5 C 26/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Slížkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Anonymizováno . sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 46 901,80 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 40 000 Kč.

II. Žaloba se zamítá co do částky 6 901,80 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % z částky 40 000 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku náklady řízení 5 678 Kč, k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení částek uvedených ve výrokové části tohoto rozhodnutí. V žalobě uvedl, že právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o úvěru s limitem stanoveným ve smlouvě, který mohl být zvýšen až na částku 150 000 Kč. Poskytovaný úvěr mohl žalovaný čerpat opakovaně prostřednictvím úvěrové platební karty. Úvěr se žalovaný zavázal vrátit včetně úroků ve výši 18,86 % ročně. Žalovaný svoji povinnost úvěr splácet porušil. Při prodlení žalovaného s placením nejméně dvou splátek úvěru v dohodnutém termínu byl právní předchůdce žalobce oprávněn od smlouvy odstoupit a současně požadovat okamžité zaplacení celého zůstatku úvěru s příslušenstvím. Žalovaný dosud dluží jistinu úvěru 40 000 Kč, poplatky 1 000 Kč, smluvní pokutu 1 500 Kč, pojistné 1 152,45 Kč a úroky z úvěru 3 249,35 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, se stal věřitelem žalovaného z titulu této úvěrové smlouvy žalobce.

2. Žalovaný zůstal nečinný. K žalobnímu tvrzení se nevyjádřil, netvrdil žádné skutečnosti na obranu proti uplatněnému nároku, ačkoliv byl soudem k vyjádření vyzván. Listiny se dostaly do sféry vlivu žalovaného, byly doručovány na adresu jeho trvalého bydliště. K soudnímu jednání se bez omluvy nedostavil.

3. Ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným a potvrzení provedené platbě považuje soud za prokázané, že dne , datum, právní předchůdce žalobce žalovanému poskytl úvěr 31 980 Kč na zakoupení mobilního telefonu a další částku 8 020 Kč na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit včetně měsíčních splátek pojistného. Výše splátky byla dohodnuta celkem v částce 1 753 Kč měsíčně. Úrok z úvěru byl dohodnut ve výši 18,86 % ročně.

4. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti, kterou jako důkaz předložil žalobce, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl měsíční příjem 34 000 Kč a výši měsíčních výdajů 0 Kč. Měsíční volné finanční zdroje žalovaného byly uvedeny ve výši 34 000 Kč. K výdajům ani příjmům žalovaného nebyly předloženy žádné listiny.

5. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

7. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do , datum, (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

8. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

9. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 o spotřebitelském úvěru ve znění platném ke dni uzavření shora uvedené smlouvy, Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

10. Podle § 9 odst. 2 s. ú., Osoba, která je oprávněna zpracovávat údaje o spotřebitelích za účelem posuzování jejich úvěruschopnosti a která je oprávněna poskytovat přístup k těmto údajům třetím osobám, umožní věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v jiném členském státě Evropské unie přístup k těmto údajům za stejných podmínek jako věřitelům se sídlem nebo místem podnikání v České republice. Tato osoba uveřejní podmínky přístupu věřitelů k těmto údajům způsobem umožňujícím dálkový přístup. Podle § 9 odst. 3, Spotřebitel poskytne věřiteli na jeho žádost úplné, přesné a pravdivé údaje nezbytné pro posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Podle § 9 odst. 4, Pokud je důvodem neposkytnutí spotřebitelského úvěru výsledek vyhledávání v databázi umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, věřitel okamžitě a bezplatně spotřebitele vyrozumí o tomto výsledku a sdělí mu údaje o použité databázi.

11. V souzené věci se žalobce po žalovaném podle shora citovaného ustanovení domáhá vrácení úvěru, který poskytl jeho právní předchůdce žalovanému.

12. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, jedná o platný smluvní závazek.

13. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil dostatečné důkazy. Finanční analýza žalovaného postrádá reálné podklady, na základě kterých by soud mohl zjistit, zda právní předchůdce žalobce skutečně správně a pečlivě posoudil úvěruschopnost žalovaného. Zejména údaj o měsíčních výdajích žalovaného postrádá jakékoliv údaje a zdůvodnění, proč právní předchůdce považoval za reálné, že žalovaný nemá žádné měsíční výdaje. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval jeho právní předchůdce s odbornou péčí. Žalobce tedy neprokázal, že pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zjišťoval jeho právní předchůdce schopnosti žalovaného úvěr ve stanovené lhůtě vrátit. Smlouva je tedy podle § 87 odst. 1 s.ú. neplatná, neboť odporuje shora citovanému ustanovení § 86 odst. 1 s. ú..

14. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 39 Občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

15. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 40 000 Kč. Žalovaný z této částky dosud nic nevrátil.

16. Protože žalovaný ve sjednané lhůtě ani později z poskytnuté částky 40 000 Kč dosud nic nevrátil, bezdůvodně se obohatil na úkor právního předchůdce žalobce. Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou z poskytnuté částky žalovaný dosud nevrátil, tj. 40 000 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek je věřitelem této pohledávky žalobce. Soud proto uložil žalovanému povinnost dlužnou jistinu ve výši 40 000 Kč, představující jeho bezdůvodné obohacení, žalobci vrátit.

17. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků a smluvních úroků, jakož i dalších nákladů spojených s uplatněním pohledávky. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení, neboť splatnost jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala. Nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu tedy soud žalobou uplatněný nárok zamítl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř., podle poměru úspěchu a neúspěchu účastníků ve sporu. Ve sporu náleží žalobci poměrná část náhrady nákladů potřebných k účelnému uplatnění jeho práva. Žalobce uspěl z 82,8 % žalovaného nároku, jeho neúspěch představuje 17,2 % žalovaného nároku Soud žalobci přiznal podle poměru úspěchu k neúspěchu 65,6 % náhrady nákladů řízení. Žalobkyně má proto vůči žalovanému právo na náhradu nákladů řízení sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 747 Kč dle položky 2 písm. a) sazebníku soudních poplatků zákona č. 549/1991 Sb., odměny za zastupování advokátem v celkové výši 2 100 Kč, tj. za 3 úkony právní služby po 700 Kč dle § 14b odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. – převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva a sepis žaloby, 3 režijních paušálů za 3 úkony právní pomoci po 100 Kč, 1 úkon (účast u soudního jednání) 2 860 Kč podle § 7 citované vyhl.., 1 režijní paušál 450 Kč a 21 % DPH. Další požadované úkony (doplnění skutkových tvrzení a doplnění důkazů) soud nepovažuje za úkony potřebné k účelnému uplatnění práva žalobce, neboť žalobce měl možnost v samotné žalobě uvést dostatečná skutková tvrzení a navrhnout důkazy. Celkem tedy žalobci vznikly náklady řízení 8 656 Kč. Z této částky soud žalobci přiznal 65,6 %, tj. částku 5 678 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. zaplatí žalovaný náklady řízení k rukám zástupce žalobce.