15 C 166/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Drahorádovou ve věci žalobce:B2 Jméno žalobce., IČO IČO žalobce, sídlem Adresa žalobce, zastoupený advokátem Jméno advokáta Anonymizováno.Anonymizováno., sídlem Adresa advokáta proti žalovaný:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného - o zaplacení 21 904,46 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 4 989,15 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 16 915,31 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 452,54 Kč, 9,7 % úroku ročně z částky 21 904,46 Kč od datum do zaplacení, 12 % úroku z prodlení ročně z částky 21 904,46 Kč od datum do zaplacení, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v adresa dne datum domáhal na žalovaném zaplacení částky 21 904,46 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že žalovaný uzavřel dne datum smlouvu o úvěru – Anonymizováno č. hodnota (dále jen „Smlouva“) s právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba., se sídlem adresa, PSČ: adresa, IČ: IČO, zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka Anonymizováno (dále jen „právní předchůdce žalobce“). Nedílnou součástí Smlouvy jsou Všeobecné produktové podmínky (dále jen „smluvní podmínky“) a dále Sazebník poplatků (dále jen „sazebník“). Žalobce se stal věřitelem pohledávky z výše uvedené Smlouvy na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené s právním předchůdcem žalobce dne datum s účinností dne datum. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem dne datum, což žalobce dokládá kopií oznámení a podacího archu. Právní předchůdce žalobce při uzavírání Smlouvy vždy hodnotí schopnost žadatele splácet. V tomto případě zkoumá, zda žadatel o úvěr má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto řádné splácí, a to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké jiné závazky žadatel má, zda tyto hradí, a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Právní předchůdce žalobce taktéž podrobuje žadatele důslednému credit scoringu, posuzuje jejich příjmovou a výdajovou stránku, a dále přezkoumává několik podstatných ukazatelů, kterými jsou věk, rodinný stav, splátky u jiných společností a jiné. Na základě výsledků z daného procesu pak úvěr schválí, či nikoliv. V souladu se Smlouvou č. hodnota byl žalovaným čerpán úvěr ve výši 40 000,00 Kč. Tento úvěr byl žalovaný povinen splácet v 72měsíčních splátkách ve výši 735,00 Kč. Žalovaný byl zároveň povinen hradit smluvní úrok ve výši 9,70 % p.a. Žalovaný byl dále povinen poskytnuté peněžní prostředky vrátit včetně úroků, poplatků a dalších svých závazků. Vzhledem k tomu, že došlo k prodlení žalovaného s úhradou povinných splátek, byly žalovanému účtovány i smluvní pokuta a poplatky za zaslání upomínek dle Smlouvy. Z platební historie vyplývá splácení úvěru žalovaným. Dále jsou v platební historii vyčísleny poplatky za poskytnuté zpoplatněné služby, poplatky za pojištění v případě, že bylo sjednáno, případně poplatky za upomínky. Smluvní pokuty jsou v platební historii vyčísleny ve výši dle platného sazebníku poplatků k datu pořízení výpisu z účtu za předchozí zúčtovací období a jsou požadované za nezaplacené splátky úvěru. Právní předchůdce žalobce byl oprávněn zaúčtovat žalovanému smluvní pokutu za každou pozdní platbu. Výše smluvní pokuty je uvedena přímo ve Smlouvě. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas. Průběh čerpání úvěrového rámce, jakož i přehled jednotlivých plateb a způsob jejich započtení vyplývá z přiložené platební historie. S ohledem na porušení smluvních povinností ze Smlouvy (zejména prodlení s hrazením splátek) tak právní předchůdce žalobce využil svého práva na základě ustanovení § 1977 zákona č. 89/2012 Sb, občanský zákoník, a ke dni datum celou dlužnou částku zesplatnil. Právní předchůdce žalobce vyzval žalovaného k její okamžité úhradě. Ke dni zesplatnění, tj. k datum činila dlužná částka celkem hodnota Kč, z toho jistina 23 465,95 Kč, poplatky 2 231,44 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 847,77 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení úrok vyčíslený do dne zesplatnění 59,30 Kč. Žalovaný po zesplatnění do podání žaloby uhradil na výše uvedenou pohledávku splátky pouze ve výši 4 700,00 Kč, které byly započteny na poplatky ve výši 2 231,44 Kč, na jistinu ve výši 1 561,49 a na kapitalizovaný úrok ve výši 907,07 Kč. Ke dni postoupení pohledávky, tj. k datum, pohledávka činila celkem hodnota Kč, z toho jistina 21 904,46 Kč a kapitalizované úroky 452,54 Kč. Žalovaný má tak vůči žalobci dluh ze Smlouvy, s jehož splácením je v prodlení. Ode dne následujícího po zesplatnění pohledávky se pohledávka navyšuje o zákonný úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se stanoví výše úroku z prodlení, a to až do úplného zaplacení pohledávky. Vzhledem k tomu, že i přes výzvu právního zástupce žalobkyně nedošlo k úhradě dluhu, nezbývá žalobkyni než se domáhat úhrady dlužné částky v soudním řízení. Žalobce žalovanému zaslal výzvu k plnění dle ust. § 142a o.s.ř., tj. ve lhůtě nejméně 7 dnů před podáním návrhu, a to na poslední známou adresu žalovaného. Splnil tak podmínky k přiznání náhrady nákladů řízení proti žalovanému.

