5 C 420/2023

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Slížkovou ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovaným:

1. Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované zastoupena advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A 2. Jméno advokáta B , narozený Datum narození advokáta B bytem Adresa advokáta B 3. Jméno advokáta C , narozený Datum narození advokáta C bytem Adresa advokáta B zastoupen advokátem Jméno advokáta D sídlem Adresa advokáta D o vyklizení nemovité věci I. Žalovaní č. , hodnota, , č. , hodnota, a č. , hodnota, jsou povinni vyklidit pozemek parc. , Anonymizováno, jehož součástí je stavba , Anonymizováno, , Anonymizováno, , která stojí na pozemku parc. , Anonymizováno, , pozemek , Anonymizováno, a pozemek , Anonymizováno, , vše v k.ú. , adresa, , obci , adresa, , zapsané na listu vlastnictví , Anonymizováno, , právnická osoba, pro Královéhradecký kraj, katastrální pracoviště , adresa, , do , datum, .II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení 18 550 Kč, k rukám zástupkyně žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vyklizení pozemku parc. , Anonymizováno, , jehož součástí je stavba , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , pozemku , Anonymizováno, . , Anonymizováno, a pozemku , Anonymizováno, to vše v k.ú. , adresa, . V žalobě uvedl, že je výlučným vlastníkem předmětné nemovité věci. Žalobce v minulosti uhradil dluh za 1. žalovanou, tím, že odkoupil předmětné nemovité věci od společnosti , právnická osoba, , přičemž v souvislosti s financováním kupní ceny hradí splátku hypotečního úvěru v částce 11 186,20 Kč měsíčně. Žalovaní užívají nemovitou věc na základě ústní dohody s žalobcem. Žalovaní užívají nemovitou věc bez právního důvodu, za užívání nemovitých věcí nehradí žádnou částku, pouze 3. žalovaný hradí žalobci měsíční splátku hypotéky.

2. Žalovaní se k žalobě vyjádřili tak, že předmětné nemovité věci užívají na základě ústní dohody s žalobcem – polorodým bratrem 1. žalované. V rámci řešení dědických vztahů mezi žalobcem a 1. žalovanou bylo ujednáno, že 1. žalovaná se stane vlastníkem předmětných nemovitých věcí a žalobce vlastníkem domu na adrese , adresa, . V roce 2020 se 1. žalovaná a 2. žalovaný dostali do finančních problémů, a proto 1. žalovaná požádala žalobce o pomoc, tedy že žalobce se na základě kupní smlouvy stane vlastníkem předmětných nemovitých věcí, avšak pouze dočasně – konkrétně do listopadu 2025, kdy splatí hypoteční úvěr získaný právě za účelem předmětných nemovitých věcí. Žalovaní se s žalobcem se dohodli, že budou v domě bydlet do listopadu 2025, kdy dojde k doplacení hypotečního úvěru žalobce a žalobce převede nemovité věci zpět do vlastnictví 1. žalované. Uvedený postup byl zvolen za účelem záchrany rodinného majetku. Za užívání nemovitých věcí žalovaní hradí žalobci pravidelně částku odpovídající splátce hypotéky, v roce 2022 ze strany žalovaných nedošlo k úhradě asi třech splátek, avšak dlužné částky byly uhrazeny dodatečně. Mezi stranami byly ujednány nové podmínky splácení, mělo dojít k uzavření písemné dohody, avšak na obsahu písemného znění se strany nedohodly.

3. Žalobce ve své replice ze dne , datum, uvedl, že 1. a 2. žalovaní byli ve finančních problémech již dříve, než v roce 2020, neboť 1. žalovaná byla v úpadku již od roku 2018 (oddlužení bylo zrušeno pro nesplnění podmínek) a 2. žalovaný byl v úpadku od roku 2016 (konkurs byl zrušen z důvodu, že majetek byl zcela nepostačující). Předmětné nemovité věci byly zpeněžovány v rámci insolvenčního řízení 1. žalované. Žalobce byl požádán 1. žalovanou o odkup předmětných nemovitých věcí, za tímto účelem si žalobce vzal hypoteční úvěr. Žalobce umožnil žalovaným nemovité věci užívat za podmínek, že žalovaní budou pravidelně měsíčně poukazovat na účet banky částky rovnající se výši splátek a že současně s žalovanými budou moci nemovitosti užívat i jejich děti. Žalovaní měli hradit veškeré výdaje spojené s užíváním nemovitých věcí, včetně pojištění. Součástí ujednání byl také závazek žalobce převést nemovité věci do spoluvlastnictví 1. a 2. žalovaného, a to po uhrazení celého hypotečního úvěru pravidelnými nepřerušenými platbami ze strany žalovaných, přičemž tato dohoda měla trvat 2 roky. Již v srpnu 2021 žalovaní neuhradili částku hypotečního úvěru. Žalovaní se dostali v roce 2021 do prodlení se třemi splátkami za měsíce srpen, listopad, prosinec, přičemž žalobce musel uhradit i platby za dlužné pojistné a daň z nemovitých věcí. Mezi stranami měla být vypracována písemná dohoda (bývalým právním zástupcem žalobce – , tituly před jménem, , jméno FO, ), přičemž nové znění dohody stanovilo, že 1. a 2. žalovaní budou nemovité věci užívat do listopadu 2025, avšak k podpisu ze strany žalovaných nedošlo. Mezi stranami nebyla nikdy uzavřena nájemní smlouva ani jiná smlouva, když původní dohoda byla ze strany žalovaných zásadně porušena.

