15 C 86/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Drahorádovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce , zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem Adresa advokáta proti žalovaný: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného - o zaplacení 49 788,92 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 40 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 9 640 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 097,98 Kč, 11,5 % úroku z prodlení ročně z částky 56 737,98 Kč od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 148,92 Kč, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 1 719 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, domáhal na žalovaném zaplacení částky 49 640 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 148,92 Kč. Uvedl, že dne , datum, byla uzavřena mezi žalobcem jako věřitelem na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé Smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se žalobce zavázal poskytnout žalovanému na jeho žádost a v jeho prospěch finanční prostředky, i postupně a/nebo opakovaně, a to vždy až do výše úvěrového rámce, který byl stanoven na částku 50 000 Kč (viz čl. 4.2. smlouvy o úvěru). Žalovaný v jednotlivých tranších dle smlouvy o úvěru fakticky načerpal celkem částku ve výši 50 000,00 Kč. Smlouva o úvěru byla uzavřena dle čl. 10 elektronicky, prostřednictvím klientské zóny, skrze aplikaci plnící funkci služby vytvářející důvěru (viz auditní doložka elektronického podpisu). Uzavření smlouvy dále plyne z navazujících úkonů žalovaného (zejm. zaslání verifikační platby, čímž se žalovaný zachoval podle smlouvy o úvěru). Žalovaný se zavázal revolvingový úvěr splácet alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, až do úplného splacení úvěru (viz čl. 5.1. smlouvy o úvěru). Minimální splátka byla ke dni posledního čerpání vypočtena na částku ve výši 2 500 Kč. Žalovaný porušil smlouvu o úvěru, když neuhradil minimální měsíční splátku splatnou dne , datum, Žalobce zaslal žalovanému první upomínku ze dne , datum, , ve které vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Jelikož žalovaný svou povinnost v dodatečné lhůtě nesplnil, zaslal žalobce žalovanému druhou upomínku ze dne , datum, , kde opětovně vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. I přes zaslání několika upomínek tak nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena minimální měsíční splátka úvěru splatná dne , datum, . Na jednotlivé upomínky nebylo reagováno zaplacením, proto došlo k zesplatnění jistiny úvěru v souladu s čl. 5.5. smlouvy o úvěru, jak je patrné z připojeného zesplatnění ze dne , datum, . V návaznosti na shora řečené požaduje žalobce v rámci tohoto řízení po žalovaném své nároky, a to konkrétně částku ve výši 49 640,00 Kč představující zesplatněnou jistinu poskytnutého úvěru, kapitalizovaný smluvní úrok v celkové výši 7 097,98 Kč vypočtený jako 57.99 %, tj. sjednaný smluvní úrok, z částky 49 640,00 Kč, tj. zbývající výše jistiny, od , datum, , tj. den následující po dni splatnosti neuhrazené splátky, do , datum, , tj. časová hranice smluvního úroku pro případ prodlení žalovaného podle § 122 odst. 4 ZSÚ, náklady na upomínkování v celkové výši 1 000,00 Kč za upomínku č. , hodnota, a upomínku č. , hodnota, v souladu čl. 5.

4. Smlouvy o úvěru, zákonný úrok z prodlení v odpovídající výši z dlužné částky a náhradu nákladů soudního řízení. Nad rámec výše uvedeného žalobce uvedl, že před uzavření smlouvy o úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti, kdy k prokázání této skutečnosti odkázal na přílohu smlouvy o úvěru, kde je uveden detailní rozbor posouzení úvěruschopnosti prokazující splnění této zákonné povinnosti žalobce. Žalobce v souladu s čl. 5.8. smlouvy o úvěru požaduje také uhrazení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, vypočtené na základě následujícího vzorce: dlužná jistina * 0,001 * 3 (tj. ode dne následujícího po dni k plnění uvedeném v předžalobní výzvě do dne sepsání této žaloby). Dne , datum, byla žalovanému odeslána „Předžalobní výzva, zesplatnění úvěru, oznámení o převzetí pr. zastoupení“, ve které byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky s příslušenstvím a seznámen s dalšími možnostmi řešení svého závazku. Žalovaný byl předchozími upomínkami upozorněn na skutečnost, že při neuhrazení dluhu může žalobce zesplatnit jistinu úvěru a tuto soudně vymáhat. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu ve lhůtě nejpozději do , datum, .

2. Žalovaný se k žalobě ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

4. Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti.

5. Žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru a zavázal se uhradit poskytnutou částku, sjednaný úrok, popř. další platby spojené s případným prodlením žalovaného (smluvní pokuta). Z detailu pohybu – bezhotovostní platba a sdělení společnosti , právnická osoba, . je prokázáno poskytnutí částky 49 938,04 Kč (39 000 Kč + 10 938,04 Kč) žalovanému. Úvěr sice byl sjednán ve výši 50 000 Kč, nicméně částka 61,96 Kč nebyla žalovanému vyplacena a byla rovnou odečtena jako dlužný úrok 61,96 Kč (viz. žádost o čerpání tranše revolvingového úvěru). Žalovaný úvěr řádně nesplácel.

