53 C 6/2019

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Magdalénou Renfus, LL.M. ve věci žalobce: osobní údaje žalobce : jednající prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, IČO se sídlem adresa adresa pro doručování: anonymizováno 7 slov Územní pracoviště obec , ulice a číslo , PSČ obec proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení anonymizováno adresa o zaplacení 229 330 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 229 330 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % z dlužné částky 229 330 Kč od 21. 8. 2019 do zaplacení, to vše do 3 dnů o právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení 4 978 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>III. Žalovaný je povinen uhradit České republice - Okresnímu soudu v Náchodě na náhradě nákladů řízení částku 3 024 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> 1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v Náchodě dne 18. 10. 2019 domáhal po žalovaném zaplacení částky 229 330 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce uvedl, že v předmětném řízení bude jednat prostřednictvím své organizační složky, tj. konkrétně prostřednictvím Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových (o této skutečnosti byl dne 18. 9. 2019 sepsán Zápis o dohodě o jednání Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v řízení před soudy a jinými orgány namísto Státního pozemkového úřadu ve věci soudního vymáhání pohledávky). Žalobce uvedl, že Pozemkový fond České republiky uzavřel dne 31. 3. 2010 se žalovaným smlouvu [číslo] o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] vzniklého na základě geometrického plánu č. 2067 2010 ze dne 9. 2. 2010 z parcely parc. [číslo] v katastrálním území Jaroměř. Uvedený pozemek byl žalovanému převeden za účelem zastavění stavbou pro bydlení, a to na základě jeho žádosti ze dne 28. 4. 2009. Pozemkový fond České republiky dále uzavřel dne 29. 12. 2010 se žalovaným druhou smlouvu [číslo] o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] v katastrálním území Jaroměř. Uvedený pozemek byl žalovanému převeden rovněž za účelem zastavění stavbou pro bydlení, a to na základě jeho žádosti ze dne 5. 5. 2010. Pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] byly po převodu na žalovaného rozděleny na pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo] parc. [číslo]. Takto získané pozemky, vyjma pozemků parc. [číslo] [číslo] žalovaný převedl na třetí osoby, avšak nikoliv za účelem zastavění stavbou pro bydlení, což byl důvod, pro který byl na základě shora uvedených smluv na žalovaného tento majetek bezúplatně převeden. Předmětné pozemky byly žalovaným převedeny na fyzické osoby a slouží k rozšíření jejich zahrad u již existujících staveb pro bydlení, jsou zaploceny a na některých byly zřízeny drobné stavby, které však nemohou sloužit k bydlení, jako bazény či jiné stavby. Ze strany žalovaného tak došlo k porušení smluvních podmínek, žalovaný nezajistil, aby převedené pozemky byly zastavěny stavbami pro bydlení, naopak prodejem nově vzniklých parcel třetím osobám došlo ke zmaření možnosti žalovaného toto zastavění zajistit. Nedošlo tedy k naplnění účelu bezúplatného převodu, neboť bezúplatně převedené pozemky nebyly zastavěny novými stavbami s funkcí bydlení. Na základě § 22 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů, vstoupila dnem 1. 1. 2013 Česká republika do všech práv a povinností Pozemkového fondu České republiky a k výkonu těchto práv a povinností se příslušným stal Státní pozemkový úřad. Podle článku IV odst. 2 smluv o bezúplatném převodu [číslo] [číslo] vznikl žalobci nárok vůči žalovanému na zaplacení finanční náhrady za ty části původně bezúplatně převedených pozemků, které žalovaný převedl do vlastnictví fyzických osob. Výše této finanční náhrady činí dle znaleckého posudku [číslo] ze dne 22. 4. 2019 znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] celkem částku 226 530 Kč. Znalec do výpočtu nezahrnul pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] vzniklé z bezúplatně převedených pozemků, které jsou oba dosud ve vlastnictví žalovaného. Ke zjištění výše požadované finanční náhrady žalobce účelně vynaložil částku 2 800 Kč, představující náklady na vypracování znaleckého posudku. Celkem tedy žalobce požaduje po žalovaném zaplacení částky 229 330 Kč. Žalobce vyzval žalovaného k uhrazení předmětné částky, žalovaný však na tuto ničeho neuhradil. Za této procesní situace tak žalobci nezbylo, než se svého nároku domáhat soudní cestou.

2. Žalovaný se k podané žalobě vyjádřil ve svém podání doručeném soudu dne 6. 11. 2019, kdy uvedl, že s podanou žalobou nesouhlasí a navrhl její zamítnutí v celém rozsahu. Žalovaný uvedl, že tvrzení žalobce, že předmětné pozemky byly na žalovaného bezúplatně převedeny za účelem zastavění stavbou pro bydlení, není pravdivé. Dané tvrzení nemá oporu v uzavřených smlouvách. Obsah závazku stran deklarují dvě smlouvy o bezúplatném převodu, ale ty podmínku zastavění stavbou pro bydlení neobsahují. Žalovaný tedy uvedenou podmínku porušit nemohl. Nadto současný vlastník části předmětných nemovitostí, pan [příjmení] [jméno] [příjmení], pozemek používal již v době převodu ze žalobce na žalovaného pro vlastní potřebu na základě nájemní smlouvy uzavřené s žalobcem a byl to právě on, kdo inicioval převod předmětných parcel mezi žalobcem a žalovaným s vidinou budoucího využití předmětných pozemků jako zahrady rodinného domu. Žalobce tedy věděl, že pozemek je převáděn pro další využití jako zahrady rodinného domu. V tomto světle tak tvrzení žalobce, že žalovaný žádal o převod za jiným účelem, než za účelem využití jako zahrad rodinných domů, neobstojí. K tomu navíc přistupuje i skutečnost, že dle § 13 odst. 3 zák. č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, ve znění účinném v době převodu, se za pozemek určený k zastavění stavbou pro bydlení považuje pozemek, který je ve vydaném územním plánu nebo vydaném regulačním plánu součástí plochy určené svou hlavní funkcí pro bydlení bez ohledu na přípustné funkční využití této plochy. Předmětné pozemky byly v době převodu a jsou do teď pozemky určenými k zastavení stavbou pro bydlení a jako takové tedy nemohou být využity k jinému účelu. K situaci v této konkrétní kauze pak je nutné zdůraznit, že jde stále o pozemky určené k zastavění stavbou pro bydlení, na což nemá jakýkoliv vliv přípustné funkční využití těchto ploch jako zahrad rodinných domů a vybavení těchto zahrad bazénem nebo pergolou. Z předmětných smluv se podává, že žalovaný je povinen předmětné pozemky vrátit žalobci v případě a) změny územně plánovací dokumentace, b) změny rozhodnutí o umístění stavby, na základě kterého došlo k bezúplatnému převodu pozemku do vlastnictví obce. Ad a) ke změně plánovací dokumentace nedošlo. Z uvedeného sdělení vyplývá, že jak v době převodu, tak v současné době se předmětné pozemky nachází v ploše určené převážně k bydlení v rodinných domech, a dá se tedy říci, že funkční využití těchto ploch se od 31. 3. 2010 do současnosti prakticky nezměnilo. Ad b) k této změně se vyjádřil příslušný stavební úřad ve Sdělení [číslo] 2018 ze dne 27. 9. 2018 a uvedl, že si není vědom toho, že by došlo ke změně rozhodnutí o umístění stavby na předmětných pozemcích vydaného před datem 31. 3. 2010. Jestliže k takovéto změně nedošlo, pak je zřejmé, že ani nemohla existovat stavba, pro jejíž zbudování by žalobce převáděl pozemky na žalovaného, a tedy ani tato podmínka nemohla být ze strany žalovaného porušena.

3. Za druhé žalovaný namítal, že znalecký posudek [číslo] ze dne 22. 4. 2019, kterým bylo stanoveno požadované finanční plnění, trpí nejasnostmi. Zejména je nutné poukázat, že rozhodné datum, ke kterému byl posuzován stav předmětných pozemků a jejich využití je 18. 3. 2019. Dle smluv o bezúplatném převodu uzavřených mezi žalobcem a žalovaným však měla být hodnota dotčených pozemků rovna ceně pozemku ke dni uzavření smlouvy, na jejímž základě byly pozemky nabyvateli převedeny, a to podle cenového předpisu platného k témuž dni. O takovémto určení však má žalovaný důvodné pochybnosti.

4. V neposlední řadě vznesl žalovaný námitku promlčení žalobcem uplatňovaného majetkového práva. Uvedl, že ve smyslu § 101 zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném ke dni dokončení staveb na dotčených pozemcích platí, že promlčecí doba je tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Ze shora uvedených skutečností je zřejmé, že nyní uplatněné právo, bez ohledu na jeho neoprávněnost, mohl žalobce uplatnit poprvé již dne 30. 6. 2012, kdy manželé [příjmení] dokončili výstavbu bazénu na původním pozemku parc. [číslo] výstavbu altánu na původním pozemku parc. [číslo]. Jelikož ode dne 30. 6. 2012 do doby podání návrhu k soudu uplynula již doba delší než 7 let, je dle názoru žalovaného žalobcem uplatněné právo promlčeno. Promlčení nároku žalobce žalovaný deklaroval i dalšími skutečnostmi. Uvedl, že z čestného prohlášení manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] ze dne 19. 7. 2019 vyplývá, že stavby na pozemcích v jejich vlastnictví, kterými jsou dnešní pozemky parc. [číslo] v obci a katastrálním území Jaroměř, byly ukončeny dne 30. 6. 2012. Pro úplnost žalovaný doplňuje, že právě na těchto pozemcích se nachází bazén a část altánu [anonymizováno]. Co se týká staveb bazénu a zahradního posezení na pozemcích manželů [příjmení] parc. [číslo] v obci a katastrálním území Jaroměř, tak tyto stavby byly dokončeny nejpozději dne 10. 7. 2013, což vyplývá z Protokolu [číslo] 2013, závěrečné kontrolní prohlídky stavby - užívání stavby ze dne 10. 7. 2013. Dle uvedeného protokolu byla stavba zahradního posezení plně dokončena a do stavby byla umístěna rovněž technologie bazénu nejpozději dne 10. 7. 2013. S ohledem na vše výše uvedené je tak dle názoru žalovaného žaloba žalobce nedůvodná v celém rozsahu.

5. Na procesní obranu žalovaného reagoval žalobce, a to konkrétně svým podáním doručeným soudu dne 17. 12. 2019, kdy zopakoval svá dosavadní žalobní tvrzení a tato v některých směrech dále rozvedl. Žalobce opětovně zdůraznil, že z předmětných smluv o bezúplatném převodu, konkrétně jejich čl. IV. odst. 1, výslovně plyne účel smluv, a to zastavění předmětných pozemků stavbou pro bydlení. Žalobce připustil, že formulace ve smlouvách je velmi obecná, to ale neznamená, že by stranám smlouvy nebyl jejich účel známý v době jejich uzavření. Následným jednáním žalovaného byl uvedený účel smluv zmařen. Žalobce dále poukázal na znění § 5 odst. 1 a 2 zákona č. 95/1999 Sb. Z uvedených ustanovení je rovněž účel uzavíraných smluv zcela zřejmý. Žalovaný se tedy nedržel podmínek, za kterých byly předmětné pozemky převáděny bezúplatně do jeho vlastnictví, to vše zejména s ohledem na to, že na předmětných pozemcích stavby pro bydlení realizovány nejsou a nejspíše ani nebudou, když se zde nacházejí zahrady, bazény či zahradní posezení. Žalovaný se zbavil možnosti naplnit podmínky smlouvy, když převodem předmětných pozemků na třetí osoby nad těmito ztratil kontrolu. Pokud jde o žalovaným sporované závěry znaleckého posudku, tyto žalobce nesdílí a dle jeho názoru bylo znalecké ocenění provedeno v souladu se smluvním ujednáním o stanovení výše úhrady. Rovněž se vznesenou námitkou promlčení žalobce nesouhlasí. Povinností žalovaného bylo průběžně informovat žalobce, zda jsou plněny podmínky bezúplatného převodu – činil tak prostřednictvím tabulek určených ke kontrole využití bezúplatně převedených pozemků, které vyplňoval a zasílal žalobci. Žalovaný tvrdil v zasílaných tabulkách ještě k datu 3. 5. 2017, že podmínky plněny jsou. Teprve dopisem s datem 6. 4. 2018, doručeným žalobci 10. 4. 2018, uvedl žalovaný k zasílaným tabulkám skutečnosti, týkající se předmětných pozemků, na pravou míru a informoval žalobce o prodeji pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] manželům [příjmení] s tím, že na oddělené parcele [číslo] byla umístěna stavba zahradního posezení. Na základě tohoto nového sdělení žalobce začal neprodleně jednat, vstoupil do jednání se žalovaným a sdělil mu svoje stanovisko o porušení podmínek bezúplatného převodu. Pokud by tedy měla začít plynout tříletá promlčecí doba podle § 101 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (s odkazem na § 3036 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění), mohlo k tomu dojít nejdříve po datu 10. 4. 2018, kdy se žalobce o porušení podmínek bezúplatného převodu nejdříve dozvěděl. Žaloba doručená Okresnímu soudu v Náchodě dne 18. 10. 2019 tedy byla podaná včas před skončením běhu promlčecí doby. V neposlední řadě žalobce dodal, že žalovaným vznesená námitka promlčení je vzhledem k okolnostem v rozporu s dobrými mravy – žalovaný obdržel od žalobce bezúplatné plnění v podobě předmětných pozemků, účelu převodu si byl zřetelně vědom, ale svým postupem jej zmařil a naopak získal zcela proti smyslu poskytnutého majetku od kupujících peněžité plnění v podobě kupních cen, které by se mu jinak nedostalo.

6. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 20. 1. 2020, č. j. [číslo jednací], byla žaloba zamítnuta. Soud vycházel z § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně dalších zákonů (dále jen „zákon č. 95/1999 Sb.“), a z obsahu smluv uzavřených mezi účastníky. Soud předeslal, že hlavním důvodem převodu pozemků ze státu na obce byl zájem státu na rozvoji obcí, zejména v jejich zastavitelném území. Ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 95/1999 Sb. je třeba chápat jako prostředek ochrany zemědělského půdního fondu, pokud by obec porušila smysl a účel převodu (tj. změnila územně plánovací dokumentaci či vydala na to navazující územní rozhodnutí) a nemohl by být naplněn účel převodu na obec, měly být získané pozemky převedeny zpátky do vlastnictví státu, případně uhrazena cena pozemků. Tuto koncepci převzaly i smlouvy o bezúplatném převodu předmětných pozemků na žalovaného, konkrétně v čl. IV odst. 1, 2 těchto smluv. Soud nesouhlasil s tvrzením žalobce o porušení zákonných a smluvních ujednání žalovaným, zejména neměl za správný názor, že povinností žalovaného bylo aktivně zastavět předmětné pozemky stavbou pro bydlení. Okresní soud připomenul, že smlouvy předpokládaly možnost žalovaného převést předmětné pozemky na další osoby. K porušení smluv by mohlo dojít jen tím, že by v době od bezúplatného převodu došlo ke změně územně plánovací dokumentace či změně rozhodnutí o umístění stavby, pro kterou by nebyly pozemky nebo jejich části využitelné k zastavění stavbou veřejně prospěšnou nebo stavbou pro bydlení nebo k realizaci zeleně. Soud dovodil, že k takovému porušení nedošlo, neboť územní plán i nadále počítá s tím, že předmětné plochy (jejichž součástí jsou původní bezúplatně převedené pozemky), jsou plochami pro bydlení, konkrétně pro bydlení v rodinných domech. Rovněž nebylo ve vztahu k žádnému z pozemků vydáno územní rozhodnutí, které by narušovalo či znemožňovalo využití těchto pozemků k zastavění stavbou veřejně prospěšnou nebo stavbou pro bydlení nebo k realizaci zeleně. Nedošlo tedy k porušení smluvních povinností ze strany žalovaného, tudíž ani ke vzniku nároku uplatněného žalobcem v žalobě, proto se okresní soud již nezabýval otázkou výše uplatněného nároku či jeho promlčení a žalobu zamítl.

7. Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 6. 2020, č. j. [číslo jednací], byl rozsudek okresního soudu jaké správný potvrzen (pouze s tím, že výrok III byl jako nadbytečný zrušen a vypuštěn).

8. Rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, č. j. [číslo jednací], byl rozsudek okresního soudu a rozsudek odvolacího soudu zrušen a věc byla vrácena okresnímu soudu k dalšímu projednání. V odůvodnění se Nejvyšší soud se zabýval výkladem a smyslem bezúplatných převodů, když uvedl, že„ bezúplatnými převody zemědělských pozemků v katastrálních územích obcí stát podporuje uskutečnění plánovaných projektů – veřejně prospěšných staveb, staveb pro bydlení, případně zřízení zelených ploch –, které mají sloužit rozvoji obcí a zkvalitnění života jejích obyvatel. Zneužití účelu, pro který byl pozemek bezúplatně převeden do vlastnictví obce, resp. jeho nevyužití k deklarovanému účelu, zákonodárce spojil s povinností obce převést ve stanovené lhůtě pozemek státu zpět, popřípadě s povinností zaplatit finanční náhradu, bude-li pozemek ve vlastnictví třetí osoby. Zákon [číslo] Sb. zpětný převod nebo finanční úhradu podmínil – jen – změnou územně plánovací dokumentace či změnou rozhodnutí o umístění stavby, na jejichž základě byl pozemek bezúplatně převeden do vlastnictví obce. Doslovný výklad ustanovení § 5 odst. 1 a 2 zákona č. 95/1999 Sb. gramatickou metodou vedl soudy obou stupňů k závěru, podle něhož se z dikce právní normy jednoznačně podává, že povinnost převést pozemek zpět do vlastnictví státu, případně zaplatit státu finanční náhradu vzniká, jestliže oproti stavu panujícímu v době převodu obci nastaly změny územně plánovací dokumentace nebo rozhodnutí o umístění stavby, které pro futuro nepočítají s využitím pozemku v zastavitelné ploše k účelu, pro který byl na žádost obce převeden do jejího vlastnictví. Jestliže v projednávané věci účel využití – plocha městského a příměstského bydlení – nebyl změněn, zůstal stejný, jako v době uzavření smluv o bezúplatném převodu, a žádné územní rozhodnutí nevyloučilo využití rozparcelovaných pozemků podle ujednání článků IV smluv, tj. k zastavění stavbami pro bydlení, nemůže být žaloba úspěšná. Výkladem textu jazykovým rozborem interpretace právní normy obsažené v právním předpisu nekončí. Odpověď na otázku, zda je text zákona skutečně přesným vyjádřením právní normy, či zda je zapotřebí jej vykládat restriktivně, extenzivně nebo zda má být právní norma jinak zpřesněna, dává – zejména – výklad teleologický (srov. § 2 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů). Interpretaci zákonného ustanovení nelze ztotožňovat jen s odstraňováním jeho jazykových nejasností. Jednoznačné a nepochybné znění zákona může být na základě ústavně konformního, teleologického a systematického výkladu interpretováno jinak, než jak je v textu právního předpisu slovy vyjádřeno. V projednávané věci převedla žalobkyně na žalované město pozemky parc. [číslo]„ k zastavění stavbou pro bydlení.“ Záměrem zákonodárce bylo převést bezúplatně pozemky, které bude obec využívat pro své potřeby, popřípadě – v souladu se stanoveným účelem (k bydlení) – pro potřeby třetích osob. Tím, že žalované město pozemky rozparcelovalo a převedlo subjektům vlastnícím bezprostředně sousedící (již zastavěné) pozemky, fakticky vyloučilo možnost umístit na nich (další) stavby pro bydlení. Samotná skutečnost, že nebyla změněna územně plánovací dokumentace (rozhodnutí o umístění stavby), nemůže být relevantní.“ 9. Poté, co byla věc zrušena Nejvyšším soudem, účastníci setrvali na svém původním stanovisku, které bylo uvedeno v předchozích bodech tohoto rozsudku. Žalovaný pouze doplnil, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, č. j. [číslo jednací], není ve valné části přiléhavý, není tedy závazný ani právní názor v této věci. Měl za to, že předmětem tohoto řízení není spor o výklad právní normy, ale výklad obsahu smlouvy. Žalovaný zdůraznil, že není možné dovozovat obsah smlouvy z obsahu právní normy. Smlouva byla koncipována žalobcem, a ten se nyní dovolává svých vlastních chyb. Jelikož žalobce právní názor Nejvyššího soudu do obsahu smlouvy nevtělil, nemá nyní ani právo domáhat se po žalovaném splnění těchto povinností. Výklad Nejvyššího soudu považuje žalovaný za protiústavní a příliš extenzivní. Opětovně dále zdůraznil, že žalobce věděl, za jakým účelem jsou pozemky obci převáděny (tj. že uvedené pozemky budou složit jako zahrady k rodinným domům) a konečně opětovně vznesl námitku promlčení ve smyslu § 101 zák. č. 40/1964 Sb., kdy má za to, že námitka promlčení mohla být uplatněna poprvé 30. 6. 2012, kdy manželé [příjmení] dokončili výstavbu bazénu na původním pozemku.

