3 C 46/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl soudkyní JUDr. Janou Špačkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení 17 471,66 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 17 471,66 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 456,90 Kč od 26. 11. 2025 do 16. 2. 2026, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 474,85 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 17 471,66 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 14 771,66 Kč od , datum, do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 2 815 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, domáhal na žalované zaplacení částky 17 471,66 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Uvedl, že žalovaná v souladu s ustanovením § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, uzavřela se žalobcem dne , datum, smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, (dále jen „Smlouva“ či „ÚS“). Podpisem ÚS se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky (dále jen „ÚP“). Uzavřením ÚS žalovaná mimo jiné stvrdila, že se s ÚP seznámila, všechna jejich ustanovení jsou jí srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Ačkoliv zákon , právnická osoba, nestanovuje povinnost přezkumu dat sdělených klientem při uzavírání spotřebitelské smlouvy, věřitel zajišťuje dodatečná data, a to nad rámec svých povinností. Jedním z důvodů nadstandardní kontroly je záměr věřitele za každých okolností poskytnout úvěr takové osobě, která jej bude schopná splácet, neboť poskytování úvěrů klientům neschopným plnit své závazky by bylo v rozporu se záměrem a zájmy věřitele. Věřitel naplňuje svoji zákonnou povinnost posuzování úvěruschopnosti spotřebitele několika způsoby, a to zejména: 1) kontrolou v několika registrech nebo dostupných databázích (viz více v příloze nazvané karta klienta), 2) výpočtem tzv. MLS tedy částky, která klientovi po odečtení všech mandatorních výdajů zbývá a do její výše je tak možno maximálně zatížit klienta splátkou úvěru, 3) důsledným zjišťováním kreditního skóre klienta. , právnická osoba, ) Z registrů a databází jsou shromažďovány klientské informace, jako je např., existence závazků, jejich výše, historická platební morálka klienta. Hodnotu informací z těchto registrů je přitom potřeba považovat za význačnou s ohledem na skutečnost, že poskytují obraz o stavu závazků u velkého počtu věřitelů (dle dat u naprosté většiny relevantních institucionálních věřitelů působících na trhu). V návaznosti na výše uvedené věřitel přikládá Zprávu z Nebankovního registru klientských informací (NRKI). Ad 2 a 3) Zákon č. 257/2016 Sb., O spotřebitelském úvěru ve svém novelizovaném znění od , datum, dává věřiteli výslovně možnost ověřovat tvrzení klienta a jejich pravdivost mimo jiné i pomocí tzv. automatizovaných modelů. Tuto možnost využívá i věřitel, kdy pomocí výpočtu tzv. credit scoringu dokáže velmi přesně určit pravděpodobnost dodržení úvěrových závazků ze strany klienta. Věřitel tak mimo jiné využívá statistické modely, kterými posuzuje a verifikuje spotřebitelovu příjmovou a výdajovou stránku. Ve statistických modelech jsou využívány a přezkoumávány klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení apod. Statistický model také umožňuje identifikovat pravděpodobnou výši příjmu, které je spotřebitel schopen dlouhodobě dosahovat. Je třeba zdůraznit, že pouhá skutečnost, že má klient v době poskytnutí úvěru určité příjmy a výdaje ho tak nedeterminuje k tomu, zda bude schopen po dobu trvání celého úvěrového vztahu úvěr splácet. Takovou informaci dá věřiteli pouze statistický model, který zohledňuje mimo jiné i statistická data a empirickou a odbornou zkušenost věřitele. Věřitel jakožto profesionál ve svém oboru disponuje odbornými znalostmi, které vycházejí z velkého množství dat, na základě kterých jsou vytvářeny výše popsané statistické modely, pomocí nichž lze poměrně spolehlivě vyhodnotit schopnost konkrétního žadatele úspěšně doplatit požadovaný úvěr, a to v příslušných splátkách. O tom, že jsou statistické modely funkční a efektivní svědčí skutečnost, že do procesu soudního vymáhání se v praxi Věřitele dostane pouze pod 2 % všech schválených a uzavřených úvěrových smluv. Výše nastíněný postup a jeho nutnost se ve své podstatě ničím neliší např. od situace v pojišťovnictví, kdy pojišťovny obdobným způsobem při kontraktaci vyhodnocují pomocí podobných matematických (statistických) operací pojistná rizika svých pojištěnců a jejich finanční krytí. Taktéž z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne , datum, , se podává, že „při absenci dostatečně ověřených zjištění o výdajích spotřebitele má věřitel využívat veřejně dostupné informace, například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zák. č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze ČSÚ).