2 C 24/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Mikulou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupený advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované , Anonymizováno o zaplacení 41 310,35 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 34 831,53 Kč, a to formou pravidelných měsíčních splátek po 2 000 Kč splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím, v němž tento rozsudek nabude právní moci, to vše pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s řádným zaplacením kterékoliv splátky.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení 6 478,82 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 41 045,34 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení 892 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, domáhala zaplacení částky 41 310,35 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že nabyla pohledávku za žalovanou na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi společností , právnická osoba, , se , adresa, , IČ , IČO, , jako původním věřitelem a postupitelem a společností , právnická osoba, ., se sídlem , adresa, , IČ , Anonymizováno, jako postupníkem a novým věřitelem. Žalobkyně je českou obchodní společností, jejíž předmětem podnikání je investování do nákupu portfolií pohledávek od bankovních i nebankovních subjektů. Původní věřitelka , právnická osoba, (dále také jen „původní věřitel“) je českou obchodní společností, jejímž předmětem podnikání je mimo jiné poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalovaná je fyzickou osobou nepodnikající. Původní věřitel uzavřel s žalovanou dne , datum, smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále jen smlouva), na jejímž základě poskytl žalované úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaná následně využila svého práva na navýšení úvěru a čerpala úvěr v celkové výši 50 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, a proto byla původním věřitelem opakovaně vyzývána k úhradě dluhu, což žalobkyně dokládá třemi upomínkami původního věřitele. V poslední upomínce byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, a vyzvána k jeho úhradě. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Právo věřitele na zesplatnění úvěru je sjednáno ve smlouvě pod rozpisem splátek, kde se uvádí, že uvedený rozpis splátek je platný jen v případě řádného a včasného splácení. V případě, že je dlužník v prodlení se splacením splátky nebo její části, je věřitel oprávněn jednostranně učinit úvěr splatným a požadovat předčasnou úhradu závazků vyplývajících z úvěrové smlouvy. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka v celkové výši 41 310,35 Kč, skládající se z celkové nesplacené jistiny úvěru ve výši 34 831,53 Kč, ze smluvního úroku, který v době zesplatnění činil 6 213,81 Kč, a dále smluvní pokuty v souladu se smlouvou o úvěru, která v době zesplatnění činila 265,01 Kč nejpozději splatných dne , datum, , to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od následujícího dne po datu splatnosti úvěru z jistiny úvěru. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, , na které si žalovaná vybrala dle své vlastní volby dostupné parametry – výši požadovaného úvěru a termín splatnosti. Následně se seznámila s veškerými poplatky za poskytnutí úvěru a úroky spojenými s požadovaným úvěrem. Dále žalovaná vyplnila registrační formulář, kde napsala své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Poté byla žalovaná obeznámena s obsahem, podmínkami, právy, závazky a sankčními ujednáními, plynoucími z uzavření smlouvy. Tímto žalovaná učinila návrh na uzavření konkrétní smlouvy vůči původnímu věřiteli. Žalovaná potvrdila, že návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru přečetla a seznámila se s jejím obsahem. Jako variabilní symbol, který identifikoval veškeré vzájemné platby mezi stranami bylo dohodnuto číslo smlouvy. Po přijetí této platby žalovaná doplnila zbývající údaje, kterými byly mimo jiné číslo občanského průkazu, název bankovní instituce, u které měla vedený peněžní účet a trvalé bydliště. Žalovaná byla povinna se seznámit s podmínkami, právy a sankčními ujednáními plynoucími z této smlouvy. Žalovaná shora uvedenými kroky uzavřela s původním věřitelem smlouvu o úvěru. Dle obchodních podmínek dostupných na internetových stránkách právního předchůdce žalobkyně https://www.zaplo.cz/obchodni-podminky/ (dále jen „OP“), na které odkazuje úvěrová smlouva a které žalobkyně rovněž dokládá v příloze žaloby, byla žalovaná informována v odst. 7.11., že na základě ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru může věřitel coby poskytovatel spotřebitelského úvěru nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalovaného, pokud je to nezbytné pro posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr. Žalovaná dále podle odst. 7.

12. OP souhlasila, že za účelem ochrany svých majetkových práv a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy může využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů SOLUS, z.s.p.o., CNCB – Czech Non-Banking , právnická osoba, , z.s.p.o. a , právnická osoba, . v souladu s čl. 8 OP. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Žalovaná dle odst. 1.

2. OP prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byl evidován v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, a nejsou mu známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jeho dluhů a povinností. Původní věřitel úvěr žalované vyplatil v období mezi , datum, a , datum, převodem z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalované , č. účtu, . Původní věřitel identifikoval platby úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, . Úvěr byl žalované prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiložených potvrzení o provedených platbách, ale přesto nebyl žalovanou do dnešního dne vrácen. Žalovaná byla prokazatelně upomínána k úhradě dluhu upomínkami odeslanými původním věřitelem a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne , datum, . Pokud by soud neuznal nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o úvěru, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla žalobkyní předmětná částka převedena (příp. šlo o částku vyšší, která byla snížena v důsledku částečných úhrad).

2. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila. Proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. Žalobkyně již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedla, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.

3. Soud vyzval žalobkyni doložení důkazů, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalované. Žalobkyně na tuto výzvu reagovala tak, že zopakovala tvrzení stran zkoumání úvěruschopnosti žalované, která již uvedla v žalobě.

4. Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalovaná uzavřela smlouvu o úvěru a zavázala se uhradit poskytnutou částku a sjednaný úrok. Výpisy z běžného účtu, sdělením společnosti , právnická osoba, . a mimořádnými výpisy z účtu žalované je prokázáno poskytnutí částky v celkové výši 50 000 Kč žalované, a to převodem na její účet.

5. Žalobkyně nedoložila žádné konkrétní důkazy o tom, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované fakticky zkoumána. Žalobkyně pouze v návrhu uvedla, že věřitel coby poskytovatel spotřebitelského úvěru mohl dle obchodních podmínek nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované. Dále uvedla, že žalovaná podle odst. 7.

12. OP souhlasila, že za účelem ochrany svých majetkových práv a v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavřením smlouvy může využívat informace z dlužnických registrů, konkrétně z registrů SOLUS, z.s.p.o., CNCB – Czech Non-Banking , právnická osoba, , z.s.p.o. a , právnická osoba, . v souladu s čl. 8 OP. Úvěruschopnost byla vyhodnocena na základě tvrzení dlužníka o příjmech a výdajích, lustrací CEE, ISIR, SOLUS, NRKI, BRKI a úvěrové historie. Žalobkyně však sama připustila, že nedisponuje příslušnou dokumentací ohledně lustrace v uvedených databázích a tvrzených příjmech a výdajích. Dále doplnila, že žalovaná dle odst. 1.

2. OP prohlásila, že není v prodlení se splacením jakéhokoliv dluhu vůči jakékoliv třetí osobě, není si vědoma, že by byla evidována v žádné z databází dlužníků nebo databází pro tvorbu úvěrové historie. Zejména pak v interní databázi věřitele, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, či v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, a nejsou jí známy žádné okolnosti, které by mohly mít podstatný nepříznivý dopad na plnění jejích dluhů a povinností.

6. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany právního předchůdce žalobkyně, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet, respektive žalobkyně o tomto tvrzení, které je pouze velmi obecné, nedoložila žádné důkazy, a to ani přes výzvu soudu. Právní předchůdce žalobkyně dle tvrzení žalobkyně měla možnost dle obchodních podmínek nahlížet do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti žalované. Žádné výstupy z těchto registrů ani jiné údaje prokazující faktické zkoumání úvěruschopnosti žalované však doloženy nebyly. Soud nezjistil, z jakých konkrétních údajů poskytovatel úvěru vycházel, jaké skutečnosti bral v úvahu. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce učinil chybně, nedostatečně, respektive není prokázáno, že by tak vůbec činil. Důkazy, které by dokládaly tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované úvěr splatit, žalobkyně nepředložila. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.

7. Právní předchůdce žalobkyně si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalované posoudil jako situaci, za které bude žalovaná schopna podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalované.

8. Soud posuzoval nárok žalobkyně podle následujících ustanovení.

9. Podle § 86 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 ods.t 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 ods.t 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle § 87 odst. 2 z z. s. ú. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. V daném případě soud dovodil, že žalobkyně řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí, respektive žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalované neunesla důkazní břemeno. Pokud právní předchůdce žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalované, učinila tak značně formálně. Zkoumání úvěruschopnosti žalované nepovažuje soud prokázané, pokud toto bylo zkoumáno, považuje to za formální, nedostatečně pečlivé a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy.

15. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

16. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.

17. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

18. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

19. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

20. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby uzavřená mezi původním poskytovatelem úvěru a žalovanou je neplatná. Žalobkyně vstoupila do práv věřitele na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Žalobkyně má právo na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jistina činila 50 000 Kč, žalovaná uhradila částku 15 168,47 Kč. K úhradě tedy zbývá částka 34 831,53 Kč. Ohledně tohoto nároku bylo žalobě vyhověno. Žalovaná k žalobě nevyjádřila, a to ani na výzvu soudu. Soud určil, aby byla žalovaná vzhledem k výši částky a jejím finančním možnostem schopna dluh splácet, plnění ve splátkách, s tím, že pokud nebudou řádně plněny nastane splatnost celého dluhu (viz výrok I.). Soud však zamítl žalobu, pokud jde o sjednaný požadovaný úrok, smluvní pokutu z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru (výrok II). Dále je nutné konstatovat, že žalovaná se s placením dosud nedostala do prodlení. Lhůtu ke splacení dlužné částky stanovil soud v rozhodnutí. Splatnost pohledávky žalobkyně teprve nastane po uplynutí stanovené lhůty. Až poté se dostane žalovaná do prodlení s plněním, pokud uvedenou částku neuhradí. Požadavek na zaplacení zákonných úroků z prodlení soud tedy také zamítl.

21. Náklady řízení jsou přiznány žalobkyni v poměrné části podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Z původně podané žaloby, pokud by měl žalobkyně plný úspěch, tak by mu náležely náklady za 3 úkony po 700 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/96 Sb., tj. 900 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, tedy 300 Kč § 14b odst. 5 uvedené vyhlášky a částka za zaplacený soudní poplatek 1 653 Kč, tedy celkem , hodnota, Kč. Zástupkyně žalobkyně není plátce DPH.

22. Žalobkyně měla úspěch ve věci v 61 %, v 39 % úspěšná nebyla. Žalobkyni tedy náleží na náhradu nákladů řízení 22 % z celkových nákladů, které by při plném úspěchu ve věci byly přiznány. Žalobkyni náleží na náhradu nákladů řízení částka 892 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalované povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka v obecné třídenní lhůtě k plnění dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř.

23. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu “formulářovou“, i když není podána přímo na elektronickém formuláři, neboť žalující podává obdobné žaloby opakovaně, uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, údajích o uzavřené smlouvě, výši dlužných částek. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.