2 C 38/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Mikulou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně se sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky se sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 16 645,08 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15 600 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč až do úplného zaplacení, splatných vždy k 15. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se ve zbylé části, ve které se žalobkyně domáhá na žalované zaplacení 20 296,87 Kč se zákonným úrokem z prodlení z 16 222,76 Kč od , datum, do zaplacení ve výši 11,5 % ročně, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 15 600 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že pohledávka vznikla na základě smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou dne , datum, distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, ., Anonymizováno, dále jen „smlouva“), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout Žalované spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 32 500 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 smlouvy ve výši určené dle čl. 5 všeobecných obchodních podmínek žalobkyně (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Dle čl. I odst. 3 smlouvy je její součástí formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, informace pro spotřebitele, souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení žalované, a dále VOP, s nimiž byla žalovaná v souladu s čl. X odst. 3 Smlouvy před podpisem Smlouvy seznámena, tyto si přečetla, s jejich obsahem vyslovila souhlas a výslovně přijala zejména následky porušení smlouvy a sankce, jak jsou ve VOP žalobkyně stanoveny. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytla údaje na základě, kterých žalobkyně posoudila její úvěruschopnost, a to následujícím způsobem. Žalobkyně při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistila u žalované následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaná sdělila žalobkyni. Dále žalobkyně ověřila, zda se žalovaná nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr , Anonymizováno, ), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovanou a před poskytnutím úvěru žalobkyně shromáždila a zkontrolovala informace uvedené žalovanou, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaná dala svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalované provedla žalobkyně podle interní metodiky schválené ČNB a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobkyně nejprve nahlédla do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně žalobkyně vycházela z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne , datum, o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalované poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalované. Případně žalobkyně vycházela z žalované předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobkyní ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalované činila 25 000 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté žalované, což žalobkyně dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti. Žalovaná dále provedla lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, . Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti Žalované, a to dne: Bankovní a Nebankovní registr klientských informací: , datum, , Centrální evidence exekucí: , datum, , ISIR: , datum, , Neplatné doklady MV ČR: , datum, . Žalovaná následně správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo , tel. číslo, číslo bankovního účtu) žalobkyni potvrdila ve smlouvě. Nadto se žalovaná sekundárně jednoznačně identifikovala prostřednictvím služby , Anonymizováno, registrované pod číslem , hodnota, , tím, že výše uvedené společnosti Kontomatik zpřístupnila svůj bankovního účet za účelem získání informací o bankovním účtu a jeho majiteli. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovanou uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaná přihlásila pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalované nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasila a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná odsouhlasila kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalované byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jí uvedenou emailovou adresu. Úvěr byl žalované vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu žalobkyně takto: Dne , datum, , v částce 3 807 Kč, dne , datum, , v částce 6 811 Kč a dne , datum, , v částce 5 000 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy následující volitelné služby: - služba “, Anonymizováno, ” za poplatek ve výši 330 Kč. Žalovaná splatila na jistinu celkem , hodnota, Kč a to následujícím způsobem: Dne , datum, částku 0,51 Kč, dne , datum, částku 6,67 Kč. Dne , datum, částku 11,34 Kč. Částky zaplacené žalovanou byly dle čl. V odst. 1 smlouvy a čl. 5 VOP započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. V případě prodlení žalované nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. 7 odst. 1 Smlouvy žalobkyně vypověděla smlouvu, o čemž žalovanou informoval emailem ze dne , datum, , přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaná se tak prokazatelně dostala do prodlení úhradou celého úvěru dne , datum, . Žalovaná má k dnešnímu dni ve vztahu k žalobkyni nesplacený dluh v celkové výši 35 474,55 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: Jistina: 15 600 Kč, Poplatek za vyplacení tranší úvěru: 297,38 Kč, Smluvní úrok: 19 251,79 Kč, Poplatek za službu „, Anonymizováno, “: 325,38 Kč. Žalovaná se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaná se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI smlouvy zavázala zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila v souladu s čl. VII odst. 4 smlouvy službu “, Anonymizováno, ”, v původní výši 330 Kč. Pokud by soud nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru neměl za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalované, na jejíž bankovní účet byla žalobkyní dlužná částka převedena a žalovaná se takto bezdůvodně na úkor žalobkyně obohatila. Dále je žalobkyně oprávněna v souladu s čl. VIII odst. 1 smlouvy požadovat v případě prodlení žalované úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalované pouze za prvních 90 dnů prodlení žalované. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením denní splátky splatné dne , datum, . Žalobkyně proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaná dostala do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90denním období od 16. 4. 2025 do 15. 7. 2025.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobkyně nikterak nerozporovala.

