3 C 67/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl soudkyní JUDr. Janou Špačkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného o zaplacení 19 398 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 19 398 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 544,49 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 826,27 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 7 615,37 Kč od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 14,75 % ročně z částky 7 615,37 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou domáhal po žalovaném zaplacení dlužné částky ve výši 19 398 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, uzavřené dne , datum, mezi žalobcem a žalovaným. Dle smluvního ujednání jsou nedílnou součástí této Smlouvy Smluvní podmínky smlouvy o spotřebitelském úvěru otištěné na zadní straně Smlouvy (dále jen „Podmínky“). Právní předchůdce žalobce jako poskytovatel zápůjčky posoudil před jejím poskytnutím s odbornou péčí schopnost žalovaného požadovanou zápůjčku splácet. Zejména provedl vyhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Žalovaný byl dotazován na jeho rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Konkrétně žalovaný předložil výplatnici za , Anonymizováno, . Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedenými v části zákaznické karty nazvané „Ověřené dokumenty“. Tato skutečnost je potvrzena i v samotné předmětné Smlouvě, ve které je přímo nad podpisem žalovaného mj. uvedeno, že zákazník potvrzuje, že před uzavřením Smlouvy poskytl Providentu úplné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení své schopnosti splácet poskytnutou zápůjčku a je si vědom, že si Provident tyto informace ověřil a vyhodnotil, že je schopen Providentu splatit celkovou dlužnou částku v souladu s podmínkami Smlouvy. Dále je zde uvedeno, že si je zákazník vědom všech rizik se Smlouvou a zápůjčkou spojených, porozuměl jim a nepovažuje vzájemná plnění ze Smlouvy za plnění v hrubémnepoměru; dostalo se mu náležitého vysvětlení zejména Standardních informací a obsahu a dopadů navrhované Smlouvy včetně důsledků případného prodlení, aby byl schopen posoudit, zda návrh Smlouvy odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. Právní předchůdce žalobce vycházeje ze zásady presumpce poctivosti jednání spolukontrahenta neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného, která jsou zaznamenána v zákaznické kartě, a poctivosti jeho jednání. Nadto by se žalovaný, v případě uvedení nepravdivých či hrubě zkreslených údajů nebo zamlčení podstatných údajů, mohl dopustit trestného činu úvěrového podvodu dle ust. § 211 trestního zákoníku. V důsledku takto učiněného posouzení schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva. Na základě uzavřené Smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému peněžní prostředky ve výši 14.000,00 Kč (dále jen „zápůjčka“ nebo „jistina“), a to v hotovosti v den uzavření Smlouvy, což žalovaný potvrdil svým podpisem Smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný ve Smlouvě zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce částku ve výši 15.888,00 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 8.925,00 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 14,75 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500,00 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3.058,00 Kč (dále jen „poplatek“). Celkovou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku a pojistného (bylo-li sjednáno) se žalovaný ve Smlouvě zavázal uhradit v hotovosti v 65 týdenních (sedmidenních) splátkách po 460,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Z tohoto smluvního ujednání tak bylo žalovanému známo, že nejpozději tohoto dne je povinen zaplatit celkovou dlužnou částku. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze Smlouvy. Poslední příslušná splátka byla ze strany žalovaného uhrazena dne , datum, . Již ze smluvního ujednání bylo přitom žalovanému současně známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne , datum, . Marným uplynutím týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky tak již byl žalovaný v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdce žalobce měl tohoto dne možnost požadovat uhrazení celé dlužné částky. Ke dni , datum, činila dlužná jistina částku 7.615,37 Kč a dlužný poplatek částku 4.782,63 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničehouhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 7.615,37 Kč dále úrokem ve výši 14,75 % ročně sjednaným na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a to od , datum, , tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky, do zaplacení. Právní předchůdce žalobce měl v souladu s čl. 6.

