6 C 111/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Klicnarovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované pro zaplacení 45 460 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 28 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 500 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci další částku 14 000 spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od , datum, do zaplacení a dále částku 3 460 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částek uvedených ve výrokové části tohoto rozhodnutí, a to z titulu uzavřené smlouvy o úvěru ze dne , datum, mezi žalobcem a žalovanou. Žalobce uvedl, že žalované poskytl částku 30 000 Kč, když žalovaná se zavázala zaplatit smluvní úrok ve výši 40 % p.m. z jistiny. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou úvěru, v upomínce ze dne , datum, byla žalovaná informována o zesplatnění celého úvěru. Pro případ prodlení žalované se splácením úvěru byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaná v prodlení. Pohledávka žalobce se skládá z jistiny 30 000 Kč, smluvního úroku 12 000 Kč a smluvní pokuty 5 600 Kč. Žalovaná na dluh uhradila dílčími platbami částku v celkové výši 2 000 Kč, která byla započtena na smluvní pokutu, a proto požaduje smluvní pokutu ve výši 3 600 Kč. Žalobce dále požadoval úroky z prodlení.

2. Žalovaná k věci uvedla, že úvěr jí byl nabídnut po telefonu a sjednán byl taktéž telefonicky. K ověřování úvěruschopnosti podrobněji nedošlo. Dostala se do tíživé finanční situace, neboť manžel onkologicky onemocněl a celá léčba byla finančně nákladná. Požádala o možnost splatit dluh v co nejnižších částkách. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaná nevyjádřila. Proto má soud za to, že žalovaná s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. Žalobce již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.

3. Soud vyzval žalobce, aby doložil důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalované, aby zaslal v čitelné podobě výplatní pásky žalované, a dále aby uvedl, jak zhodnotil, že žalovaná v době poskytnutí úvěru vynakládala finance na sázení, dále aby uvedl, jakou částku na úvěr žalovaná uhradila. Žalobce však na výzvu soudu nikterak nereagoval.

4. Z žádosti o spotřebitelský úvěr soud zjistil, že měsíční příjem žalované byl 18 879 Kč, její výdaje byly 6 000 Kč měsíčně. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru soud zjistil, že žalobce a žalovaná uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrovým limitem 30 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána na 40 % měsíčně, RPSN 5 577,52 %. Z potvrzení o platbě je zjevné, že žalobce poskytl dne , datum, žalované částku 30 000 Kč.

5. Výpisy z účtu žalované za období listopad až prosinec 2024 prokazují, že výdaje žalované se více méně rovnaly jejím příjmům, velkou část příjmů žalovaná využila na sázky.

6. Z dopisu ze dne , datum, soud zjistil, že k uvedenému dni došlo ke zesplatnění celého spotřebitelského úvěru a tato skutečnost byla žalované oznámena.

7. Ani přes výzvu soudu nebyly doloženy listiny, které jsou zřejmě výplatními lístky žalované, v čitelné formě, a proto soud nemohl z těchto listin učinit žádný skutkový závěr, tedy ani závěr, že žalobce před poskytnutím úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované. Z listin „příloha č. , hodnota, . ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne , datum, uzavřených mezi , právnická osoba, . a , Jméno žalobce, .“ a „příloha č. , hodnota, . ke smlouvě o kontokorentním úvěru a ke smlouvě o zřízení zástavního práva k pohledávkám ze dne , datum, uzavřených mezi , právnická osoba, . a , Jméno žalobce, .“ ani ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly významné pro rozhodnutí ve věci.

8. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Žalobce a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrovým limitem 30 000 Kč, úroková sazba byla ujednána na 40 % měsíčně (tzn. 480 % p. a.), RPSN 5 577,52 %. Dne , datum, byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč, dne , datum, došlo ke zesplatnění celého úvěru. Žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalovaná na dluh uhradila dílčími platbami částku v celkové výši 2 000 Kč.

9. Soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda je uzavřená smlouva platná. Zkoumá, zda neplatnost smlouvy nezpůsobuje jednak sjednání lichevní výše úroku a dále, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, neboť neřádné zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.

