3 C 280/2020
č. j. 3 C 280/2020-82
V PLATNOSTICitované zákony (11)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 9 § 101 § 142 § 149 § 160
- Vyhláška Ministerstva spravedlnosti o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), 177/1996 Sb. — § 14
- o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), 458/2000 Sb. — § 28 § 50
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1970 § 2079
- Vyhláška o změně sazby základní náhrady za používání silničních motorových vozidel a stravného a o stanovení průměrné ceny pohonných hmot pro účely poskytování cestovních náhrad, 589/2020 Sb. — § 4
Plný text
Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalénou Renfus, LL.M., ve věci žalobce: osobní údaje žalobce se sídlem adresa zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení advokátem se sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 46 902,63 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 46 902,63 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % z částky 46 902,63 Kč a to od 5. 2. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 28 948 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal na žalovaném zaplacení částky v celkové výši 46 902,63 Kč s příslušenstvím. Žalobce a žalovaný dne 22. 5. 2018 uzavřeli smlouvu o dodávce elektřiny, kterou žalobce dodával žalovanému do odběrného místa na adrese [adresa]. Žalobce zúčtoval žalovanému spotřebu elektřiny v daňovém dokladu – faktuře. Žalobce vyúčtoval žalovanému dodanou elektřinu za období od 4. 1. 2019 do 1. 1. 2020 fakturou [variabilní symbol] na částku 46 902,63 Kč, která byla splatná 4. 2. 2020. Žalobce žalovaného upomínal o uhrazení dlužné částky na poslední dvě známé kontaktní adresy žalovaného (v České republice a v Nizozemí), žalovaný však ani přes výzvy žalobce ničeho neuhradil. Za této procesní situace tak žalobci nezbylo než se svého nároku domáhat soudní cestou.
2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil a s žalobou nesouhlasil. Uvedl, že nemovitost ve [adresa] vlastnil 12 let, vždy řádně platil své závazky. Po havárii vody v roce 2018 se rozhodl dům zrenovovat a prodat. V době renovace uhradil na elektřině cca 19 000 Kč. Uvedl, že v roce 2019 uhradil 39 180 Kč na zálohách s tím, že v domě byli pouze 6 týdnů a dalších 46 týdnů byl dům neobývaný. Proto proti výši odebrané elektřiny„ protestoval“. Uvedl, že vyúčtovaná spotřeba nebyla možná, když je to výrazně více než v předchozích letech. Tvrdil, že mu v roce 2019 došla jiná faktura, a to na částku 240 Kč, kterou uhradil. Poukazoval na spotřebu v roce 2019 s tím, že fakturovaná spotřeba není logicky možná. Přezkoušení elektroměru po žalobci nepožadoval. Protistraně nabídnul 12 500 Kč jako kompenzaci, aby byl spor ukončen.
3. Žalovaný se z řízení omluvil (č.l. 57), a proto bylo jednáno v jeho nepřítomnosti podle § 101 odst. 3 o. s. ř..
4. Vzhledem k tomu, že žalovaný je občanem Nizozemského království s bydlištěm tamtéž, zkoumal soud nejprve, zda je rozhodování v této věci v jeho pravomoci. Závěr soudu o tom, že rozhodování sporu je v jeho pravomoci, resp. že je k rozhodování sporu mezinárodně příslušný má oporu v ustanovení čl. 7 odst. 1 a), b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, neboť podepsaný soud je soudem místa plnění. Věcná příslušnost Okresního soudu v Náchodě je dána ustanovením § 9 odst. 1 o. s. ř., jeho místní příslušnost se podává z citovaného čl. 5 Nařízení. Právní vztah se pak řídí právním řádem České republiky dle ustanovení § 4 odst. 2 NAŘÍZENÍ EVROPSKÉHO PARLAMENTU A RADY (ES) č. 593/2008 ze dne 17. června 2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I), neboť nárok má oporu v právním řádu České republiky, pohledávka vznikla v České republice. Nemovitost, k níž se závazkový vztah vztahuje, je v České republice, kde se nachází i místo plnění, takže cizí prvek vnesený do vztahu státním občanstvím a nynějším bydlištěm žalovaného nemůže svou intenzitou toto převážit. <b>5. Soud provedl následné dokazování ve věci:</b> 6. Smlouvou o sdružených dodávkách elektřiny ze sítě NN ze dne 22. 5. 2018, má soud za prokázané, že žalobce společnost [právnická osoba] se zavázala žalovanému dodávat sdružené služby dodávky elektřiny, zajistit distribuci do odběrného místa a žalovaný se zavázal za dodávku elektřiny a distribuční služby v souladu se smlouvou zaplatit. Předpokládaná spotřeba činila 3000 kWh/rok při distribuční sazbě D57d.
