15 C 90/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Drahorádovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce , sídlem Adresa žalobce , zastoupený advokátem Jméno advokáta , sídlem: Adresa advokáta proti žalovaný: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , trvale bytem Adresa žalovaného - o zaplacení 18 000 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 18 000 Kč s 12,75 % úrokem z prodlení ročně z částky 18 000 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, domáhal na žalovaném zaplacení částky 18 000 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedl, že dne , datum, byla uzavřena mezi původním věřitelem, společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, ,IČ: , IČO, (dále jen „původní věřitel“) na straně jedné a žalovaným jako dlužníkem na straně druhé Smlouva o poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , hodnota, (dále jen „smlouva o úvěru“), kterou se původní věřitel zavázal poskytnout žalovanému úvěr ve výši 30 000 Kč (viz. článek IV. odst. 4.2. smlouvy o úvěru). Úvěr byl ve prospěch žalovaného vyplacen v souladu s ujednáním smluvních stran uvedeným v článku IV. odst. 4.3. smlouvy o úvěru. Původní věřitel uzavřel smlouvu o úvěru s žalovaným elektronicky prostřednictvím klientské zóny v souladu s článkem X. smlouvy o úvěru, na čemž se smluvní strany dohodly, a s čímž žalovaný souhlasil. Uzavření smlouvy o úvěru je patrné jak z autorizačních doložek připojených ke smluvní dokumentaci a k předsmluvním informacím, tak rovněž z navazujících úkonů žalovaného (zejm. zaslání verifikační platby, čímž se žalovaný zachoval podle smlouvy a souhlasil s jejím obsahem). Úroky úvěru měly být žalovaným původnímu věřiteli hrazeny v měsíčních splátkách 3 000 Kč vždy k 15. dni každého příslušného kalendářního měsíce (viz. článek IV. a článek V. smlouvy o úvěru). Žalovaný však nedodržel splátkový kalendář a dostal se do prodlení se splátkou, jež byla splatná dne , datum, . I přes upomínkování věřitelem nebyla ze strany žalovaného řádně uhrazena pravidelná měsíční splátka úvěru splatná dne , datum, , případně další splátky úvěru. Ke dni sepisu tohoto návrhu je proto žalovaný v prodlení s uhrazením celkem , hodnota, neuhrazených splátek úvěru po 3 000 Kč. Pohledávku v celkové výši 18 000,00 Kč z titulu neuhrazeného smluvního úroku úvěru postoupil dne , datum, původní věřitel na žalobce, a to na základě Rámcové smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, (dále jen „Rámcová smlouva“) a Předávacího protokolu č. , hodnota, k Rámcové smlouvě o postoupení pohledávek ze dne , datum, v souladu s článkem 2.

2. Rámcové smlouvy. Žalovaný byl o postoupení pohledávky řádně informován společně zaslaným Oznámením o postoupení pohledávky, výzvou k uhrazení dluhu ze dne , datum, ze strany jak původního věřitele, tak žalobce. Jelikož na upomínky původního věřitele ani na výzvu žalobce nebylo reagováno zaplacením, vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužných splátek a nákladů právního zastoupení, jak je patrné z připojené předžalobní výzvy ze dne , datum, . V návaznosti na shora řečené a z důvodu procesní opatrnosti žalobce požaduje v rámci tohoto řízení po žalovaném toliko částku ve výši 18 000,00 Kč představující smluvní úrok ve výši 10,00% měsíčně za období 90 dnů, počítaných ode dne , datum, , tj. den následující po dni splatnosti splátky, se kterou je žalovaný v prodlení, a to vše v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dále žalobce požaduje úhradu zákonného úroku z prodlení v odpovídající výši z této částky a náhradu nákladů soudního řízení. K prokázání oprávněnosti svého nároku žalobce odkazuje na rozhodnutí Okresního soudu v , adresa, č. j. EPR , č. účtu, -, Anonymizováno, , ze kterého vyplývá, že Smlouva o úvěru byla platně a řádně uzavřena, tudíž i postoupený nárok na žalobce z původního věřitele blíže specifikovaný výše je po právu a měl by mu být tak přiznán. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky (neuhrazených splátek úvěru a nákladů právního zastoupení) ve lhůtě nejpozději do , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný svou povinnost dobrovolně nesplnil, dostal se dnem bezprostředně následujícím do prodlení, a tak žalobce požaduje taktéž i zákonný úrok z prodlení v zákonem stanovené výši ode dne uplynutí lhůty k dobrovolné úhradě daného nároku dle předchozí věty.

