6 C 71/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Klicnarovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 12 914 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 10 000 Kč do 60ti dnů od právní moci rozsudku.

II. Návrh, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci další částku 2 914 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 12 914 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 12 914 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,5 % z částky 12 914 Kč od , datum, do zaplacení z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, (dále jen „Smlouva“) mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným. Žalobce uvedl, že jeho právní předchůdce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný se zavázal uhradit vedle jistiny také smluvní úrok 2 914 Kč. Úvěr měl být splacen nejpozději dne , datum, . Žalovaný dluh neuhradil. Žalovanému byly zaslány upomínky.

2. Žalobce nabyl pohledávku na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené mezi společností , právnická osoba, a žalobcem.

3. Žalobce dále uvedl, že pokud by soud neuznal předmětný nárok na zaplacení dlužné částky z titulu Smlouvy, požaduje žalobce, aby soudu tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného.

4. Úvěr byl poskytnut na základě elektronické komunikace prostřednictvím webové stránky , Anonymizováno, . O zkoumání úvěruschopnosti žalovaného netvrdí žalobce nic, a to ani poté, kdy k doplnění tvrzení a doložení důkazů byl soudem písemně usnesením vyzván.

5. Soud nařídil ve věci jednání, ke kterému se strany nedostavily. Žalobce byl omluven, žalovaný zůstal nečinný.

6. Po provedeném řízení soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:

7. Ze Smlouvy uzavřené mezi právním předchůdcem žalobcem a žalovaným a potvrzení o finanční transakci považuje soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Úvěr byl poskytnut bezhotovostně dne , datum, . Zápůjční úroková sazba je dle smlouvy 279,83 % ročně, RPSN 660 %. Dle smlouvy se žalovaný zavázal úvěr vrátit ve splátkách. Výše minimální splátky byla 5% nesplacené jistiny úvěru. Žalobce však tvrdí, že úvěr byl splatný , datum, . Další podmínky byly sjednány v obchodních podmínkách poskytovatele úvěru.

8. Z výpisu systému ISAS zjistil soud, že v době poskytnutí úvěru bylo proti žalovanému vedeno několik exekucí.

9. Z výpisů z účtu žalovaného za dobu tří měsíců před uzavřením smlouvy zjistil soud, že hospodařil se zcela minimálním zůstatkem na účtu. V průběhu doby také vynaložil nějaké finanční prostředky na sázky (fortuna). .

10. Soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda je uzavřená smlouva platná. Zkoumá, zda neplatnost smlouvy nezpůsobuje jednak sjednání lichevní výše úroku a dále, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, neboť neřádné zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.

11. Důvod pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku, která je téměř 280% p.a., což je zcela nepochybně lichevní výše úroků, která způsobuje absolutní neplatnost celé smlouvy. Obvyklá výše smluvního úroku u spotřebitelských úvěru podle statistiky ARAD vydávané ČNB činila v červnu 2025 pouze 8,04 % p.a. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Sazba přesahující třicetinásobek běžné sazby je zcela jistě sazba lichevní.

12. Podle § 580 o.z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

14. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

17. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2) je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3) změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

18. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě Smlouvy o úvěru jedná o platný smluvní závazek.

19. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).

20. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalovaného.

21. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit také z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESDF, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

22. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první z. s. ú. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 z. s. ú. nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

23. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

24. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

25. V daném případě nelze Smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovaným splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné důkazy, o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného netvrdil nic. Žalobce žádné listiny o zkoumání úvěruschopnosti nedoložil, ačkoliv byl k doplnění tvrzení i návrhů důkazů vyzván. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval jeho právní předchůdce s odbornou péčí. Tento závěr je podpořen i tím, že žalovaný neuhradil žádnou částku. Žalobce tedy neprokázal, že jeho právní předchůdce pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zjišťoval schopnosti žalovaného úvěr ve stanovené lhůtě vrátit.

26. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla Smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost Smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

27. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné Smlouvy částku 10 000 Kč. Žalobce neuvedl, že by žalovaný jakoukoliv částku zaplatil. Žalovaný byl nečinný, ohledně výše zaplacené částky ani ohledně své schopnosti dluh uhradit nic netvrdil.

28. Žalovaný nehradil neuhradil žádnou částku, neuhrazena zůstala dle žalobce celá poskytnutá jistina, na úkor právního předchůdce žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce, kterou z poskytnuté částky žalovaný dosud žalobci nevrátil, což je celá výše jistiny. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 10 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení.

29. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. Z důvodu neplatnosti Smlouvy tak soud žalobci nepřiznal smluvní úrok ve výši 2 914 Kč a úroky z prodlení, neboť splatnost zbývající části jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 z. s. ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, není žalovaný v prodlení s úhradou a nemohl vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Lhůta z prodlení byla určena delší, než je lhůta zákonná, aby měl žalovaný možnost dluh uhradit. O své schopnosti ohledně lhůty k zaplacení jistiny žalovaný nic netvrdil.

30. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 150 o..s.ř. Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť smlouva byla uzavřena neplatně, tuto neplatnost způsobil žalobce, respektive jeho právní předchůdce, který nesplnil řádně zákonem uložené povinnosti o zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Při podání žaloby žalobce musel být vědom povinnosti tvrdit skutečnosti týkající se zkoumání úvěru schopnosti žalovaného a také mu již byla známa rozhodovací praxe soudů související se závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodů rozporu s dobrými mravy. Žalobce však v předžalobní výzvě požadoval vedle nároků uplatněných v žalobě i další nároky podle neplatné smlouvy. Předžalobní výzva tedy dle názoru soudu není řádná. Neplatnost smlouvy byla způsobena žalobcem a soud v tomto jednání spatřuje okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které nelze žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto sporu přiznat. Z těchto důvodů soud žalobci žádné právo na úhradu (byť částečnou) nákladů řízení, nepřiznal.