5 C 71/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Janou Slížkovou ve věci žalobce:Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta Anonymizováno sídlem Adresa advokáta proti žalovanému:Jméno žalovaného, narozený dne Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 85 787,70 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 16 200 Kč a dále částku 9 750 Kč.

II. Žaloba se zamítá co do částky 30 828 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 506,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 321,06 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 17 614,10 Kč od datum do zaplacení, úroku 11,5 % ročně z částky 17 614,10 Kč od datum do zaplacení.

III. Žaloba se zamítá co do částky 29 009,70 Kč a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 821,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 302,54 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 11 152,74 Kč od datum do zaplacení a úroku 12 % ročně z částky 11 152,74 Kč od datum do zaplacení.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení částky 47 028 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 506,41 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 321,06 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,5 % z částky 17 614,10 Kč od datum do zaplacení, úroku 11,5 % ročně z částky 17 614,10 Kč od datum do zaplacení. V žalobě uvedl, že společnost právnická osoba poskytla dne datum žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Za úvěr se žalovaný zavázal zaplatit souhrnný neměnný poplatek ve výši 24 164 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet celkem hodnota měsíčními splátkami po 1 841 Kč. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 11,5 %. Žalovaný porušil úvěrovou smlouvu, nedodržel sjednané splátky. Z poskytnutého úvěru zaplatil pouze 3 800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se věřitelem žalovaného stal žalobce.

2. Dále žalobce podal proti žalovanému žalobu o zaplacení částky 38 797,70 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 821,59 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 1 302,54 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 12 % z částky 11 152,74 Kč od datum do zaplacení a úroku 12 % ročně z částky 11 152,74 Kč od datum do zaplacení. V žalobě uvedl, že společnost právnická osoba poskytla dne datum žalovanému úvěr ve výši 20 000 Kč. Za úvěr se žalovaný zavázal zaplatit souhrnný neměnný poplatek ve výši 21 420 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet celkem hodnota měsíčními splátkami po 1 973 Kč. Výpůjční úroková sazba byla dohodnuta ve výši 12 %. Žalovaný porušil úvěrovou smlouvu, nedodržel sjednané splátky. Z poskytnutého úvěru zaplatil pouze 3 800 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek se věřitelem žalovaného stal žalobce.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K jednání soudu se bez omluvy nedostavil, ačkoliv byl řádně a včas předvolán.

4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku, včetně poplatku v celkové výši 18 081 Kč, vrátit v 21 měsíčních splátkách po 1 973 Kč.

5. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. hodnota ze dne datum soud zjistil, že žalobce poskytl žalovanému částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal částku, včetně poplatku v celkové výši 20 348 Kč, vrátit v 24 měsíčních splátkách po 1 841 Kč.

6. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum soud zjistil, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet právní předchůdce žalobce vycházel z příjmu žalovaného ve výši 37 111 Kč, další měsíční příjmy domácnosti 7 693 Kč a odhadovaných měsíčních výdajů žalované 20 000 Kč. V zákaznické kartě se uvádí, že pracovní smlouva žalovaného je uzavřena na dobu neurčitou. Neuvádí se zde, zda žalovaný předložil výplatní pásky (4,5/23), pracovní smlouvu či jiné listiny, prokazující jeho příjmy a příjmy jeho rodiny. Žalovaný měl mít podle údajů v této zákaznické kartě 3 vyživovací povinnosti.

7. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum soud zjistil, že při posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet právní předchůdce žalobce vycházel z příjmu žalovaného ve výši 32 056 Kč, další měsíční příjmy domácnosti 10 000 Kč a odhadovaných měsíčních výdajů žalované 10 000 Kč. V této zákaznické kartě se neuvádí, zda pracovní smlouva žalovaného je uzavřena na dobu neurčitou. Neuvádí se zde, zda žalovaný předložil výplatní pásky (5,6/23), pracovní smlouvu či jiné listiny, prokazující jeho příjmy a příjmy jeho rodiny. Žalovaný měl mít podle údajů v této zákaznické kartě 2 vyživovací povinnosti.

8. Ze smlouvy o postoupení pohledávek a její přílohy ze dne datum soud zjistil, že společnost právnická osoba postoupila pohledávku za žalovaným žalobci.

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

11. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném do datum (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

12. Podle § 86 odst. 2 s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

14. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěrů, které byly mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným uzavřeny, jedná o platné smluvní závazky. V daném případě nelze smlouvy o úvěrech považovat za platné proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěry splácet. Právní předchůdce žalobce provedl šetření možností žalovaného úvěr splácet pouze z údajů o příjmech a výdajích žalovaného, které mu poskytl žalovaný. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez vážných problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu právní předchůdce učinil chybně. Právní předchůdce žalobce nedostatečně pečlivě zjistil příjmy žalovaného a tím i jeho možnosti úvěr splácet. Nelze přehlédnou zásadní rozpory v Zákaznických kartách (odst. 6 a 7 odůvodnění rozsudku) v údajích o příjmech a výdajích žalovaného a počtu jeho vyživovacích povinností. Zákaznické karty byly vyhotoveny s odstupem pouhých 6 týdnů a zásadně se v podstatných údajích liší. Takové zásadní rozdíly v příjmech a výdajích žalovaného a počtu jeho vyživovacích povinností nebyly ničím doloženy. Právní předchůdce žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrových smluv plnit. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrové smlouvy za neplatné. Neplatnost smluv je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelské úvěry. Jde o neplatnost absolutní podle § 588 o.z. vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud byl proto povinen zabývat se otázkou platnosti smluv i bez návrhu žalovaného.

15. Žalovaný dosud z úvěru č. hodnota zaplatil 10 250 Kč. Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou právní předchůdce žalovanému poskytl mínus částka, kterou žalovaný vrátil (20 000 Kč – 10 250 Kč = 9 750 Kč). Z úvěru č. hodnota zaplatil částku 3 800 Kč. Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou právní předchůdce žalovanému poskytl mínus částka, kterou žalovaný vrátil (20 000 Kč – 3 800 Kč = 16 200 Kč). Žalovaný se tedy na úkor právního předchůdce a po uzavření smluv o postoupení pohledávek, obohatil o částku 9 750 Kč a dále o částku 16 200 Kč. Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 16 200 Kč a ve výši 9 750 Kč.

16. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Žalobce z důvodu neplatnosti smlouvy nemá nárok na zaplacení poplatků za poskytnutí úvěru, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ani na zaplacení smluvní pokuty. Z důvodu neplatnosti smlouvy soud žalobci nepřiznal ani úroky z prodlení s ohledem na to, že splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 s.ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, zatím nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Ve zbývajícím rozsahu žalobou uplatněný nárok soud zamítl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř.. Protože úspěch žalobce nepředstavuje ani polovinu žalovaného nároku, nemohl soud žalobci přiznat náhradu nákladů soudního řízení. Žalovanému v tomto řízení žádné náklady nevznikly. Soud tedy o nákladech řízení rozhodl, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím podepsaného soudu. Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se plnění domáhat návrhem na exekuci.