15 C 70/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Drahorádovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce , zastoupený advokátem Jméno advokáta Anonymizováno ., sídlem Adresa advokáta proti žalovaný: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného - o zaplacení 33 363,83 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 6 500 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 19 346 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1 486,67 Kč, s 12,75 % úrokem ročně z částky 9 912,52 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 077,78 Kč, s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 9 912,52 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 7 517,83 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 730,45 Kč, s 14,75 % úrokem ročně z částky 2 519,91 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 652,52 Kč, s 14,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 2 519,91 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne , datum, se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 25 846 Kč s příslušenstvím a částky 7 517,83 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením Smlouvy poskytl , Anonymizováno, úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si , Anonymizováno, tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen , Anonymizováno, splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami Smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se Smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze Smlouvy za plnění v hrubém nepoměru; dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména Standardních informací a obsahu a dopadů navrhované Smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh Smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Nadto by se žalovaný, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. , datum, ) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 11.000,00 Kč (dále jen „zápůjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 15.538,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 8.631,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500,00 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 2.521,00 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 78 týdenních (sedmidenních) splátkách po 341,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne , datum, . Ke dni , datum, provedl právní předchůdce žalobce vyčíslení a dlužná jistina činila částku 9.912,52 Kč a dlužný poplatek částku 10.433,48 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 9.912,52 Kč dále úrokem ve výši 12,75 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od , datum, , tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 6.

6. Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. V důsledku porušení smluvní povinnosti žalovaného řádně splácet dlužnou částku byl v souladu se Smlouvou žalovaný povinen platit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž se dostal do prodlení (tato povinnost žalovaného platit smluvní pokutu byla sjednána stranami přímo ve Smlouvě). Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 4.500,00 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek , datum, činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 29.113,41 Kč. Její příslušenství pak tvoří smluvní pokuta, úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 29.113,41 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 25.846,00 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 9.912,52 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 10.433,48 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 5.500,00 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 1.486,67 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.077,78 Kč, úroků ve výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.912,52 Kč od , datum, do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 12,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9.912,52 Kč od , datum, do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1.486,67 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 12,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9.912,52 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do , datum, . Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1.077,78 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 9.912,52 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do , datum, . Dále žalobce uplatňuje smluvní pokutu ve výši 5.500,00 Kč, přičemž tato částka představuje součet postoupené smluvní pokuty ve výši 4.238,55 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 20.346,00 Kč ode dne následujícího po postoupení, tj. , datum, , do dne , datum, . Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

2. Dále uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností , právnická osoba, , IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, a žalovaným došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, (dále jen„Smlouva“). Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Právní předchůdce žalobce, jako poskytovatel zápůjčky, posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Konkrétně žalovaný předložil tyto doklady: výplatnice za , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , pracovní smlouva ze dne , datum, , dodatek ze dne , datum, . Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením Smlouvy poskytl , Anonymizováno, úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si , Anonymizováno, tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen , Anonymizováno, splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami Smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se Smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze Smlouvy za plnění v hrubém nepoměru; dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména Standardních informací a obsahu a dopadů navrhované Smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh Smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Nadto by se žalovaný, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva. Pro případ, že by však soud přes výše uvedené shledal, že žalobce dostatečně neprokázal splnění zákonné povinnosti dle ust. § 84 - § 89 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, žalobce si dovoluje upozornit nadepsaný soud, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. , datum, ) a neprokázání splnění této povinnosti tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné Smlouvy. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 7.000,00 Kč (dále jen „zápůjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 7.441,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 2.971,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500,00 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 1.305,00 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 45 týdenních (sedmidenních) splátkách po 321,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne , datum, . Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne , datum, . Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni , datum, činila dlužná jistina částku 2.519,91 Kč a dlužný poplatek částku 1.599,09 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 2.519,91 Kč dále úrokem ve výši 14,75 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od , datum, , tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 6.

6. Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonné výši z dlužné jistiny. V důsledku porušení smluvní povinnosti žalovaného řádně splácet dlužnou částku byl v souladu se Smlouvou žalovaný povinen platit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž se dostal do prodlení (tato povinnost žalovaného platit smluvní pokutu byla sjednána stranami přímo ve Smlouvě). Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 10.322,00 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek , datum, činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 9.162,45 Kč. Její příslušenství pak tvoří smluvní pokuta, úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 9.162,45 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: celkové dlužné částky ve výši 7.517,83 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 2.519,91 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 1.599,09 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 3.398,83 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 730,45 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 652,52 Kč, úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2.519,91 Kč od , datum, do zaplacení, úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 2.519,91 Kč od , datum, do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 730,45 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 14,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 2.519,91 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do , datum, . Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 652,52 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 2.519,91 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do , datum, . Dále žalobce uplatňuje smluvní pokutu ve výši 3.398,83 Kč, přičemž tato částka představuje součet postoupené smluvní pokuty ve výši 3.143,45 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 4.119,00 Kč ode dne následujícího po postoupení, tj. , datum, , do dne , datum, . Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena. Žalobce je tak nucen se domáhat splnění svého nároku prostřednictvím soudu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

4. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

5. Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalovaný uzavřel se žalobcem dvě smlouvy o úvěru a zavázal se v rámci každé smlouvy uhradit žalobci poskytnutou částku, smluvní úrok a další platby spojené s poskytnutým úvěrem (poplatek za zpracování spotřebitelského úvěru, poplatek za rozšířenou doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení, doplňkové pojištění). Poskytnutí částky ve výši 7 000 Kč a ve výši 11 000 Kč je prokázáno smlouvami o spotřebitelském úvěru.

6. Soud je toho názoru, že poskytovatel úvěru nezkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně a důkladně. Soud vyzval žalobce, aby doplnil tvrzení a označil důkazy k prokázání tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěrů. Žalobce v rámci podání ze dne , datum, zejména odkázal na údaje uvedené v zákaznické kartě a smlouvě a dále upozornil, že předmětná smlouva byla uzavřena po datu nabytí účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (tj. , datum, ) a neprokázání splnění této povinnosti (zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele) tak nezpůsobuje absolutní neplatnost předmětné smlouvy.

7. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smluv o úvěru, které byly mezi účastníky uzavřeny, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvy o úvěru považovat za platné proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce provedl dle tvrzení žalobce dotaz na žalovaného stran jeho rodinných, majetkových, pracovních a jiných poměrů a tyto informace ověřil oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“, mezi které patří zejména pracovní smlouva, výplatní pásky za poslední 3 měsíce předcházející žádosti o poskytnutí zápůjčky a nájemní/podnájemní smlouva. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením Smlouvy poskytl , Anonymizováno, úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si Provident tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen , Anonymizováno, splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami Smlouvy. Žalobce k těmto tvrzením předložil zákaznické karty, pracovní smlouvu včetně dodatku a výplatní pásky za měsíce leden a únor 2023. Z těchto vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán jako kouleč s měsíčním příjmem 27 973 Kč (ve druhé zákaznické kartě byl uveden příjem 21 029 Kč), kdy dle těchto karet měl právnímu předchůdci žalobce předložit výplatní pásky (měsíce nebyly specifikovány). Z těchto karet je dále prokazováno, že počet zdrojů příjmů žadatele byl 1, avšak další čisté příjmy domácnosti činily 15 000 Kč (aniž by bylo jakkoli specifikováno, o jaké příjmy se jedná a z čeho plynou). Žalovaný žil v nájmu a jeho odhadované měsíční výdaje činily 4 000 Kč. K tomuto si právní předchůdce žalobce od žalovaného nenechal předložit ničeho, a to ani nájemní smlouvu, když tato není v kartě zaznamenána ani soudu nebyla předložena. S ohledem na výši nájmů, energií a dalších nezbytných nákladů (potraviny, drogerie atd.) je částka 4 000 Kč měsíčně jakožto měsíční výdaje žalovaného přinejmenším zarážející. Dále soud nemůže přehlédnout, že již v rámci výplatních pásek byla žalovanému strhávána částka v lednu 2 773 Kč a v únoru 2 138 Kč na nepřednostní pohledávky. Žalobce nijak nezkoumal, o jaké pohledávky se jedná. Žalovaný vyplnil, že je majitelem bankovního účtu, právní předchůdce žalobce však od žalovaného nepožadoval žádný výpis z tohoto účtu, aby získal lepší přehled o nákladech žalovaného a jeho celkové majetkové situaci. Právní předchůdce žalobce se v rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného zaměřil pouze na příjmovou stránku žalovaného (předložením dvou výplatních pásek), v ostatním se spokojil pouze s tvrzením žalovaného. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce žalobce učinil chybně, nedostatečně. Důkazy, které by prokazovaly tvrzení žalobce o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného úvěr splatit, žalobce nepředložil. Soud v této souvislosti pochopitelně přihlédl i k úhradám žalovaného, které na oba úvěry učinil. Nicméně i tak, musel uzavřít, že zde byly dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěry splácet, které se tedy projevily v podobě zákonné sankce - neplatnosti smlouvy. Žalovaný sice na smlouvu č. , hodnota, hradil po dobu cca 6,5 měsíců splátky (kdy však namísto týdenních splátek, tyto hradil najednou měsíčně). Nicméně nelze přehlédnou, že již v červnu 2023 byl žalovanému ze strany právního předchůdce žalobce poskytnut druhý úvěr č. , hodnota, ve výši 11 000 Kč, na který splátky řádně nehradil. Žalovaný na tento úvěr řádně uhradil pouze první týdenní splátku, zbylé splátky hradil nepravidelně, třeba až za další 3 měsíce. Tyto platby tedy dávají pochybnost, zda žalovaný z druhého úvěru nesplácel onen první úvěr, není jimi prokázáno, že by před poskytnutím úvěru byla finanční situace žalovaného taková, že mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátky v dohodnuté výši. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrové smlouvy za neplatné.

8. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrových smluv plnit. Neplatnost smluv je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Soud se neztotožňuje s názorem žalobce, že tato neplatnost není absolutní. Dle názoru soudu jde o neplatnost absolutní podle § 588 o.z., vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného (k tomu srov. např. rozsudek Okresního soudu ve , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. 38 C 25/2020).

9. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.

10. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel ve znění účinné do , datum, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel ve znění účinné do , datum, při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

14. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. V daném případě soud dovodil, že žalobce, resp. jeho právní předchůdce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí. Právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného značně formálně. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného považuje soud za formální a nedostatečně pečlivé. Takový postup tedy vede k neplatnosti uzavřených úvěrových smluv.

16. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

17. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouvy o úvěru, které jsou předmětem této žaloby, uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným jsou neplatné. Žalobce má právo na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

18. U nároku č. , hodnota, – úvěru č. , hodnota, činila poskytnutá jistina 11 000 Kč. Žalovaný doposud žalobci uhradil částku 4 500 Kč (prokázáno z tabulky umoření). K úhradě tedy zbývá částka 6 500 Kč. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobci zbylé poskytnuté finanční prostředky uhradil. Žalovaný však tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. S ohledem na uvedené proto soud žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 6 500 Kč (výrok I.). Žalobci však nenáleží požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost částky nastane až po marném uplynutí lhůty k plnění dle tohoto rozsudku. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Ani z obsahu spisu nebylo možné dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v jeho prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto soud rozhodl, že žalovaný je schopen žalobci přiznanou jistinu úvěru zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (viz výrok I.). S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 19 346 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 486,67 Kč, 12,75 % úroku ročně z částky 9 912,52 Kč od , datum, do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 077,78 Kč, 12,75 % úroku z prodlení ročně z částky 9 912,52 Kč od , datum, do zaplacení (výrok II.).

19. U nároku č. , hodnota, – úvěru č. , hodnota, činila poskytnutá jistina 7 000 Kč. Žalovaný doposud žalobci uhradil částku 10 322 Kč (prokázáno z tabulky umoření). K úhradě tedy zbývá částka 0 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru, proto soud nárok žalobce vyplývající z úvěrové smlouvy č. , hodnota, zcela zamítl (výrok III.).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl v řízení úspěšný méně než z poloviny a žalovanému žádné prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku IV. rozsudku.