“ Dále Věřitel poukazuje na dikci soukromoprávní zásady, kdy na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 zákona č. 89/2012 Sb.). Zejména v případě dlouhodobého plnění závazku ze strany klienta je následné rozporování kvality zkoumání úvěruschopnosti přehnaným formalistickým přístupem bez přihlédnutí ke smyslu zákona. V neposlední řadě Věřitele uvádí judikaturu soudů, a to například rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. 17 Co 152/2019, který ve svém rozhodnutí uvedl, že „soud nemůže vzít za jediný přípustný pouze vlastní model posouzení úvěruschopnosti účastníka, vytvořený pouze na základě jím vybraných statistických dat, když zákon konkrétní metodiku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele nestanoví“. Ani z judikatury evropských a potažmo i českých soudů nevyplývá žádný nejlepší způsob posuzování úvěruschopnosti. Naopak je shodně jako ve výkladových stanoviscích k právní úpravě plně reflektován princip přiměřenosti a uvážení poskytovatele úvěru, odvisle od jeho odbornosti a konkrétních okolností případu. Zde si Věřitel dovoluje vyzdvihnout uvedený princip přiměřenosti jakožto základní prvek v otázce posuzování úvěruschopnosti. Tento je reflektován i Nejvyšším soudem ČR, který ve svém rozhodnutí ze dne , datum, , sp. zn. 4 Tdo 238/2019, konstatoval, že „při posuzování splnění povinnosti úvěrové společnosti splatit nelze také pominout výši požadovaného úvěru. Obdobně také nutnost přiměřenosti reflektují rozhodnutí SDEU např. Nejvyšší správní soud Švédského království v rozsudku sp. zn. 5868-16 ze dne , datum, ve věci předmětu sporu mezi společností , právnická osoba, a švédským Úřadem pro ochranu spotřebitele. Žalovaná byla v souladu se Smlouvou a ÚP oprávněna čerpat revolvingový úvěr (dále jen „RÚ“), a to vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobce se tedy zavázal za podmínek stanovených v ÚP poskytnout ve prospěch žalovaného peněžní prostředky, a to opakovaně, do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se uzavřením Smlouvy zavázal takto poskytnutý RÚ společnosti vrátit a zaplatit za poskytnutý úvěr úroky. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo v souladu s ÚS a ÚP možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil 16 000.00 Kč, jak je patrné z hlavičky přiloženého splátkového kalendáře (položka „výše úvěru“). Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši určené v ÚS. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného RÚ a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty apod. a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dle ÚS a ÚP dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání a tedy poskytnutí RÚ, pokud není v ÚS uvedeno jinak. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši 25 175.13 Kč. Žalovaná celkem na poskytnutý úvěr uhradila částku 17 452.42 Kč. To, jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu, je patrno z přiloženého splátkového kalendáře. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využil žalobce svého oprávnění sjednaného v odst. 7.1 ÚP, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaný dostal do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobce tedy úvěr zesplatnil ke dni , datum, , jak vyplývá ze Splátkového kalendáře. Žalovaná byla vyzvána ke splacení celého úvěru dopisem ze dne , datum, – Výzva ke splacení celého úvěru. Výzva ke splacení celého úvěru byla žalované zaslána doporučeně poštou, podací arch , právnická osoba, dokládající odeslání Výzvy ke splacení celého úvěru žalobce přikládá k návrhu na vydání EPR. Žalované byla v souladu s § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů, zaslána právním zástupcem žalobce předžalobní výzva k plnění, ve které byla žalovaná vyzvána k úhradě celého dluhu a upozorněna na skutečnost, že pokud dluh neuhradí, bude přistoupeno k soudnímu vymáhání, a to bez jakékoliv další výzvy. Jelikož žalovaná na výzvy žalobce nereagovala a po zesplatnění úvěru neuhradila žádnou splátku, eviduje žalobce ke dni sepsání žaloby za žalovanou pohledávku ve výši 17 471.66 Kč sestávající z: neuhrazené jistiny ve výši 14 771.66 Kč (přičemž tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalované, které byly započteny na jistinu; jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalované poskytnuta a kterou žalovaná neuhradila), nákladů na vymáhání ve výši 1 200.00 Kč, smluvních pokut účtovaných ve výši 1 500.00 Kč. K částce v celkové výši 1 200.00 Kč označené v Návrhu na vydání EPR jako náklady na vymáhání žalobce dospěl součtem účtovaných a žalovanou dosud neuhrazených nákladů na vymáhání. Právo žalobce na uhrazení náhrady účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením žalované, bylo sjednáno v souladu s ust. § 122 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, ve Smlouvě (část „Důsledky nesplácení úvěru“) a v bodu odst. 9.