10. Soud vzal v úvahu tato ustanovení zákona.

11. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2) je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3) změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

17. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě Smlouvy o úvěru jedná o platný smluvní závazek.

18. Důvod pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku a RPSN, neboť úrok byl sjednán ve výši 480 % p.a. a běžný úrok spotřebitelských úvěrů v roce 2025 byl zhruba od 7 % p.a. do 9 % p.a., RPSN byla sjednána ve výši 5 577,52 %. Výše úroku i RPSN je dle názoru soudu lichevní a způsobuje neplatnost smlouvy, neboť uvedená výše obou ukazatelů je nemravná. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Ve smlouvě byl úrok sjednán cca 53 x vyšší, než byla běžná výše úroku u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami a výše RPSN je v tisících procent.

19. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).

20. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalované.

21. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit také z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESD, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

22. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první z. s. ú. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 z. s. ú. nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

23. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

24. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

25. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovanou splácet, když žalobce v tomto směru soudu předložil nečitelné výplatní pásky a výpisy z účtu žalované, nedoložil však, jakým způsobem uvedené údaje ověřil a zhodnotil. Pokud by poskytovatel úvěru skutečně ověřil i jen měsíční výpis z účtu žalované, zjistil by, že žalovaná opakovaně finanční prostředky vynakládá na sázky a zůstatek na jejím účtu je vždy zcela minimální. Po takovém zjištění by dle názoru soudu nemohl dojít k závěru, že žalovaná je schopna úvěr bez problémů splácet. Poskytovatel úvěru byl povinen zkoumat úvěruschopnost žadatele řádně a s náležitou pečlivostí, a nikoliv jen formálně. Takové praktiky poskytovatele úvěru lze považovat za nemravné. To, že žalovaná uvedla vysoké příjmy a nízké výdaje neznamená, že byla schopna úvěr řádně splácet. Poskytovatel úvěru skutečnou solventnost žalované řádně nezkoumal. Ačkoli si vyžádal listiny sloužící k posouzení úvěruschopnosti, učinil tak pouze zcela formálně a jejich obsahem se fakticky nezabýval. Žalobce neprokázal, že by pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zjišťoval schopnosti žalované úvěr ve stanovené lhůtě vrátit, netvrdil žádné další konkrét údaje, které zjistil a jak ověřil tvrzení žadatele.

26. Pokud žalobce přesto poskytl žalované úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

27. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě neplatné smlouvy částku 30 000 Kč. Žalovaná na dluh dle tvrzení žalobce uhradila částku 2 000 Kč.

28. Neuhrazena tak dle žalobce zůstala jistina ve výši 28 000 Kč, na úkor žalobce se tak žalovaná bezdůvodně obohatila (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 28 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení. Předmětem sporu zůstal ještě požadavek na zaplacení úroků z prodlení.

29. Požadavek na zaplacení úroků z prodlení byl zamítnut, neboť splatnost jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 z. s. ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, žalovaná dosud není v prodlení s úhradou a nemohl tak vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Jistinu je žalovaná povinna uhradit ve splátkách, pod ztrátou výhody splátek. Tedy nezaplacením jedné splátky může žádat žalobce zaplacení celého dluhu.

30. Soud rozhodl o splatnosti tak, že uložil povinnost zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Splátky jsou přiznány pod ztrátou výhody splátek, když podle § 1931 o.z. bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Žalovaná je povinna vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopna splácet. Soud stanovil splátky ve výši 500 Kč měsíčně, neboť se mu jeví jako přiměřená s ohledem na výši pohledávky, a má za to, že dojde k dostatečnému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase, když žalovaná by měla být takovou částku schopna splácet. Žalovaná požádala o stanovení co nejnižších splátek, tvrdila, že její náročné období přetrvává, když manžel po onkologickém onemocnění pobírá invalidní důchod a rodinné závazky musí řešit primárně ona.

31. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 150 o.s.ř. Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť smlouva byla uzavřena neplatně, tuto neplatnost způsobil žalobce, který nesplnil řádně zákonem uložené povinnosti o zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr a požadoval po žalované zcela nemravné úroky.