6 C 55/2020

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Klicnarovou ve věci žalobců: a) celé jméno žalobce , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalované b) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalované c) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalované d) celé jméno žalobkyně , datum narození bytem adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalované všichni zastoupeni advokátkou JUDr. jméno příjmení sídlem adresa žalobkyně, žalobce, žalobkyně, žalobkyně a žalované proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 22 500 Kč s příslušenstvím (plnění ze smlouvy) <b>I. Návrh, aby žalovaná byla povinna zaplatit na účet číslo [bankovní účet], zřízený po dohodě spoluvlastníků domu [adresa] nacházejícího se v katastrálním území Nové Město nad Metují pro shromažďování prostředků spoluvlastnicí [celé jméno žalobkyně] celkem částku 22 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 250 Kč od 26. 5. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 250 Kč od 26. 6. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 250 Kč od 26. 7. 2019 do zaplacení se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 250 Kč od 26. 8. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 250 Kč od 26. 9. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 250 Kč od 26. 10. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 250 Kč od 26. 11. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 250 Kč od 26. 12. 2019 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 250 Kč od 26. 1. 2020 do zaplacení a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z částky 2 250 Kč od 26. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované na náhradu nákladů řízení částku 2 700 Kč a to každý ze žalobců rovným dílem, tedy částku 675 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám žalované.</b> 1. Okresnímu soudu v Náchodě napadla označená žaloba dne 17. 3. 2020. Soud vydal k návrhu žalobců platební elektronický platební rozkaz, do kterého podala žalovaná odpor. Následně k návrhu žalobců připustil soud změnu žalobního petitu usnesením ze dne 10. 7. 2020, které nabylo právní moci 14. 7. 2020. Žalobci se domáhají plnění ze smlouvy uzavřené [datum] Smlouvu uzavřeli podíloví spoluvlastníci domu [adresa], [ulice] ul. v [obec]. Podepsali ji všichni tehdejší spoluvlastníci domu [adresa]. Podle této smlouvy a jejího dodatku ze dne [datum] se zavázali účastníci této smlouvy přispívat do„ fondu oprav a společných nákladů“ od 1. 1. 2007 částkou 1 000 Kč měsíčně, poté od 1. 1. 2016 měsíčně částku 2 250 Kč. Žalovaná v minulosti do fondu oprav přispívala, ovšem v květnu 2016 se rozhodla, že již do tohoto fondu přispívat nebude. Žalobci ji k platbám opakovaně vyzývali, ale žalovaná nebyla ochotna tuto svoji povinnost splnit. Žalobci se domáhali zaplacení do tzv. fondu oprav žalobou a to již v květnu 2019. Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 24. 9. 2019 č.j. 5 C 175/2019-79 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. 1. 2020 č.j. 25 Co 5/2020-105 bylo žalované pravomocně uloženo zaplatit dlužné částky do tzv. fondu oprav. Žalovaná povinnost uloženou jí uvedeným rozsudkem splnila, ale za další období od května 2019 do února 2020 opět příspěvky do uvedeného fondu neplatí. Žalovaná za období od května 2019 do února 2020, tedy za 10 měsíců dluží dle žalobců do uvedeného fondu oprav částku celkem 22 500 Kč. Žalobci požadují zaplacení uvedené částky a úroků z prodlení od splatnosti jednotlivých měsíčních plateb. Žalobci se nejprve domáhali, aby žalovaná byla povinna plnit k jejich rukám, v průběhu řízení žalobní petit změnili tak, že žalovaná má plnit na účet, který byl za účelem správy peněz do fondu oprav zřízen.