2. Žalovaný se k žalobě ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaný ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaný ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

4. Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti.

5. Žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru a zavázal se uhradit poskytnutou částku, sjednaný úrok, popř. další platby spojené s případným prodlením žalované (smluvní pokuta). Z detailu pohybu – bezhotovostní platba a sdělení společnosti , právnická osoba, . je prokázáno poskytnutí částky 30 000 Kč žalovanému. Žalovaný úvěr řádně nesplácel. Pohledávka smluvního úroku byla postoupena na žalobce, o čemž byl žalovaný informován.

6. Žalobce na výzvu soudu, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalovaného fakticky zkoumána, předložil výsledek lustrace v registru SOLUS, výstup z insolvenčního rejstříku, výstup z kontroly OP, výpis z registru platebních informací, výplatní pásky žalovaného za období února, března a dubna 2023, kopii občanského průkazu žalovaného, zprávu o posouzení úvěruschopnosti žalovaného. V těchto listinných je zaznamenáno, že žalovaný měl příjem 21 708 Kč, náklady na bydlení činily 3 000 Kč, pravidelné finanční závazky byly 0 Kč. Ve zprávě je také uvedeno, že jako podklad pro tyto údaje slouží výpisy z účtu. Z bankovního výpisu (poskytnutého společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , , Anonymizováno, ., Anonymizováno, .) bylo zjištěno, že v období měsíce ledna 2023 hospodařil žalovaný se záporným zůstatkem – 6 000 Kč. V tomto měsíci odešlo z účtu žalovaného také 8 plateb na celkem , hodnota, úvěry, a to v celkové výši 19 536,82 Kč. Z tohoto výpisu lze dále vyčíst, že na jednom z těchto 4 úvěrů byl po splatnosti s částkou 314,11 Kč. Taktéž v měsících únoru 2023, březnu 2023, dubnu 2023 i květnu 2023 hospodařil žalovaný s obdobným záporným zůstatkem (- 5 000 Kč až – 6 000 Kč). I v těchto měsících odcházeli z účtu žalovaného pravidelně platby na splátky úvěrů. V měsíci květnu 2023 měl žalovaný dluh po splatnosti již u všech 4 úvěrů. Žalobce sám přitom ve zprávě uvedl, že pravidelné finanční závazky žalovaného byly 0 Kč, kdy podklad pro tyto informace sloužily i výpisy z účtu. Tyto skutečnosti zaznamenané ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti však neodpovídají skutečnostem vyplývajícím z bankovního účtu žalovaného. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Právní předchůdce žalobce měl k dispozici bankovní výpisy žalovaného, když ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti uvedl, že tyto slouží jako podklad pro analýzu. Kdyby tyto pečlivě zkoumal, musel by zjistit, že žalovaný minimálně od ledna 2023 hospodařil vždy se záporným zůstatkem na účtu, splácel 4 jiné úvěry, kdy v měsíci květnu 2023 se s jejich splácením dostal do prodlení (u všech úvěrů). Soud tedy nezjistil, z jakých případných konkrétních údajů poskytovatel úvěru vycházel, jaké veškeré skutečnosti bral v úvahu. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce žalobce učinil chybně, nedostatečně, respektive není prokázáno, že by tak vůbec činil. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou. Ani skutečnost, že jistina z předmětného úvěru a úrok z prodlení byly právnímu předchůdci žalobce přiznány elektronickým platebním rozkazem č. j. EPR , č. účtu, -, Anonymizováno, ze dne , datum, , proti kterému si žalovaný nepodal odpor, nezbavuje žalobce povinnosti v tomto řízení prokázat, že před poskytnutím úvěru byla úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumána.

7. Žalobce, resp. jeho právní předchůdce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného.

8. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.

9. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 ods.t 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 ods.t 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. V daném případě soud dovodil, že právní předchůdce žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí. Pokud právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, učinil tak značně formálně, nedostatečně pečlivé a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy.

15. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

16. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby, uzavřená mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným je neplatná. Žalobce se v daném řízení domáhal zaplacení smluvního úroku a úroku z prodlení z částky smluvního úroku. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru soud proto zamítl žalobu v celém rozsahu.

17. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. V daném případě byl žalovaný ve věci zcela úspěšný. Jelikož mu však žádné prokazatelné náklady v souvislosti s tímto řízením nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.