6 C 208/2021

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Klicnarovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 1 765,49 Kč s příslušenstvím (náklady na převoz)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 1 765,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 765,49 Kč od 29. 1. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobce se žalobou podanou k zdejšímu soudu domáhal zaplacení částky 1 765,49 Kč. V žalobě uvedl, že dne 15. 12. 2020 poskytl žalovanému zdravotní transport ve smyslu § 17 odst. 4 zákona č. 379/2005 Sb., dle kterého platí, že pokud se u ošetřované osoby prokáže přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí náklady dopravy, vyšetření, ošetření a následného pobytu na záchytné stanici přímo vyšetřovaná osoba. Výše nákladů na převoz byla žalobcem vypočtena dle vyhlášky č. 134/1998 Sb. Žalobci z výše uvedených důvodů vznikl nárok na úhradu nákladů spojených se zdravotním transportem v celkové výši 1 765,49 Kč. Nárok byl žalovanému vyúčtován fakturou číslo ze dne 11. 1. 2021 s datem splatnosti 28. 1. 2021. Do dnešního dne žalovaný na pohledávku žalobce nic neuhradil, ač k tomu byl žalobcem vyzván.

2. K návrhu žalobce byl vydán elektronický platební rozkaz, který se však nepodařilo žalovanému řádným způsobem doručit, a proto byl platební rozkaz soudem zrušen.

3. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soudní zásilky - žalobu i výzvy k vyjádření a k postupu dle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) považuje soud za doručené s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou, nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nebo v místě bydliště hlášeném v CEO nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit.

4. Žalobce dal souhlas k postupu soudu dle § 115a o. s. ř., žalovaný se k takovému postupu nevyjádřil a má se tedy za to, že žalovaný konkludentně souhlasil s rozhodnutím věci na základě listin. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř.

5. Soud z předložených listinných důkazů, konkrétně z prodejní faktury – daňového dokladu číslo ze dne 11. 1. 2021, z účtu za dopravu, z příkazu ze zdravotního transportu, z výzvy k úhradě faktury a z doručenek, zjistil, že žalobce se domáhá zaplacení dlužné částky z titulu zdravotního transportu na záchytnou stanici, neboť se u žalovaného prokázala přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, kdy žalovaný zdravotní transport neuhradil. Faktura byla splatná ke dni 28. 1. 2021, žalovaný byl k úhradě faktury vyzýván opakovaně.

6. Podle § 89e odst. 1 zákona č. 373/2011 Sb., o specifických zdravotních službách prokáže-li se přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, hradí poskytovateli záchytné služby náklady na poskytnutou záchytnou službu osoba, které byla záchytná služba poskytnuta; tato osoba hradí i náklady na dopravu do záchytné stanice tomu, komu tyto náklady vznikly. Pokud byla záchytná služba poskytnuta nezletilé osobě, která není plně svéprávná, hradí náklady její zákonný zástupce.

7. Podle § 1908 odst. 1 a 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.) splněním dluhu závazek zaniká. Dlužník musí dluh splnit na svůj náklad a nebezpečí řádně a včas.

8. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

11. Listinami výše uvedenými, konkrétně daňovým dokladem číslo ze dne 11. 1. 2021, účtem za dopravu, příkazem k zdravotnímu transportu, výzvou k úhradě faktury a doručenkami, bylo prokázáno, že požadavek žalobce na zaplacení žalované částky je důvodný a oprávněný. Soud má z předložených důkazů za prokázané, že žalovaný byl převezen na záchytnou stanici z důvodu diagnózy F190 (akutní intoxikace), kdy příkaz ke zdravotnímu převozu byl vydán žalobcem. Žalobci vznikly v souvislosti se zdravotním transportem žalovaného náklady v částce 1 765,49 Kč. Jelikož se u žalovaného prokázala přítomnost alkoholu nebo jiné návykové látky, je žalovaný povinen uhradit náklady za zdravotní transport. Žalobce vystavil žalovanému fakturu, která byla splatná ke dni 28. 1. 2021, žalovaný byl k úhradě faktury vyzýván opakovaně. Žalobní tvrzení je v souladu s předloženými listinnými důkazy, vzájemně tvoří logický celek. Žalovaný ničeho neuhradil, zůstal zcela nečinný, k žalobnímu tvrzení se nevyjádřil, netvrdil žádné skutečnosti na obranu proti uplatněnému nároku, ačkoliv byl soudem k vyjádření vyzván. Žalovaný dluh nesplnil, je tedy povinen uhradit dlužnou částku a zákonný úrok z prodlení ve výši sazby platné v okamžiku prodlení.

12. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. a podle § 151 odst. 3 o. s. ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobce byl ve sporu úspěšný, má právo na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ust. § 202 odst. 2 o. s. ř.) Nesplní-li povinný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se oprávněný domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.