3. Po provedeném řízení dospěl soud z hlediska skutkového stavu věci k následujícím závěrům. Žalovaná prostřednictvím internetových stránek žalobkyně , Anonymizováno, provedla svoji registraci na těchto internetových stránkách a seznámila se se závazky plynoucími ze smlouvy. Žalovaná následně zažádala žalobkyni prostřednictvím webových stránek o poskytnutí úvěru do výše 32 500 Kč. Žalobkyně poskytnutí úvěru schválila, aniž prováděla řádné šetření, kterým by provedla posouzení úvěruschopnosti žalované jako spotřebitele, když vycházela vesměs z údajů poskytnutých žalovanou bez dalšího ověření (prokazuje výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy, BankID výpis a autorizace ověření totožnosti). Následně žalobkyně uzavřela s žalovanou smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru a na základě této smlouvy poskytla bankovním převodem na účet žalované dne , datum, , v částce 3 807 Kč, dne , datum, , v částce 6 811 Kč a dne , datum, , v částce 5 000 Kč (prokazuje přehled bankovních transakcí i zpráva od banky), které se žalovaná zavázala vrátit s úrokem ve výši 1,066 % denně, kdy RPSN z celého úvěrového rámce činilo 1 990,52 % (prokazuje smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru). Žalovaná neplnila podmínky sjednaného úvěru, když jej řádně nehradila, proto žalobkyně smlouvu vypověděla a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné pohledávky (prokazuje oznámení). Žalovaná dluh neuhradila ani po další výzvě žalobkyně (prokazuje výzva k úhradě před podáním žaloby).

4. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

5. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

6. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

8. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

10. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.

14. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, zda ze strany žalobkyně došlo k řádnému posouzení schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet, když žalobkyně v tomto směru soudu nepředložila žádné relevantní důkazy, kterými by doložila, že se otázkou příjmů a závazků žalované skutečně zabývala. Z předložených důkazů je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti žalované vycházelo v podstatě pouze z údajů poskytnutých žalovanou a zaměřilo se zejména na příjmovou stranu žalované. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobkyně neprokázala, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalované postupovala s odbornou péčí.

15. Pokud žalobkyně přesto poskytla žalované spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalované.

16. Současně má soud za to, že smlouvu o úvěru nelze považovat za platnou vzhledem k tomu, že úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 1,066 % denně, tj. 389,09 % ročně, jenž je mnohonásobně vyšší než úrok obvyklý, není možné považovat za úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V daném případě žalobkyně tuto skutečnost netvrdila a ani neprokázala. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

17. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok ve výši cca 389,09 % ročně, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).

18. Žalobkyně dle smlouvy žalované poskytla v období měsíců listopadu 2024 až ledna 2025 peněžní prostředky ve výši 15 600 Kč, na které žalovaná neuhradila ničeho, čímž se na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatila. Soud jí proto dle § 2991 o. z. uložil povinnost vrátit žalobkyni jistinu ve výši 15 600 Kč představující bezdůvodné obohacení. Soud určil, aby byla žalovaná vzhledem k výši částky a jejím finančním možnostem schopna dluh splácet, plnění ve splátkách, s tím, že pokud nebudou řádně plněny nastane splatnost celého sluhu (viz výrok I.).

19. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo než uplatněný nárok žalobkyně ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaná zavázala uhradit smluvní úrok, smluvní pokutu a smluvní poplatky, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobkyně ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla v převážné části předmětu řízení úspěšná, žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.