58 C 13/2021

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Baudyšem ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně b) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobce a žalobkyně oba zastoupeni advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem anonymizováno jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 61.099 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům 61.099 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 61.099 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům na náhradu nákladů řízení 57.651,41 Kč k rukám zástupce žalobců [příjmení] [jméno] [příjmení] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobci domáhali vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jim částku 61.099 Kč s příslušenstvím, to vše z titulu bezdůvodného obohacení, které žalovanému vzniklo poté, co žalobci na základě výzvy žalovaného zaplatili dne [datum] částku 50.000 Kč a dne [datum] částku 11.099 Kč, ač neexistoval žádný závazek, který by žalovaného k zaplacení této částky opravňoval.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Připustil, že neexistoval žádný právní důvod, který by zakládal povinnost žalobců zaplatit žalovanému žalovanou částku, avšak tvrdil, že žalobci nemají právo na vrácení obohacení s ohledem na naplnění podmínek pro uplatnění liberačního důvodu ve smyslu § 2997 odst. 1, věta druhá, o. z., neboť žalobci věděli, že k zaplacení částky 61.099 Kč nejsou povinni.

3. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že dne [datum] byla mezi žalobci jako kupujícími a žalovaným jako prodávajícím uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobci za kupní cenu 351.600 Kč do svého SJM nabyli pozemek parc. [číslo] v [katastrální uzemí]. [příjmení] bylo i to, že kupní smlouva nestanovila výstavbu rodinného domu jako podmínku prodeje a že žalobci kupní cenu žalovanému řádně zaplatili. Mezi účastníky dále nebylo sporu o tom, že žalobci na základě kupní smlouvy ze dne [datum] předmětný pozemek prodali třetím osobám. Mezi účastníky dále nebylo sporné to, že žalovaný dne [datum] vyzval žalobce k zaplacení částky 61.099 Kč, na kterou žalobci žalovanému uhradili dne [datum] částku 50.000 Kč a dne [datum] částku 11.099 Kč. Sporné mezi účastníky nebylo ani to, že neexistoval žádný právní důvod, na základě kterého by byli žalobci povinni žalovanému žalovanou částku uhradit, neboť kupní smlouva ze [datum] neobsahuje žádný závazek žalobců na úhradu části dotace ve výši 50.000 Kč, nákladů za projektovou dokumentaci ve výši 2.140 Kč a nákladů na provedení přípojky ve výši 8.959 Kč, které žalovaný žalobcům vyčíslil k úhradě.

4. Mezi účastníky bylo sporné především to, zda žalobci mají právo na vrácení obohacení ve výši 61.099 Kč, resp. zda žalobci žalovaného obohatili s vědomím, že k tomu nejsou povinni.

5. Z dopisu žalovaného [příjmení]: [anonymizováno] [číslo] z [datum] soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobcům písemnost označenou jako„ vyúčtování k pozemku parc. [číslo]“, ve kterém požádal žalobce o zaplacení částky 50.000 Kč s odkazem na„ Rozhodnutí o poskytnutí dotace“ určené pro výstavbu nové obslužné místní komunikace zajišťující dopravní obslužnost pro plánovanou výstavbu 13 nových rodinných domů s tím, že v podmínkách programu„ Podpora výstavby technické infrastruktury pro rok 2014“ je vrácení dotace a sankce ve výši 100%. Z dopisu dále vyplývá, že další náklady spojené s parcelou, kde měl být postaven rodinný dům, jsou za projektovou dokumentaci vodovodních a kanalizačních přípojek k pozemku p. [číslo] v částce 2.140 Kč a provedené přípojky k pozemku [číslo] v částce 8.959 Kč. Součástí dopisu byly přílohy, ze kterých vyúčtování vyplývá.

