď tak, že dle § 105/1 o. s. ř. postoupí věc jinému vnitrostátnímu soudu (je-li zachována mezinárodní příslušnost soudů České republiky), který je soudem místa bydliště žalovaného, nebo tak, že vysloví svou nepříslušnost a řízení zastaví, pokud žalovaný místo bydliště na území České republiky nemá; typicky tedy nemůže tento soud bez dalšího suplovat vůli žalobce v tom směru, aby postupoval věc jinému mezinárodně příslušnému soudu na území České republiky, pokud by se mezinárodní příslušnost onoho soudu měla odvíjet např. od skutečnosti, že se jedná o soud místa plnění. Na druhé straně je soud toho názoru, že (i s ohledem na procesní ekonomii a zachování účinků zahájeného řízení) může sám ve věci rozhodnout tehdy, kdy je zároveň soudem místa plnění, a není proto nutné věc postupovat jinému soudu. Žaloba totiž byla podána u soudu příslušného, byť příslušného z jiných důvodů než žalobce uvádí; těmito důvody se však soud necítí vázán. Proto připadá dle názoru soudu v daném případě do úvahy příslušnost (dle čl. 7 a), b) Nařízení, dle kterého osoba, která má bydliště na území některého členského státu, může být v jiném členském státě žalována, pokud předmět sporu tvoří smlouva nebo nároky ze smlouvy, u soudu místa, kde závazek, o nějž se jedná, byl nebo měl být splněn. Okolnost, že v daném případě je právě podepsaný soud soudem místa plnění se opírá o ustanovení čl. 7 b) Nařízení, kdy pro účely tohoto ustanovení a pokud nebylo dohodnuto jinak, je místem plnění zmíněného závazku v případě poskytování služeb místo na území členského státu, kde služby podle smlouvy byly nebo měly být poskytnuty. V intencích popsaných právních názorů učinil soud závěr o zachování mezinárodní příslušnosti zdejšího soudu.

4. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4/2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU [příjmení] [jméno] ([příjmení]) [číslo] ze dne [datum] o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice, obě strany smlouvy měly v době uzavření smlouvy sídlo/bydliště v České republice; cizí prvek vnesený do vztahu občanstvím žalovaného nemůže svou intenzitou toto převážit.

5. Opatrovník žalovaného na prvním jednání požadoval doložit hlavně to, jakým způsobem byla prověřována schopnost dlužníka úvěr splácet.

6. Žalobce k tomuto doplnil tvrzení v tom směru, že jak již uvedl žalobce v žalobě, na základě žádosti právního předchůdce žalobce uvedl žalovaný informace o svých rodinných, majetkových, pracovních a příp. jiných poměrech v Kartě zákazníka – Žádosti o Spotřebitelský úvěr ze dne [datum], [datum]. Právní předchůdce žalobce žádal od žalovaného uvést také informace o jeho měsíčních příjmech a o jeho měsíčních výdajích. Povinností žalovaného, jak plyne z § 84 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru i z čl. 7 Smlouvy, bylo uvést úplné, pravdivé a přesné údaje. Žalovaný v Kartě zákazníka ze dne [datum] dále uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou jako dělník u zaměstnavatele [právnická osoba] Jeho čistý příjem - hlavní (mzda HPP/část. úvazek, příjmy z podnikání jako hlavní příjem) je ve výši [částka]. Tento byl ověřen na základě sdělení žalovaného. Příjem žalovaného tedy byl ve výši [částka]. Žalovaný v Kartě zákazníka ze dne [datum] dále uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr na dobu určitou jako dělník u zaměstnavatele [právnická osoba] Jeho čistý příjem - hlavní (mzda HPP/část. úvazek, příjmy z podnikání jako hlavní příjem) je ve výši 19.107,00 Kč. Tento byl ověřen na základě pracovní smlouvy a výplatních pásek viz zaškrtnuté dokumenty k ověření. Příjem žalovaného tedy byl ve výši 19.107,00 Kč. [ulice] výdaje žalovaného ze zákaznické karty ze dne [datum] byly: Výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 2.000,00 Kč Tyto byly ověřeny na základě sdělení žalovaného. Osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 4.000,00 Kč Tyto byly ověřeny na základě na základě sdělení žalovaného. Splátky úvěrů/zápůjček (vč. hypoték) (dle žadatele) ve výši 2.800,00 Kč Tyto byly ověřeny na základě sdělení žalovaného. Celkové běžné měsíční výdaje žalovaného byly ve výši 8.800,00 Kč. Použitelný příjem žalované tedy byl ve výši 8.689,00 Kč [ulice] výdaje žalovaného ze zákaznické karty ze dne [datum] byly: Výdaje na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 3.000,00 Kč Tyto byly ověřeny na základě sdělení žalovaného. Osobní výdaje (telefon, jídlo, léky, doprava, oblečení) ve výši 3.000,00 Kč Tyto byly ověřeny na základě na základě sdělení žalovaného. Splátky úvěrů/zápůjček (vč. hypoték) (dle žadatele) ve výši [částka] Tyto byly ověřeny na základě sdělení žalovaného. Celkové běžné měsíční výdaje žalovaného byly ve výši 8.500,00 Kč. Použitelný příjem žalované tedy byl ve výši 10.607,00 Kč. Z Karty zákazníka ze dne [datum] se podává, že právní předchůdce žalobce ověřil před uzavřením Smlouvy majetkovou situaci žalovaného z pracovní smlouvy a z výplatních pásek žalovaného. Jejich poskytnutí obchodnímu zástupci právního předchůdce žalobce potvrdil žalovaný svým podpisem na Kartě zákazníka. Žalobce má za to, že ani aktuální absence dokladů či dokumentů, které jsou však zaškrtnuté v Kartě zákazníka ze dne [datum], [datum], ještě bez dalšího nemůže znamenat, že tyto nebyly ze strany právního předchůdce žalobce prověřovány. V této souvislosti poukazuje žalobce na názor Krajského soudu v Českých Budějovicích vyslovený v jeho rozhodnutí čj. [číslo jednací] [anonymizováno] dne 31.07.2020 (bod 17 odůvodnění). Odvolací soud zde dospěl k závěru, že pokud z listiny podepsané samotným žalovaným (tj. v souzeném případě z Karty zákazníka) plyne, že listiny, z nichž poskytovatel zápůjčky vycházel, měl tyto jakožto věřitel k dispozici ke dni sepsání smlouvy o zápůjčce, nemá ani odvolací soud důvodu o doložení těchto listin tehdejšímu věřiteli pochybovat a takto to z hlediska § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (tedy i z hlediska § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) postačuje. Žalovaný dále uvedl, že žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdce žalobce si současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřil, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právního předchůdce žalobce odeslány do obchodního informačního systému právního předchůdce žalobce, který obsahuje skóringový model zahrnující kritéria vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Právní předchůdce žalobce dospěl tedy k závěru, že žalovaný má dostatečný příjem k úhradě týdenní splátky ve výši 600,00 Kč resp. 631,00 Kč. Na základě takto provedeného odborného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr dospěl věřitel k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. A teprve poté byla s žalovaným uzavřena předmětná Smlouva.

