6 C 62/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Klicnarovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o zaplacení 50 280 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 30 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč, splatných vždy do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci další částku ve výši 12 000 a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 42 000 Kč od , datum, do zaplacení a smluvní pokutu 8 280 Kč, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se domáhal po žalovaném zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru uzavřené mezi žalobcem a žalovaným. Žalobce se domáhá úhrady jistiny v částce 30 000 Kč, kapitalizovaného smluvního úroku za první měsíc doby čerpání úvěru v částce 12 000 Kč. Dále žádá žalobce zákonný úrok z prodlení ode dne následujícího po splatnosti úvěru. Dále se žalobce domáhal zaplacení částky 8 280 Kč z titulu sjednané smluvní pokuty ve výši 0,1% denně z jistiny za každý kalendářní den prodlení od , datum, do data odeslání předžalobní výzvy dne , datum, .

2. Žalobce poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky , Anonymizováno, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a dobu splatnosti úvěru ve dnech. Následně žalovaný vyplnil registrační formulář, kde uvedl své osobní údaje, a to včetně svého telefonního čísla a e-mailové adresy. Žalovaný dále uvedl heslo pro přístup k jejímu uživatelskému profilu. Registrace a vstup do uživatelského účtu byly podmíněny souhlasem žalovaného se smluvní dokumentací, kterou žalovaný odsouhlasil zaškrtnutím příslušného pole formulářů s odkazy na smluvní dokumentaci. Žalovaný dokončil registraci zadáním pětimístného verifikačního SMS do žádosti o úvěr. K ověření žalovaným uvedených údajů byl žalovaný povinen poskytnout žalobci fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalovaný se dále zavázal zaplatit žalobci částku ve výši 1 Kč prostřednictvím bankovního převodu, jenž je označena jako ověřovací platba, kterou žalobce vyžaduje za účelem ověření totožnosti a majitele bankovního účtu. K identifikaci veškerých vzájemných plateb mezi stranami byl dohodnut variabilní symbol odpovídající rodnému číslu žalovaného.

3. K ověření výše příjmu žalovaná poskytl žalobci výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy. Žalovaný byl dále žalobcem lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Dle odst. 10.9. smlouvy o spotřebitelském úvěru byla smlouva podepsána prostřednictvím pětimístného verifikačního SMS kódu, který žalobce zaslal žalovanému na jím uvedené telefonní číslo. SMS kód ve znění 16523 žalovaný následně vložil do příslušného formulářového pole na webových stránkách žalobce a odesláním potvrdil svoji vůli být smlouvou vázán. Žalovaný výše uvedenými kroky uzavřel s žalobcem smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, .

4. Žalobce poskytl žalovanému úvěr dne , datum, , a to převodem z bankovního účtu žalobce na bankovní účet žalovaného, číslo účtu je uvedeno v žalobě, který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena výše popsaná ověřovací platba. Žalobce identifikoval platbu úvěru uvedením variabilního symbolu, který odpovídá rodnému číslu žalovaného. Žalovaný se dle odst. 2.1.

6. Smlouvy zavázal zaplatit žalobci smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalované poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaná měla dle odst. 2.1.

7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 12. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobcem opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostala do prodlení s úhradou celého úvěru dne , datum, . Právo žalobce na zesplatnění úvěru je sjednáno v čl. VI Smlouvy. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobce. Upomínka byla právním zástupcem žalobce odeslána dne , datum, . Žalobce dále uplatnil právo na zaplacení služní pokuty ve výši 0,1% p.d. z částky, ohledně níž byla žalovaná v prodlení. V prodlení byla žalovaná následující den po dni zesplatnění úvěru, tedy od , datum, do data odeslání předžalobní výzvy dne , datum, v částce 8 280 Kč.

5. Soud se zabýval otázkou, zda žalobce splnil povinnost posoudit schopnost žalovaného coby spotřebitele splácet úvěr ve smyslu z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru. Soud se z úřední povinnosti také zabýval otázkou platnosti smlouvy v souvislosti s ustanovením § 580 o.z.