7. Vyúčtováním za elektřinu – konečná faktura za období od 4. 1. 2019 do 1. 1. 2020, [variabilní symbol] s datem splatnosti 4. 2. 2020 v odběrném místě [adresa] byl žalovanému vyúčtován doplatek ve výši 46 902,63 Kč. Celkové náklady činily 79 182,63 Kč a na zálohách bylo uhrazeno žalovaným celkem 32 280 Kč. Stav elektroměru byl v konečném stavu: VT (vysoký tarif) 355 kW/h (spotřeba za toto období činila 271 kW/h), a NT (nízký tarif): 31 040 kW/h (spotřeba za toto období činila 25 313 kW/h). Součástí této faktury byl i přehled plateb žalovaného v části„ C“ faktury.
8. Periodickou fakturou za sdružené služby dodávky elektřiny na 8 457 Kč za fakturační období od 6. 6. 2018 do 3. 1. 2019 byla žalovanému vyúčtována spotřebovaná elektřina.
9. Fakturou za sdružené služby dodávky elektřiny na 240 Kč, [variabilní symbol] se splatností do 28. 11. 2019 byl žalovanému vyúčtován doplatek za spotřebovanou elektřinu. Žalovaný uvedený doplatek uhradil dne 4. 12. 2019 prostřednictvím převodu na účet.
10. E-mailovou komunikací mezi žalovaným a žalobcem má soud za prokázané, že žalovaný obdržel vyúčtování a namítal, že uvedená spotřeba nemohla být tak vysoká, v jaké výši byl fakturována. Žalovaný doložil žalobci předávací protokol k prodeji nemovitostí, kdy žalobce zjistil, že stavy na předávacím protokolu jsou shodné jako ve vyúčtování. Není proto možno vyhovět reklamaci stavů. S uvedeným postupem žalovaný nesouhlasil, žádal snížit fakturu a domáhal se konkrétního návrhu řešení. Žalobce navrhnul kontrolu elektroměru. Na uvedený postup žalovaný již nereagoval.
11. Zprávou společnosti [právnická osoba] ze dne 24. 3. 2021 má soud za prokázané, že v období od 4. 1. 2019 do 1. 1. 2020 do odběrného místa dodal 271 kW/h ve vysokém tarifu (VT) a 25 131 kW/h v nízkém tarifu (NT). Celková spotřeba byla 25 402 kW/h. Dne 3. 1. 2019 byl distributorem v odběrném místě proveden periodický odpočet elektroměru [číslo] se stavy 84 kW/h (VT) a 5909 kW/h (NT). Tyto stavy jsou také počátečními stavy v konečné faktuře vystavené žalovanému za spotřebu elektřiny. O uvedeném odpočtu distribuce nevydává žádný dokument. K 1. 1. 2020 evidují samoodpočet přijatý od obchodníka a to 355 kW/h ve VT a 31 040 kW/h ve NT. Uvedené koresponduje se stavy na konečné faktuře.