2. Žalovaná uvedla řadu námitek proti uplatněné žaloby, v průběhu řízení uváděla tyto podstatné skutečnosti. Smlouvu vypracovala ona jako podílová spoluvlastnice a dle jejího názoru jsou jednotlivá ustanovení smlouvy provázaná. Dle názoru žalované zavinila žalobkyně [celé jméno žalobkyně], že dohoda fyzických osob, které smlouvy uzavřely, byla ukončena, když znehodnotila podílový majetek žalované a také zneužila finanční prostředky, které jako spoření zasílala žalovaná na bankovní účet fyzické osob. Žalovaná tuto dohodu ukončila a tato skutečnosti nebyla ze strany žalobců rozporována. Žalovaná nesouhlasí s povinností zasílat předem na osobní bankovní účet fyzické osoby finanční prostředky. Žalovaná namítá, že finanční prostředky zasílané na fond oprav nebyly řádně vyúčtovány. Pouhé zaslání výpisu z účtu není dle žalované vyúčtování fondu oprav. Žalované bylo odebráno dispoziční právo k účtu, na který byly zasílány finanční prostředky podílových spoluvlastníků. Žalovaná namítá, že účet není účtem fondu oprav právnické osoby. Žalovaná odmítá zasílat předem platby na účet fyzické osob, který je nazýván fondem oprav na dosud neexistující pohledávky, neboť jako pohledávku nelze považovat platby předem na neexistující pohledávky za opravu domu. V reakci na předžalobní výzvu žalovaná uvedla, že dlouhodobě sporuje svoji povinnost zasílat finanční prostředky na účet fyzické osoby. Pokud v minulosti jí tato povinnost byla uložena soudním rozhodnutím, tak sporovala také tento rozsudek, ale k věcnému projednání u krajského soudu nedošlo, neboť nevěděla, zaviněním svého tehdejšího právního zástupce, o povinnosti zaplatit soudní poplatek.

3. Na základě provedených důkazů učinil soud tato skutková zjištění a dovodil následující právní závěry:

4. Z kupní smlouvy se smlouvou o věcném břemenu ze dne 25. 8. 2006 (č.l.244 spisu) zjistil soud, že město Nové Město nad Metují prodalo podílovým spoluvlastníkům ve smlouvě označeným nemovitosti a to budovu [adresa] na stavební parcele [číslo] stavební parcelu [číslo] v obci a k.ú. [obec] a to v rozsahu spoluvlastnických podílu ve smlouvě uvedených. Nejedná se o vlastnictví bytových jednotek.

5. Žalobci dovozují nárok na plnění ze smlouvy označené„ dohoda podílových spoluvlastníků domu [adresa] [ulice] ul. v katastrálním území Nové Město nad Metují, [číslo] z [datum]“. Dle této dohody se tehdejší spoluvlastníci dohodli na pravidlech, která jsou v dohodě uvedena. Dohoda obsahuje mimo jiné ujednání bodu 5), ze kterého plyne, že v zájmu předcházení nutných nákladů na údržbu budovy, dohodli se spoluvlastníci na zřízení„ fondu oprav a společných nákladů“ a to v částce 1 000 Kč měsíčně na 1 byt a to od 1. 1. 2007. V dohodě bylo v dalších bodech sjednáno, že náklady na opravy, havárie a údržbu hradí spoluvlastníci podle velikosti spoluvlastnického podílu. Dohoda obsahuje i další ujednání, která nejsou pro posouzení uplatněného nároku rozhodná. Dodatkem k této uvedené dohodě ze dne 31. 12. 2015 bylo sjednáno, že poplatek do„ fondu oprav“ se zvyšuje od 1. 6. 2016 na částku 2 250 Kč Dohodu podepsali aktuální spoluvlastníci, mimo žalované.

6. Svědek [jméno] [jméno], který byl v době uzavírání dohody v roce 2007 manžel žalobkyně c) a podílový spoluvlastník nemovitosti, potvrdil, že dohoda byla podepsána a plněna. Nevzpomíná si na žádné jednání ohledně uvedené dohody. Neví, kdo dohodu sepisoval. Nemá poznatky o tom, zda tato dohoda stále platí. Svědek v domě nebydlí již asi 15 let, odstěhoval se krátce poté, kdy nemovitost spoluvlastníci zakoupili.