7. Při druhém jednání opatrovník dával do úvahy, zda byla dostatečně prověřena schopnost splácet úvěr i u druhé půjčky, kdy docházelo k saturaci půjčky předchozí, a popřípadě zda nemají být žalobci přiznány náklady pouze těch pokusů o získání splátky v místě bydliště žalovaného, které proběhly úspěšně.

8. Soud učinil ve věci následující skutková zjištění:

9. Ze smluv o úvěru a informací o úvěru má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s žalovaným smlouvy o úvěru, na jejichž základě poskytl žalovanému úvěry ve shora popsané výši. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit, včetně souvisejících poplatků a dalšího příslušenství.

10. Smlouva o postoupení pohledávek prokazuje aktivní věcnou legitimaci žalobce.

11. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný, odpovídající žalobním tvrzením.

12. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle ust. § 2399 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, Výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když s ohledem na s ustanovení § 2395 a násl. o. z. soud dovozuje, že jednáním a žalovaného došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy o úvěru poskytnutím peněžních prostředků a žalovanému tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit dohodnutý obchodní úrok, případný úrok z prodlení a stanovené a účtované poplatky.

14. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalovanému jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář [příjmení], J., [příjmení], L., [příjmení], Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. Praha: C.H.Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradili další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaný ostatně tuto skutečnost ani nerozporoval.

15. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce co do průběhu splácení úvěru žalovaným výši žalobního nároku, a to s ohledem na shora zjištěný skutkový stav, zejména pak sjednané úrokové zatížení a účtované poplatky, když dospěl po matematickém propočtu - vycházeje ze smluvního ujednání účastníků a zákonné právní úpravy reglementované obchodním zákoníkem - k závěru, že žalobní nárok ve výši, jež byl žalobou uplatněn, je důvodným. Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu dlužné úvěrové částky, pak tato odpovídá skutkových zjištěním soudu. Bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že úvěrovému věřiteli uhradil další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Žalovaný takto nepostupoval a úhradu žalobní pohledávky žalovaným soud za prokázanou nemá. S ohledem na výše uvedené bylo na místě žalobě cele vyhovět. Podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil-li soud v rozsudku povinnost, je třeba ji splnit zásadně do tří dnů od právní moci rozsudku.

16. K obraně opatrovníka žalovaného soud dodává, že se ztotožňuje se závěrem o dostatečnosti způsobu, jakým právní předchůdce žalobce zjišťoval příjmové a výdajové poměry žalovaného a jeho schopnost splácet úvěr. Zvolený postup soud shledal dostatečným. Pokud pak byl ve smlouvě sjednán způsob splácení dluhu tak, že osoba pověřená věřitelem se bude dostavovat k převzetí splátek do místa bydliště dlužníka, tíží dle přesvědčení soudu náklady skutečnosti, že přes obsah smlouvy nebylo možné dlužníka v místě bydliště zastihnout, právě dlužníka, nikoli věřitele. Proto byly přiznány i poplatky za marné pokusy o inkaso.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 30 961,20 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 2 502 Kč, dále odměna advokáta dle ust. § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (3 620 Kč za jeden úkon právní služby), tj. za 6 úkonů právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění, vyjádření k výzvě soudu, 2 x účast na jednání) dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 6 x 300 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 1 800 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 30 961,20 Kč Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů ode dne právní moci rozsudku z důvodů, jak jsou již uvedeny výše. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen náhradu nákladů řízení hradit k rukám zástupce žalobce.

18. Stát nese náklady na zastoupení žalovaného opatrovníkem, neboť je neznámého bydliště (výrok IV.).