15 C 105/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Drahorádovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce , zastoupený advokátkou Jméno advokátky , sídlem Adresa advokátky proti žalovaný: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného - o zaplacení 14 382,01 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 566,68 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 13 815,33 Kčkapitalizovaného úroku ve výši 1 647,7 Kč od , datum, do , datum, ,kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 103,48 Kč od , datum, do , datum, ,úroku ve výši 12 % ročně z částky 12 582,01 Kč od , datum, do zaplacení,zákonného úroku z prodlení z částky 12 582,01 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, domáhal na žalovaném zaplacení částky 14 382,01 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že uzavřel s žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru č. , hodnota, dne , datum, (dále jen „Smlouva“), jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky , právnická osoba, . Na základě této Smlouvy poskytl žalobce žalovanému finanční prostředky ve výši 15 000,00 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný dle odst. 4.

1. Smlouvy zavázal platit úrok ve výši 16,90 % p.a , a dále poplatky dle odst. 4.

2. Smlouvy dle platného Ceníku. Smlouva o revolvingovém úvěru byla uzavřena elektronickým způsobem prostřednictvím unikátního profilu internetového bankovnictví žalovaného. V souladu s obchodními podmínkami byla identita žalovaného ověřena zadáním autorizačního kódu, zaslaného žalovanému prostřednictvím SMS zprávy na smluvené telefonní číslo. Zadání autorizačního kódu pak zároveň nahrazuje písemný podpis žalovaného. Žalovaný se ve Smlouvě zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 450,00 Kč, vždy nejpozději do 20. dne v měsíci. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Dle Smlouvy o revolvingovém úvěru má žalobce právo, v případě že dojde k prodlení úvěrovaného se splácením poskytnutého úvěru zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a dále účtovat žalovanému poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle aktuálně platného Ceníku. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy žalobce k zaplacení již splatných splátek úvěru a jelikož interní - mimosoudní vymáhání dlužních splátek bylo neúspěšné, využil žalobce svého práva a prohlásil dne , datum, celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami. Žalovaný se tak počínaje dnem následujícím dostal do prodlení se zaplacením celého dluhu. V souladu s platným právním řádem pak byla dlužná částka nadále úročena vedle řádného úroku i sazbou úroku z prodlení v zákonné výši. Žalobce sděluje, že při schvalování úvěru vycházel z údajů poskytnutých bance klientem. Tyto byly hodnoceny individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti klienta byly kontrolovány veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík a databáze , právnická osoba, . Při hodnocení úvěruschopnosti klienta banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů klienta. Zkoumáním úvěruschopnosti nebyla bankou zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila. Po provedeném individuálním hodnocení klienta, jak je uvedeno výše, banka žádosti klienta vyhověla. Žalobce si dovoluje odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, v němž soud konstatoval, že „Pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet… Z řečeného vyplývá, že za dané situace nelze smlouvu považovat za neplatnou jen proto, že nebyla řádně posouzena úvěruschopnost spotřebitele; musí být postaveno najisto, že spotřebitel nebyl schopen úvěr splácet.“ Pokud byl poskytnutý úvěr ze strany žalovaného dlouhodobě řádně splácen, a žalovaný tedy byl úvěr schopen splácet, nemohlo dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy. Žalovaný proto s ohledem na výše uvedené dluží žalobci částku 12 582,01 Kč na jistině dluhu, poplatky v celkové výši 1 800,00 Kč, částku 1 647,70 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 12,00 % p.a. počítaného z jistiny úvěru od , datum, do , datum, , částku ve výši 1 103,48 Kč na zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne , datum, do , datum, a dále smluvní úrok 12,00 % p.a. z částky 12 582,01 Kč od , datum, do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení 12,00 % p.a. z částky 12 582,01 Kč od , datum, do zaplacení. Žalovaný nereagoval ani poté, co mu byla právním zástupcem žalobce zaslána předžalobní výzva k úhradě dluhu v souladu s ust. § 142a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

2. Žalovaný se k podané žalobě ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

3. Žalobce ani žalovaný se bez omluvy nedostavili na jednání soudu, ačkoliv byli řádně předvoláni.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o revolvingovém úvěru a zavázal se uhradit poskytnutou částku, sjednaný úrok, popř. další náklady vzniklé v souvislosti s úvěrovým vztahem. Z výpisů z úvěrového účtu jsou prokázána jednotlivá čerpání žalovaného v rámci revolvingového úvěru. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, ani po výzvě žalobce. Žalobce proto dopisem ze dne , datum, úvěr prohlásil za okamžitě splatný. Žalovaný dlužnou pohledávku nehradil ani po další výzvě žalobce.