2. Žalovaný se k podané žalobě ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

4. Z listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti. Žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce smlouvu o úvěru - Anonymizováno č. hodnota a zavázal se uhradit poskytnutou částku, sjednaný úrok, popř. další náklady vzniklé v souvislosti s úvěrovým vztahem (prokazuje smlouva o úvěru – Anonymizováno). Z platební historie, sdělení právnická osoba. a výpisů z účtu je prokázáno poskytnutí finančních prostředků v celkové výši 40 000 Kč žalovanému. Žalovaný úvěr řádně nesplácel, ani po výzvě právního předchůdce žalobce (prokazuje platební historie, upozornění před prohlášením úvěru za splatný). Úvěr byl zesplatněn (prokazuje oznámení o prohlášení úvěru za splatný a podací arch). Pohledávka byla následně postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován (prokazuje smlouva o postoupení pohledávky, oznámení o postoupení pohledávky). Žalovaný dlužnou pohledávku neuhradil ani po výzvě žalobce (prokazuje předžalobní výzva a podací lístek).

5. Soud vyzval žalobce, aby vylíčil skutečností a označil důkazy rozhodné z hlediska toho, jakým způsobem byla zjištěna a posouzena úvěruschopnost spotřebitele. Žalobce soudu předložil listinu nazvanou „Vyjádření k procesu úvěruschopnosti“, dále potvrzení o výši příjmu, přehled produktů poskytnutých žalovanému, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru včetně vysvětlení pojmů, žádost o úvěr bez jakéhokoliv podpisu. Z obsahu těchto listin vyplývá, že žalovaný měl průměrný čistý měsíční příjem 21 663 Kč (doloženo potvrzením zaměstnavatele), byl ženatý, měl 2 vyživovací povinnosti, čistý příjem domácnosti činil 36 000 Kč, vlastnil dům nebo byt, jeho externí splátky činily 1 035 Kč a interní splátky 5 679,62 Kč.

6. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet, respektive žalobce nepředložil relevantní důkazy k prokázání, že ze strany jeho právního předchůdce došlo ke zjišťování a posuzování úvěruschopnosti žalovaného. Jak bylo uvedeno výše, žalobce soudu předložil pouze listinu nazvanou „Vyjádření k procesu úvěruschopnosti“, dále potvrzení o výši příjmu, přehled produktů poskytnutých žalovanému, formulář pro standartní informace o spotřebitelském úvěru včetně vysvětlení pojmů, žádost o úvěr bez jakéhokoliv podpisu. Z těchto jednoznačně vyplývá a je ověřen pouze příjem žalovaného. Z těchto listin vyjma splátek, které byl žalovaný povinen hradit ještě před poskytnutím úvěru, nevyplývají žádné skutečnosti o jiných měsíčních nákladech žalovaného, tyto nejsou ani doloženy, ačkoliv právní předchůdce žalobce vedl pro žalovaného běžný účet a mohl tedy poměrně snadno celkovou majetkovou situaci žalovaného zhodnotit.