7. Žalovaná tvrdí, že smlouvu ukončila úkonem, kterým oznámila prostřednictvím své matky, která vedla účetnictví, že nebude nadále do fondu oprav zasílat finanční prostředky. Bylo to poté, kdy byla ukončena rekonstrukce nemovitosti. Listina je datována 11. 5. 2016. Z listiny je dálo zjištěno, že matka žalované, která vedla v té době účetnictví, provedla vyúčtování finančních prostředků na účtu, na který byly platby spoluvlastníků zasílány, sdělila ostatním spoluvlastníkům, že ukončila pravidelnou platbu, kterou byl hrazen dluh ze stavebního spoření a prostředky na tomto účtu naspořené žalovanou jí k její žádosti převede.

8. Listinou ze dne 17. 5. 2016 (čl. 31 spisu) oznámili ostatní spoluvlastníci nemovitosti, že na základě rozhodnutí žalované ukončit platby do fondu oprav, nepokládají za vhodné, aby nadále měla žalovaná a její matka možnost nakládat s jejich finančními prostředky a proto žalované odebrali disponentní právo k účtu, na který jsou finanční prostředky fondu oprav zasílány. Současně požádali o předání veškerého účetnictví. Předání účetnictví a dokumentů domu [adresa] poté dokládá předávací protokol ze dne 20. 5. 2016 (čl. 30 spisu). Listiny převzala paní [jméno] [celé jméno žalobkyně] od matky žalované. Převzetí dokladů při výslechu svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] potvrdila.

9. Z rozsudku Okresního soudu v Náchodě č.j. 5 C 175/2019-79 zjistil soud, že žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobcům částku 24 159,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 12. 5. 2016 do zaplacení a částku 81 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1. 5. 2019 do zaplacení. Rozhodnutí napadla žalovaná odvoláním, které však nebylo věcně projednáno, neboť nebyl zaplacen soudní poplatek z odvolání a okresní soud odvolací řízení zastavil. Krajský soud v Hradci Králové usnesení okresního soudu o zastavení řízení potvrdil rozhodnutím č.j. 25 Co 5/2020-105 Odvolací soud se tedy věcnými námitkami žalované nezabýval. Podepsaný soud je toho názoru, že právním názorem okresního soudu uvedeným v řízení sp.zn. 5 C 175/2019 není vázán, neboť soud se otázkou, zda žalovaná dohodu vypověděla, nezabýval. Skutečnost, že v dané chvíli posoudil soud dohodu jako platnou a dle jejího znění uložil žalované plnění, není pro posouzení nároku v tomto řízení rozhodné.

10. V řízení bylo předloženo velké množství dalších listinných důkazů jako například výpisy z účtu, dále rozhodnutí okresního, krajského i dovolacího soudu v různých sporech, které byly mezi podílovými spoluvlastníky v průběhu doby vedeny, rozhodnutí správního úřadu. Tyto listiny však dle názoru soudu nejsou podstatné pro posouzení daného sporu.

11. Spoluvlastnické právo současných spoluvlastníků dokládá výpis z katastru nemovitostí (čl. 185). Kupní smlouva i výpis z katastru nemovitostí dokládají, že dům není rozdělen na bytové jednotky. Podíloví spoluvlastníci vlastní v rozsahu svého spoluvlastnického podílu celou nemovitost, bytové jednotky nejsou vymezeny.