6. Smluvních podmínek současně právo požadovat úrok z prodlení v zákonnévýši z dlužné jistiny. V důsledku porušení smluvní povinnosti žalovaného řádně splácet dlužnou částku byl v souladu se Smlouvou žalovaný povinen platit také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ohledně níž se dostal do prodlení (tato povinnost žalovaného platit smluvní pokutu byla sjednána stranami přímo ve Smlouvě). Žalovaný od uzavření Smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 17.490,00 Kč. Pohledávka vyplývající z výše uvedené Smlouvy, včetně příslušenství, se všemi právy s ní spojenými, byla ze strany společnosti , právnická osoba, postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, žalobci jako novému věřiteli, a to s účinností ke dni , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Z této skutečnosti dovozuje žalobce svou procesní legitimaci. Ke dni podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek , datum, činila výše pohledávky bez příslušenství za žalovaným částku 23.057,97 Kč. Její příslušenství pak tvoří smluvní pokuta, úroky a zákonné úroky z prodlení. Součástí částky 23.057,97 Kč je i navýšení účtované původním věřitelem, které však žalobce vůči žalovanému neuplatňuje. Za období od podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek ke dni sepisu této žaloby nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku žalobce uhrazeno ničeho. Žalobce tedy požaduje po žalovaném zaplacení: - celkové dlužné částky ve výši 19.398,00 Kč sestávající se z dlužné jistiny ve výši 7.615,37 Kč, dlužné částky poplatku ve výši 4.782,63 Kč a dlužné smluvní pokuty ve výši 7.000,00 Kč, - kapitalizovaných úroků ve výši 1.826,27 Kč, - kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1.544,49 Kč, - úroků ve výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7.615,37 Kč od , datum, do zaplacení, - úroků z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z dlužné jistiny ve výši 7.615,37 Kč od , datum, do zaplacení. Ke kapitalizovanému úroku ve výši 1.826,27 Kč žalobce uvádí, že se jedná o úrok ve výši 14,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7.615,37 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře, do , datum, . Ke kapitalizovanému úroku z prodlení ve výši 1.544,49 Kč žalobce uvádí, že se jedná o zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně počítaný z dlužné jistiny ve výši 7.615,37 Kč od , datum, , tj. od marného uplynutí týdenní (sedmidenní) lhůty pro úhradu poslední splátky dle splátkového kalendáře do , datum, . Dále žalobce uplatňuje smluvní pokutu ve výši 7.000,00 Kč, přičemž tato částka představuje součet postoupené smluvní pokuty ve výši 6.231,32 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z dlužné částky ve výši 12.398,00 Kč ode dne následujícího po postoupení, tj. , datum, , do dne , datum, . Před podáním žaloby byl žalovaný dle § 142a o.s.ř. žalobcem písemně vyzván k úhradě celkové dlužné částky předžalobní výzvou k plnění obsahující základní skutkový a právní rozbor věci. Ani přesto však dlužná částka nebyla uhrazena.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

3. Soud vyzval žalovaného, aby sdělil, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce souhlasil s tímto postupem už v žalobě a žalovaný se ve stanovené lhůtě k navrhovanému postupu soudu nevyjádřil, rozhodl soud podle § 115a o.s.ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

4. Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalovaný uzavřel se žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru a z titulu úvěru načerpal peněžní prostředky ve výši 14 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit žalobci poskytnutou částku 14 000 Kč a poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 15 888 Kč. Smlouva odkazuje na Všeobecné obchodní podmínky žalobce. Žalovaný z titulu zápůjčky převzal od žalobce částku 14 000 Kč, a to v hotovosti dne , datum, . Žalovaný se zavázal vrátit žalobci zápůjčku společně s poplatkem v 65 týdenních (sedmidenních) splátkách po 460,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Dle tvrzení žalobce žalovaný na svůj dluh uhradil celkem , hodnota, Kč. Žalovaný byl žalobcem upomínán k úhradě dlužných splátek. Z výzvy k úhradě ze dne , datum, a podacího lístku má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru.

