3 C 66/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl soudkyní JUDr. Janou Špačkovou ve věci žalobce: Credivo Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25 590,56 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 14 408,93 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 383,90 Kč od , datum, do zaplacení a částky 181,63 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky jistiny 11 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 218,90 Kč, smluvního úroku 14 025,03 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “, Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 383,90 Kč od , datum, do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 181,63 Kč. Žalobce se domáhá zaplacení této částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru, případně z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že uzavřel se žalovaným smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese , Anonymizováno, . Žalovanému byl poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 19 600 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobci spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě, a to v pravidelných denních splátkách. První splátka byla splatná dne , datum, , konec kreditového rámce měl nastat dne , datum, .

3. Žalobce tvrdí, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když zjistil celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobce ověřil osobu žalovaného v registrech, a to výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, z registru neplatných dokladů, z registru hledaných osob, z registru politicky aktivních osob, z katastrálního rejstříku, z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobce tvrdí, že vyhodnotil dané údaje a úvěr poskytl.

4. Žalovaný čerpal dne , datum, částku 11 000 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a žalobce vypověděl uzavřenou smlouvu, o čemž byl žalovaný informován e-mailem dne , datum, . Od , datum, je žalovaný dle tvrzení žalobce v prodlení s úhradou celého úvěru, Anonymizováno5. Žalobce žádá zaplacení částky jistiny 11 000 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 218,90 Kč, smluvního úroku 14 025,03 Kč, poplatku za službu „, Anonymizováno, “ , Anonymizováno, Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 11 383,90 Kč od , datum, do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 181,63 Kč. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 1,07 % denně z nesplacené části jistiny.

6. Žalobce dále žádá smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky splatné dne , datum, . Smluvní pokutu žádá žalobce po dobu 90 dnů a je v částce 181,63 Kč.

7. Soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce souhlasil s tímto postupem už v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

8. Po provedeném dokazování listinnými důkazy soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:

9. Přehled bankovních transakcí dokládá čerpání částky 11 000 Kč dne , datum, na účet, který uvedl žalovaný ve smlouvě.

10. Stran posouzení úvěruschopnosti žalovaného soud zjistil, že žalobce vycházel u žalovaného z ověřeného příjmu ve výši 22 991 Kč měsíčně, ačkoli sám žalovaný uvedl svůj čistý měsíční příjem ve výši 13 000 Kč. Dále vycházel z toho, že v domácnosti žalovaného žijí čtyři osoby, z toho tři mají příjem, na půjčky je měsíčně vynakládána částka 3 000 Kč. Chybí údaj o výši nákladů na bydlení. Žalobce dále vycházel z toho, že má žalovaný ostatní zbytné výdaje ve výši 1 000 Kč a bylo počítáno s rezervou pro výdaje ve výši 600 Kč. Vypočítané minimální výdaje byly stanoveny na částku 6 670 Kč, z čehož vzešel v případě žalovaného disponibilní příjem ve výši 6 300 Kč. Soud vyzval žalobce, aby doplnil svá tvrzení a označil důkazy k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru, avšak na tuto výzvu žalobce nijak nereagoval.

11. Soud nemá za prokázané, že by žalobce řádně zkoumal před poskytnutím zápůjčky úvěruschopnost žalovaného, a to zejména pokud jde o výši příjmů a výdajů, které nebyly ze strany žalobce jakkoli ověřeny. Pokud ověřeny byly, nepředložil k tomu žalobce žádný důkaz. Proces zkoumání úvěruschopnosti tak nelze považovat za řádný.

12. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě, navzdory tomu, že šetření za účelem posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet provedena byla, nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou, vzhledem k tomu, že samotné posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet nebylo provedeno s odbornou péčí, resp. bylo pouze formální a účelové. Z hlediska nákladové stránky vycházelo pouze z údajů, které poskytl žalovaný. Žalobce nevyžadoval od žalovaného žádné listiny, z nichž by vyplývala výše výdajů žalovaného ani listiny, z nichž by vyplývaly další příjmy domácnosti. Žalobce přitom soudu nedoložil žádné listiny, kterými by bylo možné ověřit pravdivost údajů o výši nákladů na bydlení. Žádnou listinu, kterou by prokázal alespoň základní šetření stran výše jiných závazků žalovaného, žalobce soudu nepředložil. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smluv při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí.

13. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce učinil chybně, nedostatečně, respektive není prokázáno, že by tak učinil. Důkazy, které by dokládaly tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného úvěr splatit, žalobce předložil v nedostatečném rozsahu. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.

14. Žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného.

15. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.

16. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 ods.t 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 ods.t 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

20. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

21. V daném případě soud dovodil, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí, respektive žalobce o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neunesl důkazní břemeno. Pokud žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, učinil tak značně formálně. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepovažuje soud prokázané, pokud toto bylo zkoumáno, považuje to za formální, nedostatečně pečlivé a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy.

22. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

23. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.

24. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

25. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

26. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

27. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby uzavřená mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným, je neplatná. Žalobce má právo toliko na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jistina činila 11 000 Kč, žalovaný neuhradil žalobci jistinu ani částečně. K úhradě tedy zbývá částka 11 000 Kč. Ohledně tohoto nároku bylo žalobě vyhověno. Soud však zamítl žalobu, pokud jde o poplatek za vyplacení tranší úvěru 218,90 Kč, smluvní úrok 14 025,03 Kč, poplatek za službu „Presto“ 165 Kč, smluvní pokutu ve výši 181,63 Kč a zákonný úrok z prodlení, neboť žalovaný se s placením dosud nedostal do prodlení (výrok II.). Lhůtu ke splacení dlužné částky stanovil soud v rozhodnutí. Splatnost pohledávky žalobce teprve nastane po uplynutí stanovené lhůty. Až poté se dostane žalovaný do prodlení s plněním, pokud uvedenou částku neuhradí. V tomto směru je třeba znovu upozornit, že žalovaný se k žalobě nevyjádřil, a to ani na výzvu soudu. Ani z obsahu spisu nelze dovodit okolnosti, které by nějakým způsobem osvědčovaly aktuální možnosti a schopnosti žalovaného a jakkoli by odůvodňovaly stanovení určité formy splatnosti. Přitom stran lhůty k plnění dle § 87 odst. 1 věta poslední zákona o spotřebitelském úvěru jde o skutečnost v jeho prospěch a ostatně nejde o informace jsoucí v dispoziční sféře žalobce (který tu je v informačním deficitu). Proto má soud za to, že žalovaný je schopen žalobci přiznanou jistinu úvěru zaplatit do tří dnů od právní moci rozsudku (viz výrok I.).

28. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl v řízení úspěšný méně než z poloviny (byl zohledněn i požadovaný úrok z prodlení vyčíslený k datu vyhlášení rozsudku) a žalovanému žádné náklady nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.