6 C 226/2021

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Klicnarovou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 18 449,81Kč s příslušenstvím (úvěr + smluvní pokuta) <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 13 449,81 Kč se smluvním úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 12 999,81 Kč od 7. 5. 2019 do zaplacení a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalobce.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 5 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalobce.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení částku 2 252 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám zástupce žalobce.</b> 1. Žalobce se žalobou domáhal na žalované zaplacení částky uvedené ve výroku rozsudku. V žalobním tvrzení uvedl tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s původním věřitelem společností [právnická osoba] smlouvu o spotřebitelském úvěru. Tento finanční produkt byl nabízen pod marketingovým názvem„ půjčka7“. Smlouva byla uzavřena dne 8. 4. 2019. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši 10 000 Kč. Strany sjednaly poplatek za poskytnutí úvěru včetně úroku z úvěru a to na částku 2 999,81 Kč.

2. Úvěrová smlouva byla uzavřena distančním způsobem v souladu s ustanovením § 1820 o.z. Podle smlouvy měla žalovaná vrátit původnímu věřiteli částku ve výši poskytnutého úvěru a poplatek, který se skládal z úroku za dobu úvěru a z poplatku za poskytnutí úvěru. Úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostně na sjednaný bankovní úvěr pod konkrétním variabilním symbolem, kterým bylo rodné číslo žalované.

3. Původní věřitel zkoumal úvěruschopnost žalované, ověřil ji rešeršemi v databázi EUCB, ověřil, zda proti žalované neprobíhá insolvenční řízení, exekuce. Žalovaná musela prokázat svoji identitu, doložit zdroj svých příjmů, byl verifikován bankovní účet žalované, proběhl ověřovací telefonní rozhovor. Původní věřitel vyhodnotil, že žalovaná má dostatečný příjem, který jí umožňuje úvěr řádně splatit, když byly posouzeny příjmy a výdaje žalované.

4. Žalovaná se dostala do prodlení se splácením úvěru včetně dohodnutého poplatku, byly jí proto zaslány upomínky, na které nereagovala. Za upomínky požaduje žalobce sjednaný poplatek ve výši celkem 450 Kč, v souladu se sazebníkem poplatků – 150 Kč za 1 upomínku. Žalované byly zaslány 3 upomínky, v termínech, které jsou uvedeny v žalobě.

5. Aktivní legitimace žalobce je prokázána smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 5. 3. 2020 a 2. 1. 2020.

6. Žalobce požaduje zaplacení nesplacené jistiny úvěru ve výši 10 000 Kč, neuhrazený poplatek ve výši 2 999,81 Kč, smluvní úrok z prodlení ve výši 8% p.a., poplatek za upomínky ve výši 450 Kč a sjednanou smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč Smluvní pokuta byla sjednána ve výši 0,1% denně z částky, s jejíž úhradou je dlužník v prodlení do zaplacení. Smluvní pokuta z dlužné částky 13 449,81 Kč za dobu od 7. 5. 2019 do 7. 4. 2021, tedy za 701 dnů činí 9 428,32 Kč. Žalobce z této smluvní pokuty požaduje jen částku 5 000 Kč, tedy ve výši poloviny poskytnutého úvěru.

7. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Soudní zásilku obsahující žalobu i výzvu k vyjádření považuje soud za doručenou s odkazem na usnesení Ústavního soudu ČR sp.zn. II. ÚS 1308/10 Ústavní soud v nálezu uvedl, že ustanovení § 49 o. s. ř., které upravuje doručování písemností do vlastních rukou nezasahuje do ústavně chráněných práv, vyjádřených zejména v čl. 38 odst. 2 Listiny. Tato úprava od základu mění pojetí doručování podle dosavadní úpravy tím, že opouští paternalistický přístup, který jí dominoval, a naopak vychází ze zásady, že každý si má svá práva střežit především sám. Tato zásada je vyjádřena abstraktním vymezením adresy pro doručování v § 46b písm. a) o. s. ř., ze kterého vyplývá, že není principiálně významné, zda se adresát na adrese skutečně zdržuje, či nikoliv. Současně z tohoto ustanovení vyplývá, že je věcí adresáta, aby se pojistil proti doručování na adresu evidovanou v informačním systému evidence obyvatel tím, že uvede soudu adresu pro doručování, o níž ví, že mu na ni bude zásilka bezpečně doručena. Tím má také možnost eliminovat problém související s tím, že na ohlašovně nebo v místě bydliště dle centrální evidence obyvatel nelze zanechat výzvu k převzetí zásilky. Jde o legitimní tlak na adresáta, aby soudu ohlásil adresu pro doručování, tedy adresu, kam lze zásilku spolehlivě doručit. Žalované byly písemnosti doručeny vyvěšením na úřední desku.