12. Podepsaný soud považuje za podstatné posouzení, zda dohoda ze dne [datum] je nadále pro žalovanou závazná nebo zda ji tato platně vypověděla, respektive její část, týkající se plateb do tzv.„ fondu oprav“. Soud se tedy zabýval otázkou formy výpovědi uvedené dohody a otázkou, zda žalovaná je oprávněna dohodu vypovědět a to i v kontextu s ustanoveními týkajícími se správy společné věci (§ 1126 a násl. o.z.). Soud konstatuje, že sporné strany zahltily důkazní řízení řadou listinných důkazů, které s danou věcí přímo nesouvisí a jejich obsah nemá pro posouzení uplatněného nároku význam. Dále soud konstatuje, že vyjádření žalované jsou nepřehledná, je značně problematické z nich přesně dovodit, co vlastně žalovaná na obranu proti uplatněnému nároku tvrdí. Soud však dospěl k závěru, že podstatná námitka spočívá v tvrzení, že povinnost přispívat do tzv.„ fondu oprav“ žalovaná ukončila svým úkonem realizovaným prostřednictvím osoby, která tehdy vedla účetnictví, tedy své matky, když oznámila ostatním spoluvlastníků, že nadále do takzvaného fondu oprav nebude přispívat a bude hradit nadále hradit jen náklady, které se konkrétně pro jednotlivý případ odsouhlasí a budou vynakládány. Žalovaná tak přesně vyjádřila svoji vůli. Toto sdělení vzali ostatní spoluvlastníci zcela jednoznačně na vědomí, když požádali o předání účetní dokumentace a ukončili dispozitivní právo žalované k účtu, na který byly finanční prostředky spoluvlastníků shromažďovány. Svoji vůli nepřispívat nadále do tzv.„ fondu oprav“ vyjádřila opětovně žalovaná v dopise adresovaném paní [celé jméno žalobkyně] a spol. ze dne 26. 5. 2016 a to v bodě 4.

13. Soud se zabýval obsahem smlouvy z [datum]. Tato smlouva byla sepsána laicky a jednalo se o tehdejší úmluvu všech spoluvlastníků za účelem realizace správy a údržby nemovitosti, kterou společně zakoupili. Ujednání o zřízení jakéhosi fondu oprav je formulace, která neodpovídá zákonným ustanovením. Žádná povinnost zřizovat fond oprav podílovým spoluvlastníků nemovitosti není zákonem uložena. Fond oprav je povinno zřizovat společenství vlastníků bytových jednotek. Tato smlouva byla uzavřena na dobu neurčitou, bez časového omezení a závazek z takové smlouvy lze zrušit postupem podle § 1999 o.z. Dohoda spoluvlastníků zavazovala tyto spoluvlastníky ke smluvenému jednání do budoucna. Žalovaná tvrdí, že dohodu sepsala ona a to zejména za účelem realizace oprav nabyté nemovitosti. Tohoto účelu mělo být v roce 2016 dosaženo, byly ukončeny platby na splátky ze stavebního spoření.

14. K otázce platnosti úkonu podle § 1999 o.z. uvádí soud, že jak dohoda z roku 2007, tak úkon vedoucí ke zrušení závazku žalované přispívat částkami do tzv. fondu oprav, jsou úkony neformální, ale z jejich obsahu je zřejmé, čeho chce osoba úkon činící dosáhnout. Původní dohodu spoluvlastníci plnili, tedy její obsah akceptovali, i když jim zákon neukládá nějaký fond oprav zakládat a pravidelně do tohoto fondu zasílat finanční prostředky. Své finanční prostředky zasílali na domluvený účet, ale jednalo se o účet fyzické osoby s dispozičním právem sjednaným pro konkrétní účet. V roce 2016 žalovaná oznámila ostatním spoluvlastníkům, že již nemá nadále vůli shromažďovat své finanční prostředky na účet jiné fyzické osoby a ti to vzali na vědomí tím, že požádali o předání všech účetních dokladů, které do té doby spravovala matka žalované, a také zrušili dispoziční právo žalované s účtem, na kterém byly finanční prostředky vedeny. Soud zde uvádí, že posuzuje pouze žalobou uplatněný nárok na platby to tzv. fondu oprav nikoliv například platby na úhradu záloh na služby. Tato problematika nebyla předmětem žaloby. Soud ani neposuzuje ostatní ujednání ve smlouvě. Je toho názoru, že lze vypovědět i jen část smlouvy, neboť jednotlivá ujednání nelze považovat za taková, že ve zbývající části by nemohla smlouva nadále obstát. Navíc žalovaná žádná další ujednání se smlouvy nevypověděla, neučinila úkon, který by měl vést k ukončení platnosti smlouvy jako celku.

15. Podle § 1999 o.z. zavazuje-li smlouva ujednaná na dobu neurčitou alespoň jednu stranu k nepřetržité nebo opakované činnosti, anebo zavazuje-li alespoň jednu stranu takovou činnost strpět, lze závazek zrušit ke konci kalendářního čtvrtletí výpovědí podanou alespoň tři měsíce předem.