10. Žalobce souhlasil s názorem Nejvyššího soudu a poukázal na judikaturu týkající se výkladu projevu vůle stran. Žalobce má za to, že došlo zcela jednoznačně na straně žalovaného k porušení smluvních podmínek a v důsledku toho i ke zmaření účelu bezúplatných převodů, a proto má žalovaný povinnost uhradit finanční náhradu ve výši ceny bezúplatně převedených pozemků. Namítal, že pohledávka není promlčená, neboť v zasílaných tabulkách žalobce vždy vyplnil, že pozemky byly využity pro účel označený jako„ B“ (vybudování stavby pro bydlení). Až 10. 4. 2018 se žalobce dozvěděl informace, na základě kterých začal šetřit faktické využití převedených pozemků a vstoupil s žalovaným do jednání. Žaloba tedy byla podána včas. Současně uvedl, že případná námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. <b>11. Soud vyšel z důkazů provedených v předchozím řízení před soudem prvního stupně a dále doplnil dokazování o další, dosud, neprovedené důkazy. Soud tak učinil v průběhu dokazování ve věci následující skutková zjištění:</b> 12. Zápisem o dohodě ze dne 18. 9. 2018 má soud za prokázané, že žalobce uzavřel s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových dohodu o jednání Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových v řízeních před soudy a jinými orgány namísto Státního pozemkového úřadu (č.l. 7 – 11).

13. Žádostí obce ze dne 28. 4. 2009 (podána starostou Ing. [jméno] [příjmení]), má soud za prokázané, že žalovaný požádal o bezúplatný převod zemědělského pozemku podle § 5 odst. 1 písm. a), b), c) a e) zákona č. 95/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně šlo o žádost žalovaného směřovanou Pozemkovému fondu České republiky o bezúplatný převod pozemku parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], druh pozemku: orná půda. V žádosti bylo uvedeno, že předmětný pozemek není určen vydaným územním plánem nebo regulačním plánem k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, je určen vydaným územním plánem nebo regulačním plánem k zastavění stavbou pro bydlení, nejde o pozemek v zastavěném území, ale o pozemek v zastavitelné ploše. Dále bylo v žádosti uvedeno, že předmětný pozemek není určen rozhodnutím o umístění stavby k zastavění a není určen vydaným územním plánem nebo regulačním plánem k realizaci zeleně v zastavěném území nebo zastavitelné ploše. Předmětný pozemek nebyl v době podání žádosti v nájmu žalovaného (č.l. 12).

14. Žádostí obce ze dne 5. 5. 2010 (podána starostou Ing. [jméno] [příjmení]) má soud za prokázané, že žalovaný požádal o bezúplatný převod zemědělského pozemku podle § 5 odst. 1 písm. a), b), c) a e) zákona č. 95/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů. Konkrétně šlo o žádost žalovaného směřovanou Pozemkovému fondu České republiky o bezúplatný převod pozemku parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], druh pozemku orná půda. V žádosti bylo uvedeno, že předmětný pozemek není určen vydaným územním plánem nebo regulačním plánem k zastavění veřejně prospěšnou stavbou, je určen vydaným územním plánem nebo regulačním plánem k zastavění stavbou pro bydlení, nejde o pozemek v zastavěném území, ale o pozemek v zastavitelné ploše. Dále bylo v žádosti uvedeno, že předmětný pozemek není určen rozhodnutím o umístění stavby k zastavění a není určen vydaným územním plánem nebo regulačním plánem k realizaci zeleně v zastavěném území nebo zastavitelné ploše. Předmětný pozemek nebyl v době podání žádosti v nájmu žalovaného (č.l. 13).

15. Smlouvou o bezúplatném převodu [číslo] ze dne 18. 3. 2010, respektive ze dne 31. 3. 2010, má soud za prokázané, že Pozemkový fond České republiky a žalovaný uzavřeli smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] zahrada a parc. [číslo] (nově vytvořeno z původní parcely parc. [číslo]) orná půda. Na základě předmětné smlouvy uvedené pozemky nabyl žalovaný. Předmětná smlouva byla uzavřena podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. V čl. IV bylo v odstavci 1 uvedeno, že:„ Pozemky se s ohledem na to, že jsou určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení nebo realizaci zeleně, převádějí na nabyvatele bezúplatně.“ A v odstavci 2 bylo uvedeno, že:„ V případě změny územně plánovací dokumentace či změny rozhodnutí o umístění stavby, na základě kterého došlo k bezúplatnému převodu pozemků do vlastnictví obce, pro kterou by nebyly pozemky nebo jejich části využity k zastavění stavbou veřejně prospěšnou nebo stavbou pro bydlení nebo k realizaci zeleně, je obec povinna zemědělské pozemky převést zpět na převádějícího za stejných podmínek, za jakých byl na nabyvatele převeden, a to ve lhůtě do 90 dnů od nabytí právní moci změny územního plánu nebo změny regulačního plánu nebo nabytí právní moci rozhodnutí o umístění stavby. Jestliže nebude možné pozemky převést zpět na převádějícího, protože budou ve vlastnictví třetí osoby, zavazuje se obec k tomu, že ve stejné lhůtě poskytne převádějícímu náhradu za tyto pozemky v penězích. Výše náhrady bude rovna ceně pozemků ke dni uzavření smlouvy, na jejímž základě byly pozemky nabyvateli převedeny a to podle cenového předpisu platného k témuž dni.“ Dále v čl. V smlouvy byly ve smlouvě specifikovány trvající užívací práva k předmětným pozemkům (č.l. 14 - 16).

16. Smlouvou o bezúplatném převodu [číslo] ze dne 9. 3. 2010, respektive ze dne 29. 12. 2010, má soud za prokázané, že Pozemkový fond České republiky a žalovaný uzavřeli smlouvu o bezúplatném převodu pozemků parc. [číslo] – orná půda. Na základě předmětné smlouvy uvedený pozemek nabyl žalovaný. Předmětná smlouva byla uzavřena podle § 5 odst. 1 písm. b) zákona č. 95/1999 Sb. Čl. IV odstavce 1 a 2 smlouvy jsou stejného znění, jak je citováno výše (č.l. 17 - 21).

17. Z geometrických plánů a kopií katastrálních map a informativních výpisů parcel vybraných v mapě stav ke dni 15. 11. 2018 a ke dni 19. 3. 2019 má sodu za prokázané, že plocha, která je předmětem tohoto řízení byla původně vedena pod parc. [číslo] následně byla rozdělena do dvou ploch parcelních čísel [číslo] a [číslo] a tyto byly následně dále děleny do ploch parcelních čísel [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Z informativních výpisů parcel vybraných v mapě se soudu podává, kdo jsou vlastníci předmětných a nově číslovaných parcel (č. l. 22 – 25 a č. l. 41 – 47 spisu).

18. Z předložených fotografií a jejich popisu (č. l. 26 – 30 spisu) se soudu podává, že na pozemcích předmětných parcelních čísel (parc. [číslo]) jsou zahrady vlastníků k nim přilehlých nemovitostí. Na některých z nich se nacházejí bazény či pergoly.

19. Ze znaleckého posudku [číslo] zpracovaného dne 22. 4. 2019 Ing. [jméno] [příjmení], znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, se soudu podává, že znalec oceňoval nemovitosti převedené na žalovaného výše specifikovanými smlouvami o bezúplatném převodu (tj. pozemky původních parc. [číslo]) a to dle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku ve znění zákonů č. 121/2000 Sb., [číslo] Sb., [číslo] Sb., a [číslo] 2007 Sb. a vyhlášky MF ČR č. 3/2008 Sb. ve znění vyhlášek č. 456/2008 Sb. a [číslo] 2009 Sb., podle stavu ke dni 29. 12. 2010 Cena pozemku původního parc. [číslo] byla oceněna na částku 154 710 Kč a cena pozemku původního parc. [číslo] byla oceněna na částku 71 820 Kč, celkem tedy na 226 530 Kč (č.l. 31 – 36).

20. Fakturou [číslo] 2019 ze dne 10. 5. 2019 a potvrzením o provedení platby ze dne 5. 6. 2019 má soud za prokázané, že znalec za výše uvedený znalecký posudek vystavil objednateli – žalobci fakturu na částku ve výši 2 800 Kč. Tato částka byla žalobcem uhrazena dne 5. 6. 2019 (č.l. 37 – 38).

21. Z výslechu znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne 30. 9. 2021, má soud za prokázané, že byl na místě samém a zjistil, že rozdělené pozemky jsou ve funkčním celku s jednotlivými rodinnými domy. Při stanovení ceny vycházel z vyhlášky č. 460/2009 Sb., v souladu s objednávkou Státního pozemkového úřadu. Cenu nemovitostí stanovil zpětně ke dni 29. 12. 2010. Nyní by cena pozemků byla jiná, neboť oceňovací vyhláška se mění každým rok. Při stanovení ceny se také vycházelo z označení pozemků v územním plánu. Stav pozemků posuzoval znalec ke dni provádění místního šetření, tak jak uvedené bylo v objednávce objednavatele a tak jak vyplývá ze zákona. Koeficient stanovený na č.l. 4 znaleckého posudku zohledňuje např. počet obyvatel, zastavěnost území a další kritéria uvedená ve vyhlášce. Znalec připustil, že stav pozemků mohl být jiný ke dni 29. 12. 2010, protože neví, jak tyto pozemky v roce 2010 vypadaly.

22. Výzvou k poskytnutí finanční náhrady ze dne 21. 5. 2019 má soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovaného k uhrazení částky ve výši 229 330 Kč před podáním žaloby (č.l. 39 - 40).

23. Ze sdělení [číslo] 2018 ze dne 27. 9. 2018 vystaveného Městským úřadem Jaroměř, Odborem výstavby, se soudu podává, že tento ve smyslu § 154 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, ve vztahu k pozemkům původním parc. [číslo] sdělil, že v současnosti je platný Územní plán [obec], který nabyl účinnosti 14. 7. 2017, kde jsou předmětné pozemky v ploše s rozdílným způsobem využití plochy městského a příměstského bydlení/individuální (BI) – plochy pro bydlení v rodinných domech. Přede dnem 14. 7. 2017 byl platný Územní plán sídelního útvaru [obec], který nabyl účinnosti 4. 12. 1998, včetně jeho následných změn. Pozemky původního číslování parc. [číslo] parc. [číslo] se nacházely v ploše s funkčním využitím všeobecné obytné území. Pokud jde o územní rozhodnutí vydaná ve vztahu k předmětným pozemkům, ve vztahu k pozemku parc. [číslo] bylo vydáno Společné rozhodnutí č. 107/2012 dne 24. 8. 2012, [číslo jednací] (ve znění opravného rozhodnutí č. 56/2012 ze dne 13. 9. 2012, [číslo jednací]), kterým byl změněn druh uvedeného pozemku z orné půdy na zahradu, byla umístěna stavba zahradního posezení včetně venkovního vedení technického zařízení pro napojení stavby na rozvod elektrické energie, vody a kanalizace (č.l. 66 – 67).

