6 C 73/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Klicnarovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 15 000 Kč (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal po žalovaném zaplacení částky 15 000 Kč a dále zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení a částky 14 800 Kč sestávající z požadavku na zaplacení úroku v částce 225 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru v částce 2 700 Kč, poplatků za upomínky v částce 800 Kč, poplatku za administraci prodlení v částce 700 Kč, poplatku za upomínky zaslané písemnou formou v částce 1 000 Kč a smluvní pokuty v částce 9 375 Kč. V žalobě uvedl, že mezi žalovaným a společností , právnická osoba, . byla uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . K uzavření smlouvy došlo prostřednictvím komunikace na dálku. Žalovaný na webových stránkách původního věřitele zažádal o úvěr, po zvolení podmínek a jejich potvrzení pomocí elektronického kódu zaslaného formou SMS byla žádost žalovaného o úvěr považována za podanou. Původní věřitel posuzoval úvěruschopnost žalovaného zejména formou lustrace a posouzení informací získaných od žalovaného. Úvěr byl vyplacen na účet určený žalovaným. Poskytnutím úvěru došlo mezi původním věřitelem a žalovaným k uzavření smlouvy o úvěru. Na základě smlouvy poskytl dne , datum, původní věřitel žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Žalobce se dále domáhal úhrady příslušenství pohledávky, a to konkrétně částky v celkové výši 14 800 Kč sestávající z požadavku na zaplacení úroku v částce 225 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru v částce 2 700 Kč, poplatků za upomínky v částce 800 Kč, poplatku za administraci prodlení v částce 700 Kč, poplatku za upomínky zaslané písemnou formou v částce 1 000 Kč a smluvní pokuty v částce 9 375 Kč. Pohledávka z původní smlouvy o úvěru byla postoupena původním věřitelem na společnost , právnická osoba, , která uvedenou pohledávku dále postoupila na žalobce.

2. Soud vyzval žalobce, aby doložil důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce uvedl, že nemá k dispozici důkazy k prokázání zkoumání úvěruschopností žalovaného před uzavřením úvěrové smlouvy, neboť tyto neobdržel od postupitele pohledávky úvěru, a proto vzal žalobu v části výše specifikovaného příslušenství zpět. Okresní soud v , adresa, proto usnesením ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, rozhodl o zastavení řízení ohledně požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75% ročně z částky 15 000 Kč od , datum, do zaplacení a částky 14 800 Kč sestávající z požadavku na zaplacení úroku v částce 225 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru v částce 2 700 Kč, poplatků za upomínky v částce 800 Kč, poplatku za administraci prodlení v částce 700 Kč, poplatku za upomínky zaslané písemnou formou v částce 1 000 Kč a smluvní pokuty v částce 9 375 Kč. Předmětem řízení tak zůstala pouze jistina úvěru v částce 15 000 Kč.

3. Soud nařídil jednání, ke kterému se žalobce nedostavil, svou neúčast omluvil. Žalovaný se nedostavil bez omluvy.

4. Po provedeném dokazování listinnými důkazy soud dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu a právní kvalifikaci:

5. Z předsmluvního formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze smlouvy o spotřebitelském úvěru a ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že celková jistina úvěru byla 15 000 Kč, datum poskytnutí úvěru , datum, a datum splatnosti úvěru , datum, . RPSN činila 773,59 %, úroková sazba byla ve výši 36,5 % ročně. Poplatek za úvěr byl sjednán částkou 5 400 Kč, po slevě 2 700 Kč. Celková splatná částka byla ujednána na 17 925 Kč. Poplatek za administraci byl sjednán na 700 Kč. Žalovaný se zavázal v souvislosti s vymáháním pohledávky uhradit částku 50 Kč za upomínku zaslanou SMS, 30 Kč za upomínku odeslanou e-mailem a 500 Kč za zaslanou písemnou výzvu k úhradě dluhu. Smluvní pokuta za prodlení byla stanovena částkou 0,1 % za každý den prodlení z nesplacení jistiny úvěru. Smlouva byla sjednána na dálku.

6. Z potvrzení o provedení transakce má soud za prokázané poskytnutí částky 15 000 Kč na účet žalovaného.

7. Z výpisů komunikace soud zjistil, že žalovaný byl původním věřitelem opakovaně upomínán k úhradě dlužné částky, a to celkem desetkrát e-mailem a desetkrát formou SMS.

8. Z výzvy k uhrazení pohledávky a z předžalobní upomínky soud zjistil, že žalovaný byl původním věřitelem vyzýván písemně k úhradě dlužné částky.

9. Ze smluv o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla původním věřitelem (poskytovatelem úvěru) postoupena na společnost , právnická osoba, Následně byla pohledávka postoupena ze společnosti , právnická osoba, na žalobce.

10. Výpisy z účtu žalovaného prokazují, že příjmy žalovaného před poskytnutím úvěru byly tvořeny převážně nebankovními úvěry a příjmem ze zaměstnání. Žalovaný značnou část financí investoval do sázení.

11. Žádné důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nebyly soudu předloženy, ačkoliv k tomu byl žalobce usnesením vyzván.

12. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Právní předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru, jejímž předmětem bylo poskytnutí částky 15 000 Kč. Mezi stranami byla sjednána mimo jiné RPSN 773,59 %, úroková sazba byla ve výši 36,5 % ročně. Poplatek za úvěr byl sjednán částkou 5 400 Kč, po slevě 2 700 Kč. Celková splatná částka byla ujednána na 17 925 Kč. Poplatek za administraci byl sjednán na 700 Kč. Žalovaný se zavázal v souvislosti s vymáháním pohledávky uhradit částku 50 Kč za upomínku zaslanou SMS, 30 Kč za upomínku odeslanou e-mailem a 500 Kč za zaslanou písemnou výzvu k úhradě dluhu. Smluvní pokuta za prodlení byla stanovena částkou 0,1 % za každý den prodlení z nesplacení jistiny úvěru. Právní předchůdce žalobce při uzavírání smlouvy nezkoumal úvěruschopnost žalovaného.

13. Soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda je uzavřená smlouva platná. Zkoumá, zda neplatnost smlouvy nezpůsobuje jednak sjednání lichevní výše úroku a dále, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, neboť neřádné zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.

14. Soud vzal v úvahu tato ustanovení zákona.

15. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

16. Podle § 2395 o. z., se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

17. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2) je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3) změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

21. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze co do jistiny úvěru, čemuž odpovídá nárok uplatňovaný po částečném zpětvzetí žaloby. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě uzavřené smlouvy o úvěru jedná o platný smluvní závazek.

22. Ve vztahu k předmětné věci byl zásadní úsudek soudu, zda je úvěrová smlouva platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Tento úsudek je soud povinen činit také z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESD, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

23. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. Zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou z. s. ú., je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3).

24. K otázce splatnosti úvěru již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první z. s. ú. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 z. s. ú. nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

25. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

26. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

27. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovaným splácet, když žalobce v tomto směru soudu nepředložil žádné důkazy, a to ani po výzvě soudu. Soud je toho názoru, že pokud by právní předchůdce žalobce ověřil alespoň výpisy z účtu žalovaného, zjistil by, že pravidelně a často vynakládá finanční částky na sázky a jeho příjmy jsou tvořeny převážně nebankovními úvěry. Dle názoru soudu by po zhodnocení všech výše uvedených kritérií měl poskytovatel úvěru uzavřít, že žalovaný je osobou, která není úvěruschopná. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného postupoval jeho právní předchůdce s odbornou péčí. Žalobce tedy neprokázal, že jeho právní předchůdce pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zjišťoval schopnosti žalovaného úvěr ve stanovené lhůtě vrátit. Neunesl břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, čehož si byl zřejmě vědom, a proto vzal žalobu částečně zpět a požadoval pouze uhrazení jistiny.

28. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla Smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost Smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno také vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

29. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 15 000 Kč. Žalobce neuvedl, že by žalovaný jakoukoliv částku zaplatil.

30. Protože má soud za to, že žalovaný ve sjednané lhůtě ani později nic z poskytnutých peněžních nevrátil, na úkor právního předchůdce žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Výše bezdůvodného obohacení žalovaného je rovna částce ve výši poskytnutého úvěru. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 15 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení.

31. Soud rozhodl o splatnosti tak, že uložil povinnosti zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Splátky jsou přiznány pod ztrátou výhody splátek, když podle § 1931 o.z. (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Žalovaný je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Soud stanovil splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně, neboť se mu jeví jako přiměřená s ohledem na výši pohledávky, a má za to, že dojde k dostatečnému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase, když žalovaný by měl být takovou částku schopen splácet. Nadto – žalovaný netvrdil ani nedoložil osobní, majetkové či příjmové poměry, které by odůvodňovaly stanovení splátek nižších.

32. Pakliže by žalobce nevzal svou žalobu částečně zpět, s ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru, by soud uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítl. O nákladech řízení proto rozhodl soud podle ustanovení § 150 o.s.ř., že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť smlouva byla uzavřena neplatně, tuto neplatnost způsobil žalobce, respektive jeho právní předchůdce, který nesplnil řádně zákonem uložené povinnosti o zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr. Při podání žaloby si žalobce musel být vědom povinnosti tvrdit a prokázat skutečnosti týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného a také mu již byla známa rozhodovací praxe soudů související se závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru z důvodů nezkoumání úvěruschopnosti. Žalobce však i přesto žalobu podal, ačkoli věděl, že o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nemá žádné důkazy. Neplatnost smlouvy byla způsobena právním předchůdcem žalobce a soud v tomto jednání spatřuje okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které nelze žalobci právo na náhradu nákladů řízení v tomto sporu přiznat. Na těchto závěrech nemůže nic změnit ani skutečnost, že žalobce vzal svou žalobu částečně zpět, neboť zahájení sporu v původním rozsahu – tedy i s nároky plynoucími z neplatné smlouvy, bylo iniciováno právě žalobcem. Z těchto důvodů soud žalobci žádné právo na úhradu nákladů řízení nepřiznal.