16. Podle § 139 odst. 2 obč. zák. o hospodaření se společnou věcí rozhodují spoluvlastníci většinou, počínaje podle velikosti podílů. Při rovnosti hlasů, nebo nedosáhne-li se většiny anebo dohody, rozhodne na návrh kteréhokoliv spoluvlastníka soud.

17. Podle § 1128 o.z. o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů.

18. Úkon žalované učiněný prostřednictvím své matky ze dne 11. 5. 2016 a adresovaný a doručený nepochybně ostatním spoluvlastníkům, neboť ty na tento úkon reagovali dopisem z 17. 5. 2016 a následně prostřednictvím třetí osoby převzali účetní doklady, tedy soud považuje za výpověď. A to za výpověď té části smlouvy, týkající se plateb do tzv.„ fondu oprav“. Výpověď byla dána v květnu 2016 a účinnosti nabývá koncem třetího čtvrtletí roku 2016, tedy k 30. 9. 2016. Na základě výše uvedeného dospěl tedy soud k závěru, že v období, za které požadují žalobci platby na označený účet, tedy od května 2019 do února 2020, nebyla již žalovaná k takovému jednání smluvně vázána. Žádnou zákonnou povinnost shromažďovat předem na tzv. fond oprav finanční prostředky nemá. Žalobci se nedomáhají platby z titulu bezdůvodného obohacení, tedy netvrdí, že by finanční prostředky na opravu nebo údržbu nemovitosti v daném období vynaložili za žalovanou a ona by byla povinna plnit z titulu spoluvlastnického práva k nemovitostem.

19. Soud se zabýval tvrzením žalobců, že dohoda uzavřená v roce 2007 je dohodou o hospodaření se společnou věcí ve smyslu § 139 odst. 2 obč. zák. S tímto názorem se soud ztotožňuje jen částečně. Dle jeho názoru je potřeba posuzovat jednotlivá ustanovení dohody. O hospodaření se společnou věcí je skutečně potřeba rozhodovat ve smyslu tehdejšího ustanovení § 139 odst. 2 obč. zák., a od účinnosti z.č. 89/2012 Sb. se o hospodaření se společnou věcí rozhoduje v intencích ustanovení § 1126 až 1139 o.z. Soud je však toho názoru, že správa společné věci se musí týkat vždy konkrétní situace, konkrétního rozhodování o určitém úkonu (opravě, rekonstrukci, zatížení věci, užívání věci atd.) a nikoliv nakládání s vlastními finančními prostředky spoluvlastníků. Nakládání s vlastními finančními prostředky nelze považovat za správu nemovitosti nebo rozhodování o náležitostech týkajících se nemovitosti. Takové rozhodování je jen o konkrétní opravě, údržbě, výstavbě atd. Spoluvlastníka nelze zavazovat k paušálním platbám na předem neurčený účel na soukromý účet, ke kterému nemá dispoziční právo a je tím omezen v možnosti s vlastními finančními prostředky nakládat dle své vůle. Pokud se spoluvlastníci k takovému jednání v dohodě z r. 2007 zavázali, takto bylo jejich aktuální rozhodnutí, které však má každý z nich možnost změnit. Což se také stalo a ostatní spoluvlastníci toto vzali zpočátku na vědomí. Zpětně se plateb do tzv. fondu začali domáhat až po určité době. Soud si je vědom toho, že názory účastníků tohoto sporu na správu společné nemovitosti jsou velmi rozdílné, ale ani tato skutečnost nemůže vést k tomu, aby jeden ze spoluvlastníků byl zásadním způsobem zkracován na svých právech, konkrétně na právu hospodařit a nakládat s vlastními finančními prostředky podle své vůle. Žalovaná například může své vlastní finanční prostředky spořit nějakým výhodnějším způsobem, dosahovat z naspořených prostředků větších výnosů. Tím není nijak dotčena její povinnost podílet se na nákladech na správu a údržbu společné nemovitosti, ale vždy je nutné rozhodnout, o jaké konkrétní náklady se jedná, jaká částka na ně bude vynaložena, a případně při neshodě musí spoluvlastníci postupovat v souladu s příslušnými ustanoveními občanského zákoníku. Pouhá skutečnost, že taková jednání jsou komplikovaná, že účastníci se ve svých názorech na správu a údržbu nemovitosti neshodují, nemůže být důvodem pro vynucování povinnosti, která není upravena v zákoně a vede k porušování základního práva občana nakládat svobodně se svými finančními prostředky. Nutit spoluvlastníka zasílat předem, na neurčité, v budoucnu vzniklé náklady, o kterých není ani najisto postaveno, že vzniknou, finanční prostředky na účet, který spravuje bez možnosti ovlivnění a zákonem upravenými pravidly, jiná fyzická osoba, by dle názoru soudu bylo zneužití práva a v takovém případě lze uplatnit korektiv zákazu zneužití práva. Takový postup připouští i judikatura a to nad rámec konkrétních zákonem upravených důvodů v jednotlivých institutech.