12. Přehledem dat odečtu (EMRDETAIL) má soud za prokázané, že k 3. 1. 2020 byl učiněn odpočet stavu elektroměru.
13. Přehledem plateb zaslaných žalovaným má soud za prokázané, že na zálohách zaslal žalobce v roce 2019 částku 39 180 Kč. Přiloženým přehledem plateb má soud za prokázané, jakým způsobem a v jaké výši platil žalovaný zálohy na dodávku elektřiny (č.l. 60 – 69).
14. Smlouvou mezi [právnická osoba] [anonymizováno] a panem [jméno] [příjmení] ze dne 17. 12. 2019 má soud za prokázané, že nemovitosti - rodinný dům se zahradou [adresa], byly prodány a vlastnictví převedeno na pana [příjmení]. Součástí kupní smlouvy byl předávací protokol, kde byl zapsán stav elektroměru [číslo] T1: [anonymizováno] kW/h (VT) a T2: [číslo] kW/h (NT).
15. Všeobecnými smluvními podmínkami dodávky elektřiny ze sítí NN ze dne 1. 6. 2018, má soud za prokázané, jakými smluvními podmínkami se řídí tento závazkový vztah a jak mělo být postupováváno při případné reklamaci služeb (vyúčtování). Ceníkem k elektřině na smlouvu neurčitou (domácnosti) má soud za prokázanou cenu při distribuční sazbě D57d při nízkém a vysokém tarifu.
16. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 10. 2020 zasílanou do České republiky a Nizozemí a podacím archem z České pošty má soud za prokázané, že žalovanému byly zaslány předžalobní upomínky s výzvou k uhrazení částky 46 902,63 Kč společně s úroky z prodlení a náhradou právního zastoupení.
17. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 26. 6. 2015, č. j. [číslo jednací] má soud za prokázané, že žalovanému byla v tomto řízení stanovena povinnost uhradit 1 307 Kč za služby (dodanou elektřinu žalovanému za odběr v roce 2014. Uvedená částka byla následně vymáhána u soudního exekutora [anonymizováno] [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad Prostějov pod sp. zn. [spisová značka].
18. Výslechem svědka [jméno] [příjmení] má soud za prokázané, že podepisoval kupní smlouvu na nemovitost společně s žalovaným. Předávací protokol měla podepisovat paní [příjmení], která měla být„ pravou rukou žalovaného“ pro aktivity zde v České republice. Společně se s ní sešli v domě ve [obec], společně zkontrolovali stavy vodoměru a elektroměru a uvedené listiny podepsali. Údaje v předávacím protokolu odpovídají stavu, který zjistili na místě. Na základě těchto protokolů přehlásil nový majitel na sebe odběr vody a elektřiny. Při prodeji tam byla lednice, televize, kamínka a dům byl vytápěn elektrickým topením. V době užívání neměl svědek žádné potíže s elektroměrem, měl standartní spotřebu elektřiny, když v uvedené nemovitosti bydlel. Elektroměr se za dobu jeho vlastnictví na domě neměnil.
19. Soud provedl další dokazování (přehled nahodilých plateb v roce 2011 a 2012), ze kterých nešlo dovodit žádné významné skutkové okolnosti pro rozhodnutí v dané věci.
20. Po provedeném řízení soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu:
21. Žalobce uzavřel se žalovaným dne 22. 5. 2018 smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny, na základě které mu žalobce dodával elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa], kde měl žalovaný rodinný dům. Žalobce vyfakturoval žalovanému prostřednictvím konečné faktury za sdružené služby dodávky elektřiny za období od 4. 1. 2019 do 1. 1. 2020, [variabilní symbol], která byla splatná 4. 2. 2020 znějící na částku ve výši 46 902,63 Kč (po odečtení všech záloh ve výši 32 280 Kč, včetně částky 240 Kč). Žalovaný na uvedenou fakturu ničeho nezaplatil. Dne 17. 12. 2018 žalovaný nemovitost prodal a převedl na [jméno] [příjmení]. Žalovaný sporoval, že by mohla být v odběrném místě takto vysoká spotřeba a uvedenou částku prostřednictvím e-mailu reklamoval. Při reklamaci doložil kupní smlouvu a předávací protokol se stavem elektřiny v odběrném místě. Na základě předávacího protokolu ke kupní smlouvě byl předávací protokol, kde byl zapsán stav elektroměru [číslo] T1: 355 kW/h a T2: 31040 kW/h. Správnost těchto údajů potvrdil svědek [jméno] [příjmení] i distributor elektřiny [právnická osoba] [anonymizováno]. Předžalobní upomínkou ze dne 5. 10. 2019 žalobce vyzval žalovaného k uhrazení dluhu. Žalovaný na zaslanou upomínku nijak nereagoval a doplatek neuhradil.