5. Po provedeném dokazování učinil soud následující skutkový závěr. Žalobce poskytl na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru žalovanému finanční prostředky v celkové výši 14 000 Kč. Dle obsahu smlouvy byl žalovaný povinen tyto prostředky spolu s poplatkem ve výši 15 888 Kč vrátit v 65 týdenních (sedmidenních) splátkách po 460,00 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl původním věřitelem opakovaně upomínán. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru ke dni , datum, . Žalovaný finanční prostředky žalobci nevrátil v plné výši ani po zaslaných písemných výzvách.

6. Soud vyzval žalobce, aby doplnil svá tvrzení a označil důkazy k řádnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobce svým přípisem ze dne , datum, sdělil soudu, že při zjišťování příjmů žalovaného žalovaný uvedl, že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako stavební zámečník ve společnosti , právnická osoba, , že jeho čistý měsíční příjem činí 23 013 Kč, že nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Žalobce na základě těchto zjištění dospěl k závěru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Tyto příjmy žalovaného byly ověřeny výplatními páskami žalovaného za leden a únor 2023. Žalobce poukázal na to, že týdenní splátka činila 460 Kč. V Zákaznické kartě žalovaného bylo uvedeno, že žalovaný nemá žádné externí ani interní splátky a jeho odhadované měsíční výdaje činí 10 000 Kč.

7. Navzdory výše uvedenému nemá soud za prokázané, že by právní předchůdce žalobce řádně zkoumal před poskytnutím zápůjčky úvěruschopnost žalovaného, a to zejména pokud jde o výši výdajů, které nebyly ze strany žalobce jakkoli ověřeny. Nebyla zkoumána ani výše výdajů na bydlení. Právní předchůdce žalobce se spokojil s údaji sdělenými žalovaným. Proces zkoumání úvěruschopnosti tak nelze považovat za řádný. Žalovaný uhradil žalobci na předmětný úvěr 17 307 Kč.

8. Soud rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce není důvodný ani částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě, navzdory tomu, že šetření za účelem posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet provedena byla, nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou, vzhledem k tomu, že samotné posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet nebylo provedeno s odbornou péčí, resp. bylo pouze formální a účelové. Z hlediska nákladového vycházel pouze z údajů, které poskytl žalovaný. Žalobce nevyžadoval od žalovaného žádné listiny, z nichž by vyplývala výše výdajů žalovaného, doloženy byly pouze dvě výplatní pásky žalovaného. Žalobce přitom soudu nedoložil žádné listiny, kterými by bylo možné ověřit pravdivost údajů o výši nákladů na bydlení. Žádnou listinu, kterou by prokázal alespoň základní šetření stran výše jiných závazků žalovaného, žalobce soudu nepředložil. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí.

9. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce učinil chybně, nedostatečně, respektive není prokázáno, že by tak učinil. Důkazy, které by dokládaly tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného úvěr splatit, žalobce předložil v nedostatečném rozsahu. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou.

10. Žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o. z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného.

11. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.

12. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 86 ods.t 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

14. Podle § 87 ods.t 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

16. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. V daném případě soud dovodil, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí, žalobce o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného neunesl důkazní břemeno. Pokud žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, učinil tak značně formálně. Zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nepovažuje soud prokázané, pokud toto bylo zkoumáno, považuje to za formální, nedostatečně pečlivé a formální zkoumání způsobuje neplatnost uzavřené smlouvy.

18. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

19. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.

20. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

21. Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

22. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

23. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby uzavřená mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným, je neplatná. Žalobce má právo toliko na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jistina činila 14 000 Kč, žalovaný uhradil žalobci částku 17 490 Kč. Žalovaný tedy svou povinnost vrátit žalobci poskytnutou jistinu z titulu bezdůvodného obohacení v plném rozsahu splnil a podaná žaloba není důvodná ani částečně. Žaloba tedy byla v celém rozsahu zamítnuta (výrok I.).

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl sice v řízení v plném rozsahu úspěšný, avšak s ohledem na jeho pasivitu v tomto řízení mu žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku.