6 C 149/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Klicnarovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 141 815,62 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 62 799,69 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 3 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek, do úplného zaplacení.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci dalších 73 680,22 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 66 169,51 Kč od , datum, do zaplacení a částku 5 335,71 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 136 479,91 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 5 335,71 Kč z titulu uzavřené smlouvy o revolvingovém spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, mezi žalobcem a žalovaným. Žalovanému byl na základě smlouvy poskytnut spotřebitelský úvěr jiný než na bydlení až do výše 63 100 Kč s možností postupného čerpání. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit spolu s příslušenstvím sjednaným ve smlouvě v pravidelných denních splátkách ve výši určené smlouvou. První splátka byla splatná dne , datum, . smlouva byla uzavřena distančním způsobem prostřednictvím internetové stránky , Anonymizováno, .

2. Žalobce tvrdí, že řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když zjistil celkový počet členů domácnosti žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, pravidelné měsíční výdaje, čisté měsíční příjmy, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Žalobce ověřil osobu žalovaného v registrech, a to výpis z centrální evidence exekucí, výpis z insolvenčního rejstříku, z registru neplatných dokladů, z registru hledaných osob, z registru politicky aktivních osob, z katastrálního rejstříku, z registru „sankční seznamy“ a interní registry historie klienta. Žalobce vycházel z předložených výpisů z účtu a z výplatních pásek prokazujících pravidelný příjem žadatele ve výši 25 000 Kč. Žalobce vyhodnotil dané údaje a úvěr poskytl.

3. Žalovaný čerpal úvěr ve dnech od , datum, do , datum, . Žalovaný se zavázal hradit poplatky za službu , Anonymizováno, “ ve výši 303,83 K, poplatek za službu , Anonymizováno, ve výši 2 640 Kč, poplatek za informační SMS servis ve výši 79,73 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných denních splátek a žalobce vypověděl uzavřenou smlouvu, o čemž byl žalovaný informován e-mailem dne , datum, . Od , datum, je žalovaný dle tvrzení žalobce v prodlení s úhradou celého úvěru.

4. Žalobce žádá zaplacení jistiny 62 799,69 Kč, poplatku za vyplacení tranší úvěru 966,13 Kč, smluvní úrok 70 310,40 Kč. Smluvní úrok byl sjednán ve výši 0,933 % denně z nesplacené části jistiny. Za službu Klidné spaní žádá žalobce zaplacení částky 109,80 Kč, za službu Presto poplatek 2 265,09 Kč a za informační SMS servis poplatek 28,80 Kč.

5. Žalobce dále žádá smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný byl v prodlení s úhradou splátky splatné dne , datum, . Smluvní pokutu žádá žalobce po dobu 90 dnů a je v částce 5 335,71 Kč.

6. Žalovaný se k věci nevyjádřil, zůstal nečinný. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný taktéž nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. Žalobce již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.

7. Soud vyzval žalobce, aby doložil důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, doložil, jak tvrzené údaje ověřil, aby sdělil, jakou částku celkem žalovaný na úhradu dluhu zaplatil a dále aby se vyjádřil k výši sjednaného úroku a RPSN z hlediska jejich výše a souladu s dobrými mravy.

8. Ze smlouvy o úvěru ze dne , datum, soud zjistil, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru, do maximální výše 63 100 Kč. Zápůjční úroková sazba byla ujednána 0,933 % denně, což je 340,54 % p.a., RPSN 1 492,15 %.

9. Z výpisů transakcí je prokázáno čerpání úvěru dle tvrzení v žalobě.

10. Z výpisu o posouzení úvěruschopnosti má soud za prokázané, že žalovaný uvedl příjem 30 0000 Kč, ověřen byl příjem 27 344 Kč, v domácnosti hospodaří 4 členové, každý z nich má vlastní příjem. Výše těchto příjmů nebyla zjištěna. Pravidelné měsíční výdaje na bydlení uvedl žalovaný v částce 6 0000 Kč a další výdaje 5 000 Kč, rezerva na výdaje 500 Kč.

11. Z výzvy k úhradě má soud za prokázané, že žalovaný byl dne , datum, upomínán k úhradě dlužné částky z důvodů prodlení v délce 91 dní.

12. Soud si dále vyžádal výpisy z účtu žalovaného, na který mu byl poskytnut úvěr. Z výpisů z účtu má soud za prokázané, že v době poskytnutí úvěru žalovaný hospodařil s minimálním zůstatkem na účtu (řády korun).

13. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o revolvingovém spotřebitelském úvěru s možností postupného čerpání. Žalovaný byl oprávněn čerpat částku do úvěrového rámce 63 100 Kč. Zápůjční úroková sazba byla ujednána 0,933 denně, 340,54 % p.a., RPSN 1 492,15 %. Původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ale dle názoru soudu nikoliv řádně, respektive řádné a pečlivé zkoumání úvěruschopnosti nebylo dotvrzeno a prokázáno, ačkoliv byl k tomu žalobce vyzván. Žalobce předložil pouze listinu s údaji o výši počtu členů domácnosti, výši příjmu žalovaného a výši tvrzených výdajů. Žalobce tvrdí, že vycházel z výplatních pásek a výpisu z účtu žalovaného. Listiny k důkazu nepředložil. Z listiny „zkoumání úvěruschopnosti“ není zřejmé, z jakých zdrojů byly vypočítány minimální výdaje, rezerva, výdaje na bydlení. Z výpisu z účtu žalovaného z doby před žádostí o úvěr zjistil soud, že žalovaný de facto žádné rezervní finanční prostředky k dispozici neměl.

