6 C 161/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Klicnarovou ve věci žalobce: Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno, Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované, narozená Datum narození žalované trvale bytem Adresa žalované (adresa úřadu) o zaplacení částky 17 190 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 10 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci další částku ve výši 7 190 Kč a smluvní úrok 36,5 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do datum a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 17 190 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % z částky 10 000 Kč od datum do zaplacení a smluvního úroku ve výši 36,5 % p.a. z částky 10 000 Kč za dobu od datum do datum z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. hodnota dne datum za účelem prodloužení splatnosti předchozího spotřebitelského úvěru dlužnice, který jí byl poskytnut na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum.(dále jen „Smlouva“) mezi právním předchůdcem žalobce společností Anonymizováno Anonymizováno a žalovanou. Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce poskytl žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala uhradit vedle jistiny také smluvní úrok 300 Kč, poplatek za úvěr ve výši 3 600 Kč a to vše do datum. Žalovaná dluh neuhradila. Žalobce se domáhá zaplacení dalších částek, a to smluvní pokuty, administrativního poplatku, dodatečných nákladů spojených s pozdním splacením úvěru v celkové výši 3 290 Kč. Žalované byly zaslány upomínky.

2. Žalobce nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi poskytovatelem úvěru a společností právnická osoba a následně mezi společností právnická osoba a žalobcem.

3. Žalobce dále uvedl, že pokud by soud neuznal předmětný nárok na zaplacení dlužné částky z titulu Smlouvy, požaduje žalobce, aby soudu tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

4. Žalobce tvrdil, že poskytovatel úvěru řádně zkoumal úvěruschopnost žalované.

5. Žalobce navrhoval rozhodnutí věci na základě listin bez nařízení jednání. Žalovaná s tímto postupem souhlasila konkludentně.

6. Po provedeném řízení soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:

7. Ze Smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobce (poskytovatelem úvěru) a žalovanou a potvrzení o finanční transakci považuje soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně dne datum. Úvěr byl poskytnut na základě smlouvy podepsané účastníky dne datum, číslo smlouvy Anonymizováno. Výše úvěru byla 10 000 Kč, zápůjční úroková sazba 36,5 %, úrok byl v částce 300 Kč, po slevě v částce 150 Kč, poplatek za úvěr činil 3 600 Kč, po slevě 1 800 Kč, RPSN 773,59 %. Zápůjční úroková sazba je dle smlouvy 36,5 % ročně, RPSN 773,59 %. Splatnost úvěru byla sjednána na den datum. dne datum podepsaly smluvní strany další smlouvu o úvěru č. hodnota, sjednaná výše úvěru 10 000 Kč, zápůjční úroková sazba 36,5 % ročně, RPSN 5 395,58 %, poplatek za úvěr 3 600 Kč. Úvěr měl být poskytnut dne datum. Žalovaný se zavázal úvěr vrátit do datum, tedy do jednoho měsíce.

8. K výzvě soudu doplnil žalobce tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalované a předložil k důkazu kartu klienta. Z této karty měl poskytovatel úvěru záznam o zaměstnavateli žalované a výši měsíčního příjmu 22 932 Kč. Výdaje za bydlení v nájmu v částce 9 000 Kč, náklady na služby a energie 0 kč, splátky jiných úvěrů 0 Kč, ostatní náklady 500 Kč. Počet členů domácnosti 1, počet vyživovaných osob 0. Žalobce měl k dispozici výpis z účtu žalované.

9. Z výpisu z účtu žalované zjistil soud, že žalovaná hospodařila s minimálním zůstatkem. Z výpisu je zřejmé, že její ostatní měsíční náklady byly podstatně vyšší než částka 500 Kč.

10. Z výpisu z účtu, který vyžádal soud, má soud za prokázané, že žalovaná získala finanční prostředky také od jiné nebankovní společnosti poskytující úvěru a také investovala finanční prostředky do sázek (Betano).

11. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvou o postoupení pohledávek a oznámením postoupení pohledávky zaslané žalované.

12. Soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda je uzavřená smlouva platná. Zkoumá, zda neplatnost smlouvy nezpůsobuje jednak sjednání lichevní výše úroku a dále, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, neboť neřádné zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.

13. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2) je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3) změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě Smlouvy o úvěru jedná o platný smluvní závazek.

20. Důvod pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku, respektive RPSN, neboť úrok byl sjednán ve výši 36,5 % p.a. a běžný úrok spotřebitelských úvěrů v roce 2025 byl od 6,8 % p.a. do 7,7 % p.a. RPSN byla ve výši 5 395,58 %. Výše RPSN nad 500 % je dle názoru soudu lichevní a způsobuje neplatnost smlouvy, neboť je to výše nemravná. Strany sice sjednaly úrok, který by bylo možné akceptovat, ale další skrytý úrok je částka představující poplatek za poskytnutí smlouvy. Tato částka dle názoru soudu představuje další náklad žadatele o úvěr a v podstatě supluje další smluvený úrok, který chce poskytovatel úvěru získat. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Ve smlouvě byl úrok sjednán cca 6 x vyšší než byla běžná výše úroku u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami, ale sjednané poplatky tento úrok mnohonásobně zvyšují, což je zřejmé z výše RPSN.

21. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).

22. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalované.

23. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit také z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

24. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440).

25. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

26. V daném případě nelze Smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovanou splácet, když žalobce v tomto směru soudu předložil pouze kartu klienta a výpis z účtu. Ten sice prokazuje pravidelný příjem, mzdu, ale také prokazuje další mnohonásobně vyšší životní náklady žalované, než je uvedeno v záznamu v kartě. Soud dovodil, že poskytovatel úvěru zkoumal úvěruschopnost jen formálně, tak aby mu nic nebránilo v tom, úvěr poskytnout. Nezajímal se aktivně, zda žalovaná uzavřela v době před žádostí o úvěr jiné smlouvy o úvěru. Tvrzení, že žádné splátky nehradí, nelze považovat za nepravdivé, neboť soud zjistil ze své úřední činnosti, že žalovaná další smlouvy o úvěru uzavřela, ale dluhy z těchto smluv nesplácela. Pokud by poskytovatel úvěru skutečně aktivně zkoumal poměry žalované, nemohl by dle názoru soudu dojít k závěru, že žalovaná je schopna úvěr bez problémů splácet. Což se potvrdilo i tím, že žalovaná úvěr nesplatila a poskytovatel úvěru řešil situaci tím, že uzavřel další, dle názoru soudu fiktivní smlouvu o úvěru, kdy ve skutečnosti již žádný úvěr neposkytl, pouze došlo k prodloužení lhůty splatnosti a navýšení úroků a poplatku za úvěr tím, že nebyly poskytnuty slevy. Poskytovatel úvěru byl povinen zkoumat úvěruschopnost žadatele řádně a s náležitou pečlivostí, a nikoliv jen formálně. Žalobce neprokázal, že jeho právní předchůdce pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zjišťoval schopnosti žalované úvěr ve stanovené lhůtě vrátit, netvrdil žádné další konkrét údaje, které zjistil a jak ověřil tvrzení žadatele. Z výpisu z účtu žalované je zřejmé, že neměla k dispozici finanční prostředky v částce sjednané výše úvěru tak, aby tento úvěr byla schopna ve lhůtě 1 měsíce vrátit a to ještě navýšený o poplatek za poskytnutí úvěru a smluvní úrok.

27. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalované úvěr, byla Smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost Smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

28. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované na základě neplatné Smlouvy částku 10 000 Kč. Žalobce uvedl, že žalovaná neuhradila žádnou částku. Žalovaná byla nečinná, ohledně výše zaplacené částky ani ohledně své schopnosti dluh uhradit nic netvrdila.

29. Neuhrazena zůstala dle žalobce celá poskytnutá jistina, na úkor právního předchůdce žalobce se žalovaná bezdůvodně obohatila (§ 2991 o. z.). Pohledávka byla žalobci postoupena. Výše bezdůvodného obohacení žalované je rovna částce, kterou z poskytnuté částky žalovaná dosud žalobci nevrátila, což je celá výše jistiny. Soud proto uložil žalované povinnost uhradit žalobci částku 10 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení.

30. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Z důvodu neplatnosti Smlouvy tak soud žalobci nepřiznal další požadované částky ve výši 7 190 Kč a smluvní úroky a úroky z prodlení, neboť splatnost jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 z. s. ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, není žalovaná v prodlení s úhradou a nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). O své schopnosti ohledně lhůty k zaplacení jistiny žalovaná nic netvrdila. Soud rozhodl o splatnosti tak, že uložil povinnost zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Splátky jsou přiznány pod ztrátou výhody splátek, když podle § 1931 o.z. (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

31. Náklady řízení nejsou přiznány žalobci podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Soud vzal v úvahu výsledek řízení, kdy úspěch a neúspěch v žalobě je přibližně stejný. Účastníci tedy nemají právo na náhradu nákladů řízení. Soud dále postupoval podle § 150 o.s.ř. Zvláštní důvody hodné zřetele shledal soud ve skutečnosti, že, neboť smlouva byla uzavřena neplatně, tuto neplatnost způsobil žalobce, respektive jeho právní předchůdce, který nesplnil řádně zákonem uložené povinnosti o zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr a požadoval lichevní úroky skryté pod poplatek za úvěr. Při podání žaloby žalobce musel být vědom povinnosti tvrdit skutečnosti týkající se zkoumání úvěru schopnosti žalovaného a také mu již byla známa rozhodovací praxe soudů související se závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodů rozporu s dobrými mravy. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo může podat exekuční návrh podle z. č. 120/2001 Sb.