3 C 31/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl soudkyní JUDr. Janou Špačkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 102 033,57 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 71 746,18 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 30 287,39 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 73 073,08 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 6 471 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 100 780 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutou ve výši 1 253,57 Kč. Uvedl, že pohledávka vznikla na základě Smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne , datum, distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, (dále jen „Smlouva“), na základě které se žalobcezavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 80 000 Kč možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím dle čl. VI a čl. VII Smlouvy v pravidelných denních splátkách dle čl. V odst. 1 Smlouvy ve výši určené dle čl. 5 Všeobecných obchodních podmínek Žalobce (dále jen „VOP“), přičemž první splátka byla splatná dne , datum, a konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, . Dle čl. I odst. 3 Smlouvy je její součástí Formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, Informace pro spotřebitele, Souhlas se zpracováním a uchováním osobních údajů, Předpis denních splátek, který se mohl následně měnit v závislosti na čerpání úvěru a splácení žalovaného, a dále VOP, s nimiž byl žalovaný v souladu s čl. X odst. 3 Smlouvy před podpisem Smlouvy seznámen, tyto si přečetl, s jejich obsahem vyslovil souhlas a výslovně přijal zejména následky porušení Smlouvy a sankce, jak jsou ve VOP žalobce stanoveny. Žalovaný požádal o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, vyplněním žádosti o poskytnutí úvěru a poskytl údaje, na základě kterých žalobce posoudil jeho úvěruschopnost, a to následujícím způsobem. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti nejprve zjistil u žalovaného následující informace: celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Tyto informace žalovaný sdělil žalobci, což vyplývá ze PDF souboru „uveruschopnost“ či „creditworthiness“. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaný nenachází v následujících registrech: výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z registru neplatných dokladů, výpis z registru PČR hledaných osob, výpis z registru politicky aktivních osob (registr Starostové), výpis katastrálního rejstříku – kontrola platnosti adresy, výpis z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Po vyplnění žádosti o poskytnutí úvěru žalovaným a před poskytnutím úvěru žalobce shromáždil a zkontroloval informace uvedené žalovaným, jakož i jakékoliv jiné informace s ním související, včetně osobních informací, a to včetně informací získávaných prostřednictvím databází příslušných rejstříků, komerčních služeb a případně získaných prostřednictvím sociálních sítí, k čemuž žalovaný dal svůj souhlas. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce podle interní metodiky schválené ČNB (doložený soubor s názvem „jine_CreditworthinessMethodology.pdf“) a zcela v souladu se zákonnými požadavky vymezenými v zákoně č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, především s požadavky stanovenými v § 86 odst. 1 a 2. Žalobce nejprve nahlédl do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti dlužníka – spotřebitele, konkrétně do databází vedených společností CNCB – Czech Non-Banking , právnická osoba, , která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí, a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet, nebyl veden ani v insolvenčním rejstříku a ani v evidenci exekucí. Následně Žalobce vycházel z informací získaných od dlužníka získaných prostřednictvím licence AISP – Account Information , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2) – Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2015/2366 ze dne , datum, o platebních službách na vnitřním trhu (EU) 2015/2366, kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které jsou vykonané na účtech žalovaného. Případně žalobce vycházel z žalovaným předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících jeho pravidelný příjem. Žalobcem ověřená výše čistého měsíčního příjmu žalovaného činila 25 000 Kč, která umožňuje bezproblémové splácení úvěru ve výši poskytnuté Žalovanému, což Žalobce dokládá výpisem o posouzení úvěruschopnosti (soubor s názvem „jine_creditworthiness.pdf“). Žalovaný dále provedl lustraci dokladu předloženého dlužníkem v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, . Dotazy do jednotlivých registrů proběhly před vyhodnocením úvěruschopnosti žalovaného, a to dne: Bankovní a Nebankovní registr klientských informací: , Anonymizováno, , Centrální evidence exekucí: , Anonymizováno, , Neplatné doklady , Anonymizováno, . Žalovaný následně správnost svých údajů (jméno a příjmení, trvalý pobyt, e-mail, telefonní číslo , tel. číslo, číslo bankovního účtu) žalobci potvrdil ve Smlouvě. Nadto se žalovaný sekundárně jednoznačně identifikoval. Smlouva o spotřebitelském úvěru byla se žalovaným uzavřena elektronicky prostřednictvím klientského profilu, do kterého se žalovaný přihlásil pomocí dvou faktorového ověření. V prostoru klientského profilu byl žalovanému nejprve zpřístupněn formulář SECCI (Standard European Consumer Credit Information, tj. standardní předsmluvní informace o spotřebitelském úvěru), který odsouhlasil a poté návrh smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný odsouhlasil kliknutím na opt-in volbu „Podepisuji“. Žalovanému byla posléze smlouva o spotřebitelském úvěru a formulář SECCI automaticky zaslán na jím uvedenou emailovou adresu.Úvěr byl žalovanému vyplácen na bankovní účet č. , č. účtu, prostřednictvím bezhotovostního převodu z bankovního účtu dne , datum, v částce 75 000 Kč. Žalovaný si při sjednávání Smlouvy zvolil v souladu s čl. VII odst. 4 Smlouvy následující volitelné služby: - služba “Presto”. Žalovaný splatil na jistinu celkem , hodnota, Kč, a to následujícím způsobem: dne , Anonymizováno, částku 2845 Kč, dne , Anonymizováno, částku 408,82 Kč. Částky zaplacené žalovaným byly dle čl. V odst. 1 Smlouvy a čl. 5 VOP započítávány v rámci jednotlivé denní splátky nejprve na úhradu úroku, následně poplatků a poté na úhradu jistiny. V případě prodlení žalovaného nejprve na náklady již určené, jistinu, smluvní úrok, úroky z prodlení, poplatky a jiné příslušenství a smluvní pokutu. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek. Proto dle čl. IX odst. 1 Smlouvy žalobce vypověděl Smlouvu, o čemž Žalovaného informoval emailem ze dne , Anonymizováno, přičemž k výpovědi došlo téhož dne. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení úhradou celého úvěru dne , Anonymizováno, . Žalovaný má k dnešnímu dni ve vztahu k Žalobci nesplacený dluh v celkové výši 100 780 Kč, přičemž žalovaná částka se skládá z následujících položek: Jistina: 71746.18 Kč, Poplatek za vyplacení tranší úvěru: 1326.9 Kč, Smluvní úrok: 27706.92 Kč. Žalovaný se dle čl. VII odst. 2 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit Žalobci poplatek za vyplacení tranší úvěru ve výši 1,99 % z vyplacené tranše. Žalovaný se dle čl. VII odst. 3 a čl. VI Smlouvy zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 0.343 % denně z nesplacené části jistiny. Žalobce je dále oprávněn v souladu s čl. VIII odst. 1 Smlouvy požadovat v případě prodlení žalovaného úhradu smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty uplatňuje po žalovaném pouze za prvních 90 dnů prodlení žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením denní splátky splatné dne , Anonymizováno, . Žalobce proto požaduje smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně ze zůstatku jistiny úvěru, ohledně které se žalovaný dostal do prodlení, a to v každém kalendářním dni v určeném 90-denním období od , Anonymizováno2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