1. Sankce Úvěrových podmínek. Náhrada účelně vynaložených nákladů žalobce činí 100,- Kč za měsíc vymáhání a 130,- Kč je-li žalované v daném měsíci zasílána výzva k úhradě formou doporučeného psaní. Dle Smlouvy se tato částka může v budoucnu měnit podle reálných nákladů vstupujících do kalkulace. Od , datum, byl účelně vynaložený náklad na vymáhání navýšen a sjednocen na částce 300,- Kč za měsíc vymáhání. Náklady na vymáhání byly žalobcem vypočteny jako poměrná část nákladů vynaložených žalobcem na zaměstnanecký aparát, telekomunikační služby, provozní náklady a náklady na systém správy pohledávek žalobce. Žalovaná byla vždy o částce účtovaných nákladů na vymáhání a jejich výši vyrozuměna v rámci příslušné výzvy k zaplacení. Jednotlivé předpisy Nákladů na vymáhání vyplývají ze Splátkového kalendáře, který je přiložen k Návrhu, a na nějž žalobce důkazem odkazuje. Ve Splátkovém kalendáři jsou jednotlivé částky předpisů označeny jako "Náklady na vymáhání" a jsou označeny rovněž datem, kdy byla částka naúčtována. Ze Splátkového kalendáře rovněž vyplývá, zda byl jednotlivý předpis Nákladů na vymáhání zcela nebo zčásti uhrazen. Výsledná výše požadovaných Nákladů na vymáhání je tvořena součtem jednotlivých dosud neuhrazených Nákladů na vymáhání označených ve Splátkovém kalendáři. Ohledně smluvní pokuty ve výši 1 500.00 Kč žalobce sděluje, že tuto požaduje na základě Smlouvy (oddíl Důsledky nesplácení úvěru) a podkapitoly odst. 7.