4. Z výpisu z katastru nemovitostí prokazujícího stav evidovaný k , datum, má soud za prokázané, že jakožto výlučný vlastník předmětných nemovitých věcí je evidován žalobce.

5. Z usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, soud zjistil, že konkurs na majetek 2. žalovaného byl zrušen, neboť pro uspokojení věřitelů je majetek dlužníka zcela nepostačující. Úpadek 2. žalovaného byl zjištěn dne , datum, .

6. Z usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , Anonymizováno, soud zjistil, že oddlužení 1. žalované bylo zrušeno. Úpadek 1. žalované byl zjištěn dne , datum, .

7. Z konceptu dohody o narovnání a z e-mailové komunikace mezi žalovanými a , tituly před jménem, , jméno FO, soud zjistil, že mezi stranami probíhalo v roce 2023 jednání ohledně písemného potvrzení jejich ústního ujednání. Z preambule je zjevné, že žalovaní v minulosti vykonávali vlastnická práva k předmětným nemovitým věcem, přičemž v důsledku finančních potíží nabyla vlastnické právo třetí osoba. Žalobce uzavřel s žalovanými dohodu, na jejímž základě koupil předmětné nemovité věci od třetí osoby do svého vlastnictví, přičemž prostředky získal z hypotečního úvěru. Žalovaní se zavázali hradit měsíční splátky úvěru a plateb s úvěrem souvisejících (pojištění atd.). Poté, co bude pravidelnými nepřerušenými platbami uhrazen celý úvěr, převede žalobce předmětné nemovité věci do spoluvlastnictví 1. a 2. žalovaného. Žalovaní však prostředky na splacení hypotečního úvěru nehradili řádně a včas, čímž vznikla žalobci značná újma.

8. Z oznámení o výši zůstatku na účtech ke dni , datum, má soud za prokázané, že k uvedenému dni byl zůstatek na hypotečním úvěru vyčíslen na částku , Anonymizováno, , Anonymizováno, Kč a úroky z prodlení 138,84 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne , datum, soud zjistil, že k uvedenému dni byl na pojistné smlouvě k hypotečnímu úvěru nedoplatek 2 285 Kč. Z výzev k úhradě dlužné částky má soud za prokázané, že žalovaní nehradili splátky na hypotéku řádně a včas.

9. Soud hodnotil výše uvedené provedené důkazy nejprve každý jednotlivě a poté v jejich vzájemných souvislostech, když provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a umožňují učinit logický a nerozporný závěr o věci. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

10. Soud zamítl návrh na provedení důkazu výslechem , jméno FO, , kterým měl být prokázán obsah ústně uzavřené dohody z roku 2020, neboť dohoda nebyla stranou žalovanou dodržována a byla v roce 2023 nahrazena dohodou novou. K právnímu posouzení obsahu dohod byl skutkový stav již dostatečně objasněn a provedení navrhovaných důkazů by nepřineslo soudu žádná nová – pro rozhodnutí významná – skutková zjištění ve věci. Soud považoval zamítaný důkazní návrh za nadbytečný, proto postupoval v souladu se zásadou hospodárnosti a rychlosti řízení a navrhovaný důkaz neprovedl.

11. Na základě výše uvedených důkazů došel soud k následujícímu skutkovému závěru. Žalovaní v minulosti vykonávali vlastnické právo k předmětným nemovitým věcem, přičemž v důsledku jejích finančních potíží nabyla vlastnické právo společnost , právnická osoba, Žalobce uzavřel s žalovanými ústní dohodu, na jejímž základě koupil předmětné nemovité věci od společnosti , právnická osoba, a stal se tak výlučným vlastníkem předmětných nemovitých věcí. Mezi stranami bylo ujednáno, že poté, co bude uhrazen celý úvěr, převede žalobce předmětné nemovité věci do spoluvlastnictví 1. a 2. žalovaného. Žalovaní však sjednané platby nehradili řádně a včas. Žalovaní měli hradit veškeré výdaje spojené s užíváním nemovitých věcí. Součástí ujednání byl také závazek žalobce převést nemovité věci do spoluvlastnictví 1. a 2. žalovaného, a to po uhrazení celého hypotečního úvěru pravidelnými nepřerušenými platbami ze strany žalovaných. Mezi stranami byla učiněna druhá ústní dohoda, která měla být vypracována taktéž písemně (bývalým právním zástupcem žalobce – , tituly před jménem, , jméno FO, ), přičemž nové znění dohody stanovilo, že 1. a 2. žalovaní budou nemovité věci užívat do listopadu 2025, avšak k podpisu ze strany žalobce ani žalovaných nedošlo.