24. Z čestného prohlášení manželů [příjmení] a protokolu [číslo] 2013 (závěrečná kontrolní prohlídka stavby – užívání stavby) ze dne 10. 7. 2013, se soudu podává, že manželé [příjmení] čestně prohlásili, že stavby na jejich pozemku (tento není specifikován) byly dokončeny 30. 6. 2012. Manželé [příjmení] provedli stavbu zahradního posezení na svém pozemku parc. [číslo] dle poznatků v závěrečné kontrolní zprávě (č. l. 69 - 71).

25. Tabulkami – Kontrola využití bezúplatně převedených pozemků ze dne 6. 4. 2018 a ze dne 2. 5. 2017, a s tím související korespondencí mezi žalobcem a žalovaným (č. l. 87 – 94 spisu) má soud za prokázané, že žalovaný informoval žalobce o stavu bezúplatně převedených pozemků pod původními parcelními čísly [číslo] a [číslo] – stav ke dni 6. 4. 2017, ke dni 2. 5. 2017 a ke dni 6. 4. 2018. Žalovaný uvedl, že pozemek je dle aktuální územně plánovací dokumentace/rozhodnutí o umístění stavby určen k „ B“ – toto znamená určen ke stavbě pro bydlení. Dopisem ze dne 6. 4. 2018 žalovaný žalobce informoval o tom, že z pozemku parc. [číslo] (který byl prodán manželům [příjmení]) byl oddělen díl pod novým parc. [číslo] na kterém je stavba zahradního posezení včetně jeho napojení na přívod elektrické energie, vody a kanalizace. Dle názoru žalobce žalovaný jednal v rozporu se smlouvami o bezúplatném převodu pozemků (viz stanovisko na č. l. 90).

26. Kupními smlouvami uzavřenými mezi žalovaným a třetími osobami, konkrétně smlouvy ze dne 5. 1. 2012 uzavřené mezi žalovaným a manžely [příjmení] (k pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] kupní cena 59 250 Kč), smlouva ze dne 4. 1. 2012 uzavřená mezi žalovaným a manžely [příjmení] (ve vztahu k pozemku parc. [číslo] kupní cena 79 200 Kč), smlouva ze dne 9. 1. 2012 uzavřená mezi žalovaným a manžely [příjmení] (ve vztahu k pozemku parc. [číslo] kupní cena 45 300 Kč), smlouva ze dne 2. 1. 2012 uzavřená mezi žalovaným a manžely [příjmení] (ve vztahu k pozemku parc. [číslo] kupní cena 56 550 Kč), smlouva ze dne 11. 1. 2012 uzavřená mezi žalovaným a manžely [příjmení] (ve vztahu k pozemku parc. [číslo] kupní cena 72 300 Kč), smlouva ze dne 2. 1. 2012 uzavřená mezi žalovaným a manžely [příjmení] (ve vztahu k pozemku parc. [číslo] kupní cena ve výši 37 500 Kč), má soud za prokázané, že po dílčím rozparcelování pozemků původních parcelních čísel [číslo] a [číslo] vznikly pozemky nové, které byly uvedenými smlouvami převedeny úplatně do vlastnictví třetích osob. V čl. VI odst. 4 uvedených smluv byl inkorporován obdobný závazek, jako je tomu v čl. IV odst. 2 smluv o bezúplatném převodu pozemků (odstavce [číslo] rozsudku) (č.l. 107 – 134).

27. Územně plánovací dokumentací žalovaného - Územním plánem [obec] [číslo] který nabyl účinnosti 14. 7. 2017, konkrétně obsahem a stranami 17,19 a 40 (textová část), pasportem ÚPD obcí (seznam dokumentace vztažených k obci – [obec]), a třemi registračními listy územního plánu nebo jeho změny, má soud za prokázané, že sporné pozemky (za které je žalobou požadovaná náhrada) se nacházejí v ploše [anonymizována dvě slova]. Specifikovaná plocha je určena k využití jako plocha bydlení, konkrétně jako [příjmení] městského a příměstského bydlení/individuální a dosavadní změny aktuálního územního plánu se těchto pozemků věcně nedotýkají. [ulice] využití těchto ploch je„ plochy pro bydlení v rodinných domech s příměsí nerušících služeb a obslužných funkcí místního významu“ (č. l. 139 – 143).

28. Výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], má soud za prokázané, že byl [anonymizováno] [územní celek] [anonymizována dvě slova] [rok] – [rok]. Svědek uvedl, že někteří občané města Jaroměř měli pozemky v pronájmu, měli zájem je do budoucna využívat a odkoupit. Tito vlastníci měli již postaveny domy vedle pozemků státu a jeden z těchto vlastníků, Ing. [příjmení], se na svědka obrátil, neboť měl zájem pozemek vedle svého pozemku získat. Ing. [příjmení] se za ním tehdy dostavil do kanceláře a sdělil mu, že má rodinný dům a pronajímá si přímo sousedící pozemek. Měl zájem, aby se vlastníkem pozemku, který si pronajímal, nestal někdo jiný a on ho mohl i nadále užívat. Poté svědek [anonymizována dvě slova] oslovil pracovníka z odboru majetku města a celá záležitost se se Státním pozemkovým fondem realizovala. Svědek sám u jednání nebyl. Svědek si nepamatoval, kdo za Státní pozemkový fond jednal. Celá akce byla vyvolána, aby se pozemky získané od státu staly součástí pozemků sousedících vlastníků domů. Jiný důvod tam nebyl. Kdo koncipoval smlouvu o převodu majetku ze státu na město, svědek nevěděl, ale předpokládal, že to byl vzoru Státního pozemkového fondu. Pro svědka bylo podstatné, aby tam bylo číslo usnesení, kterým byl tento převod schválen městem. Smlouvu za město podepisoval zřejmě on, a to jako první. Nevěděl, kdo smlouvu podepisoval za Státní pozemkový fond. Cílem města nebylo na uvedené transakci nijak vydělat. Obec neměla jiný zájem, než vyjít vstříc majitelům sousedních domů. Sám svědek to vnímal tak, že jim jde o to, aby mohli užívat rozšířené plochy okolo svých domů a došlo k rozšíření zahrad, nebo postavení drobných staveb okolo domů. Domnívá se, že podmínky smlouvy byly ze strany města jednoznačně splněny a Státní pozemkový fond jednoznačně věděl, proč má město o tyto pozemky zájem. Nevěděl, kdy došlo k rozparcelování získaných pozemků, ani za kolik celkem byly prodány třetím osobám. Svědek důvody pro získání pozemku Státnímu pozemkovému fondu neříkal a ani o tom nejednal. Na kontrolu ohledně využití pozemku ze strany Státního pozemkového fondu si nepamatoval, ale podpisy na tabulkách jsou jeho. Nepamatoval si, že by ve smlouvě se Státním pozemkovým fondem byla nějaká podmínka pozemek zastavět, nebo zastavět ho do nějaké lhůty. Nevzpomínal si, za jakým účelem byl Státní pozemkový fond osloven, ale domníval se, že tyto žádosti vycházely z tehdy platného územního plánu, kdy se jednalo o pozemky k zastavení. Poté ale mohlo dojít ke změně územního plánu s tím, že pozemky mohly být využívány jako zeleň například na zahrady. Neptal se občanů, za jakým účelem tyto pozemky do budoucna chtějí, zda na nich chtějí postavit garáž, obytný dům, bazén, nebo zeleň. Bral to tak, že jim přenechává pozemek za účelem rozšíření jejich stávajících pozemků.

29. Výslechem svědka [příjmení] [příjmení], má soud za prokázané, že získal stavební povolení v roce 2000 na rodinný dům. V roce 2002 projevil zájem o sousedící pozemek, ale zjistil, že se jedná o pozemek, který spravuje Státní pozemkový fond. Ten mu sdělil, že pozemek se nedá koupit a jediná možnost, jak ho jako fyzická osoba získat je prostřednictvím restitučních nároků. To svědek zamítl. V roce 2003 mu sdělili, že nemůžou přímo pozemek prodat a doporučili mu, aby se obrátil na město. Svědek jednal za všechny vlastníky sousedících rodinných domů. V roce 2007 se Státním pozemkovým fondem sepsali nájemní smlouvu a pozemek začali užívat a jednotlivě ho oplotili. Poté pozemek získala obec a platili nájem městu [obec]. Celá akce byla vedena jejich snahou pozemek získat do svého vlastnictví, protože nechtěli být rušeni tehdy probíhající zemědělskou činností na pozemku Státního pozemkového fondu. Svědek nabyl pozemek v roce 2012 za cenu 79 200 Kč podle znaleckého posudku. Jeho úmysl byl oddálit zemědělskou činnost, která probíhala na vedlejším pozemku a zabránit do budoucna, aby tam byl vystaven rodinný dům, který by byl v těsné blízkosti jeho rodinného domu a vznikl by mu do budoucna diskonfort užívání. Jednal s pracovníky pozemkového úřadu ohledně odkupu pozemku, kdy mu bylo nejprve prozrazeno ze strany Státního pozemkového fondu, aby si vyjednal restituční nároky a pak mu řekli, aby se obrátil na město, že není jiná možnost, jak získat pozemky. Město Jaroměř i pozemkový fond vědělo, za jakým účelem chtějí pozemky získat. V současné chvíli svůj pozemek využívá jako zahradu, stojí tam kolna a bazén a zahradní posezení. Podstatně stejně užívají pozemky i jeho sousedé. Věděl, že existuje smlouva mezi městem a Státním pozemkovým fondem, ale o smlouvu se nezajímal, pro mě bylo podstatné, že obec pozemky získá a zda mu je prodá. Ohledně znění článku 6 jejich převodní smlouvy měli s žalovaným diskuzi, a proto do článku 6 vložili část,„ pokud nebude písemně dohodnuto jinak“. Báli se, aby za pozemky zaplatili dvakrát. Do budoucna nelze vyloučit, že na části pozemku někdo nepostaví nějaký menší rodinný dům a bude naplněna podmínka bydlení ve smlouvě. Svědek sám to zvažoval.