6. Z rozhodnutí o poskytnutí dotace Identifikační číslo [anonymizováno] [číslo] soud zjistil, že Ministerstvo pro místní rozvoj schválilo akci„ [anonymizována dvě slova] [obec]“ s cílem podpory výstavby technické infrastruktury pro rok 2014 za účelem následné výstavby 13 bytových jednotek s rozpočtem financování projektu pro rok 2014 mimo jiné ve výši [částka] s maximální výší dotace 50.000 Kč na jeden byt následně postavený na zainvestovaném pozemku.

7. Z geometrického plánu č. zakázky 144/ 2014 soud zjistil, jaké je geometrické vymezení pozemku parc. [číslo].

8. Z faktury č. 2014 z [datum] soud zjistil, že [právnická osoba] group s.r.o. vyúčtovala žalovanému částku 62.711 Kč za zhotovení vodovodních a kanalizačních přípojek k pozemkům [číslo].

9. Z faktury [číslo] z [datum] soud zjistil, že společnost [právnická osoba] vyúčtovalo žalovanému částku 14.980 Kč za projekční činnost na akci„ Vodovodní a kanalizační přípojky pro zájmové pozemky p.p. [číslo] k.ú. [obec]“.

10. Dopisem ze dne [datum] označeným jako„ Výzva k vydání bezdůvodného obohacení“ má soud za prokázané, že žalobci vyzvali žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 61.099 Kč s odůvodněním, že neexistuje žádný právní důvod, na základě kterého by byli povinni žalovaným požadovanou částku uhradit.

11. Z dopisu žalovaného [číslo jednací] z 5. 1. 2021 označeného jako„ vyjádření k výzvě k vydání bezdůvodného obohacení“ soud zjistil, že žalovaný se prostřednictvím své starostky [příjmení] [příjmení] vyjádřil k dopisu žalobců doručenému [datum], kterým se žalobci domáhali vydání bezdůvodného obohacení ve výši 61.099 Kč. Z odůvodnění mimo jiné vyplývá, že žalovaný odmítá požadované peněžní prostředky vrátit s odůvodněním, že prodejem pozemku byly všechny vynaložené náklady na sjezd, přípojky (vodovodní, kanalizační) zhotoveny marně, a pokud by pozemek byl prodán ke sjednanému účelu, náklady by se tím neznehodnotily a žalobci by tak náhradu neplatili. Protože byl pozemek prodán k rozdělení stavebního pozemku dvěma sousedním majitelům, pro výstavbu rodinného domu již nikdy sloužit nebude. Z odůvodnění dále vyplývá, že podmínkou k rozdělení pozemku p. [číslo] byla podmínka – úhrada marně vynaložených nákladů, přičemž noví majitelé sdělili, že zaplatili nemalou částku a mělo by to tak být zahrnuto v prodeji.

12. Výzvou k vydání bezdůvodného obohacení z [datum] má soud za prokázané, že žalobci k vyjádření žalovaného z [datum] sdělili, že znovu prostudovali veškerou dokumentaci vztahující se ke koupi pozemku v roce 2013 a znovu dospěli k závěru, že z žádného z relevantních dokumentů nevyplývá povinnost žalobců uhradit obci uhrazené částky, a proto setrvávají na svém požadavku na vrácení bezdůvodného obohacení.

13. Výzvou ze dne [datum] má soud za prokázané, že žalobci opětovně vyzvali žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení s upozorněním na připravenost přistoupení k dalším právním krokům.

14. Z vyjádření žalovaného [příjmení]: [anonymizováno] [číslo] z [datum] ve věci„ Výzva k uhrazení dluhu před podáním žaloby“ soud zjistil, že starostka žalovaného vyrozuměla žalobce, že zastupitelstvo žalovaného trvá na postupu, kdy se účtovala částka [částka] za nedodržení kupní smlouvy s odůvodněním, že žalobci předmětný pozemek prodali k jinému účelu, než k výstavbě rodinného domu, čímž veškeré vynaložené náklady na sjezd, přípojky, byly zhotoveny marně, a pokud by byl pozemek prodán ke sjednanému účelu, náklady by se tím neznehodnotily.

