5 C 252/2020

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Slížkovou ve věci žalobkyně: ; anonymizováno - stát. instituce, IČO sídlem adresa žalobkyně proti žalované: ; právnická osoba, IČO bytem adresa žalované zastoupený advokátem jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 129 992,06 Kč s příslušenstvím (bezdůvodné obohacení)

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 129 992,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 129 992,06 Kč od datum do zaplacení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení 2 846,94 Kč.

1. Žalobkyně podala proti žalované žalobu o zaplacení částky 129 992,06 Kč se zákonným úrokem z prodlení od datum do zaplacení. V žalobě uvedla, že tuto částku po žalované požaduje z titulu bezdůvodného obohacení, které žalované vzniklo na úkor žalobkyně tím, že splnila povinnost stanovenou jí rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1, čj. číslo jednací ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2016, čj. číslo jednací. Žalobkyně povinnost uloženou citovanými rozsudky splnila dne datum. Následně Nejvyšší soud rozsudkem čj. číslo jednací rozsudek Městského soudu číslo jednací zrušil v rozsahu nároku žalované na nemajetkovou újmu ve výši částka s příslušenstvím a v navazujících nákladových výrocích a vrátil v tomto rozsahu věc k dalšímu řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 1. příjmení částka se tak stala bezdůvodným obohacením žalované. Žalobkyně vyzvala žalovanou k vydání bezdůvodného obohacení výzvou ze dne datum, lhůta k vydání bezdůvodného obohacení marně uplynula dne datum.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Tvrdila, že na úkor žalobkyně žádné bezdůvodné obohacení nezískala. Podle vyjádření žalované se bezdůvodné obohacení získané plněním z právního důvodu, který odpadl, vztahuje jen na ty případy, kdy v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně, v důsledku další právní skutečnosti ztratil své právní účinky (odpadl). Důvodnost požadavku na vydání bezdůvodného obohacení tedy závisí na tom, zda podle hmotného práva, tedy i bez rozhodnutí soudu, jež bylo následně zrušeno, plnil povinnost, kterou skutečně měl, či nikoliv. Zrušením rozhodnutí, podle nějž bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto splnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde povinnost neexistovala. Podle názoru žalované, uhrazená částky 129 992,06 Kč byla v tomto případě poskytnuta na základě důvodu vyplývajícího z hmotného práva, který je povinnost zaplatit nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem. Uhrazená částka také není podle názoru žalované bezdůvodným obohacením.

3. Z rozsudku Obvodního soudu v obec a číslo ze dne 3. 9. 2015, čj. číslo jednací soud zjistil, že ve sporu žalobkyně právnická osoba, IČO proti žalované České republice – Ministerstvu financí o zaplacení částky částka bylo uloženo žalované zaplatit žalobkyni částku 122 437,50 Kč (výrok I) se zákonným úrokem z prodlení od datum do datum. Ve zbývající části žalovaného nároku byla žaloba zamítnuta (výrok II). Žalované bylo uloženo zaplatit žalobkyni náklady řízení 71 352,99 Kč.

4. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2016, čj. číslo jednací soud dále zjistil, že výše citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ve výroku I odvolací soud změnil tak, že zamítl nárok ohledně částky 32 437,50 Kč. Ve zbývající části rozsudek soudu prvého stupně potvrdil. O nákladech řízení účastníků rozhodl tak, že žádný z nich nemá na náhradu nákladů řízení právo.

5. Z likvidačního dokladu Ministerstva finanční soud zjistil, že částka 129 992,06 Kč byla žalované společnosti právnická osoba poukázána dne datum.

6. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. číslo jednací ze dne 28. 11. 2017 bylo zjištěno, že rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2016, čj. číslo jednací a rozsudek Obvodního soudu v obec a číslo ze dne 3. 9. 2015, čj. číslo jednací byly zrušeny v rozsahu, v jakém jimi bylo rozhodnuto o nároku společnosti právnická osoba na nemajetkovou újmu ve výši 42 319 840 Kč a v navazujících náladových výrocích a v tomto rozsahu byla věc vrácena Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení.

7. Z rozsudku Obvodního soudu v obec a číslo ze dne 17. 9. 2021, čj. číslo jednací soud zjistil, že byla zcela zamítnuta žaloba žalobkyně právnická osoba proti žalované České republice – Ministerstvu financí o zaplacení částky částka.

8. Z rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2022, čj. číslo jednací soud zjistil, že rozsudek Obvodního soudu v obec ze dne 17. 9. 2021, čj. číslo jednací byl odvolacím soudem potvrzen.

9. Z Výzvy k vydání bezdůvodného obohacení soud zjistil, že žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k bezodkladnému vydání bezdůvodného obohacení ve výši žalované částky dne datum. Výzva byla zástupci žalované doručena dne datum.

10. Po zhodnocení všech shora uvedených důkazů dospěl k tomuto skutkovému závěru. Žalovaná vedla proti žalobkyni spor o zaplacení náhrady nemajetkové újmy částka. Na základě rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1, čj. číslo jednací ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 3. 2016, čj. číslo jednací zaplatila žalobkyně žalované dne datum částku částka Nejvyšším soudem v Brně byl jako soudem dovolacím citovaný rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 rozsudek Městského soudu v Praze zrušen a v dalším řízení vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 1 a odvolacího Městského soudu v Praze, byl nárok žalované na zaplacení náhrady za nemajetkovou újmu zcela zmítnut. Žalobkyně proto vyzvala žalovanou výzvou ze dne datum k vrácení zaplacené částky 129 992,06 Kč, neboť ji považuje za bezdůvodné obohacení, které vzniklo na straně žalované na úkor žalobkyně. Lhůta k vydání bezdůvodného obohacení uplynula dne datum.