1. ÚP a podkapitoly odst. 9.

1. ÚP. Dle Smlouvy a podkapitoly odst. 9.

1. ÚP byl žalobce oprávněn v případě prodlení s úhradou splátky naúčtovat smluvní pokutu ve výši 500,- Kč. V případě, že výše dlužné splátky byla nižší než 500,- Kč, byla tato smluvní pokuta naúčtována pouze ve výši dlužné splátky. Vzhledem k opakujícímu se prodlení žalované s úhradou splátek mu byla smluvní pokuta do zesplatnění naúčtována celkem ve výši 1 500.00 Kč. Jednotlivé předpisy Smluvní pokuty vyplývají ze Splátkového kalendáře, který je přiložen k Návrhu, a na nějž žalobce důkazem odkazuje. Ve Splátkovém kalendáři jsou jednotlivé částky předpisů označeny jako "Smluvní pokuta" a jsou označeny rovněž datem, kdy byla částka naúčtována. Ze Splátkového kalendáře rovněž vyplývá, zda byl jednotlivý předpis Smluvní pokuty zcela nebo zčásti uhrazen. Výsledná výše požadovaných Smluvních pokut je tvořena součtem jednotlivých dosud neuhrazených Smluvních pokut označených ve Splátkovém kalendáři. S ohledem na výše uvedené tak celková částka smluvních pokut činí 1 500.00 Kč. Příslušenství pak představuje: úrok kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 2 474.85 Kč (součet zbylých nesplacených úroků, vynesených v jednotlivých předepsaných splátkách do zesplatnění úvěru, a obchodního úroku z Jistiny, kapitalizovaného ke dni sepsání žaloby, viz přiložený Splátkový kalendář). Kapitalizovaný úrok ve výši 2 474.85 Kč byl spočten, jak je uvedeno ve Splátkovém kalendáři, a to jako součet nezaplacených úroků vynesených v jednotlivých splátkách do zesplatnění úvěru a kapitalizovaného úroku ve výši 26.28 % p.a. ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od , datum, do dne sepsání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu, tj. do dne , datum, , z částky 14 771.66 Kč, úrok ve výši 26.28 % p.a. od , datum, do zaplacení z částky 14 771.66 Kč. (tj. obchodní úrok z jistiny ode dne následujícího po dni sepsání žaloby do zaplacení). V případě, že je dluh na jistině či na splátce jistiny po splatnosti více než 90 dnů, je počínaje 91. dnem prodlení sazba obchodního úroku snížena dle § 122 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na výši odpovídající repo sazbě stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšenou o 8 procentních bodů, nebyl-li sjednán úrok nižší. Úrok z prodlení v zákonné výši kapitalizovaný ke dni sepsání žaloby ve výši 456.90 Kč (tj. kapitalizovaný od 15. dne po zesplatnění úvěru, z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut, do dne sepsání žalobního návrhu). Žalobce uplatňuje dle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, svůj nárok na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení v zákonné výši, kdy tento činí celkem , hodnota, Kč. Kapitalizovaný úrok z prodlení byl vypočten, jak je uvedeno ve splátkovém kalendáři přiloženému k žalobnímu návrhu, tj. od 15. dne po zesplatnění úvěru (tedy ode dne následujícího po uplynutí 14-denní lhůty uvedené ve Výzvě ke splacení celého úvěru ze dne , datum, , přiložené k návrhu na vydání EPR), tj. ode dne 26.11.2025 do dne 16.02.2026, tj. do dne sepsání návrhu na vydání EPR, a to sazbou 11.5 % ročně z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut. Dopočet z 593.00 Kč (Smluvní pokuta) činí 14.20 Kč, dopočet z 907.00 Kč (Smluvní pokuta) činí 21.72 Kč, dopočet z 1500.00 Kč (Smluvní pokuta) činí 3.31 Kč, dopočet z 300.00 Kč (Náklady na vymáhání) činí 7.18 Kč, dopočet z 900.00 Kč (Náklady na vymáhání) činí 21.55 Kč, dopočet z 1200.00 Kč (Náklady na vymáhání) činí 2.65 Kč, dopočet z 14771.66 Kč (Jistina) činí 353.71 Kč, dopočet z 14771.66 Kč (Jistina) činí 32.58 Kč. Úrok z prodlení v zákonné výši od , datum, (tj. ode dne následujícího po dni sepsání žalobního návrhu) do zaplacení z částky 17 471.66 Kč (tj. z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut).

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila, skutková tvrzení žalobce nikterak nesporovala.

3. Jelikož žalobce již v žalobě samé souhlasil s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, vyzval soud žalovanou, aby sdělila, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se žalovaná ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že se žalovaná ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřila, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

4. Soud má za prokázaný následující skutkový stav.

5. Žalobce poskytl žalované úvěr, který je specifikován v žalobním tvrzení. Žalobní tvrzení prokazuje úvěrová smlouva, úvěrové podmínky, výpis čerpání, splátek a úhrad, výzva ke splacení celého úvěru, předžalobní výzva, podací archy. Žalovaná se zavázala k plnění, jak je uvedeno v žalobním tvrzení. Žalovaná poskytnutý úvěr a sjednaný úrok a další náklady úvěru sjednané pro případ prodlení žalované žalobci řádně nesplácela. Žalovaná byla žalobcem vyzvána k uhrazení dlužné částky, což dokládá výzva ke splacení celé půjčky, výzva před zahájením vymáhání celého úvěru, předžalobní výzva, podací archy.

6. Poskytovatel úvěru posoudil úvěruschopnost žalované, tedy schopnost splácet. Zkoumal rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalované. Zjistil měsíční příjmy žalované (viz. Potvrzení o výši příjmu) i její měsíční výdaje (viz. přehled pohybů na účtu). Ověření úvěruschopnosti žalované dále vyplývá z úvěrové zprávy a karty klienta. I kdyby však soud dospěl k závěru, že poskytovatel úvěru v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, přesto by soud v daném případě nemohl dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Dle výpisu čerpání, splátek a úhrad žalovaná splácela úvěrovou pohledávku po dobu cca 25 měsíců, když po 25 splátkách činil dluh po splatnosti 0 Kč. V mezidobí žalovaná uhradila celkem , hodnota, Kč. S ohledem na skutečnost, že žalovaná po dobu více jak 2 let revolvingový úvěr splácela, nelze uzavřít, že by zde byly důvodné pochybnosti o její schopnosti úvěr splácet, které by byly sto se projevit v podobě zákonné sankce - neplatnosti smlouvy (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 1819/2023).

7. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný. Soud neshledává ve smlouvě žádná nepřiměřená ujednání. Požadovaný úrok (ve výši 26,28 % ročně) odpovídá sazbám jiných poskytovatelů úvěrů. Podmínky úvěru byly žalovanému řádně a srozumitelně vysvětleny, jsou obsaženy ve smlouvě. RPSN činila 40,5 %, což je rovněž třeba považovat za přiměřené. Smlouva je v souladu § 2395 a násl. o. z. a s ustanoveními zákona o spotřebitelském úvěru.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

10. Podle ust. § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

12. Soud na shora uvedený zjištěný skutkový stav dále aplikoval citované právní normy, když dospěl k závěru, že jednáním žalobce a žalované došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu výše citovaného ustanovení § 2395 a násl. o. z. Žalobce plnil svou povinnost ze zmíněné smlouvy poskytnutím peněžních prostředků, a žalované tak vznikla povinnost tyto peněžité prostředky žalobci vrátit a zaplatit sjednaný obchodní úrok, případný úrok z prodlení, smluvní pokutu a stanovené a účtované poplatky.

13. Vzhledem k tomu, že předmětem sporu bylo zaplacení dluhu (pohledávky) z úvěru, měl žalobce jako věřitel dle hmotněprávní normy břemeno tvrzení a důkazní pouze o tom, že se žalovanou jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o úvěru a že na základě této smlouvy dlužníku byly poskytnuty finanční prostředky a že dlužník dluh řádně neuhradil. Z tohoto břemene tvrzení pak vyplývá pro žalobce břemeno důkazní jen ohledně prokázání tvrzení, že smlouva byla uzavřena a že na jejím základě byly žalované jako dlužníku poskytnuty finanční prostředky (srov. např. komentář Bureš, J., Drápal, L., Krčmář, Z. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. I. díl. 7. vydání. , adresa, : , právnická osoba, .Beck, 2006, str. 569). Pokud jde o požadavek žalobce na úhradu jistiny, pak bylo na žalované, aby tvrdila a současně důkazně prokázala, že úvěrovému věřiteli uhradila i další splátky nad rámec tvrzený žalobcem. Tato skutečnost tvrzena nebyla a důkazně ji soud za osvědčenou nemá. Poskytnutí úvěrových prostředků má soud z důkazních prostředků předložených a označených žalobcem za prokázané, žalovaná ostatně tuto skutečnost ani nerozporovala.

14. Soud přezkoumal v návaznosti na tvrzení žalobce průběh úvěrového vztahu mezi žalobcem a žalovanou, když dospěl k závěru, že žalovaná je ve vztahu k žalobci v prodlení s uhrazením poskytnuté částky úvěru a s tím souvisejícími platbami. V neposlední řadě vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení, jehož výši a počátek prodlení soud hodnotí jako zákonný neodporující skutkovým zjištěním soudu.

15. S ohledem na výše uvedené proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. O lhůtě plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 věta první před středníkem o. s. ř. a tuto stanovil v souladu se shora citovaným ustanovením jakožto lhůtu obecnou třídenní.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že procesně plně úspěšný žalobce má proti žalované právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 2 815 Kč. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1 000 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (400 Kč za úkony poskytnuté od , datum, ) ve výši 1 200 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč. Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 315 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 2 815 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce účastníka.

17. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu “formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, výši dlužných částek. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Žalobce skupuje pohledávky, vymáhání pohledávek je jeho výdělečnou činností. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.