7. Z výpisu z účtu žalovaného, který si vyžádal soud vyplývá, že dne datum byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 35 000 Kč. Ke dni datum splácel žalovaný celkem hodnota úvěry (č. hodnota, č. hodnota, č. hodnota a č. hodnota). Celková nesplacená jistina z těchto úvěrů činila 253 841,98 Kč. Dne datum žalovaný čerpal na základě dalšího úvěru (č. hodnota, zřejmě poskytnutého za účelem konsolidace předchozích závazků) částku 85 839,69 Kč. Ke dni datum žalovaný splácel již pouze tento poslední úvěr (nesplacená jistina činila 341 927,58 Kč), a to splátkou ve výši 6 110,62 Kč (ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti však interní splátky měly činit 5 679,62 Kč). Soud nemohl přehlédnout, že nebýt poskytovaných úvěrů, hospodařil by žalovaný v období měsíců Anonymizováno ke konci každého měsíce se záporným zůstatkem na účtu. V Anonymizováno pak hospodařil žalovaný se záporným zůstatkem 2 836,90 Kč. Žalovaný tedy v době před poskytnutím úvěru neměl na účtu dostatečné finanční prostředky pro úhradu sjednaných splátek. Soud tedy nezjistil, z jakých případných konkrétních údajů poskytovatel úvěru vycházel, jaké skutečnosti bral v úvahu, zda zohlednil celkovou majetkovou situaci žalovaného s přihlédnutím k dalším životním nákladům žalovaného (vyjma již zmiňovaných úvěrových splátek). Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce žalobce učinil chybně, nedostatečně. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.

8. Právní předchůdce žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného.

9. Nadto soud uvádí, že na daný případ nelze aplikovat ani závěry vyjádřené v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne datum, sp. zn. 33 Cdo 1819/2023, kdy bez dalšího nemůže dojít k naplnění podmínek pro vyslovení závěru o neplatnosti smlouvy, pokud byl poskytnutý úvěr ze strany žalovaného dlouhodobě řádně splácen. Z výpisu z úvěrového účtu bylo prokázáno, že žalovaný čerpal úvěr datum. Žalovaný sice hradil řádně splátky úvěru až do září 2022, kdy uhradil pouze část splátky (následné splátky hradil někdy řádně, někdy pouze částečně), nicméně soud opět nemohl přehlédnout, že již dne datum byl žalovanému poskytnut další úvěr v celkové výši 102 000 Kč (viz. výpis z účtu). S ohledem na tyto prostředky nelze uzavřít, že žalovaný byl bez poskytnutí tohoto dalšího úvěru sám (s ohledem na svoji majetkovou situaci) schopen hradit řádně splátky úvěru.

10. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.

11. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 ods.t 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 ods.t 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

15. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. V daném případě soud dovodil, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí. Pokud právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, učinil tak značně formálně, nedostatečně pečlivě a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy.

17. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

18. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby, uzavřená mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným je neplatná. Žalobce (na nějž byla pohledávka postoupena) má právo na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Celková částka čerpaného úvěru žalovaným činila 40 000 Kč (viz. výpis z účtu, platební historie). Žalovaný doposud žalobci uhradil částku 35 010,85 Kč (viz. platební historie). K úhradě tedy zbývá částka 4 989,15 Kč. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobci i zbylé poskytnuté finanční prostředky uhradil. Žalovaný však tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. S ohledem na uvedené proto soud žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 4 989,15 Kč (výrok I.). Žalobci však nenáleží požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost částky nastane až po marném uplynutí lhůty k plnění dle tohoto rozsudku. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Ani z obsahu spisu nebylo možné dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v jeho prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto soud rozhodl, že žalovaný je schopen žalobci přiznanou jistinu úvěru zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (viz výrok I.).

19. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky jistiny ve výši 16 915,31 Kč (když tato byla uhrazena shora uvedenými platbami žalovaného), kapitalizovaného úroku ve výši 452,54 Kč, 9,7 % úroku ročně z částky 21 904,46 Kč od datum do zaplacení, 12 % úroku z prodlení ročně z částky 21 904,46 Kč od datum do zaplacení (výrok II.).

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. Jelikož byl v daném případě žalovaný více úspěšný, měl by právo na náhradu nákladů řízení. Žalovanému však žádné prokazatelné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Náchodě. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.