11. Podle § 2991odst. 1 Občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, o co se obohatil. Podle § číslo odst. 2, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že na něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. V souzeném případě se žalobkyně po žalované podle shora citovaného ustanovení § 2991 odst. 1 Občanského zákoníku domáhá vydání bezdůvodného obohacení. Tvrdí, že bezdůvodné obohacení žalované vzniklo tím, že žalovaná získala plnění z právního důvodu (na základě pravomocného vykonatelného soudního rozhodnutí), který odpadl (na základě rozsudku dovolacího byl v dalším řízení rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ve spojení s rozsudkem odvolacího soudu nárok žalované zcela zamítnut). Soud souhlasí s právním názorem žalobkyně, proto žalobu považuje za zcela důvodnou.

13. Bezdůvodné obohacení získané plněním z právního důvodu, který odpadl, se vztahuje na ty případy, kdy v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně, v důsledku další právní skutečnosti, ztratil své právní účinky (odpadl). Okamžikem odpadnutí právního důvodu se poskytnuté plnění stává bezdůvodným obohacením. Nárokuje-li vrácení plnění z uvedeného titulu ten, kdo plnil povinnost uloženou mu soudem (případně jiným orgánem), závisí důvodnost jeho požadavku na tom, zda podle hmotného práva – tedy i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno – plnil povinnost, kterou skutečně měl, či nikoliv. Tuto otázku soud řeší jako otázku předběžnou. Zrušením rozhodnutí, podle něhož bylo plněno, dochází k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde taková povinnost neexistovala (rozsudek Nejvyššího soudu 28 Cdo 2242/2010). Plnil-li žalovaný na základě povinnosti uložené soudem na neexistující dluh, pak žalobci vzniká bezdůvodné obohacení, a to okamžikem, kdy bylo rozhodnutí, na jehož základě bylo plněno, pravomocně zrušeno. Bezdůvodným obohacením se může stát též plnění přijaté na základě vykonatelného rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno. Domáhá-li se přitom vrácení plnění ten, kdo plnil povinnost uloženou mu soudem (popřípadě jiným orgánem), závisí důvodnost jeho požadavku na tom, zda podle hmotného práva, tj. i bez rozhodnutí, jež bylo následně zrušeno, plnil hmotněprávní povinnost, kterou v okamžiku plnění skutečně měl, či nikoliv. Zrušením rozhodnutí, podle nějž bylo plněno, dochází pak k bezdůvodnému obohacení jen v případě, že právní důvod tohoto plnění nespočíval v hmotném právu, tedy že podle hmotného práva zde povinnost neexistovala; zrušením rozhodnutí tak odpadá právní důvod a poskytnuté plnění se stává bezdůvodným obohacením. Bezdůvodné obohacení vzniká rovněž v případě, plnil-li subjekt povinnost, jíž odpovídající právo protistrany bylo již promlčeno, proto, že mu tak ukládalo pravomocné soudní rozhodnutí, jež bylo v důsledku úspěšného uplatnění mimořádného opravného prostředku zrušeno. (rozsudek Nejvyššího soudu 28 Cdo 961/2020).

14. Skutková podstata bezdůvodného obohacení podle shora citované judikatury Nejvyššího soudu dopadá na ty případy, kdy v okamžiku poskytnutí plnění existoval právní důvod plnění, který však následně v důsledku další právní skutečnosti, odpadl. V předmětném sporu se nepochybně o bezdůvodné obohacení žalované jednalo, neboť povinnost k zaplacení příslušné částky (náhrady nemajetkové újmy) která byla žalobkyni uložena pravomocným vykonatelným rozhodnutím soudu v řízení o náhradu nemajetkové újmy, v hmotném právu oporu neměla. Dovolacím soudem zrušená rozhodnutí měla konstitutivní povahu, založila tedy novou povinnost k plnění (povinnost zaplatit náhradu nemajetkové újmy), jež žádný dřívější odraz v hmotném právu neměla. Získaná hodnota se okamžikem právní moci zrušení rozhodnutí stala bezdůvodným obohacením žalované. Odpadnutí právního důvodu nastalo v souvislosti se zrušením rozhodnutí nižších instancí dovolacím soudem. Právní mocí tohoto rozhodnutí tedy zanikl právní důvod původně poskytnutého plnění a byla tak splněna příslušná skutkové podstata bezdůvodného obohacení. Toto bezdůvodné obohacení je tedy žalovaná povinna žalobci vydat.

15. Podle § 1968 věta 1. Občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle § 1970, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

16. Žalovaná je v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění tak, jak ji žalobkyně uplatnila ve své výzvě ze dne datum Lhůta uplynula dne datum.

17. O nákladech soudního řízení rozhodoval soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tedy přiznal ve sporu úspěšné žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení potřebných k účelnému uplatňování jejího práva. Žalobkyni v tomto řízení vznikly náklady za tři režijní paušály podle vyhl. č. 254/2015 Sb. po 300 Kč. Dále žalobkyni náleží cestovní náhrady k soudnímu jednání osobním automobilem z obec do obec a zpět ve výši 1 946,94 Kč (celkem 300 km, podle TP spotřeba 3,8l nafty na 100 Kč, cena nafty 47,10 Kč za 1l a náhrada sazby za 1 km 70 Kč podle vyhl. č. 511/2001 Sb.). Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím podepsaného soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se plnění domáhat návrhem na výkon soudního rozhodnutí.