30. Zprávou Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod ze dne 6. 10. 2021, má soud za prokázané, že pozemky parc. [číslo] vznikly rozdělením v roce 2010. Pozemky parc. [číslo] vznikly rozdělením v roce 2012. Pozemek parc. [číslo] vznikl rozdělením v roce 2012 a pozemek parc. [číslo] vznikl rozdělením v roce 2013.

31. Znaleckým posudkem [číslo] vyhotovený dne 10. 10. 2011 Ing. [jméno] [příjmení], o ceně nemovitosti – parc. [číslo] má soud za prokázané, že celková cena za tyto pozemky činila 648 600 Kč (č.l. 255 – 261).

32. Současným leteckým pohledem na pozemky má soud za prokázané, že pozemky nejsou zastavěné, pouze jsou na nich drobné zahradní stavby, popř. jenom zahradní plochy (č.l. 262).

33. Výzvou k vyplnění tabulky – kontrola využití bezúplatného převedených pozemků z 2. 5. 2017, 20. 3. 2018, 21. 3. 2019 a 25. 3. 2020 a 19. 2. 2021 má soud za prokázané, že žalobce vyzýval žalovaného ke sdělení, k jakému účelu jsou bezúplatně převedené pozemky využívány (č.l. 263 – 265).

34. Dopisem manželů [příjmení] ze dne 17. 2. 2003, adresovanému Pozemkovému fondu ČR, má soud za prokázané, že manželé [příjmení] žádali o odkoupení části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Manželé [příjmení] uvedli, že jsou vlastníkem sousedního pozemku. V případě dalšího plánovaného rozparcelování by mohlo dojít k rozparcelování způsobem, který by znemožnil odkup požadovaného dílu. Uváděli, že by pak neměli žádné soukromí a případné domy by byly příliš u sebe. Měli zájem koupit pozemek odpovídající šíři jeho pozemku. Obdobně jsou na tom i další sousedé (č.l. 272).

35. Dopisem adresovaným manželům [příjmení] ze strany Pozemkového fondu ČR, v reakci na jejich žádost dle bodu 34 rozsudku, má soud za prokázané, že tento manžele informoval, že získat část pozemku můžou pouze prostřednictvím restitučních nároků nebo prostřednictvím obce a zákona č. 95/1999 Sb., pokud se pozemky nacházejí mimo zastavěné území obce a i mimo zastavitelné území obce. Nemohou mu sdělit, kdy pozemek, o který jeví zájem bude zařazen do některé z nabídek (č.l. 274).

36. Dopisem ze dne 14. 12. 2011, adresovaným žalovanému ze strany manželů [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno], má soud za prokázané, že si vyžádali, aby v prodejní smlouvě o odkupu pozemků byl včleněn dodatek v čl. IV s dodatkem„ pokud se obě strany nedohodnou jinak“ (č.l. 273).

37. Společným rozhodnutím [číslo] 2012 s přílohami ze dne 24. 8. 2012, má soud za prokázané, že v tomto správním řízení (jehož předmětem bylo územní rozhodnutí a stavební povolení), kde žadateli byli manželé [příjmení], nebyl dalším účastníkem řízení žalobce (č.l. 279 – 298).

38. Provedené důkazy jsou ve vzájemném souladu a vyznačují se vysokým stupněm věrohodnosti, v řízení nebyly nijak relevantně zpochybněny. Soud v této situaci hodnotí důkazy jako dostatečné a pokládá skutkový stav za jednoznačně zjištěný. <b>39. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu:</b> 40. V roce 2003 oslovili manželé [příjmení] [jméno] pozemkový fond České republiky ohledně jejich zájmu s odkupem části pozemku parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec]. Ve svém dopise sdělili, že se obávají případného rozparcelování tohoto pozemku, tak že by mohly v okolí jejich a sousedních pozemků postavit novou zástavbu a mezi jednotlivými domy by byly malé rozestupy. Státní pozemkový fond České republiky jim v reakci na tento dopis sdělil, že uvedené pozemky lze získat pouze prostřednictvím restitučních nároků nebo prostřednictvím obce a zákona č. 95/1999 Sb., pokud se pozemky nacházejí mimo zastavěné území obce a i mimo zastavitelné území obce. Žalovaný požádal ve smyslu § 5 odst. 1 písm. a), b), c) a e) zákona č. 95/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dne 28. 4. 2009 Pozemkový fond České republiky o bezúplatný převod pozemku parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], druh pozemku orná půda. Obdobně žalovaný dne 5. 5. 2010 požádal Pozemkový fond České republiky o bezúplatný převod pozemku parc. [číslo] v katastrálním území a obci [obec], druh pozemku orná půda. Žádosti za žalovaného podepisoval tehdejší starosta města Ing. [příjmení]. Sám starosta získání pozemků inicioval, protože chtěl vyjít vstříc svým občanům, kteří si chtěli u svých domů získat zahrady. To považoval za důvod pro celou transakci. Tento důvod Státnímu pozemkovému fondu České republiky sám nesděloval, ani o něm nejednal. Na základě žádosti žalovaného byly následně uzavřeny dvě smlouvy o bezúplatném převodu. První z nich, smlouva [číslo] ze dne 18. 3. 2010, respektive ze dne 31. 3. 2010, upravovala bezúplatný převod pozemků parc. [číslo] zahrada a parc. [číslo] (nově vytvořeno z původní parcely parc. [číslo]) z Pozemkového fondu České republiky na žalovaného. Obdobně smlouva o bezúplatném převodu [číslo] ze dne 9. 3. 2010, respektive ze dne 29. 12. 2010, upravovala bezúplatný převod pozemku parc. [číslo] z Pozemkového fondu České republiky na žalovaného. Obě smlouvy obsahovaly obdobné ujednání, konkrétně v čl. IV bylo v odstavci 1 uvedeno, že:„ Pozemky se s ohledem na to, že jsou určeny k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení nebo realizaci zeleně, převádějí na nabyvatele bezúplatně.“ A v odstavci 2 bylo uvedeno, že:„ V případě změny územně plánovací dokumentace či změny rozhodnutí o umístění stavby, na základě kterého došlo k bezúplatnému převodu pozemků do vlastnictví obce, pro kterou by nebyly pozemky nebo jejich části využity k zastavění stavbou veřejně prospěšnou nebo stavbou pro bydlení nebo k realizaci zeleně, je obec povinna zemědělské pozemky převést zpět na převádějícího za stejných podmínek, za jakých byl na nabyvatele převeden, a to ve lhůtě do 90 dnů od nabytí právní moci změny územního plánu nebo změny regulačního plánu nebo nabytí právní moci rozhodnutí o umístění stavby. Jestliže nebude možné pozemky převést zpět na převádějícího, protože budou ve vlastnictví třetí osoby, zavazuje se obec k tomu, že ve stejné lhůtě poskytne převádějícímu náhradu za tyto pozemky v penězích. Výše náhrady bude rovna ceně pozemků ke dni uzavření smlouvy, na jejímž základě byly pozemky nabyvateli převedeny a to podle cenového předpisu platného k témuž dni.“ Dále byly ve smlouvě specifikovány trvající užívací práva k předmětným pozemkům (čl. V smlouvy). Předmětné pozemky původních parcelních čísel [číslo] a [číslo] byly následně dále děleny do ploch parcelních čísel [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]. Takto rozdělené pozemky byly následně žalovaným rozprodány na třetí osoby. Konkrétně byly uzavřeny: smlouva ze dne 5. 1. 2012 uzavřená mezi žalovaným a manžely [příjmení] (k pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] kupní cena 59 250 Kč), smlouva ze dne 4. 1. 2012 uzavřená mezi žalovaným a manžely [příjmení] (ve vztahu k pozemku parc. [číslo] kupní cena 79 200 Kč), smlouva ze dne 9. 1. 2012 uzavřená mezi žalovaným a manžely [příjmení] (ve vztahu k pozemku parc. [číslo] kupní cena 45 300 Kč), smlouva ze dne 2. 1. 2012 uzavřená mezi žalovaným a manžely [příjmení] (ve vztahu k pozemku parc. [číslo] kupní cena 56 550 Kč), smlouva ze dne 11. 1. 2012 uzavřená mezi žalovaným a manžely [příjmení] (ve vztahu k pozemku parc. [číslo] kupní cena 72 300 Kč), smlouva ze dne 2. 1. 2012 uzavřená mezi žalovaným a manžely [příjmení] (ve vztahu k pozemku parc. [číslo] kupní cena ve výši 37 500 Kč). V čl. VI odst. 4 uvedených smluv byl inkorporován obdobný závazek, jako je tomu v čl. IV odst. 2 smluv o bezúplatném převodu pozemků. Aktuální vlastníci pozemků tyto využívají jako zahrady, na některých z nich jsou umístěny bazény či zahradní posezení, pergoly. Svědek [příjmení] zvažoval na své části zahrady vybudování malého domu. Ve vztahu k pozemkům původních parc. [číslo] je v současnosti platný Územní plán [obec], který nabyl účinnosti 14. 7. 2017. Předmětné pozemky se nacházejí v ploše [anonymizována dvě slova] – pokud jde o hlavní výkres, jakožto součást aktuálního Územního plánu žalovaného. Specifikovaná plocha je určena k využití jako plocha bydlení, konkrétně jako [příjmení] městského a příměstského bydlení/individuální a dosavadní změny aktuálního územního plánu se těchto pozemků věcně nedotýkají. [ulice] využití těchto ploch je„ plochy pro bydlení v rodinných domech s příměsí nerušících služeb a obslužných funkcí místního významu“. Přede dnem 14. 7. 2017 byl platný Územní plán sídelního útvaru [obec], který nabyl účinnosti 4. 12. 1998, včetně jeho následných změn. Pozemky původního číslování parc. [číslo] parc. [číslo] se nacházely v ploše s funkčním využitím„ všeobecné obytné území“. Pokud jde o územní rozhodnutí vydaná ve vztahu k předmětným pozemkům, ve vztahu k pozemku parc. [číslo] bylo vydáno Společné rozhodnutí č. 107/2012 dne 24. 8. 2012, [číslo jednací] (ve znění opravného rozhodnutí č. 56/2012 ze dne 13. 9. 2012, [číslo jednací]), kterým byl změněn druh uvedeného pozemku z orné půdy na zahradu, umístěna stavba zahradního posezení včetně venkovního vedení technického zařízení pro napojení stavby na rozvod elektrické energie, vody a kanalizace. Znaleckým posudkem [číslo] zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení], znalcem z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, ze dne 22. 4. 2019 byly oceněny pozemky původních parc. [číslo]) a to dle zákona č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku ve znění zákonů č. 121/2000 Sb., [číslo] Sb., [číslo] Sb., a [číslo] 2007 Sb. a vyhlášky MF ČR č. 3/2008 Sb. ve znění vyhlášek č. 456/2008 Sb. a [číslo] 2009 Sb., podle stavu ke dni 29. 12. 2010 Cena pozemku původního parc. [číslo] byla oceněna na částku 154 710 Kč a cena pozemku původního parc. [číslo] byla oceněna na částku 71 820 Kč.

