6 C 173/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Klicnarovou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 17 822 Kč s příslušenstvím (zápůjčka)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 9 400 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč a poslední splátku ve výši 400 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci další částku ve výši 5 640 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 15 040 Kč od datum do zaplacení, náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 2 000 Kč a částku 2 782 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 17 822 Kč s příslušenstvím, tedy s úrokem z prodlení a náklady za uplatnění pohledávky v částce 2 000 Kč. Žalobce se domáhá zaplacení této částky z titulu uzavřené smlouvy o zápůjčce, eventuálně z titulu vydání bezdůvodného obohacení.

2. Žalobce v žalobě uvedl, že uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o zápůjčce a na jejím základě jí poskytl peněžní prostředky v částce 9 400 Kč, které byly zaslány na účet žalovaného. Smlouva byla uzavřena distančním způsobem na adrese Anonymizováno.Anonymizováno. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za poskytnutí zápůjčky ve výši 5 640 Kč. Zápůjčka byla splatná ve 3 měsíčních splátkách s datem poslední splátky dne datum.Žalovaný neuhradil žádnou částku.

3. Žalobce tvrdí, že zkoumal úvěruschopnost žalovaného, ověřil řádně jeho totožnost. Žalobce tvrdil, že si vyžádal informace o rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřil na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného.

4. Ke dni podání žaloby uhradil žalovaný celkem částku 0 Kč.

5. Žalobce navrhl rozhodnutí věci bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů. Žalovaný s tímto postupem souhlasil konkludentně, byl nečinný.

6. Po provedeném dokazování listinnými důkazy soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:

7. Poskytnutí zápůjčky žalovanému dokládá smlouva. Žalovaný výši poskytnutého úvěru nesporoval. Soud posuzuje platnost této smlouvy. Pokud dospěje k závěru, že smlouva byla od počátku neplatná, lze přiznat žalobci pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení.

8. Smlouva o zápůjčce ze dne datum a výpis z účtu, který dokládá bezhotovostní poskytnutí částky 9 400 Kč na účet žalovaného, prokazuje smluvní vztah mezi poskytovatelem zápůjčky a žalovaným. Ze smlouvy je zjištěno, že žalovaný se za poskytnutí zápůjčky zavázal uhradit poplatek ve výši 5 640 Kč. Zápůjční úroková sazba činila 0 %. RPSN je 1 689 %.

9. O zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím zápůjčky tvrdil žalobce jen obecné údaje. Na výzvu soudu k doplnění konkrétních tvrzení a důkazů reagoval přípisem, ve kterém uvedl, že žádné další skutečnosti o zkoumání úvěruschopnosti uvádět nebude. Předložil zákaznickou kartu, ze které zjistil soud, že žalovaný uvedl 3 osoby v domácnosti, příjem žadatele 30 000 Kč, příjem další 9 061 Kč, příjmy domácnosti celkem hodnota Kč. Žadatel pracoval v zaměstnaneckém poměru, pracovní poměr trval do 3 měsíců a smlouva byla na dobu neurčitou.

10. Upomínky k úhradě dlužné částky byly doloženy v kopiích.

11. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), přenechá-li zápůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2392 odst. 1 o.z. při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky 12. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě Smlouvy o úvěru jedná o platný smluvní závazek.

17. Strany uzavřely smlouvu o zápůjčce, ale na straně vydlužitele byla fyzická osoba, spotřebitel a na tuto smlouvu se vztahují i ustanovení z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

18. Posouzení souladu postupu žalobce s § 86 zákona č. 257/2016 Sb. nelze omezit pouze na přezkum formálních kroků věřitele při zjišťování bonity spotřebitele. Ve světle rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1819/2023 je třeba zkoumat též materiální stránku věci, tedy zda spotřebitel byl v době uzavření smlouvy objektivně schopen závazek plnit, a zda případné nedostatky v procesu posouzení mohly vést k poskytnutí úvěru osobě, která úvěruschopná nebyla. Žalobce ale žádné důkazy a konkrétní tvrzení, mimo velmi stručných údajů v kartě zákazníka, neuvedl a nedoložil.

19. Soud zkoumal i otázku platnosti smlouvy s ohledem na rozpor s dobrými mravy. Ve smlouvě sice nebyl sjednán úrok ze zápůjčky, ale byl sjednán poplatek, který byl vyšší než 50 % výše zápůjčky. RPSN činila 1 689 %. Tuto výši lze hodnotit jako lichevní, (více než 1000 % ročně). Poplatek za poskytnutí úvěru hodnotí soud jako skrytý smluvní úrok a vztahuje na toto ujednání závěry, které se týkají smluvního úroku. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, lichevní, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).

20. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalované.

21. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit také z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

22. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 a 33 Cdo 1819/2023. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

23. Soud v daném případě uzavřel, že smlouva je absolutně neplatná z důvodů neprokázání tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Na to navazuje úvaha o splatnosti dlužné jistiny, neboť žalobci lze přiznat pouze právo na úhradu dosud nesplacené jistiny.

24. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

25. V daném případě nelze Smlouvu o zápůjčce považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany poskytovatele zápůjčky došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovaným splácet. Žalobce doložil pouze prohlášení – kartu klienta žalovaného, poskytovatel úvěru nezkoumal, respektive tvrzení o zkoumání neprokázal, skutečné výdaje žalovaného, neověřil si jeho schopnost úvěr splatit. Poskytovatel úvěru nedoložil žádné listiny, které by dokládaly zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, netvrdil žádné konkrétní skutečnosti, které zjistil. Soud uzavřel, že úvěruschopnost žalovaného zkoumal pouze formálně. Nedoložil žádné konkrétní důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, doplnil tvrzení o zkoumání této otázky předložením karty klienta. Žádné konkrétní listiny, ze kterých vycházel ale nedoložil. Například měl a mohl vyžádat výplatní pásky a doložit jejich kopie nebo si mohl vyžádat výpis z účtu ze kterého by získal přehled o finanční situaci a schopnosti úvěr splatit. Zkoumání úvěruschopnosti pouze formálním způsobem bez ověření tvrzení nelze považovat za řádné zkoumání této otázky. Žalobce neunesl břemeno důkazní o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Pouhé údaje o počtu osob v domácnosti a tvrzených příjmech a výdajích, bez ověření těchto údajů nelze považovat za řádné a pečlivé zkoumání úvěruschopnosti klienta.

26. Pokud žalobce přesto poskytl žalovanému zápůjčku, považuje soud tuto smlouvu od počátku za neplatnou ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost Smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. To je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

27. Z výše uvedeného je zřejmé, že v daném případě je smlouva absolutně neplatná ze dvou důvodů, a to z důvodů požadavku na úhradu lichevního úroku (skrytého pod označení poplatek za poskytnutí zápůjčky) a z důvodů pouze formálního zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.

28. Žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné Smlouvy částku 9 400 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobce nezaplatil žádnou částku. Tato tvrzení žalovaný nijak nesporoval. K zaplacení žádá žalobce částku jistiny, poplatek za poskytnutí zápůjčky, poplatek za vymáhání a smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlen. Ohledně jistiny soud žalobě vyhověl, neboť v této výši se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil. Žalovaný neprokázal, že by uhradil nějakou částku. Úrok z prodlení přiznán nebyl. Žalovaný není dosud v prodlení s úhradou této dlužné částky, neboť tato povinnost je dána až rozhodnutím soudu. S ohledem na výši dlužné částky, rozhodl soud o jeho povinnosti zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Splátky jsou přiznány pod ztrátou výhody splátek, když podle § 1931 o.z. (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Žalovaný netvrdila ohledně schopnosti dlužnou částku splatit ničeho. Nebyl přiznán ani požadavek na zaplacení smluvní pokuty, poplatku za poskytnutí zápůjčky a poplatku za vymáhání. Tyto částky nelze žalobci přiznat s ohledem na závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy, uvedené platby tedy nebyly platně sjednány.

29. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 150 o.s.ř. Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť smlouva byla uzavřena neplatně, tuto neplatnost způsobil žalobce, který nesplnil řádně zákonem uložené povinnosti o zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Při podání žaloby žalobce musel být vědom povinnosti tvrdit skutečnosti týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a také mu již byla známa rozhodovací praxe soudů související se závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodů rozporu s dobrými mravy. Žalobce však v předžalobní výzvě požadoval vedle nároků uplatněných v žalobě i další nároky podle neplatné smlouvy, žádal přibližně dvojnásobek částky, která byla poté předmětem žaloby. Předžalobní výzva tedy dle názoru soudu není řádná. Neplatnost smlouvy byla způsobena žalobcem a soud v tomto jednání spatřuje okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které nelze žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto sporu přiznat. Z těchto důvodů soud žalobci žádné právo na úhradu (byť částečnou) nákladů řízení, nepřiznal. Soud dále přihlédl ke skutečnosti, že úspěch a neúspěch žalobce v tomto řízení byl přibližně stejný, náhradu nákladů řízení tedy nelze přiznat ani podle 142 odst. 2 o.s.ř. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení rozsudku, prostřednictvím podepsaného soudu ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo může podat exekuční návrh podle z. č. 120/2001 Sb.