6 C 121/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Klicnarovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného , Anonymizováno Anonymizováno ( Anonymizováno ) o zaplacení 15 000 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci kapitalizovaný úrok ve výši 1 362,50 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 2 615 Kč do 60ti dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobce.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení dlužné částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným, když žalovaný byla povinen uhradit při řádném splácení poskytnuté peněžní prostředky ve výši 15 000 Kč bez úroku. Žalovaný se zavázal celkovou částku uhradit v hotovosti v pěti měsíčních splátkách po 3 000 Kč, poslední splátka byla stanovena na , datum, . Žalovaný uhradil celkem částku 0 Kč.

2. Žalobce tvrdil, že jeho právní předchůdce zkoumal řádně úvěruschopnost žalovaného, vycházel z údajů, které žalovaný sdělil a jsou zaznamenány v zákaznické kartě. V doplnění tvrzení po výzvě soudu tvrdil žalobce, že žalovaný byl dotazován na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřeny oproti dokladům vyžádaným od žalovaného. Žalovaný k prokázání výdělku doložil výplatní pásky za červen a červenec 2022. Žalobce zjistil, že jeho příjem je 16 624 Kč, žalovaný pracoval na plný úvazek, žil v nájmu, neměl vyživovací povinnost k jiným osobám. Poskytovatel úvěru ověřil v insolvenčním rejstříku, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení.

3. Ke dni , datum, vyčíslil žalobce dluh í jistiny 21 206,03 Kč Žalobce ale navýšení neuplatňuje, žádá jen zaplacení původní jistiny 15 000 Kč a kapitalizovaných zákonných úroků v částce 1 362,50 Kč a dále zákonný úrok z prodlení z dlužné jistiny od , datum, do zaplacení.

4. Poskytovatel úvěru postoupil pohledávku vyplývající z uvedené smlouvy včetně příslušenství se všemi právy s ní spojenými žalobci, a to smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a to s účinností k , datum, . Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno dopisem.

5. Žalobce navrhoval vydání elektronického platebního rozkazu. Vydaný elektronický platební rozkaz byl následně zrušen, neboť se jej nepodařilo řádně doručit.

6. Smluvní vztah vznikl za účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., (dále jen o.z. ).

7. Ke smlouvě č. , hodnota, zjistil soud, že poskytovatel úvěru posuzoval úvěruschopnost žalovaného, tedy schopnost splácet úvěr. Zkoumal rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry žalovaného, údaje jsou uvedeny v zákaznické kartě. Výše výdělku měla být doložena dvěma výplatními páskami za červen a červenec 2022. Z této karty zjistil soud, že žalovaný uvedl, že je svobodný, svobodný, bydlí v nájemním bytě. Má střední vzdělání - vyučen. Žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 16 624 Kč Odhadované měsíční výdaje žalovaného jsou uvedeny v částce 5 000 Kč. Jaké výdaje tato částka zahrnuje, není uvedeno. Externí splátky měl hradit ve výši 3 000 Kč.

8. Smlouva prokazuje poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, úrok nebyl sjednán.

9. Přehled splácení – tabulka umoření dokládá tvrzený dluh.

10. Žalovanému byly zaslány upomínky.

11. Postoupení pohledávky prokazuje smlouva, seznam postoupených pohledávek, potvrzení o uhrazení úplaty a oznámení o postoupení pohledávky.

12. Žalobce se domáhal zaplacení dlužných částek z titulu uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru a to dlužné jistiny a zákonných úroků z prodlení, které jsou částečně kapitalizovány.

13. Aktivní legitimace žalobce je dána smlouvou o postoupení pohledávky, k důkazu byla předložena také kopie oznámení o postoupení pohledávky adresovaná žalované.

14. Úsudek, zda úvěrová smlouva je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