41. Podle § 243g odst. 1 o. s. ř., jestliže dovolací soud zruší rozhodnutí odvolacího soudu (rozhodnutí soudu prvního stupně), jedná dále o věci soud, jemuž byla věc vrácena nebo postoupena k dalšímu řízení; ustanovení § 226 o. s. ř. zde platí obdobně. O náhradě nákladů řízení včetně nákladů dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci.

42. Podle § 226 odst. 1 o. s. ř. bylo-li rozhodnutí zrušeno a byla-li věc vrácena k dalšímu řízení, je soud prvního stupně vázán právním názorem odvolacího soudu.

43. Podle § 5 odst. 1 zákona č. 95/1999 Sb., o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby a o změně zákona č. 569/1991 Sb., o Pozemkovém fondu České republiky, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 357/1992 Sb., o dani dědické, dani darovací a dani z převodu nemovitostí, ve znění pozdějších předpisů, ve znění platném a účinném do 31. 3. 2012, tj. ve znění rozhodném v době uzavření předmětných smluv o bezúplatném převodu (dále jen„ zákon o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby“), nebrání-li převodu práva třetích osob, převede Pozemkový fond na základě písemné žádosti obce do jejího vlastnictví zemědělské pozemky v jejím katastrálním území a) v zastavěném území, b) v zastavitelné ploše, c) určené rozhodnutím o umístění stavby k zastavění, d) zastavěné budovami nebo stavbami, které jsou nemovitostmi, ve vlastnictví obce, e) určené vydaným územním plánem nebo vydaným regulačním plánem k realizaci zeleně, s výjimkou pozemků v nezastavěném území. Pozemky podle písmen a), b) a c) určené k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení a pozemky podle písmen d) a e) převede Pozemkový fond do vlastnictví obce bezúplatně. Podle § 5 odst. 2 zákona o podmínkách převodu zemědělských a lesních pozemků z vlastnictví státu na jiné osoby, v případě změny územně plánovací dokumentace či změny rozhodnutí o umístění stavby, na základě kterého došlo k bezúplatnému převodu pozemku do vlastnictví obce, kterým by zamýšlená stavba nebyla stavbou veřejně prospěšnou nebo stavbou pro bydlení, je obec povinna zemědělský pozemek převést zpět na Pozemkový fond za stejných podmínek, za jakých byl na obec převeden, a to ve lhůtě do 90 dnů od nabytí právní moci změny územního plánu nebo změny regulačního plánu nebo nabytí právní moci rozhodnutí o umístění stavby. Jestliže nebude možné pozemek převést zpět na Pozemkový fond, protože bude ve vlastnictví třetí osoby, je obec povinna ve stejné lhůtě poskytnout Pozemkovému fondu finanční náhradu ve výši ceny pozemku zjištěné podle cenového předpisu2 platného ke dni uzavření smlouvy, podle které byl pozemek obci převeden. Totéž platí v případech, kdy došlo k bezúplatnému převodu pozemku do vlastnictví obce podle odstavce 1 písm. e) a pozemek nebyl k realizaci zeleně využit.

44. Podle § 3036 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), podle dosavadních právních předpisů se až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

45. Podle § 3028 odst. 3 o. z. není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti.

46. Podle § 3030 o. z. i na práva a povinnosti, která se posuzují podle dosavadních právních předpisů, se použijí ustanovení části první hlavy I.

47. Podle § 101 zák. č. 60/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“), pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé.

48. Podle § 36 odst. 1, věty první, ObčZ lze vznik, změnu nebo zánik práva či povinnosti vázat na splnění podmínky.

49. Podle § 36 odst. 2 ObčZ je podmínka odkládací, jestliže na jejím splnění závisí, zda právní následky úkonu nastanou. Podmínka je rozvazovací, jestliže na jejím splnění závisí, zda následky již nastalé pominou.

50. Podle § 580 ObčZ neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

51. Podle § 3 ObčZ, výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

52. Podle § 588 ObčZ soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

53. Podle § 51 ObčZ mohou účastníci uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena; smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona.

54. Podle § 628 odst. 1 a 2 ObčZ, darovací smlouvou dárce něco bezplatně přenechává nebo slibuje obdarovanému, a ten dar nebo slib přijímá. Darovací smlouva musí být písemná, je-li předmětem daru nemovitost, a u movité věci, nedojde-li k odevzdání a převzetí věci při darování.

55. Podle § 6 odst. 1 a 2 o. z., každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. Nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého nebo protiprávního činu. Nikdo nesmí těžit ani z protiprávního stavu, který vyvolal nebo nad kterým má kontrolu. <b>56. Soud aplikoval na zjištěný skutkový stav shora citovaná zákona ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba žalobce je důvodná.</b> 57. S ohledem na to, že smlouvy o bezúplatném převodu mezi účastníky byly uzavřeny 31. 3. 2010, resp. 29 12. 2010, posuzoval soud věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), když § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), uvádí, že není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. Plynutí lhůt soud posuzoval také plynutí lhůt ve smyslu § 3036 o. z. podle zákona č. 40/1964 Sb.

58. Žalovaný se bránil v rámci tohoto řízen 4 námitkami. Nejprve uváděl, že rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, č. j. [číslo jednací] je příliš extenzivní, protiústavní a domníval se, že na projednávanou věc ho nelze aplikovat. Za druhé žalovaný namítal, že žalovaná částka nebyla zjištěna znalcem řádně. Za třetí namítal promlčení závazku a za čtvrté uváděl, že žalobci byla po celou dobu známa skutečnost, že pozemky nemají být třetím osobám rozprodány k účelu nové výstavby bydlení, ale k rozšíření jejich stávajících pozemků.

59. Soud nejprve ve smyslu § 243g a § 226 odst. 1 o. s. ř. podotýká, že je vázán vysloveným právním názorem Nejvyššího soudu, který ve svém rozsudku ze dne 28. 4. 2021, č. j. [číslo jednací] uvedl, a to, že bylo záměrem zákonodárce podle zákona č. 95/1999 Sb. bylo převést bezúplatně pozemky, které bude obec využívat buď pro své potřeby, popřípadě – v souladu se stanoveným účelem (k bydlení) – pro potřeby třetích osob. Výklad dovolacího soudu je závazný v této konkrétní věci, neboť se jí přímo týká.

60. Soud nemá za to, že by dovolací soud vykládal ustanovení zákona příliš extenzivně nebo protiústavně, tak jak uvádí žalovaný. Nejvyšší soud pouze vysvětlil podstatu ustanovení § 5 zák. č. 95/1999 Sb. ve světle nejen ve světle jazykového výkladu, ale také z pohledu teleologického. Pokud žalovaný uvádí, že je názor dovolacího soudu protiústavní, tak ani konkrétně neuvádí, jaké zákonná ustanovení jsou tímto názorem porušována.

61. S ohledem na prokázané skutkové okolnosti případu, má soud za to, že Pozemkový fond České republiky uzavřel s žalovaným 31. 3. 2010, resp. 29. 12. 2010 dvě smlouvy o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] vzniklých na základě geometrického plánu č. 2067 2010 ze dne 9. 2. 2010 z parcely parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Oba tyto pozemky byly na žalovaného převedeny za účelem zastavení stavbou pro bydlení, a to podle jeho žádosti ze dne 28. 4. 2009 a ze dne 5. 5. 2010. Obě smlouvy byly uzavřeny v souladu se zákonem a § 5 zák. č. 95/1999 Sb.

62. Uvedené smlouvy nejsou jako smluvní typ v občanském zákoníku uvedeny, tak je třeba je posoudit podle § 51 ObčZ jako smlouvy nepojmenované. Podle tohoto ustanovení účastníci mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště upravena, smlouva však nesmí odporovat obsahu nebo účelu tohoto zákona. Právní režim těchto neupravených (nepojmenovaných) smluv se řídí – vedle rozhodujícího vlastního smluvního ujednání (lex contractus) – těmi ustanoveními (normami) občanského zákoníku, která upravují občanskoprávní vztahy, jež jsou jim obsahem a účelem nejbližší neboli které jsou těmto neupraveným, leč existujícím smlouvám a občanskoprávním vztahům z nich vzniklých, podobné, resp. nejbližší (tzv. analogie zákona podle § 491 odst. 2 ObčZ a § 853 ObčZ). Soud má za to, že v daném případě se smlouva mezi účastníky nejblíže podobá darovací smlouvě (§ 628 – 630 ObčZ), když pro darovací smlouvu je typické, že dárce bezplatně poskytuje nebo se zavazuje poskytnout obdarovanému určitý majetkový prospěch, aniž by k tomu měl právní povinnost, a obdarovaný tento dar nebo slib přijímá. Darovací smlouva je dvoustranný právní úkon, k jehož pojmovým znakům náleží předmět daru, bezplatnost a dobrovolnost. Jinak řečeno, dárce přenechává obdarovanému dar bezplatně, tzn. bez jakékoli protislužby, a obdarovaný obvykle také není vázán, jak má s poskytnutým darem naložit. V posuzovaném případě byl však způsob, jakým má být s pozemky naloženo určeno, když poskytnuté pozemky byly účelově vázány právě na to, aby byly nemovitosti byly zastavěny veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou pro bydlení nebo k realizaci zeleně (čl. IV bod 1 smluv). S ohledem na tuto podmínku, má soud za to, že účastníci uzavřeli smlouvu, která není v občanském zákoníku výslovně upravena (viz. obdobně rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19. 11. 2008, sp. zn. [spisová značka]).

63. V rámci těchto smluv byla sjednána tzv. rozvazovací podmínka ve smyslu § 36 ObčZ, že pokud nebude výše uvedený účel naplněn (čl. IV bod 2 smluv), tak vzniklé účinky či právní následky dohody pominou.