8. Soud nařídil jednání, ke kterému se účastníci nedostavili. Žalobce svoji neúčast omluvil, žalovaná zůstala nečinná.

9. Soud má za prokázaný následující skutkový stav.

10. Právní předchůdce žalobce poskytl žalované úvěr, který je specifikován v žalobním tvrzení, prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. Žalobní tvrzení prokazuje úvěrová smlouva, potvrzení o provedené platbě, formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, úvěrové podmínky. Žalovaná poskytla údaje, na jejichž základě zkoumal původní věřitel úvěruschopnost žalované. Žalovaná byla seznámena s výši všech poplatků a úroků a toto odsouhlasila. Poskytnutí úvěru dokládá potvrzení o platbě. Žalovaná se zavázala k úhradě částky poskytnuté jí jako úvěr a k úhradě sjednaného poplatku, jak je uvedeno v žalobním tvrzení. Žalovaná úvěr a sjednaný poplatek žalobci řádně nesplatila. Vznikla jí tak povinnost uhradit také smluvní pokutu. Žalovaná byla žalobcem vyzvána k uhrazení dlužné částky, což dokládá předžalobní upomínka. Výše úroku z prodlení byla sjednána. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvami o postoupení pohledávek.

11. Žalovaná zůstala nečinná, proti uplatněnému nároku ničím nebrojila, netvrdila žádné skutečnosti, které by nárok zpochybnily. Neprokázala, že by dlužnou částku nebo její část uhradila. Písemnosti se dostaly do sféry vlivu žalované.

12. Podle § 2395 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o.z.) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 1815 o.z. se k nepřiměřenému ujednání nepřihlíží, ledaže se jej spotřebitel dovolá.

14. Podle § 1813 o.z. má se za to, že zakázána jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

15. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

16. Podle § 122 odst. 1, z.č. 257/2016 Sb. věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo smluvní pokutu.

17. Podle § 122 odst. 3 z.č. 257/2016 Sb. souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

18. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako potupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

19. Podle § 1 odst. 2) o.z. nezakazuje-li to zákon výslovně, mohou si osoby ujednat práva a povinnosti odchylně od zákona; zakázána jsou ujednání porušující dobré mravy, veřejný pořádek nebo právo týkající se postavení osob, včetně práva na ochranu osobnosti.

20. Podle § 1970 o.z. může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

21. Podle § 2 nařízení vlády 351/2013 Sb. v platném znění, výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro poslední den kalendářního pololetí, které předchází kalendářnímu pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

22. Žaloba je důvodná. Právní předchůdce žalobce uzavřel se žalovanou smlouvu o úvěru a poskytl jí peněžní prostředky a žalovaná se zavázala tyto prostředky a sjednané poplatky vrátit ve sjednané lhůtě. Žalobní tvrzení je v logickém souladu s předloženými listinnými důkazy, tvoří logický celek. Žalovaná byla seznámena s podmínkami poskytnutí úvěru, odsouhlasila úvěrovou smlouvu a byly jí poskytnuty standardní evropské informace o spotřebitelském úvěru. Žalovaná dluh řádně neuhradila, vznikla jí tak povinnost uhradit jistinu, smluvený poplatek a úrok a také smluvený úrok z prodlení (smluven v nižší částce než je úrok zákonný), smluvené sankční poplatky za upomínky a smluvní pokutu. K výši smluvní pokuty uvádí soud, že její výši požaduje žalobce v souladu s ustanovením § 122 z.č. 257/2016 Sb., vyšší částka by žalobci ani nemohla být přiznána. Aktivní legitimace žalobce je doložena smlouvami o postoupení pohledávek. Protože žalovaná svoji povinnost nesplnila, rozhodl soud tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

23. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142/1o.s.ř., neboť účastníku, který měl ve věci plný úspěch přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení a to zaplacený SOP 800 Kč, náhradu nákladů za zastoupení advokátem, když odměna je vypočtena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Podle § 14b odst. 1 cit. vyhl. je odměna advokáta za tři úkony po 300 Kč, tedy 900 Kč, náhrada nákladů – režijní paušál podle § 14b odst.5 je za tři úkony po 100 Kč, tedy 300 Kč a dále 21% DPH z odměny a náhrady nákladů advokáta. Celkem jsou tedy náklady řízení, které je žalovaný povinen zaplatit ve výši 2 252 Kč. Podle § 149 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalovanému povinnost zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce. Další úkon, který učinil žalobce, nepovažuje soud za účelný. Žalobce má uvést všechny rozhodné skutečnosti v žalobě, pokud tvrdí v dalším písemném podání skutečnosti, které v podstatě jen rozvíjejí již uvedená tvrzení, nejedná se o účelně vynaložené náklady řízení.

24. Soud přiznal odměnu podle § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. z následujících důvodů: Žaloba je považována za žalobu“ formulářovou“, neboť žalobce podává obdobné žaloby opakovaně, na formulářovém ustáleném vzoru, ve kterém uvádí shodná skutková tvrzení, lišící se pouze konkrétními údaji o žalované osobě, údajích o uzavřené smlouvě, výši dlužných částek. Žaloby se týkají právně obdobných věcí. Tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč. Nejedná se o žalobu, která by byla individuálně koncipovaným návrhem vždy novým pro konkrétní právně a skutkově odlišnou věc. Použití uvedeného ustanovení citované vyhlášky nevede ve svých důsledcích k porušení listiny základních práv a svobod a není rozporu s ústavou garantovaným právem na právní pomoc.