15. Dalšími v řízení provedenými důkazy se soud v odůvodnění rozsudku blíže nezabýval, neboť pro posouzení předmětu sporu a pro rozhodnutí ve věci neměly žádný význam, případně prokazovaly skutečnosti, o kterých mezi účastníky nebylo sporu. Jedná se zejména o bankovní doklady prokazující plnění nedluhu, rozhodnutí o územním souhlasu, o kolaudačním souhlasu, o povolení zřízení sjezdu, o povolení zvláštního užívání komunikace, plánovací smlouvu, zprávu o závěrečném vyhodnocení akce [anonymizována dvě slova] [obec] včetně příloh a kupní smlouvu.

16. Soud jako nadbytečný zamítl návrh žalobců na ohledání na místě samém, neboť provedené důkazy postačovaly pro posouzení uplatněného nároku. Rovněž návrh žalobců, a posléze žalovaného, na doplnění dokazování o výslechy svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří se dle žalovaného měli vyjádřit k otázce nabytí nemovitostí od žalobců a k případné vědomosti žalobců o tom, že žalovanému vznikne povinnost vrátit dotaci, soud považoval za nadbytečný. Okolnosti nabytí nemovitosti od žalobců, ani případné prokázání vědomosti žalobců o tom, že žalovanému vznikne povinnost vrátit poskytnutou dotaci, nemají pro posouzení uplatněného nároku význam, neboť se nikterak nevztahují k otázce prokázání existence žalovaným tvrzeného liberačního důvodu (viz níže). Soud proto i tyto návrhy na doplnění dokazování jako nadbytečné zamítl.

17. Po provedeném řízení soud z hlediska skutkového stavu věci dospěl k závěru, že mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena kupní smlouva, na základě které žalobci do svého SJM nabyli pozemek parc. [číslo] orná půda, o výměře 1.172 m2 v [katastrální uzemí] ve vlastnictví žalovaného za kupní cenu ve výši 351.600 Kč Kupní smlouva jako podmínku prodeje nestanovila výstavbu rodinného domu. V rámci dotační akce Ministerstva pro místní rozvoj„ [anonymizována dvě slova] [obec]“ žalovaný v roce 2014 zbudoval technickou infrastrukturu (místní obslužnou komunikaci), mimo jiné i k pozemku žalobců parc. [číslo] dále vodovodní a kanalizační přípojku. Na zbudování technické infrastruktury ke 13 plánovaným rodinným domům byla žalovanému poskytnuta dotace ve výši 650.000 Kč (13 x 50.000 Kč), za projekční činnost ke zbudování vodovodní a kanalizační přípojky k sedmi pozemkovým parcelám žalovaný zaplatil 14.980 Kč a za zbudování vodovodní a kanalizační přípojky k sedmi pozemkovým parcelám žalovaný zaplatil 62.711 Kč. Na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum] žalobci převedli pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] do podílového spoluvlastnictví vlastníkům sousedních pozemků parc. [číslo] parc. [číslo] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří si následně pozemek se souhlasem žalovaného rozdělili. Žalovaný dopisem ze dne [datum] vyzval žalobce k zaplacení částky 61.099 Kč, a to formou vyúčtování nákladů, které byly marně vynaloženy na zbudování nové obslužné místní komunikace ve výši 50.000 Kč, projektové dokumentace ve výši 2.140 Kč a provedení vodovodní a kanalizační přípojky ve výši 8.959 Kč. Žalobci zaplatili žalovanému dne [datum] částku 50.000 Kč a dne [datum] částku 11.099 Kč. Dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému doručen dne [datum], žalobci vyzvali žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení ve výši 61.099 Kč, které žalovaný ve svém dopisu ze dne [datum] odmítl žalobcům vrátit a žalobcům je nevrátil ani přes další výzvy a upomínky.

18. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále též jen jako„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

19. Podle § 2997 odst. 1 o. z. dlužník, který plnil dluh nežalovatelný nebo promlčený nebo takový, který je neplatný pro nedostatek formy, nemá právo na vrácení toho, co plnil. Právo na vrácení nemá ani ten, kdo jiného obohatil s vědomím, že k tomu není povinen, ledaže plnil z právního důvodu, který později nenastal nebo odpadl.

20. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném od 1. 2. 2021, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Vzhledem k tomu, že mezi účastníky bylo od počátku řízení nesporné, že žalobci plnili žalovanému bez právního důvodu, což posléze vyšlo najevo i z provedeného důkazního řízení, soud pro posouzení projednávané věci považoval za významné zodpovězení otázky, zda lze na posuzovaný případ vztáhnout tzv. liberační důvod, kterého se žalovaný v řízení dovolal.

23. Při řešení shora položené otázky soud vyšel z usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 6. 2020 sp. zn. 12 Cdo 1215/2020, dle kterého předpokladem vyloučení nároku na vrácení toho, co obohacený nabyl, je, aby si plnitel v okamžiku, kdy poskytuje plnění, byl vědom, že nemá povinnost plnit. Musí se jednat o vědomost prokázanou, nikoliv jen presumovanou. Nepostačuje, že ochuzený měl a mohl vědět, že plní nedluh, a stejně tak je irelevantní, že si omyl o existenci dluhu sám zavinil.

24. Platná judikatura tedy zastává názor, že liberační důvod upravený v § 2997 odst. 1, větě druhé, o. z. se nemůže uplatnit vůči tomu, kdo plní v omylu, byť neomluvitelném, tedy i v takovém, jehož se plnitel mohl vyvarovat vynaložením obvyklé péče. Přitom okolnost, že ochuzený měl vědět, že ho k obohacení nepojí žádný závazek a že si svou nevědomost o absenci právního důvodu zavinil, je pro uplatnění dotčeného pravidla bezvýznamná.

25. Z výše uvedeného vyplývá, že břemeno důkazní stran aplikačních předpokladů § 2997 odst. 1 věty druhé o. z. musí v soudním řízení unést účastník, jenž se tohoto liberačního důvodu ke svému prospěchu dovolává. V daném případě tedy břemeno důkazní tížilo žalovaného, který v řízení namítal existenci liberačního důvodu. Po poučení soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o. s. ř. však žalovaný pouze tvrdil, že prokázání existence liberačního důvodu vyplývá ze všech v řízení provedených důkazů, zejména z rozhodnutí o přidělení dotace, které bylo připojeno k žádosti o provedení platby, kde je odůvodněno, za jakým účelem byla žalované obci dotace poskytnuta, tedy pro domovní výstavbu za účelem bydlení. Dále tvrdil, že rovněž ze samotného dopisu (pozn. první dopis žalovaného z [datum]) vyplývá, že se jedná pouze o žádost a nikoliv o výzvu k platbě, a to bez ohledu na použité formulace typu vyúčtování apod. Tvrdil, že žalobcům ze všech těchto příloh jednoznačně vyplývalo, že platbu provádět nemusí, a bylo pouze na jejich svobodném rozhodnutí, zda platbu provedou či nikoliv. Vzhledem k tomu, že se jedná o osoby svéprávné, museli si být zcela jasně vědomi, že k provedení platby nejsou povinni.