64. V projednávané věci bylo prokázáno (a žalovaný uvedenou skutečnost ani nesporoval), že pozemky, které byly bezúplatně převedeny na žalovaného podle zák. č. 95/1999 Sb., byly následně rozparcelovány a prodány třetím osobám. Takto rozparcelované pozemky nebyly nikdy zastavěny stavbou pro bydlení (a nebyly využity ani pro realizaci zeleně nebo veřejně prospěšné stavby), ačkoli v žádosti o bezúplatný převod pozemků [číslo] bylo vysloveně uvedeno, že pozemky žádají právě za účelem stavby pro bydlení, neboť je pozemek v zastavitelném území (č.l. 12 a 13 spisu). Na rozparcelovaných pozemcích stojí pouze drobné stavby vedlejší k původně postaveným rodinným domům (např. pergola, zahradní posezení, kolny) nebo jsou využívány pouze jako zahrady. Rozparcelované parcely nebyly nikdy převedeny na třetí osoby za účelem zastavění těchto pozemků, ale za účelem rozšíření zahrad ke stávajícím domům a zlepšení životního komfortu a bydlení těmto třetím osobám. Tím, že žalovaný pozemky rozparceloval a převedl subjektům vlastnícím bezprostředně sousedící (již zastavěné) pozemky, fakticky vyloučil možnost umístění dalších staveb pro bydlení. Ze zákona, a stejně tak z uzavřených smluv, které znění zákona (§ 5) prakticky doslovně přibírají, vyplývá, že účelem převodu pozemků, bylo aktivně zastavět předmětné pozemky stavbou pro bydlení. Jelikož nebyly splněny podmínky stanovené ve smlouvách pod bodem 1) čl. IV, tak se aktivovala smluvní rozvazovací podmínka stanovená v bodu 2) článku IV. Zde sjednaná podmínka uváděla, že je nutno převést pozemek zpět na převádějícího. Pokud však uvedené nebude možné, protože budou ve vlastnictví třetí osoby, zavazuje se obec k tomu, že ve lhůtě 90 dní poskytne převádějícímu náhradu za tyto pozemky v penězích. Výše náhrady bude rovna ceně pozemků ke dni uzavření smlouvy, na jejímž základě, na jejímž základě byly pozemky nabyvateli převedeny, a to podle cenového předpisu platného k témuž dni.

65. Jelikož má soud z nesporných tvrzení účastníků za prokázané, že žalovaný nenaplnil podmínky v čl. IV bodu 1) když pozemky na něho bezúplatně převedené neužil ke smlouvou stanovenému (a současně zákonem předvídanému) účelu, tak mohla být naplněna rozvazovací podmínka ve smyslu § 36 odst. 2 ObčZ a důsledky plynoucí ze smlouvy; soud má z výše uvedeného, že nárok žalobce je, co do základu je důvodný, a současně mohl požadovat náhradu v penězích, když byly pozemky již rozparcelovány a jsou ve vlastnictví třetích osob.

66. Druhá námitka žalovaného se týkala vyčíslení nároku žalobce. Ani tuto námitku neshledal za důvodnou. Oba účastníci smluv se domluvili na tom, jak bude případná náhrada za pozemky vyčíslena, když si sjednaly, že„ výše náhrady bude rovna ceně pozemků ke dni uzavření smlouvy, na jejímž základě byly pozemky nabyvateli převedeny a to podle cenového předpisu platného k témuž dni.“ (čl. IV, bod 2 smluv). Žalobce vyčíslil náhradu za převedené pozemky v souladu se znaleckým posudkem Ing. [příjmení]. Znalec, v souladu s článkem IV, bod 2 smlouvy, stanovil cenu za pozemky ve výši podle cenového předpisu - tj. vyhlášky č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku ve znění zákonů č. 121/2000 Sb., [číslo] Sb., [číslo] Sb., a [číslo] 2007 Sb. a vyhlášky MF ČR č. 3/2008 Sb. ve znění vyhlášek č. 456/2008 Sb. a [číslo] 2009 Sb., podle stavu ke dni 29. 12. 2010, tj. platného ke dni uzavření smlouvy, podle které byl pozemek bezúplatně převeden na obec. Znalec přitom vycházel ze stavu pozemku ke dni vypracování znaleckého posudku.

67. Podle § 9 odst. 5 vyhlášky č. 151/1997 Sb., oceňování majetku a o změně některých zákonů, se stanoví, že pro účely oceňování se pozemek posuzuje podle stavu uvedeného v katastru nemovitostí. Při nesouladu mezi stavem uvedeným v katastru nemovitostí a skutečným stavem se vychází při oceňování ze skutečného stavu. Při nesouladu mezi stavem uvedeným v katastru nemovitostí a skutečným stavem se vychází při oceňování ze skutečného stavu. Při bezúplatném převodu byly pozemky označeny druhem: orná půda. Fakticky byly ale pozemky využívány dlouhodobě jako zahrady, což uvedl i svědek [příjmení] [příjmení] (když již měli část pozemku pronajatý od Státního pozemkového fondu České republiky, resp. poté od města Jaroměř oplocený a užívali ho jako zahradu). Ostatně toto potvrdil i sám žalovaný (srov. bod 2 tohoto rozsudku, když uvedl, že se na užívání těchto ploch od 31. 3. 2021 do současnosti nezměnilo) a i svědek [příjmení] [příjmení] uvedené potvrdil ve svém výslechu. Pokud tedy znalec ve svém znaleckém posudku uvedl, že evidence v katastru nemovitostí neodpovídá zjištěnému stavu, když jsou pozemky využívány jako zahrady u rodinných domů a oceňoval pozemky jako zahrady, tak postupoval v souladu s vyhláškou č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku), ale také v souladu s faktickým stavem věci, které byly v roce 2010 v době převodu, ale i v roce 2019 v době oceňování. Ostatně strany si ve smlouvě stanovily pouze že„ cena bude rovna ceně pozemků ke dni uzavření smlouvy a to podle cenového předpisu k témuž dni“. Strany si nesjednaly, že by byly posuzovány druhy pozemků jinak (tj. jinak než je uvedeno v oceňovací vyhlášce), a proto má soud za to, že pokud vycházel znalec z faktického stavu pozemku ke dni oceňování podle vyhlášky č. 151/1997 Sb., o oceňování majetku, tak takto postupoval správně. Cenu pozemků přitom stanovil správně znalec zpětně ke dni bezúplatných převodů (tj. podle oceňovacích vyhlášek platných v roce 2010) na celkovou výši 226 530 Kč.

68. Pokud tedy žalobce žádal úhradu částky 229 330 Kč (226 530 Kč + 2 800 Kč jako náklady za vypracovaný znalecký posudek), tak soud uzavřel, že tato částka je řádně vyčíslená.

69. Třetí námitkou žalovaného bylo, že žalobce, resp. Státní pozemkový fond České republiky, měl od počátku povědomí, že pozemky nebudou do budoucna převáděny třetím osobám za účelem k bydlení, ale jako pro rozšíření jejich zahrad. Soud neshledal ani tuto námitku za důvodnou.

70. Soud připouští, že celý převod byl v roce 2003 iniciován z popudu třetích osob – manželů [příjmení], kteří jednali jménem dalších majitelů sousedících nemovitostí. Svědek [příjmení] sice uvedl, že se písemně dotazoval na možnost nabytí (části) pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Ve svém písemném dotazu uváděl, že má obavy, aby nedošlo k rozparcelování sousední parcely tak, že by došlo k výstavbě dalších domů, které by byly blízko jeho a sousedících domů. Soud však za to, že z uvedeného nelze vyvozovat vědomost Státního pozemkového fondu České republiky o tom, pro jaké účely žalovaný pozemky nakonec požadoval. Předně, je třeba uvést, že od dopisu svědka [příjmení] v roce 2003 do doby bezúplatného převodu uplynulo 7 let. Ani z reakce Státního pozemkového fondu České republiky nelze vyvodit, že by měl povědomí o jiném využití pozemků, když v reakci na žádost [anonymizováno] uvedl, že lze získat část pozemku prostřednictvím obce a zákona č. 95/1999 Sb.,„ pokud se pozemky nacházejí mimo zastavěné území obce a i mimo zastavitelné území obce“. Předmětné pozemky však byly územním plánem obce určeny k výstavbě, tudíž Státní pozemkový fond České republiky manželům [příjmení] neposkytoval radu, jak pozemky získat jako zahrady. Nadto sám svědek [příjmení] [příjmení] dále vypověděl, že sám zvažoval, že na své části nově získané zahrady vybudují menší rodinný dům.

71. Navíc je přitom totiž potřeba odlišit osoby – a to třetí osoby, které oslovily Státní pozemkový fond České republiky, potažmo město Jaroměř (a jejich vnitřní vědomost proč uvedené pozemky chtějí a za jakým účelem) a přímo osobu žalovaného (město Jaroměř), která ve skutečnosti se Státním pozemkovým fondem České republiky, právně jednala a uzavírala smlouvy. Ačkoli mohlo panovat povědomí o účelu uzavírání smluv mezi žalovaným a třetími osobami, tak žalovaný přímo ve vztahu k žalobci (a Státnímu pozemkovému fondu České republiky) uvedl v žádosti obce o bezúplatný převod pozemků, že pozemky jsou„ určeny vydaným územním plánem nebo regulačním plánem k zastavení stavbou pro bydlení a pozemek je v zastavitelné ploše“. Z uvedeného vyplývá, že v žádosti z 28. 4. 2009, resp. 5. 5. 2009, žalovaný [příjmení] pozemkovému fondu České republiky sdělil, že o pozemky žádá z důvodu budoucího zastavění stavbou pro bydlení (ostatně jinak využít pozemek nebylo možné, neboť pozemek nebyl určen ani pro zastavění veřejně prospěšnou stavbou, ani pro realizaci zeleně a jiný důvod zákon nepřipouštěl) a uvedl, že tyto údaje jsou pravdivé a úplné. Žalovaný tedy označil jako důvod převodu zastavění stavbou pro bydlení. Ostatně, ani tehdejší starosta města Ing. [příjmení] ve své svědecké výpovědi uvedl, že by Státnímu pozemkovému fondu České republiky nesděloval, že tyto pozemky nechtějí využívat k výstavbě, ale jako zahrady, ani s nimi důvodu převodu pozemků nejednal. Jelikož uvedené svědek [příjmení] [příjmení] [jméno] pozemkovému fondu České republiky přímo neuváděl a z konverzace mezi svědkem [příjmení] [příjmení] a Státním pozemkovým úřadem České republiky taková vědomost nevyplynula. Navíc byla částečně svědkem i zpochybněna, když uváděl, že zvažoval na získaném pozemku výstavu menšího rodinného domu. Navíc, i kdyby bylo Státnímu pozemkovému fondu České republiky známo, proč chtějí pozemky třetí osoby, takto nesvědčí nic o tom, že stejný důvod pro převod pozemků měl i přímo žalovaný, zvlášť když od prvotního kontaktu třetích osob se Státním pozemkovým fondem České republiky do uzavření smluv uzavřeno sedm let. Jelikož žalovaný, i přes poučení soudu žalovaného, neprokázal, že žalobce věděl, proč jsou pozemky bezúplatně převáděny, tak shledal tuto námitku žalovaného jako nedůvodnou.