3. Jelikož žalobce souhlasil již v žalobě samé s tím, aby soud rozhodl ve věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

4. Po provedeném řízení dospěl soud z hlediska skutkového stavu věci k následujícím závěrům. Žalovaný prostřednictvím internetových stránek žalobce www.flexifin.cz provedl svoji registraci na těchto internetových stránkách a seznámil se se závazky plynoucími ze smlouvy. Žalovaný následně zažádal žalobce prostřednictvím webových stránek o poskytnutí úvěru do výše 80 000 Kč. Žalobce poskytnutí úvěru schválil, aniž prováděl řádné šetření, kterým by provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele, když vycházel vesměs z údajů poskytnutých žalovaným bez dalšího ověření (prokazuje obecné principy posuzování a filozofie společnosti, výpis o posouzení úvěruschopnosti, identifikované příjmy, BankID výpis a autorizace ověření totožnosti). Následně dne , datum, žalobce uzavřel s žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s úvěrovým rámcem ve výši 80 000 Kč, a na základě této smlouvy poskytl bankovním převodem na účet žalovaného č. , č. účtu, dne , datum, peněžní prostředky v celkové výši 75 000 Kč (prokazuje přehled bankovních transakcí), které se žalovaný zavázal vrátit s úrokem ve výši 0,343 % denně, kdy RPSN z celého úvěrového rámce činilo 205,72 % (prokazuje smlouva o revolvingovém spotřebitelském úvěru). Žalovaný neplnil podmínky sjednaného úvěru, když jej řádně nehradil, proto žalobce smlouvu vypověděl a vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky (prokazuje oznámení ze dne , datum, ). Žalovaný dluh neuhradil ani po další výzvě žalobce (prokazuje výzva k úhradě před podáním žaloby).

5. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

6. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

9. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

13. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.

15. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, zda ze strany žalobce došlo k řádnému posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné relevantní důkazy, kterými by doložil, že se otázkou příjmů a závazků žalovaného skutečně zabýval. Z předložených důkazů je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházelo v podstatě pouze z údajů poskytnutých žalovaným a zaměřilo se zejména na příjmovou stranu žalovaného. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval s odbornou péčí.

16. Pokud žalobce přesto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

17. Současně má soud za to, že smlouvu o úvěru nelze považovat za platnou vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že úrok sjednaný ve smlouvě ve výši 0,343 % denně, tj. 125,195 % ročně, jenž je mnohonásobně vyšší než úrok obvyklý, je možné považovat za úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok ve výši 125,198 % ročně, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).

18. Žalobce dle smlouvy žalovanému poskytl v období měsíce listopadu 2024 peněžní prostředky ve výši 75 000 Kč, na které žalovaný uhradil 3 253,82 Kč, čímž se na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Soud mu proto dle § 2991 o. z. uložil povinnost vrátit žalobci jistinu ve výši 71 746,18 Kč představující bezdůvodné obohacení. Žalovaný k žalobě ve lhůtě stanovené výzvou ze dne , datum, nevyjádřil. Ani z obsahu spisu nešlo ke dni vyhlášení rozsudku dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona jde o skutečnost v jeho prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto soud rozhodl, že žalovaný je schopen žalobci přiznanou jistinu úvěru zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (viz výrok I.).

19. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok, smluvní pokutu a smluvní poplatky, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.

20. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. V daném případě byl žalobce ve věci úspěšný ve výši 65,34 % - rozsudkem přiznaná částka 71 746,18 Kč. Naopak žalobce byl neúspěšný v části, ve které byla žaloba zamítnuta (částka 30 287,39 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 73 073,08 Kč od , datum, do zaplacení - pro účely výpočtu poměru úspěchu a neúspěchu ve věci byl úrok vyčíslen ke dni vyhlášení rozsudku, tj. částka 7 759,84 Kč). Celkové náklady řízení žalobce činily částku 21 092 Kč sestávající se ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 082 Kč dle položky 2 písm. b) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 15 660 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 300 Kč dle § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“) – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 450 Kč, a 21 % DPH. Jelikož byl žalobce úspěšný ve výši 65,34 %, náleží mu náhrada nákladů řízení ve výši 30,68 % (65,34 % - 34,66 %), tedy ve výši 6 471 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.