15. Soud nemá za prokázané, že poskytovatel úvěru řádně a pečlivě zkoumal úvěruschopnost žalovaného. Žalobce tvrdí, že ověřil výši příjmu žalovaného, kopie výplatních pásek, které měl mít k dispozici, ale nedoložil. Názor, že žalobce nemusí doložit listinné důkazy, které měl mít k dispozici, neshledává soud za relevantní. Soud je přesvědčen, že žalobce musí splnit důkazní povinnost, a to učiní předložením kopií listin, ze kterých vycházel. Pouhá karta zákazníka nemůže dle názoru soudu tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného prokazovat. Údaje měl poskytovatel úvěru nějakým způsobem ověřit a soudu má prokázat, jak tyto údaje ověřil. Závěry o úvěruschopnosti žalovaného jsou bez dalších důkazů nepřezkoumatelné. Z karty ani z doplnění tvrzení není zřejmé, jak byly zkoumány skutečné životní náklady žalovaného. Pokud by měl výdaje v měsíci pouze ve výši, jak je uvedeno, tj. 5 000 Kč je toto značně nevěrohodné při povinnosti hradit nájem za bydlení a nést další životní náklady na stravu, ošacení, ¨hygienu, dopravu atd. Není řešeno, jaké měl výdaje na bydlení (žil v nájmu) jaké měl výdaje na dopravu do zaměstnání, stravu a ostatní životní náklady. , adresa, , Anonymizováno, nemohla tyto náklady pokrýt a poskytovatel úvěru se tím evidentně vůbec nezabýval. Soud je toho názoru, že poskytovatel úvěru by měl zkoumal skutečnou a reálnou finanční situaci žadatele, nikoliv vycházet z nějakých tabulkových minimálních výdajů, respektive životních nákladů, které jsou stanovovány například pro určení životního minima. Pokud z těch údajů vychází, nezkoumá skutečně zodpovědně reálné možnosti žadatele o úvěr, tento také řádně splatit, a to bez nebezpečí úpadku do dluhové pasti.

16. Soud je toho názoru, že cílem poskytovatelů nebankovních úvěrů byl pouze generovaný zisk od osob, které při uzavírání úvěru jsou v nějaké tíživé finanční situaci a nejsou schopni náležitě zvážit své schopnosti hradit sjednané závazky v budoucnu a nejsou schopni posoudit, zda částka, která je požadována jako sjednaný úrok a další platby je adekvátní poskytované výši úvěru. Takové jednání pak vyhodnotil soud i ve světle současné judikatury jako jednání, které je v rozporu s dobrými mravy a způsobuje absolutní neplatnost uzavřené smlouvy o úvěru.

17. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

18. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

19. Sjednanou smlouvu hodnotí soud jako absolutně neplatnou z důvodů pouze formálního zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. V řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovaným splácet. Důkazy předložené žalobcem svědčí jen o formálním zkoumání této otázky, jak vysvětlil soud výše, údaje poskytoval úvěru řádně nezkoumal a nevyhodnotil.

20. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla Smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost Smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

21. Po právní stránce posuzuje soud žalobu podle následujících ustanovení.

22. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

23. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

24. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

25. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

26. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

27. Soud posoudil uzavřenou smlouvu jako absolutně neplatnou, neboť poskytoval úvěru sice zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ale dle názoru soudu jen zcela formálně, poskytnuté údaje řádně nevyhodnotil, neověřil (respektive ověření neprokázal. Žalobce má tedy právo jen na vrácení bezdůvodného obohacení, a to nevrácené částky poskytnutého úvěru. Žalobce tvrdí, že žalovaný uhradil 0 Kč. Žalovaný toto nijak nezpochybnil. Úvěr byl v částce 15 000 Kč, žalovaný je tedy povinen zaplatit 15 000 Kč. Žalovaný není dosud v prodlení s úhradou této dlužné částky, neboť tato povinnost je dána až rozhodnutím soudu. Soud přiznal žalovanému možnost úhrady dluhu ve splátkách. Splátky jsou přiznány pod ztrátou výhody splátek, když podle § 1931 o.z. (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

28. Ve zbývající části tedy požadavku na úhradu úroků z prodlení byla žaloba zamítnuta.

29. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/1 o.s.ř., Žalobce měl úspěch ve věci není mu přiznáno jen příslušenství pohledávky. Ú účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení a to zaplacený soudní poplatek 800 Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za tři úkony po 400 Kč, tedy 1 200 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 14b odst.5 je za tři úkony po 100 Kč, tedy 300 Kč a dále 21% DPH z odměny a náhrady nákladů advokáta. Celkem jsou tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit ve výši 2 615 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce. Za úkon doplnění žaloby nebyla náhrada nákladů řízení přiznána, neboť žalobce měl všechny rozhodné skutečnosti tvrdit hned v žalobě a nikoliv až na výzvu soudu.

30. Lhůta k plnění je určena delší, aby měl žalovaný možnost řádně plnit.

31. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu “formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, údajích o uzavřené smlouvě, výši dlužných částek. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.