6. Žalobce na výzvu soudu, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného fakticky zkoumána předložil přehled bankovní historie za období od 1. 2. 2025 do 30. 5. 2025, zprávu o posouzení úvěruschopnosti datový výstup z , Anonymizováno, . V této zprávě je zaznamenáno, že žalovaný měl příjem 45 000 Kč deklarovaný spotřebitelem, příjem nalezený na bankovním účtu činil 82 524 Kč, náklady domácnosti ověřené z bankovního výpisu činily 1 843 Kč a finanční závazky objevené na bankovním výpisu činily 600 Kč. U nákladů na bydlení vycházel žalobce z tzv. „váženého“ průměru, a to 8 000 Kč. Dále bylo uvedeno, že výdaje a hazardní hry činí 8 312 Kč. Z bankovního výpisu (poskytnutého společností , právnická osoba, .) bylo zjištěno, že v dubnu 2025 hospodařil žalovaný se zůstatkem 86,47 Kč, ačkoliv mu tento měsíc přišel na účet doplatek důchodu za období od 26. 7. 2024 do 5. 5. 2025 v celkové výši 151 346 Kč. V měsíci květnu 2025 hospodařil žalovaný na účtu se záporným zůstatkem ve výši – 38,22 Kč. V tomto měsíci mu byla dne , datum, poskytnuta půjčka 5 000 Kč od společnosti , právnická osoba, ., dne , datum, mu byla poskytnuta půjčka ve výši 12 000 Kč od společnosti , právnická osoba, V témže měsíci také žalovaný na sázkách utratil 31 750 Kč. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce sám uvedl, že měl k dispozici bankovní výpisy žalovaného. Údaje uvedené ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti se však s údaji zaznamenanými v bankovním výpise žalovaného značně rozcházejí. Žalovaný měl v době poskytnutí předmětného úvěru mnohem vyšší finanční zatížení z jiných půjček, než které žalobce ve zprávě uváděl, měsíčně také na sázkách utratil několikanásobně větší částku. Za situace, kdy žalovaný měsíčně utratil několik desítek tisíc na sázkách, měl vícero půjček a každý měsíc končil na účtu de-facto na nule nebo v záporném zůstatku, soud nerozumí závěru žalobce o tom, že si žalovaný může dovolit splácet nové závazky. Soud tedy nezjistil, z jakých konkrétních údajů poskytovatel úvěru vycházel, jaké veškeré skutečnosti bral (či nebral) v úvahu. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce učinil chybně, nedostatečně. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.

7. Žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného.

8. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.

9. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 ods.t 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 ods.t 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. V daném případě soud dovodil, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí. Pokud žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované, učinil tak značně formálně, nedostatečně pečlivé a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy.

15. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

16. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby, uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná. Žalobce má právo na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jistina činila 49 938,04 Kč, žalovaný doposud žalobci uhradil částku 10 000 Kč, jak v podání ze dne , datum, tvrdil i sám žalobce. Celkové úhrady žalovaného však zahrnují i úhradu úroku dle žádosti o čerpání ve výši 61,96 Kč, která byla žalovanému odečtena od výplaty částky 11 000 Kč, kdy tedy žalovanému bylo v konečném důsledku vyplaceno (vyjma částky 39 000 Kč) dále pouze 10 938,04 Kč. Žalovaný de-facto tuto částku (61,96 Kč) žalobci přímo neuhradil. K úhradě tedy fakticky zbývá částka 40 000 Kč (49 938,04 Kč – 9 938,04 Kč). V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobci zbylé poskytnuté finanční prostředky uhradil. Žalovaný však tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. S ohledem na uvedené proto soud žalovanému uložil zaplatit žalobci částku 40 000 Kč (výrok I.). Žalobci však nenáleží požadovaný úrok z prodlení, neboť splatnost částky nastane až po marném uplynutí lhůty k plnění dle tohoto rozsudku. Žalovaný se k žalobě ve stanovené lhůtě nevyjádřil. Ani z obsahu spisu nebylo možné dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v jeho prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto soud rozhodl, že žalovaný je schopen žalobci přiznanou jistinu úvěru zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (viz výrok I.). S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud zamítl žalobu v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky jistiny 9 640 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 7 097,98 Kč, 11,5 % úroku z prodlení ročně z částky 56 737,98 Kč od , datum, do zaplacení, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 148,92 Kč (výrok II.).

17. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. V daném případě byl žalobce ve věci úspěšný ve výši 67,40 % - rozsudkem přiznaná částka 40 000 Kč. Naopak žalobce byl neúspěšný v části, ve které byla žaloba zamítnuta (částka jistiny 9 640 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 7 097,98 Kč, 11,5 % úrok z prodlení ročně z částky 56 737,98 Kč od , datum, do zaplacení - pro účely výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci byl úrok vyčíslen ke dni vyhlášení rozsudku, tj. částka 1 483,74 Kč, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1 000 Kč a smluvní pokuta ve výši 148,92 Kč). Žalovaný byl tedy ve věci úspěšný co do 32,60 %. Celkové náklady řízení žalobce činily částku 4 940 Kč sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 540 Kč dle položky 1/1 písm. b) ve spojení s položkou 2/2 Sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 2 100 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 700 Kč dle § 14b a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč. Jelikož byl žalobce úspěšný ve výši 67,40 %, náleží mu náhrada nákladů řízení ve výši 34,80 % (67,40 % - 32,60 %), tedy ve výši 1 719 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.