58 C 3/2025

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Baudyšem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce proti žalovanému: Jméno žalovaného A , narozený Datum narození žalovaného A trvale bytem Adresa žalovaného A o zaplacení 47.433 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 47.433 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 47.433 Kč od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 2.572 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 47.433 Kč s příslušenstvím, jak je specifikováno ve výroku I. Žalobce svoji žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, uzavřel s žalovaným smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, ve čtvrtém nadzemním podlaží domu č.p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, v ulici , Jméno žalovaného B, , ve které si účastníci v rámci následujících dodatků sjednali nájemné ve výši 4.911 Kč a zálohy na plnění spojená s užíváním bytu ve výši 582 Kč, tj. celkem , hodnota, Kč měsíčně. Žalobce tvrdil, že žalovaný své povinnosti řádně neplnil, když neuhradil nájemné a zálohy na plnění s užíváním bytu ve výši 47.433 Kč za měsíce leden 2024 až prosinec 2024. Tvrdil, že žalovaný uznal dne , datum, svůj dluh 47.433 Kč co do důvodu a výše. Jelikož žalovaný přes výzvy žalobce na svůj dluh ničeho neuhradil, nezbylo žalobci, než se svého nároku domáhat soudní cestou.

2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

3. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ust. § 115a o.s.ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.Žalobce dne , datum, uzavřel s žalovaným smlouvu o nájmu bytu č. , hodnota, ve čtvrtém nadzemním podlaží domu č.p. , Anonymizováno, v , Anonymizováno, v ulici , Jméno žalovaného B, , ve které si účastníci v rámci následujících dodatků sjednali nájemné ve výši 4.911 Kč a zálohy na plnění spojená s užíváním bytu ve výši 582 Kč, tj. celkem , hodnota, Kč měsíčně (prokazuje nájemní smlouva z , datum, na č.l. 6-7 a dodatky k nájemní smlouvě na č.l. 9-13). Žalovaný své povinnosti řádně neplnil, když neuhradil nájemné a zálohy na plnění s užíváním bytu ve výši 47.433 Kč za měsíce leden 2024 až prosinec 2024, přičemž žalovaný výše uvedený dluh uznal dne , datum, co do důvodu a výše (prokazuje uznání závazku z , datum, na č.l. 18). Žalovaný přes písemnou výzvu ze dne , datum, na svůj dluh až dosud ničeho neuhradil (prokazuje výzva na č.l. 14).

5. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

6. Podle ustanovení § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

7. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k závěru, že žalovaný svým prohlášením o uznání dluhu dle § 2053 o. z. uznal vůči žalobci svůj dluh co do důvodu a výše, a tento dluh se zavázal uhradit. V dané procesní situaci bylo na žalovaném, aby tvrdil a následně taktéž i důkazně prokázal, že žalobci žalobní pohledávku, byť částečně, uhradil. Žalovaný byl v řízení zcela pasivní, tuto skutečnost netvrdil a ani z provedeného dokazování toto nevyplývá. Soud proto rozhodl tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci dlužnou částku 47.433 Kč z titulu uznání dluhu. Vzhledem k tomu, že se žalobci předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat svá tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a dále soud přiznal žalobci nárok na zaplacení úroků z prodlení, když splatnost dlužné částky nastala ke dni , datum, a od následujícího dne je žalovaný podle § 1970 občanského zákoníku v prodlení. Soud proto žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od , datum, .

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2.572 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2.372 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 200 Kč představující 100 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 1 uvedené vyhlášky neboť bylo rozhodnuto o návrhu podaném na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž účastníkem ve skutkově i právně obdobných věcech, v nichž je předmětem řízení peněžité plnění a hodnota sporu nepřevyšuje 50.000 Kč.

9. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.