14. Z výpisů z účtu žalovaného za období dvou měsíců před žádostí o úvěr zjistil soud, že žalovaný měl v řádech korun až nižších stovek korun.

15. Soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda je uzavřená smlouva platná. Zkoumá, zda neplatnost smlouvy nezpůsobuje jednak sjednání lichevní výše úroku a dále, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, neboť neřádné zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.

16. Soud vzal v úvahu tato ustanovení zákona.

17. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

18. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

19. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

20. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2) je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3) změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

23. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě Smlouvy o úvěru jedná o platný smluvní závazek.

24. Důvod pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku a RPSN, neboť úrok byl sjednán ve výši 340,54 % p.a. je zcela nepochybně lichevní, RPSN byla sjednána ve výši 1 492,15 %. Tato výše jednoznačně prokazuje zahrnutí různých poplatků jejichž výši hodnotí soud jako nepřiměřenou, v rozporu s dobrými mravy. Výše úroku i RPSN je dle názoru soudu lichevní a způsobuje neplatnost smlouvy, neboť uvedená výše obou ukazatelů je nemravná. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Průměrná výše úroků u spotřebitelských úvěru poskytovaná bankami byla v dubnu 2025 ve výši 8,15 %Ve smlouvě byl úrok sjednán cca 41 x vyšší, než byla běžná výše úroku u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami a výše RPSN je v tisících procent.

25. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).

26. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalované.

27. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit také z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESD, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

28. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první z. s. ú. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 z. s. ú. nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

29. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

30. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

31. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou z důvodů sjednané výše úroků, která je v rozporu s dobrými mravy a tím způsobila absolutní neplatnost smlouvy a dále vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovaným splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné relevantní důkazy, nedoložil, jakým způsobem údaje o úvěruschopnosti žalovaného ověřil. Žalovaný hospodařil reálně bez finanční rezervy, z výpisů z účtu je zřejmé, že neměl finanční prostředky na splácení úvěru. Při pečlivém posouzení úvěruschopnosti dle názoru soudu nemohl žalobce dojít k závěru, že žalovaný je schopen úvěr bez problémů splácet. Poskytovatel úvěru byl povinen zkoumat úvěruschopnost žadatele řádně a s náležitou pečlivostí, a nikoliv jen formálně. Takové praktiky poskytovatele úvěru lze považovat za nemravné. Poskytovatel úvěru skutečnou solventnost žalovaného řádně nezkoumal. Žalobce neprokázal, že v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zjišťoval schopnosti žalovaného úvěr ve stanovené lhůtě vrátit, netvrdil žádné další konkrét údaje, které zjistil a jak ověřil tvrzení žadatele.

32. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

33. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy o úvěru. Tvrdí, že nesplacena je poskytnutá jistina ve výši34. Neuhrazena zůstala tak dle žalobce jistina ve výši 62 799,69 Kč, na úkor právního předchůdce žalobce se tak žalovaný bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Žalovaný výši této částky nijak nerozporoval. Poskytnutí úvěru je doloženo výpisy o čerpání. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku jistiny, uvedenou ve výroku rozsudku, představující bezdůvodné obohacení. Předmětem sporu zůstal ještě požadavek na zaplacení úroků z prodlení, sjednaných poplatků a smluvní pokuty. Ohledně těchto nároků byla žaloba zamítnuta, neboť smluvní ujednání jsou z důvodů absolutní neplatnosti smlouvy neplatná.

35. Soud rozhodl o splatnosti tak, že uložil povinnost zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Splátky jsou přiznány pod ztrátou výhody splátek, když podle § 1931 o.z. (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Žalovaný je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Soud stanovil splátky ve výši 3 000 Kč měsíčně, neboť se mu jeví jako přiměřená s ohledem na výši pohledávky, a má za to, že dojde k dostatečnému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase, když žalovaný by měl být takovou částku schopen splácet. Nadto – žalovaný netvrdil ani nedoložil osobní, majetkové či příjmové poměry, které by odůvodňovaly stanovení splátek nižších36. Požadavek na zaplacení úroků z prodlení byl zamítnut, neboť splatnost jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 z. s. ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, žalovaný dosud není v prodlení s úhradou a nemohl tak vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Jistinu je žalovaný povinen uhradit ve splátkách, pod ztrátou výhody splátek. Tedy nezaplacením jedné splátky může žádat žalobce zaplacení celého dluhu.

37. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/2 o.s.ř., neboť úspěch a neúspěch účastníků je přibližně shodný, a podle § 150 o.s.ř. Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť smlouva byla uzavřena neplatně, tuto neplatnost způsobil žalobce, který nesplnil řádně zákonem uložené povinnosti o zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. I přesto žalobce požadoval po žalovaném zcela nemravné úroky a další poplatky a smluvní sankce.