22. S ohledem na to, že smlouva o sdružených dodávkách elektřiny byla mezi žalobcem a žalovaným uzavřena dne 22. 5. 2018, posuzoval soud věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“).
23. Podle ustanovení § 2079 o. z., kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí kupujícímu kupní cenu.
24. Podle § 28 odst. 2 písm. d) zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona (dále jen„ energetického zákona“), zákazník je povinen udržovat svá odběrná elektrická zařízení ve stavu, který odpovídá právním předpisům a technickým normám.
25. Podle § 50 odst. 1 a 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce nebo obchodník s elektřinou dodávat zákazníkovi elektřinu vymezenou množstvím a časovým průběhem a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet dopravu elektřiny a související služby a zákazník se zavazuje zaplatit výrobci nebo obchodníkovi s elektřinou za dodanou elektřinu cenu a za dopravu elektřiny a související služby cenu regulovanou.
26. Soud má za to, že žaloba byla podána po právu, a proto jí v celém rozsahu vyhověl. Soud vzal za prokázané, že žalobce splnil svůj závazek vyplývající ze smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dodat žalovanému elektřinu v uvedeném odběrném místě na adrese [adresa]. Žalovaný se po celé řízení bránil pouze námitkou, že spotřeba elektřiny nemohla být v odběrném místě takto vysoká a sporoval ji. Soud nesporuje, že celková částka za odběr elektřiny v roce 2019 v celkové výši 79 182,63 Kč, resp. dlužná částka 46 902,63 Kč, je poměrně vysoká. Soud má za prokázané, že na zálohách od 4. 1. 2019 do 1. 1. 2020 již bylo uhrazeno 32 280 Kč (a nikoli 39 180 Kč, když částka 8 457 Kč byla hrazená na předchozí zúčtovací období v roce 2018) a současně kdy žalovaný doložil platby na zálohách pouze ve výši 29 760 Kč, ale sám žalobce nesporoval, že bylo na zálohách zaplaceno více, tj. 32 280 Kč. Nicméně bylo na žalovaném, aby za dané situace postupoval v souladu s pravidly stanovenými ve Všeobecných smluvních podmínkách dodávky elektřiny, které byly součástí Smlouvy o dodávce elektřiny, a souhlasil s nimi při uzavírání smlouvy. Žalovaný správně postupoval, když reklamoval platbu elektřiny. Žalobce vyžádal na žalovaném předávací protokol se stavem elektroměru, který byl následně porovnán s čísly na faktuře. Jelikož všechny údaje byly shodné, tak soud reklamaci žalovaného nevyhověl. Soud má za to, že stav elektroměru při podpisu kupní smlouvy odpovídá skutečnosti, když uvedené potvrdil svědek [příjmení], sám žalovaný na předávací protokol v rámci reklamace odkázal (a jeho správnost a pravost nijak nesporoval) a správnost údajů týkající se stavu elektroměru vyplývá i z listiny zaslané společnosti [právnická osoba] Soud má proto za prokázané, že stav elektroměru byl v konečném stavu: VT 355 kW/h (spotřeba za toto období činila 271 kW/h) a NT: 31 040 kW/h (spotřeba za toto období činila 25 131 kW/h). Pokud uvedené údaje nebyly mezi účastníky sporné, mohl se žalovaný domáhat kontroly elektroměru (za účelem zjištění, zda zde nebyla technická závada, která by mohla ovlivňovat množství odebrané elektřiny). Žalovaný však technickou kontrolu elektroměru nepožadoval. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky), měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o odběru elektřiny a že na základě této smlouvy dlužníku byla poskytnuta žalovanému elektřina odpovídající žalované částce a že dlužník dluh řádně neuhradil.