26. Po provedeném důkazním řízení soud dospěl k závěru, že návrh žalobců na vydání bezdůvodného obohacení je důvodný, neboť žalovanému se v řízení nepodařilo prokázat existenci liberačního důvodu, který by mu založil právo ponechat si žalobci poskytnuté plnění nedluhu. Jak již bylo uvedeno, žalovaného tížilo břemeno důkazní stran prokázání tvrzení, že žalobci jej obohatili s vědomím, že k tomu nejsou povinni. Navzdory poučení ze strany soudu žalovaný v řízení neoznačil jediný důkaz, který by byl způsobilý prokázat, že žalobci plnili přesto, že si byli plně vědomi, že je povinnost vůči žalovanému netíží. Z žalovaným v řízení označených důkazů vyplývá pravý opak, neboť dopis žalovaného z [datum] sp. zn. [anonymizováno] [číslo] označený jako„ vyúčtování k pozemku parc. [číslo]“ je formulován tak, že navozuje představu o existenci závazku žalobců k náhradě újmy, která žalovanému vznikla, resp. vznikne v důsledku nenaplnění účelu, pro který byla dotace žalovanému poskytnuta. S dopisem současně zaslané přílohy, tedy rozhodnutí o přidělení dotace a vyúčtování nákladů za projekční činnost a zhotovení vodovodních a kanalizačních přípojek, pak žalovaným navozenou situace existence vzniklé újmy dotvářejí. Samotné rozhodnutí o přidělení dotace Identifikační číslo [anonymizováno] [číslo] přitom neobsahuje žádnou informaci, na základě které by žalobci mohli zjistit, že žalovaným vyúčtovanou částku zaplatit nemusí. Naopak zde obsažené údaje podporují tvrzení žalovaného o výši a účelu poskytnuté dotace a podmínkách pro její užití.

27. I když žalovaný, který v rámci přípravného jednání konaného dne [datum] učinil nesporným tvrzení, že„ žalovaný dne [datum] vyzval žalobce k zaplacení částky 61.099 Kč“, považuje svůj dopis z [datum] za pouhou žádost, nelze přehlédnout, že tento dopis postrádá jakoukoli zmínku o tom, že žalobci požadovanou platbu provádět nemusí a že případné zaplacení vyúčtované částky se ponechává zcela na jejich svobodné vůli. Tento dopis naopak zapadá do kontextu další komunikace mezi účastníky poté, co žalobci požádali o vydání bezdůvodného obohacení, neboť z odůvodnění dopisu žalovaného sp. zn. [anonymizováno] [číslo] z [datum] označeného jako„ vyjádření k výzvě k vydání bezdůvodného obohacení“ vyplývá, že žalovaný svůj nárok na zaplacení 61.099 Kč považuje za oprávněný s ohledem na marně vynaložené náklady na sjezd, přípojky (vodovodní, kanalizační). V této souvislosti si soud dovoluje poznamenat, že samotná stylistická stavba textu dopisu žalovaného ze dne [datum] je problematická, některé věty nejsou dobře srozumitelné a příliš na sebe nenavazují, což rovněž mohlo přispět k omylu žalobců, že k vyúčtované částce je váže povinnost. Ostatně samotné slovo„ vyúčtování“ budí dojem existence povinnosti k zaplacení, tím spíše, když vyčíslenou částku dokládají připojené přílohy. Navíc formulace„ Vás žádáme“ ve spojení s užitím termínu„ zasílám Vám vyúčtování“ nepochybně vzbuzuje dojem výzvy k zaplacení, byť zdvořile pojaté.

28. Ve světle stávající judikatury rovněž neobstojí argumentace žalovaného, dle které si žalobci vzhledem ke své svéprávnosti museli být zcela jasně vědomi toho, že k provedení platby nejsou povinni. Okolnost, že žalobci (ochuzení) měli vědět, že je k žalovanému (obohacenému) nepojí žádný závazek a že si svou nevědomost o absenci právního důvodu zavinili, není pro uplatnění pravidla obsaženého v § 2997 odst. 1, větě druhé o. z. významná, neboť vědomost musí být vědomostí prokázanou, nikoliv pouze presumovanou. Ostatně v daném případě má soud značné pochybnosti o tom, že žalobci v době poskytování plnění měli vědět, že je k žalovanému nepojí žádný závazek, případně že si svou nevědomost o absenci právního důvodu zavinili, neboť mezi účastníky existovaly poměrně komplikované právní vztahy související s prodejem pozemku, jeho následným rozdělením a situací ohledně vrácení žalovanému poskytnuté dotace, přičemž z komunikace mezi účastníky obsažené ve spise je zřejmé, že sám žalovaný neměl zcela jasnou představu o tom, jakého charakteru je jeho obohacení.