12. Podle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.

13. Podle § 556 o. z. co je vyjádřeno slovy nebo jinak, vyloží se podle úmyslu jednajícího, byl-li takový úmysl druhé straně znám, anebo musela-li o něm vědět. Nelze-li zjistit úmysl jednajícího, přisuzuje se projevu vůle význam, jaký by mu zpravidla přikládala osoba v postavení toho, jemuž je projev vůle určen. Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

14. Podle § 1785 o. z. smlouvou o smlouvě budoucí se nejméně jedna strana zavazuje uzavřít po vyzvání v ujednané lhůtě, jinak do jednoho roku, budoucí smlouvu, jejíž obsah je ujednán alespoň obecným způsobem15. Podle § 548 odst. 1 o. z. vznik, změnu nebo zánik práv lze vázat na splnění podmínky. Je-li zánik práva nebo povinnosti vázán na nemožnou podmínku, nepřihlíží se k ní.

16. Podle § 2237 o. z. Smlouva [o nájmu bytu - pozn. autora] vyžaduje písemnou formu;17. Žaloba, kterou se žalobce domáhal vyklizení předmětné nemovitosti je důvodná. Soud je toho názoru, že žalovaní užívají nemovitost bez právního důvodu, a proto se žalobce může domáhat vyklizení nemovitosti a ochrany svého vlastnického práva.

18. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že mezi stranami nebyla uzavřena nájemní smlouva, která by stranu žalovanou opravňovala k užívání předmětných nemovitých věcí. Z tvrzení stran a taktéž písemného konceptu dohody je zjevné, že úmysl stran směřoval k „záchraně rodinného majetku“, konkrétně žalobce měl pomoci žalovaným tím způsobem, že dočasně předmětné nemovité věci odkoupí do svého vlastnictví a jakmile bude splacen hypoteční úvěr (či část nesplaceného hypotečního úvěru převzata žalovanými), žalobce převede vlastnické právo k nemovitým věcem na 1. a 2. žalovaného. Stranami nebylo nikterak dohodnuto, že žalobce zajistí bytovou potřebu žalovaných. V daném případě je tedy třeba pohlížet na problematiku ústních dohod komplexně, nikoli izolovaně pouze ve vztahu k případnému užívacímu právu žalovaných k nemovitým věcem. Je třeba přihlédnout již k samému důvodu, proč se vlastně žalobce stal vlastníkem nemovitých věcí. Jak je zjevné z usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, -, Anonymizováno, a z usnesení Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, , insolvenční spisová značka, , Anonymizováno, 1. a 2. žalovaní byli v dlouhodobě špatné finanční situaci, která zapříčinila, že předmětné nemovité věci nabyla třetí osoba. Žalovaní požádali žalobce, aby nemovitou věc koupil a jakmile si uspořádají své finance, bude nemovitá věc převedena zpět do jejich vlastnictví. Účelem uzavřené dohody a zcela zjevným úmyslem stran tedy bylo, aby v budoucnu – po splnění podmínek – přešlo vlastnické právo zpět na žalované, nikoli aby mezi stranami byla uzavřena nájemní smlouva. Sami žalovaní v rámci řízení ani netvrdili, že by žalobce žádali o koupi předmětných nemovitých věcí za účelem zajištění jejich bytové potřeby.

19. Soud je toho názoru, že učiněné právní jednání (ústní dohodu) mezi stranami je nutno posoudit jako uzavření smlouvy o budoucí smlouvě kupní, přičemž uzavření budoucí kupní smlouvy bylo podmíněno splněním podmínky spočívající v zániku závazku žalobce z hypotečního úvěru. Smlouva o budoucí kupní smlouvě nemusí mít obligatorně písemnou formu jen proto, že předmětem budoucího plnění má být nemovitá věc […] Přípravná smlouva nemusí obsahovat podstatné náležitosti budoucí kupní smlouvy. Její obsah má být určen „alespoň obecným způsobem“ – tzn. takovým způsobem, aby právní jednání představující smlouvu o smlouvě budoucí kupní nemovitosti vyhovovalo požadavkům na určitost právního jednání; (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. 33 Cdo 72/2021). Předmětem smlouvy o smlouvě budoucí kupní není bezprostřední závazek k převodu vlastnického práva k nemovitosti. Jejím obsahem je „pouze“ závazek uzavřít v dohodnuté době hlavní (realizační) smlouvu. Soud je toho názoru, že smlouva o smlouvě budoucí byla mezi stranami uzavřena dostatečně určitě – bylo zjevné, jakých nemovitých věcí se týká, jaká kupní cena za nemovité věci je stanovena (výše hypotečního úvěru s příslušenstvím a dalšími platbami), doba uzavření kupní smlouvy (po zániku závazku žalobce vůči bance). Není však úkolem soudu v daném řízení určit obsah budoucí smlouvy, a proto není namístě podrobněji obsah smlouvy rozebírat. Bylo však nutné nastínit uvedené úvahy soudu tak, aby bylo rozhodnutí soudu dostatečně vysvětleno.

