6 C 137/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Klicnarovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 30 690,87 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 21 210 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 2 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 21 210 Kč od , datum, do zaplacení a částku 9 480,87 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 21 210 Kč s příslušenstvím, tedy s úrokem z prodlení a smluvní pokutu v částce 9 480,87 Kč. Žalobce se domáhá zaplacení této částky z titulu uzavřené smlouvy o úvěru.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že uzavřel se žalovaným dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru a na jejím základě jí poskytl bezúčelový úvěr s možností opakovaného čerpání až do výše úvěrového limitu který byl ve výši 21 210 Kč. Smlouva je pod číslem , hodnota, . Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese www.movinero.cz. Žalovaný čerpal úvěr do stanoveného limitu.

3. Ve smlouvě byl sjednán způsob splácení úvěru a úroky, poplatky sankce za prodlení. Žalobce zkoumal tvrdí, že zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ověřil řádně jeho totožnost. Žalovaný úvěr nesplácel, a proto byl předčasně zesplatněn. Žalovaný byl vyzván k okamžité úhradě.

4. Ke dni podání žaloby uhradil žalovaný celkem částku 0 Kč.

5. Žalobce navrhl rozhodnutí věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Žalovaný s tímto postupem souhlasil konkludentně, byl nečinný.

6. Po provedeném dokazování listinnými důkazy soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:

7. Poskytnutí úvěru žalovanému dokládá smlouva. Žalovaný výši poskytnutého úvěru nesporoval. Soud posuzuje platnost této smlouvy. Pokud dospěje k závěru, že smlouva byla od počátku neplatná, lze přiznat žalobci pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

8. Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo , hodnota, dokládá smluvní vztah mezi poskytovatelem úvěru a žalovaným a výši úvěrového limitu, který byl dle smlouvy 21 210 Kč. Úvěr byl poskytnut na dobu neurčitou. Roční smluvní úroková sazba byla sjednána na 457,50 %. Propagační úrok byl 0 % po dobu prvních 30 dnů od podpisu smlouvy, standardní úrok byl sjednán na 1,25 % denně. Při čerpání úvěrového limitu dnem zaslání žádosti o uzavření smlouvy a zaplacení dlužné částky ve 12 stejných měsíčních splátkách činí celková částka splatná klientem částku 98 448,22 Kč, z toho úrok je v částce 77 238,22 Kč. RPSM je ve výši 4 678,99 %. Úvěr byl splatný měsíčně, každý 06.den. smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1 % za každý den prodlení.

9. Z listiny „čestné prohlášení klienta“ má soud za prokázané, že žalovaný uvedl jako zdroj příjmu mzdu ze zaměstnání ve výši 40 600 Kč a měsíční výdaje na domácnost ve výši 4 000 Kč. Dále uvedl splátky jiných úvěrů ve výši 0 Kč. Žalovaný žil v nájmu, byl svobodný. Žádná další tvrzení ani listinné důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebyly předloženy.

10. Potvrzení o platbě na účet uvedený ve smlouvě dokládá poskytnutí částky 21 210 Kč dne , datum, .

11. Upomínka k úhradě dlužné částky byla zaslána e-mailem, kopie je založena ve spise.

12. Z výpisu z účtu žalovaného za měsíce srpen až říjen 2024 má soud za prokázané, že v tomto období čerpal žalovaný úvěry od dalších společností (, právnická osoba, ., , Anonymizováno, ., , právnická osoba, ., , Anonymizováno, , Anonymizováno, .).

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

18. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě Smlouvy o úvěru jedná o platný smluvní závazek.

19. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).

20. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalované.

21. V daném případě porovnal soud běžnou výši úroků u spotřebitelských úvěrů podle systému ARAD ČNB, který byl v době poskytnutí úvěru 8,51 % p.a., s výší sjednaného úroku 1,25 % denně, tedy 457,50 % p.a. a s RPSN dané smlouvy, což je 4 678,99 %. Tato sazba dokládá skutečné náklady na poskytnutý úvěr. Soud dospěl závěru, že smlouva je absolutně neplatná s odkazem na ustanovení § 588 o.z. Sjednaný úrok je zcela nepochybně lichevní, způsobuje absolutní neplatnost smlouvy, neboť taková výše úroku je v rozporu s dobrými mravy, mnohonásobně převyšuje běžnou výši poskytovaných úroků.

22. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).

23. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalované.

24. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit také z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

25. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná.). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

26. Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu.

27. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. , jméno FO, smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první z. s. ú. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 z. s. ú. nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

28. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

29. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

30. V daném případě nelze Smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany poskytovatele úvěru došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovaným splácet. Žalobce doložil pouze prohlášení žalovaného, poskytovatel úvěru nezkoumal skutečné výdaje žalovaného, neověřil si jeho schopnost úvěr splatit. Poskytovatel úvěru mohl od žalované žádat výpis z běžného účtu, ze kterého by mohl ověřit výdaje a příjmy žalované. Nic takového neučinil, úvěruschopnost žalované zkoumal pouze formálně. Nedoložil žádné konkrétní důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, doplnil tvrzení o zkoumání této otázky předložením čestného prohlášení. Žádné konkrétní listiny, ze kterých vycházel ale nedoložil. Například měl a mohl vyžádat výplatní pásky a doložit jejich kopie nebo si mohl vyžádat výpis z účtu, ze kterého by zjistil, že v krátké době před uzavřeném této smlouvy čerpal žalovaný úvěry od jiných nebankovních společností. K tíži žalovaného nelze vnímat jeho tvrzení, že měsíční splátky úvěru jsou 0 Kč. Smlouvy uzavřel a úvěry čerpal v měsíci říjen 2024, splátky tedy v době žádosti o úvěr nehradil. Čerpání úvěrů od pěti dalších nebankovních společností mělo u žalobce vést k závěru, že žalovaný není schopen úvěr řádně splatit. Žalobce ale žádné obdobné šetření neučinil. Zkoumání úvěruschopnosti pouze formálním způsobem bez ověření tvrzení nelze považovat za řádné zkoumání této otázky. Žalobce neunesl břemeno důkazní o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Pouhé čestné prohlášení klienta, na jehož základě j úvěr poskytnut, nelze považovat za řádné a pečlivé zkoumání úvěruschopnosti klienta.

31. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalované úvěr považuje soud tuto smlouvu od počátku za neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost Smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. To je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

32. Z výše uvedeného je zřejmé, že v daném případě je smlouva absolutně neplatná ze dvou důvodů, a to z důvodů požadavku na úhradu lichevního úroku a z důvodů pouze formálního zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

33. Žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné Smlouvy částku 21 210 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobce nezaplatil žádnou částku. Tato tvrzení žalovaný nijak nesporoval. K zaplacení žádá žalobce částku jistiny a zákonný úrok z prodlen a smluvní pokutu. Ohledně jistiny soud žalobě vyhověl, neboť v této výši se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Žalovaný neprokázal, že by uhradil další částky. Úrok z prodlení přiznán nebyl. Nebyl přiznán ani požadavek na zaplacení smluvní pokuty. Žalovaný není dosud v prodlení s úhradou této dlužné částky, neboť tato povinnost je dána až rozhodnutím soudu. S ohledem na výši dlužné částky, rozhodl soud o jeho povinnosti zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Splátky jsou přiznány pod ztrátou výhody splátek, když podle § 1931 o.z. (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Žalovaná netvrdila ohledně schopnosti dlužnou částku splatit ničeho.

34. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 150 o.s.ř. Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť smlouva byla uzavřena neplatně, tuto neplatnost způsobil žalobce, který nesplnil řádně zákonem uložené povinnosti o zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Při podání žaloby žalobce musel být vědom povinnosti tvrdit skutečnosti týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a také mu již byla známa rozhodovací praxe soudů související se závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodů rozporu s dobrými mravy. Žalobce však v předžalobní výzvě požadoval vedle nároků uplatněných v žalobě i další nároky podle neplatné smlouvy, žádal přibližně dvojnásobek částky, která byla poté předmětem žaloby. Předžalobní výzva tedy dle názoru soudu není řádná. Neplatnost smlouvy byla způsobena žalobcem a soud v tomto jednání spatřuje okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které nelze žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto sporu přiznat. Z těchto důvodů soud žalobci žádné právo na úhradu (byť částečnou) nákladů řízení, nepřiznal.