29. S ohledem na shora uvedené soud dospěl k závěru, že žalovaný v řízení neunesl břemeno důkazní, když nepodal důkaz o tom, že žalobci žalovaného obohatili s vědomím, že k tomu nejsou povinni. Jelikož z průběhu řízení dále nevyšlo najevo ani to, že by žalobcům právní důvod k plnění nastal později nebo odpadl (§ 2997 odst. 1, věta druhá, o.z.), soud dospěl k závěru, že žalobci nepozbyli své právo na vrácení nedluhu, který žalovanému plnili v omylu. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a uložil žalovanému povinnost žalovanou částku žalobcům zaplatit.

30. Soud dále přiznal žalobcům i nárok na zaplacení úroku z prodlení, neboť splatnost dlužné částky nastala ke dni [datum], kdy žalobci žalovaného k vydání bezdůvodného obohacení vyzvali. Dnem následujícím je žalovaný podle § 1970 o. z. v prodlení. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobcům zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to za dobu od [datum] do zaplacení, za kterou se žalobci zaplacení úroku z prodlení domáhali.

31. Jelikož žalobci byli v řízení plně úspěšní, soud jim v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal právo na náhradu nákladů řízení tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Náklady řízení tvoří náklady právního zastoupení v celkové výši 57.651,41 Kč, které představuje jednak zaplacený soudní poplatek ve výši 3.055 Kč a dále odměna advokáta ve výši 54.596,41 Kč stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 12 odst. 4 vyhlášky MS č. 177/1996 Sb. (dále též jen jako„ vyhláška“), kdy tarifní hodnotu představuje částka 61.099 Kč a odměna za jeden úkon právní služby pro obě zastupované osoby činí 5.728 Kč. Soud přiznal žalobcům nárok na odměnu advokáta za celkem 6 úkonů právní služby, tj. 1 x převzetí a příprava zastoupení (dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky); 3 x písemné podání ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) vyhlášky (kvalifikovaná výzva k plnění z [datum], žaloba z [datum], vyjádření k odporu z [datum]), 2 x účast na jednání soudu (dle § 11 odst. 1 písm. g), odst. 2 písm. g) vyhlášky, kdy odměnu účast na přípravných jednáních dne [datum] a [datum] je třeba počítat v poloviční výši). Soud dále přiznal žalobcům nárok na paušální náhradu hotových výdajů za 7 úkonů právní služby popsaných shora po 300 Kč dle § 13 odst. 3 vyhlášky v celkové výši 2.100 Kč. Žalobci mají dále právo na náhradu cestovních nákladů ve výši 6.253 Kč vynaložených na dvě cesty právního zástupce k jednání soudu na trase [obec] – [obec] a zpět ([datum] a [datum]) uskutečněných vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka] při ujeté vzdálenosti 612 km, průměrné spotřebě nafty 7,5 l [číslo] km, vyhláškové ceně 27,20 Kč a amortizaci 4,40 Kč/km, a jednu cestu právního zástupce k jednání soudu na trase [obec] – [obec] a zpět ([datum]) uskutečněnou vozidlem [anonymizována dvě slova], [registrační značka] při ujeté vzdálenosti 312 km, průměrné spotřebě nafty 7,5 l [číslo] km, vyhláškové ceně 36,10 Kč a amortizaci 4,70 Kč/km. Soud dále přiznal žalobcům právo na náhradu za ztrátu času cestou k jednání ve výši 2.400 Kč za celkem 24 započatých půlhodin po 10 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 9.475,41 Kč ze základu 45.121 Kč, neboť právní zástupce žalobců osvědčil, že je plátcem DPH.

32. Lhůty k plnění rozsudkem uložených povinností stanovil soud v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. na tři dny od právní moci tohoto rozsudku.