27. Za této situace má soud za prokázané, že žalobce prokazatelně elektřinu do odběrného místa dodal a bylo na žalovaném, aby tvrdil a současně důkazně prokázal, že žalobce uvedenou elektřinu do odběrného místa nedodal nebo prokázal, že uvedenou částku uhradil či pohledávka zanikla jinak. Tuto skutečnost soud za důkazně za osvědčenou nemá. O uvedeném nemohl soud žalovaného řádně poučit, když poučení podle § 118a o. s. ř. se poskytuje jen účastníku (jeho zástupci nebo zmocněnci), který je u jednání přítomen. Jedná-li soud v souladu s § 101 odst. 3 o. s. ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zástupce nebo zmocněnce), je to účastník, který svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006, sp. zn. 29 Odo 832/2006 či rozsudek ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. 21 Cdo 4314/2008, a dále obdobně v rozsudku ze dne 1. 11. 2011, sp. zn. 28 Cdo 578/2011, a ze dne 3. 1. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1793/2011).
28. Za této situace má soud za prokázané, že žalobce splnil svoji povinnost dodávat elektřinu do odběrného místa, ale žalovaný nesplnil svoji povinnost zaplatit úplnou cenu za dodanou elektřinu v období od 4. 1. 2019 do 1. 1. 2020 v celkové dlužné výši 46 902,63 Kč podle ustanovení § 2079 o. z. Protože žalovaný nedostál svému závazku zaplatit tuto cenu za odebrané zboží (elektřinu), rozhodl soud tak, že žalobci přiznal cenu za dodanou dlužnou elektřinu v dlužné výši 46 902,63 Kč. Splatnost nastala u částky dne 4. 2. 2020, a tudíž je žalovaný od následujícího dne podle ustanovení § 1970 o. z. v prodlení, a proto je povinen také zaplatit žalobci i zákonný úrok z prodlení podle ustanovení § 2 nař. vlády č. 351/2013 ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014, tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.
29. Podle ustanovení § 1970 o. z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 28 948 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 877 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 177/1996 Sb. (2 980 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 17 880 Kč (tj. za 6 úkonů právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění, vyjádření na výzvu soudu dne 29. 12. 2020 a 15. 3. 2021 a účast u soudního jednání dne 14. 6. 2021), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 6 x 300 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem 6 účelně vynaložených výdajů právního zástupce žalobce, tj. 1 800 Kč. Na soudní jednání dne 14. 6. 2021 jel zástupce žalobce [značka automobilu] [anonymizováno] z [obec] do [obec] a zpět (celkem 304 km), kdy podle § 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 589/2020 Sb. je pro rok 2021 stanovena cena 27,80 Kč za 1 litr benzínu 95 a opotřebení vozidla je podle § 1 písm. b) téže vyhlášky stanoveno na 4,40 Kč/km. Při 304 km kombinované spotřebě činí 4,3 na l /100 km činí náhrada za opotřebení automobilu a za spotřebované pohonné hmoty činí zaokrouhleně 1 693 Kč. Konečně, žalobce má také nárok na náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 1 písm. a) advokátního tarifu v celkové výši 10 započatých půlhodin – celkem 1 000 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 4 698 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 28 948 Kč. Výše uvedenou částku je žalovaný povinen zaplatit žalobci v souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. k rukám právního zástupce žalobce. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.
Dotčená ustanovení
Citovaná rozhodnutí (0)
Žádné citované rozsudky.
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.