6. Žalobce tvrdil jen obecné a univerzální tvrzení. Neučinil žádná konkrétní tvrzení a případná tvrzení nedoložil, ačkoliv byl k tomu soudem vyzván. Úvěruschopnost a její vliv na platnost úvěrové smlouvy je soud povinen zkoumat z úřední povinnosti (viz rozsudek Soudního dvora EU ze dne , datum, sp.zn. C 679/18).

7. Ze smlouvy o úvěru zjistil soud, že žalovanému byl poskytnut úvěr do 30 000 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 40 % p.m. (měsíční sazba). Roční procentní sazba nákladů (RPSN) je ve výši 5 524,45 %.

8. Potvrzení o platbě prokazuje poskytnutí částky 30 000 Kč na účet žalovaného, který je uveden v záhlaví uzavřené smlouvy, a to dne , datum, s VS, který je také uveden ve smlouvě.

9. Kopie občanského průkazu dokládá totožnost žalovaného.

10. Rozhodnutí o zesplatnění úvěru je ze dne 12. 1 2025. K tomuto dni vyčíslil žalobce celkovou dlužnou částku na 83 814 Kč.

11. Z výpisů z účtu žalovaného za měsíce duben 2024 až květen 2024 zjistil soud, že žalovaný vynakládal značné částky na hry a sázky, sázel opakovaně částky v řádech sta korun až desítek tisíc.

12. Žalobce předložil také smlouvu o postoupení pohledávek z , datum, a dále předložil listinu Příloha č. , hodnota, ke smlouvě o kontokorentním úvěru.

13. Soud nařídil jednání, ke kterému se strany nedostavily. Soud tedy rozhodoval na základě předložených listinných důkazů a dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný jen částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěrů, tj. ze strany právního předchůdce žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet a smlouva je neplatná i z důvodů rozporu s dobrými mravy.

14. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.

15. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Podle § 580 odst. 1 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuj zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

20. Důvod pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku, která 480 % p.a., což je zcela nepochybně lichevní výše úroků, která způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy. Dle přehledu ČNB, ARAD byla běžná úroková sazba v červenci 2024 u spotřebitelských konsolidačních úvěrů poskytovaných bankami ve výši 9,02 % p.a. Překročení této sazby více jak 53x způsobuje absolutní neplatnost smlouvy. RPSN byla sjednána na 5 524,45%, což je také sazba v rozporu s dobrými mravy. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. K této neplatnosti přihlíží soud z úřední povinnosti, nikoliv jen k námitce dlužníka.

21. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).

22. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.

23. Soud dále nemá za prokázané, že by otázka úvěruschopnosti žalovaného byla zkoumána pečlivě. Poskytovatel úvěru měl k dispozici výpisy z účtu žalovaného, které opakované vynakládání finančních částek na sázky u různých společností, což je nutno považovat za situaci, kdy nelze předpokládat řádné splácení úvěru. Poskytovatel úvěru měl získal ucelený přehled o způsobu hospodaření žalovaného a mohl náležitě posoudit, zda je žalovaný úvěruschopný. To ale žalobce neučinil, nebo správně nevyhodnotil, ačkoliv mohl a měl. Z výpisů by musel žalobce učinit závěr, že žalovaný využívá finanční prostředky na hry a sázky, což je velmi rizikový faktor, který musí v důsledku vést k závěru, že žalovaný je velmi rizikový klient, u kterého lze jen s obtížemi předpokládat, že bude plnit své finanční závazky. Poskytovatel úvěru by také zjistil, že žalovaný neměl na účtu pravidelně finanční rezervu pro úhradu splátek, neboť hospodařil s debetním zůstatkem. Soud tedy považuje zkoumání úvěruschopnosti žalovaného za formální, neprovedené řádně a zodpovědně se snahou úvěr poskytnout a získat zisk ze sjednaného lichevního úroku.

24. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

25. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

26. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

27. V daném případě nelze Smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovaným splácet. Důkazy předložené žalobcem nesvědčí o pečlivém a ověřeném zkoumání, což soud hodnotí jako formální zkoumání této otázky. Poskytovatel úvěru nezkoumal hospodaření žalovaného, tím nezjistil a nevzal v úvahu zcela zřejmé rizikové chování žalovaného (sázky, hry), které plyne z opakovaných plateb uvedených ve výpisu z účtu. Dalším důvodem pro závěr o absolutní neplatnosti uzavřené smlouvy je lichevní úrok z úvěru. Tento závěr nemůže změnit ani skutečnost, že žalovaný podepsal, že si je výše úroku vědom. Tento závěr nemůže změnit ani částečné zpětvzetí žaloby po jejím podání, ke kterému došlo až poté, kdy byl žalobce vyzván, aby se vyjádřil k výši sjednaných úroků.

28. Pokud žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla Smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. A § 580/1 o.z. Neplatnost Smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

29. V případě neplatnosti úvěrové smlouvy je žalovaný povinen uhradit pouze nesplacenou jistinu. Žalovaný není dosud v prodlení s úhradou, neboť termín splatnosti jistiny určí soud teprve v rozsudku. Výzva k plnění zaslaná žalobcem nemůže stanovit termín splatnosti dlužné jistiny. Termín pro plnění uvedený ve výzvě nemá na prodlení dlužníka žádný vliv. Hmotněprávní lhůtu k plnění stanoví teprve soud v rozsudku.

30. Soud odkazuje i na závěry gremiální porady Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , kde byla schválena právní věta v tomto znění: „Je-li smlouva o spotřebitelském úvěru z důvodu porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele neplatná (§ 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb.) a soudu zároveň nejsou známy možnosti spotřebitele vrátit dluh, stanoví soud lhůtu ke splnění povinnosti vrátit poskytnuté prostředky podle § 160 odst. 1 o.s.ř., tedy zpravidla v trvání 3 dnů. Prodlení žalovaného spotřebitele se splněním dluhu však nenastane před uplynutím takto stanovené lhůty.“ Soud v daném případě stanovil povinnost uhradit dluh ve splátkách, nikoliv ve lhůtě tří dnů, což odůvodňuje výší jistiny, kterou má žalovaný uhradit. V případě nesplnění jedné splátky může žalobce žádat úhradu celého zbývajícího dluhu.

31. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby uzavřená žalobcem a žalovaným je neplatná. Neplatnost smlouvy je absolutní, a to z důvodů sjednané a požadované výše smluvních úroků, která mnohonásobně překračuje běžnou výši úroků u spotřebitelských úvěrů a dalším důvodem neplatnosti je absence řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Ohledně lhůty k plnění netvrdil žalovaný ničeho. Soud vzal v úvahu výši dlužné částky. Žalovanému uložil povinnost hradit dluh ve splátkách, jejichž výši považuje za přiměřenou. Splátky jsou přiznány pod ztrátou výhody splátek, když podle § 1931 o.z. (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky.

32. Požadavek na zaplacení dalších smluvených částek, smluvní pokuty, sjednaných úroků i úroků z prodlení není z důvodů neplatnosti smlouvy dán. Soud tedy žalobu v tomto rozsahu zamítl, neboť uzavřená smlouva je hodnocena jako neplatná, a to zaviněním žalobce, který řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované - § 86 odst. 2, § 87/1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

33. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 150 o..s.ř. Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť smlouva byla uzavřena neplatně, tuto neplatnost způsobil žalobce, respektive jeho právní předchůdce, který nesplnil řádně zákonem uložené povinnosti o zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Při podání žaloby žalobce musel být vědom povinnosti tvrdit skutečnosti týkající se zkoumání úvěru schopnosti žalovaného a také mu již byla známa rozhodovací praxe soudů související se závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodů rozporu s dobrými mravy. Žalobce však v předžalobní výzvě požadoval vedle nároků uplatněných v žalobě i další nároky podle neplatné smlouvy. Předžalobní výzva tedy dle názoru soudu není řádná. Neplatnost smlouvy byla způsobena žalobcem a soud v tomto jednání spatřuje okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které nelze žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto sporu přiznat. Z těchto důvodů soud žalobci žádné právo na úhradu (byť částečnou) nákladů řízení, nepřiznal.