72. Poslední námitkou žalovaného byla vznesená námitka promlčení. Promlčení soud posuzoval s ohledem na znění § 3036 o. z. podle zák. č. 40/1964 Sb., Občanského zákoníku, konkrétně podle § 101 ObčZ. Toto ustanovení upravuje obecnou délku promlčecí doby, která se uplatní všude tam, kde zákon nepočítá se zvláštní promlčecí dobou. Protože zákon č. 95/1999 Sb. nestanoví žádnou speciální promlčecí dobu, a na tuto nepojmenovanou smlouvu nelze aplikovat ani žádnou jinou speciální promlčecí lhůtu podle občanského zákoníku, tak soud postupoval podle obecné, tříleté promlčecí lhůtě stanovené v § 101 ObčZ (obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 11. 2009, sp. zn. [spisová značka]).

73. Tříletá promlčecí doba je přitom stanovena jako lhůta objektivní a počíná běžet ode dne, kdy mohlo být příslušné právo vykonáno poprvé. Za takový den se považuje den, kdy právo mohlo být poprvé uplatněno u soudu. Není rozhodující, zda oprávněný skutečně mohl své právo vykonat, či mu v tom bránila určitá překážka subjektivní povahy (dlouhotrvající nemoc, pobyt v zahraničí), nebo o existenci práva vůbec nevěděl (Občanský zákoník. Komentář, [anonymizována dvě slova] (ČR), [obec], 2009, s [číslo]).

74. Pokud se žalobce bránil tím, že o důvodech porušení smlouvy se dozvěděl nejdříve v roce 2018, tak je třeba zdůraznit, že tato subjektivní vědomost nemá v projednávané věci vliv, neboť tato subjektivní znalost je podstatná pro běh promlčecí doby až podle zák. 89/2012 Sb., ale není rozhodná pro běh promlčecí doby podle zák. č 40/1964 Sb., neboť ten byl založen nikoli na subjektivních skutečnostech, ale na objektivních, a proto není rozhodné, kdy se žalobce dozvěděl o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo se o nich dozvědět měl a mohl.

75. Za okamžik rozhodný pro počátek běhu promlčecí doby v případě, že doba splnění nebyla dohodnuta, stanovena právním předpisem nebo určena v rozhodnutí, je třeba považovat den bezprostředně následující po dni, ve kterém dluh vznikl; nikoliv den, kdy došlo ke splatnosti dluhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. listopadu 2002, sp. zn. [spisová značka]).

76. Vztáhnuto na projednávanou věc, tak vrácení pozemků (resp. finanční náhrady) se mohl žalobce poprvé domáhat poté, co byly na rozparcelovaných pozemcích umístěny jiné stavby, popř. bylo rozhodnuto o umístění stavby a o změně využití území, z čehož lze dovodit, že nemůže být už naplněn účel bezúplatné smlouvy. Z provedeného dokazování vyplývá, že manželé [příjmení] ukončili stavbu bazénu 30. 6. 2012, a manželé [příjmení] ukončili stavbu venkovního posezení 10. 7. 2013. Soud má za to, že nejdéle od 11. 7. 2013 začala běžet tříletá promlčecí doba, která uplynula 12. 7. 2016. Z hlediska běhu promlčecí doby je přitom nerozhodné, že se žalobce o uvedeném nedozvěděl (i s ohledem na skutečnost, že nebyl účastníkem správních řízení). Žaloba byla uplatněna u soudu dne 18. 10. 2019 a žalovaný nárok soud považuje za promlčený.

77. Ve vztahu k námitce promlčení však žalobce uvedl, že takto vznesená námitka je v rozporu s dobrými mravy. Soud má za to, že tato obrana žalobce je důvodná. Obecně námitka promlčení zásadně dobrým mravům neodporuje (srov. rozhodnutí Ústavního soudu ze dne 25. 10. 2016, sp. zn. [ústavní nález]) a mohou nastat situace, že uplatnění této námitky je výrazem zneužití práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku v důsledku uplynutí promlčecí doby bylo nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo neuplatnil včas. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. nálezy Ústavního soudu z 6. 9. 2005, sp. zn. [ústavní nález], z 15. 1. 1997, sp. zn. [ústavní nález] a z 3. 6. 2008, sp. zn. [ústavní nález] či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. [spisová značka], uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek [číslo] pod [číslo] usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. [spisová značka]).

78. Vztáhnuto na projednávanou věc, soud má za to, že jsou zde dány výjimečné okolnosti, pro které shledal, že vznesená námitka promlčení je v rozporu s dobrými mravy. Nejprve je třeba zdůraznit, že žalobce neměl jednoznačné možnosti, jak zjistit, jak třetí osoby zacházely (či měly úmysl zacházet) s pozemky na ně převedené. Pouhým nahlédnutím do katastru nemovitostí totiž žalobce nemohl zjistit, zda tyto pozemky hodlá někdo v průběhu času zastavět stavbou pro bydlení či nikoli. Žalobce nebyl ani účastníkem správních řízení třecích osob, aby věděl, jaká výstavba se na pozemcích plánuje. Za účelem tohoto zjištění zasílal žalovaný v průběhu času žalobci kontrolní tabulky, ve kterých žalovaný opakovaně žalobci nesprávně sděloval, že pozemky byly využity k bydlení a žalovaný tak žalobce udržoval v domnění, že tímto způsobem byly skutečně využity. Žalobce se přitom mohl jednoznačně domnívat, že žalovaný jako státní orgán vyplňuje tyto tabulky pečlivě, řádně a mohl presumovat správnost těchto úkonů. Žalobce tak nezavinil marné uplynutí promlčecí doby. Současně se jeví chování žalovaného v rozporu s dobrými mravy i z toho hlediska, že žalovaný získal předmětné pozemky bezúplatně, tedy zadarmo a následně je rozparceloval a prodal třetím osobám za 648 600 Kč. Žalovaný na celé transakci pouze profitoval, aniž by se jakkoli pokusil naplnit smysl a účel zákona 95/1999 Sb.; nedošlo k rozvoji obce (např. výstavbou nového městského bydlení či přistěhováním nových osob) nebo zřízení veřejně prospěšné stavby či zeleně pro všechny, ale prostě řečeno, zlepšil podmínky bydlení pouze několika osobám. Jednal tak v individuálním a nikoli veřejném zájmu. Došlo z jeho strany ke zneužití práva a soud s ohledem na všechny okolnosti dospěl k závěru, že ačkoli je žalovaný nárok je promlčený, tak k této námitce s ohledem na dobré mravy ve smyslu § 3 a § 588 ObčZ, nelze přihlížet.

79. Současně soud přihlédl i k § 3030 o. z. a § 6 o. z., (které se uplatní i na posouzení vztahů předcházejícím účinnosti nového občanského zákoníku), který uvádí, že nikdo nesmí těžit ze svého nepoctivého jednání. Nepoctivé jednání lze v dané věci jednoznačně spatřovat, když žalovaný na uvedené transakci měl zisk (který by jinak nezískal), ačkoli jednal v rozporu, se zákonem a nyní i sám na svoji obranu uvádí, že ani od počátku neměl úmysl pozemky nechat zastavět. Korektiv dobrých mravů přitom je třeba aplikovat nejen na chování fyzických osob, ale také na veřejnoprávní korporace (obce), které by naopak svým chováním měly být příkladem pro své občany.

80. S ohledem na výše uvedené soud vyhověl žalobě a žalovaný nárok žalobci přiznal 229 330 Kč, a to společně s úrokem z prodlení, a to od 21. 8. 2019 do zaplacení, když žalobce vyzval žalovaného k úhradě dne 22. 5. 2019. Žalovaný však uvedenou částku ve lhůtě 90 dní (stanovených ve smlouvě) neuhradil, a proto mu vznikl i nárok na úhradu úroků z prodlení, a to ve výši 10 % z této částky podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

81. Protože žalobce byl se svým nárokem úspěšný, soud dále rozhodoval o náhradě nákladů řízení. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak že, procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 4 978 Kč Náklady tvoří náklady pouze cestovné a paušální náhradu nákladů řízení, které žalobce uplatnil.

82. Na soudní jednání v roce 2020 – tj. 20. 1. 2020 jel žalobce osobním automobilem ŠKODA [anonymizováno] z [obec] do [obec] a zpět (celkem 71 km) a dále na jednání před odvolacím soudem z [obec] do [obec] (celkem 79 km), kdy podle § 4 vyhlášky podle § 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 358/2019 Sb. je stanovena cena 31,80 Kč za 1 litr motorové nafty a opotřebení vozidla je podle § 1 písm. b) téže vyhlášky stanoveno na 4,20 Kč/km. Při 150 km kombinované spotřebě činí 4,9 na l [číslo] km činí náhrada za opotřebení automobilu a za spotřebované pohonné hmoty, celkem 864 Kč.

83. Na soudní jednání v roce 2021 – tj. 30. 9. 2021 a 10. 11. 2021 jel zástupce žalobce osobním automobilem [anonymizována dvě slova] vždy z [obec] do [obec] a zpět (celkem 142 km), kdy podle § 4 vyhlášky podle § 4 vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 589/2020 Sb. je stanovena cena 27,20 Kč za 1 litr motorové nafty a opotřebení vozidla je podle § 1 písm. b) téže vyhlášky stanoveno na 4,40 Kč/km. Při 150 km kombinované spotřebě činí 4,9 na l [číslo] km činí náhrada za opotřebení automobilu a za spotřebované pohonné hmoty, celkem 814 Kč.

84. Celkem za cestovné má žalobce právo na 1 678 Kč.

85. Dále má právo na paušální náhradu výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. ve výši 3 300 Kč za 11 úkonů (1x předžalobní výzva,1x podání žaloby, 1x příprava na účast na jednání 4 účast u soudu, 2x vyjádření ze dne 16. 12. 2019 a 2. 8. 2021, a podání 1x odvolání a 1x dovolání), celkem tedy 3 300 Kč.

86. Odměna zástupce žalobce za řízení před soudem prvního stupně, odvolacím a dovolacím soudem tak činí zaokrouhleně 4 978 Kč a žalovaný byl ve výroku II rozsudku zavázán žalobci uhradit tuto částku ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí v souladu s § 160 o. s. ř.

87. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř., stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud přiznal Okresnímu soud v Náchodě náhradu nákladů řízení v částce 3 024 Kč představující vyplacené znalečné znalci [příjmení] [příjmení] za jeho výslech u soudního jednání. Povinnost nahradit náklady řízení státu byla s ohledem na neúspěch ve věci uložena žalobci.