5. Soud vyzval žalobce, aby vylíčil skutečností a označil důkazy rozhodné z hlediska toho, jakým způsobem byla zjištěna a posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce soudu předložil listinu nazvanou „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, kde byl zaznamenán příjem žalovaného ve výši 12 142 Kč, který byl žalobcem ověřen z výpisů z účtů žalovaného. Žalobce dále žalovaného prověřil výstupem z insolvenčního rejstříku, z informací z CBCB a v rámci svojí interní evidence klientů. Životní a normativní náklady na bydlení žalovaného stanovil žalobce na základě údajů sdělených žalovaným v kombinaci s interními informacemi žalobce včetně využití statistických údajů. Tyto byly stanoveny na částku 5 729 Kč. Žalobce také stanovil splátkové zatížení. Z předložené listiny však nijak údaje o sdělených životních nákladech ze strany žalovaného nevyplývají.

6. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, respektive žalobce nepředložil relevantní důkazy k prokázání, že z jeho strany došlo ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Jak bylo uvedeno výše, žalobce soudu předložil pouze listinu nazvanou „Posouzení úvěruschopnosti klienta“, ze které však jednoznačně vyplývá pouze příjem žalovaného 12 142 Kč. Žalobce sám uvedl, že měl k dispozici bankovní výpis žalovaného. Z tohoto výpisu, který si soud sám od žalobce vyžádal vyplývá, že v období posledních 4 měsíců před poskytnutím úvěru (leden až duben 2021) hospodařil žalovaný každý měsíc se zůstatkem v hodnotě pár korun, který by nepokryl ani sjednanou splátku revolvingového úvěru, byť tato měla činit pouze 450 Kč. Ani v měsíci květnu 2021 nebylo hospodaření žalovaného takové, že by byl schopen ze zůstatku na účtu pokrýt sjednanou splátku úvěru. Příjem žalovaného byl složen nejenom z příjmu (zřejmě) z pracovního poměru, ale i z dávek – příspěvku na živobytí a příspěvku na bydlení. Soud tedy nezjistil, z jakých případných konkrétních údajů poskytovatel úvěru vycházel, jaké skutečnosti bral v úvahu. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce učinil chybně, nedostatečně. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.

7. Žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného.

8. Nadto soud uvádí, že na daný případ nelze aplikovat ani závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 1819/2023. Sám žalobce správně předestřel, že bez dalšího nemůže dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy, pokud byl poskytnutý úvěr ze strany žalovaného dlouhodobě řádně splácen. Z výpisu z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný započal čerpat revolvingový úvěr v měsíci červnu 2021. Již v tomto měsíci žalovaný uhradil splátku jistiny po splatnosti, za což mu žalobce vyúčtoval úrok z prodlení. V dalších měsících se situace opakovala (např. srpen, září 2021). Žalovaný uhradil jistinu nebo úrok po splatnosti, žalobce mu vyúčtoval úrok z prodlení. Žalovaný sice posléze doplatil i tento úrok z prodlení, nicméně další měsíce situace s opožděnými platbami nastala znovu (např. listopad, prosinec 2021) a opakovala se de-facto po celou dobu trvání úvěrového vztahu. V tomto směru tak nelze hovořit o tom, že by žalovaný úvěr splácel řádně.

9. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.

10. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 ods.t 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 ods.t 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do , datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. V daném případě soud dovodil, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí. Pokud žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, učinil tak značně formálně, nedostatečně pečlivé a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy.

16. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

17. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby, uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná. Žalobce má právo na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Celková vyčerpaná částka revolvingového úvěru žalovaným činila 23 332,62 Kč (viz. výpis z úvěrového účtu a vyjádření žalobce ze dne , datum, ). Žalovaný doposud žalobci uhradil částku 22 765,94 Kč (viz. výpis z úvěrového účtu a vyjádření žalobce ze dne , datum, ). K úhradě tedy zbývá částka 566,68 Kč. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobci i zbylé poskytnuté finanční prostředky uhradil. Žalovaný však tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. S ohledem na uvedené proto soud žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 566,68 Kč (výrok I.). Žalobci však nenáleží požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost částky nastane až po marném uplynutí lhůty k plnění dle tohoto rozsudku. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Ani z obsahu spisu nebylo možné dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v jeho prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto soud rozhodl, že žalovaný je schopen žalobci přiznanou jistinu úvěru zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (viz výrok I.).

18. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky jistiny ve výši 12 015,33 Kč (když tato byla uhrazena shora uvedenými platbami žalovaného), poplatku ve výši 1 800 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 647,7 Kč od , datum, do , datum, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 103,48 Kč od , datum, do , datum, , úroku ve výši 12 % ročně z částky 12 582,01 Kč od , datum, do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 12 582,01 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 12 % ročně (výrok II.).

19. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož byl v daném případě žalovaný více úspěšný, měl by právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné prokazatelné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.