20. Soud tedy uzavřel, že ustanovení bodu 5) dohody tehdejších spoluvlastníků z 9. 1. 2007 nespadá obsahově pod pojem hospodaření se společnou věci. Soud nezkoumal platnost ostatních ustanovení této dohody, neboť to je nad rámec důkazního řízení v tomto sporu. Ostatní ujednání uvedené smlouvy, nebyla napadána a posouzení jejich platnosti nebylo předmětem tohoto řízení. Ujednání ve smlouvě jsou takového charakteru, že je možné uzavřít, že bylo vypovězeno jen výše označené ujednání. Platností smlouvy jako celku, se soud nezabýval.

21. K požadavku žalobců na zaplacení výše uvedené částky včetně úroků z prodlení uvádí dále soud, že pokud by žalobě bylo vyhověno a žalovaná by byla povinna uhradit i úroky z prodlení, není vůbec z uzavřené dohody zřejmé, jak by se s těmito úroky nakládalo. Byla by to částka, která by při případných platbách realizovaných na nějako opravu, byla započtena na platbu podílu připadajícího na žalovanou? Na nákladech na údržbu nemovitosti se spoluvlastníci podílejí podle velikosti svého spoluvlastnického podílu. Tím, že by žalovaná uhradila do tzv.„ fondu oprav“ i požadované úroky z prodlení, naspořila by si tam větší podíl finančních prostředků, než ostatní spoluvlastníci. Na fungování takového účtu nelze vztahovat pravidla, která jsou daná zákonem pro společenství vlastníků bytových jednotek, neboť v daném případě takové společenství nevzniklo. I s ohledem na tyto úvahy se jeví soudu jako nezákonné požadovat po spoluvlastníkovi shromažďování finančních prostředků předem na dosud neurčité a možná v budoucnu vzniklé finanční závazky, které ani v současné době nejsou najisto postavené. Právem spoluvlastníka je, uhradit své závazky, pokud vzniknout, z prostředků, které si může spořit na jakémkoliv jiném účtu a z těchto naspořených prostředků může brát pro svoji potřebu další užitky (úroky, zisk) nebo uhradit své závazky z prostředků, které má v hotovosti (laicky řečeno„ doma pod polštářem“).

22. Z výše uvedených důvodů tedy soud žalobu v plném rozsahu zamítl.

23. Žalovaná, která byla ve sporu úspěšná, požaduje náhradu nákladů řízení. Tyto náklady nijak nespecifikovala. Soud tedy postupuje podle ustanovení § 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. Paušální náklady činí 300 Kč za 1 úkon. Žalovaná učinila 9 úkonů (odpor, 5x písemné podání – vyjádření, 3x účast u jednání), tj. náleží jí paušální náhrada ve výši 2 700 Kč. Každý se žalobců je povinen uhradit žalované ¼ těchto nákladů řízení, tedy částku 675 Kč Lhůta splatnosti je stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.