52 C 9/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Mikulou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 138 884 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 58 070 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ve zbylé části, ve které se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení částky 60 869,21 Kč, spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 90 969 Kč ve výši 12 % ročně od datum do datum z částky 90 469 Kč ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení, úrokem ve výši 8,53 % p. a. z částky 87 318,30 Kč od datum do datum, úrokem ve výši 12 % p. a. z částky 87 318,30 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 350 553,60 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky celkem hodnota Kč s příslušenstvím (později po částečném zpětvzetí 123 774 Kč). Žalobce se domáhá zaplacení této částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru.

2. Žalobce svůj žalobní nárok odůvodnil tím, že uzavřel se žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, emailové komunikace, úvěrovou smlouvu č. hodnota a to dne datum. Smlouva byla podepsána formou vyplnění jedinečného kódu, který byl žalovanému za tím účelem poskytnut. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 89 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit úvěr a úrok v nominální úrokové sazbě 78,08 % p. a. Úvěr měl být splácen v 48 měsíčních splátkách ve výši 6 086 Kč. Splátky byly splatné ke každému 11. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem listopad 2024.

3. Po částečném zpětvzetí bylo nadále řízení vedeno o žalobním nároku 1) 90 469 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 90 969 Kč ve výši 12 % ročně od datum do datum z částky 90 469 Kč ve výši 12 % ročně od datum do zaplacení, 2) 28 470,31 Kč, 3) úrok ve výši 8,53 % p.a z částky 87 318,30 Kč od datum do datum, úrok ve výši 12 % p.a z částky 87 318,30 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 350 553,60 Kč.

4. Žalobce podle jeho tvrzení prověřil schopnost žalovaného úvěr řádně splácet, a to lustrací v databázích, doklady o příjmech, prohlášení žalovaného.

5. Soud žalobce vyzval, před jednáním i při jednání, aby doložil, že náležitě zkoumal úvěruschopnost, a že poplatky/úrok/RPSN ujednané ve smlouvě mají být v souladu s dobrými mravy. Žalobce chtěl poskytnout na jednání dodatečnou lhůtu k doložení důkazů, avšak soud jeho žádosti nevyhověl veden zásadou hospodárnosti a zásadou rozhodování při jediném nařízeném jednání, protože již před jednáním byla žalobci poskytnuta dostatečná lhůta k doplnění tvrzení a důkazů podle § 118a o. s. ř. (dle stálené judikatury lze toto poučení poskytnout i před jednáním ve věci samé právě kvůli naplnění výše uvedených zásad).

6. Žalovaný uhradil ve splátkách celkem částku 5 x 6 086 Kč a 500 Kč, tedy 30 930 Kč, podle tvrzení žalobce.

7. V důsledku prodlení žalovaného se splácením úvěru došlo k automatickému zesplatnění celého úvěru v souladu se smlouvou (bod 6.3). Úvěr byl zesplatněn k datu datum.

8. Žalobce žádal zaplacení nové jistiny, sestávající z původní jistiny a přirostlých úroků ke dni zesplatnění, smluvní pokuty, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného, úrok z úvěru z prodlení.

9. Soud nařídil jednání, ke kterému se žalovaný nedostavil.

10. Po provedeném dokazování listinnými důkazy soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:

11. Návrh smlouvy o úvěru, oznámení o schválení úvěru a formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru dokládá uzavření smlouvy o úvěru. Úvěr byl ve výši 89 000 Kč a žalovaný jej měl celkem zaplatit v 48 měsíčních splátkách ve výši 6 086 Kč. Smluvený úrok byl ve výši 78,08 % p. a. (uvedeno ve smlouvě), RPSN 113,06 %. Žalovaný sjednal pojištění úvěru. Oznámení o schválení úvěru je datováno datum.

12. Z dokladu o vyplacení úvěru je prokázáno, že částka byla žalovanému poskytnuta.

13. Kopie občanského průkazu dokládá totožnost žalovaného.

14. Z karty klienta plyne, že žalovaný celkem na úvěr zaplatil 30 930 Kč.

15. Ze všech provedených důkazů neplyne, že by žalobce aktivně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, spokojil se pouze s jeho tvrzeními.

16. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

20. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuj zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

21. Důvod pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku, která 78,08 % p.a., což je zcela nepochybně lichevní výše úroků, která způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy. Dle přehledu ČNB, ARAD byla běžná úroková sazba v září 2025 u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami ve výši 8,53 % p.a. Překročení této sazby více jak 9x způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. Totéž lze říci o RPSN ve výši 113,06 %. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti, nikoliv jen k námitce dlužníka.

22. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).

23. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.

24. Soud dále nemá za prokázané, že by otázka úvěruschopnosti žalovaného byla zkoumána pečlivě. Poskytovatel úvěru měl k dispozici doklady o příjmech a prohlášení žalovaného. Nevyžádal si ale např. výpis z účtu žalovaného, čímž by získal větší přehled o možnosti žalovaného úvěr splácet. Spokojil se pouze s konstatováním žalovaného. Takové jednání je zcela nepochybně rizikové pro splácení poskytnutého úvěru. Soud tedy považuje zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za formální, neprovedené řádně a zodpovědně se snahou úvěr poskytnout a získat zisk ze sjednaného lichevního úroku.

25. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

26. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440).

27. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

28. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovaným splácet. Důkazy předložené žalobcem nesvědčí o pečlivém a ověřeném zkoumání, což soud hodnotí jako formální zkoumání této otázky. Dalším důvodem pro závěr o absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy je lichevní úrok z úvěru. Tento závěr nemůže změnit ani skutečnost, že žalovaný podepsal, že si je výše úrok vědom.

29. Pokud žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla Smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. a § 580 odst. 1 o. z. Neplatnost Smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

30. Žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 89 000 Kč. Po zápočtu provedených plateb ve výši 30 930 Kč (což žalovaný nijak nesporoval) přiznal žalobci právo na zaplacení poskytnuté jistiny, tedy 58 070 Kč. V této výši se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Žalovaný neprokázal, že by uhradil nějaké další částky.

31. Ohledně požadavku na zaplacení smluvního úroku, dále ohledně požadavku na zaplacení poplatků za sjednané služby a smluvní pokuty a zbytku jistiny, soud žalobu zamítl, neboť smlouva je absolutně neplatná. Soud zamítl také požadavek na zaplacení úroků z prodlení.

32. Lhůtu k plnění soud stanovil jako třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s rozhodnutím Krajského soudu v adresa, č. j. 47 Co 170/2024-110 (právní věta). Nadto – žalovaný netvrdil ani nedoložil osobní, majetkové či příjmové poměry, které by odůvodňovaly stanovení splátek nižších.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalobce byl v řízení úspěšný méně než z poloviny a žalovanému žádné prokazatelné náklady tohoto řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení k Okresnímu soudu v Náchodě. O odvolání by rozhodoval Krajský soud v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo může podat exekuční návrh podle z. č. 120/2001 Sb.