20. Jak je již uvedeno výše – soud je toho názoru, že mezi stranami nebyla sjednána nájemní smlouva, smlouva o výpůjčce, či jiný závazkový vztah, který by žalované opravňoval k užívání předmětných nemovitých věcí. Dohoda o narovnání, která právo žalovaných na užívání nemovitosti zakotvovala, nebyla uzavřena. Platby poukazované na účet žalobce či banky směřují ke splnění závazku žalobce vůči bance poskytující mu hypoteční úvěr, zároveň se jedná i o plnění podmínky pro uzavření kupní smlouvy a plnění kupní ceny za předmětné nemovité věci mezi stranami v budoucnu převáděné. Účel a smysl plateb tedy vylučuje, že by se jednalo o nájemné – nájemné by totiž směřovalo k úhradě částek za přenechání nemovitých věcí k dočasnému užívání, to však v daném případě není skutkově přiléhavé, platby směřují ke splnění podmínek pro budoucí převod nemovitých věcí do vlastnictví žalovaných. Nelze taktéž odhlédnout od zákonné povinnosti uzavřít nájemní smlouvu v písemné formě.

21. Ohledně případné existence smlouvy o výpůjčce, která je typická tím, že uživatel smí bezplatně užívat nezuživatelnou věc po určitou dobu, je soud toho názoru, že v rámci řízení nebylo prokázáno, že by mezi stranami vůbec k uzavření smlouvy o výpůjčce došlo. Soud má navíc za to, že v daném případě není splněna podmínka bezplatnosti. Byť se jedná o platby směřující ke splnění podmínky pro uzavření budoucí kupní smlouvy, jejich souvislost s předmětem užívání je natolik blízká, že vylučují pohlížet na užívání věci jako bezplatné. Je totiž zcela zjevné, že pakliže by žalovaní nehradili platby na hypoteční úvěr, žalovaný by s užívání nemovitostí žalovanými nesouhlasil. Spojitost plateb s předmětem užívání je natolik úzká, že nikoli řádné a včasné plnění plateb ze strany žalovaných (jak je zřejmé z upomínek blíže specifikovaných v bodě 8 tohoto rozsudku) mělo za důsledek jednání stran ohledně nové dohody a vyústilo v aktuální spor.

22. V kontextu výše uvedeného je tak soud přesvědčen, že byla i plně vyvrácena námitka žalovaných ohledně nemravného postupu žalovaného. Žalovaný zvoleným postupem brání své vlastnické právo, neboť k užívání nemovitosti žalovanými není dán právní důvod.

23. S ohledem na okolnosti případu určil soud lhůtu k vyklizení do , datum, . Jak je zjevné z písemného konceptu smlouvy, mezi stranami bylo jednáno o užívání nemovitých věcí do listopadu 2025. Nelze také odhlédnout od skutečnosti, že žalovaní potřebují dostatek času k zajištění nové bytové potřeby, když důvodně předpokládali, že se stanou vlastníky předmětných nemovitých věcí. Jak vyšlo v řízení najevo, předmětné nemovité věci byly žalovanými užívány (potažmo vlastněny) několik desítek let a soud tak zohlednil tíživost dané situace spočívající v opuštění předmětných nemovitých věcí. Soud taktéž přihlédl k účelu a důvodu, proč se žalobce stal vlastníkem nemovitých věcí – tedy aby pomohl rodině zachovat jejich majetkové vztahy, což se s ohledem na aktuální vývoj ve věci neděje.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 550 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”), ve znění účinném do , datum, , z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z šesti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně šesti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 a. t. ve znění účinném od , datum, z tarifní hodnoty ve výši 30 000 Kč sestávající z částky 2 300 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 1 a. t. včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. ve znění účinném od , datum, . Soud při výpočtu nákladů zastoupení advokátem zohlednil znění a.t. účinné do , datum, i účinné od , datum, , neboť úkony provedené některé advokátem byly učiněny do , datum, . Dle čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb., kterou se mění vyhláška Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky.