6 C 93/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní JUDr. Blankou Klicnarovou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného (adresa úřadu) pro zaplacení 11 000 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 11 000 Kč v pravidelných měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných do každého 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po právní moci tohoto rozsudku, pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 11 000 Kč od , datum, do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal zaplacení částky 11 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z částky 11 000 Kč od , datum, do zaplacení z titulu uzavřené smlouvy o úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, mezi právním předchůdcem žalobce – společností , právnická osoba, . - a žalovaným. Žalobce uvedl, že původní věřitel poskytl žalovanému úvěr v celkové výši 33 800 Kč, a to , datum, částku 11 880 Kč, , datum, částku 11 000 Kč a , datum, částku 11 000 Kč. Totožnost žalovaného původní věřitel ověřil z občanského průkazu žalovaného, k ověření úvěruschopnosti požadoval původní věřitel doložení příjmů žalovaného. Žalovaný se dostal do prodlení se splácením úvěru, v poslední upomínce ze dne , datum, byl informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný ke dni podání žaloby uhradil celkem částku 22 800 Kč, předmětem žalobního nároku zůstává zbylá neuhrazená jistina v částce 11 000 Kč spolu s příslušenstvím. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . a z této společnosti byla dále postoupena na žalobce.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil, zůstal nečinný. Na výzvu soudu dle § 115a o. s. ř., zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalovaný taktéž nevyjádřil. Proto má soud za to, že žalovaný s rozhodnutím soudu bez nařízení jednání souhlasí. Soud proto rozhodl v souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. bez jednání. Žalobce již v návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu uvedl, že souhlasí s rozhodnutím bez nařízení jednání.

3. Soud vyzval žalobce, aby doložil důkazy o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, a dále aby uvedl jak zhodnotil, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru zatížen exekucemi.

4. Ze smlouvy o úvěru, ze standardních informací o spotřebitelském úvěru a ze všeobecných obchodních podmínek soud zjistil, že původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrovým limitem 11 880 Kč, úroková sazba byla ujednána na 457,5 %, RPSN 4 678,99%. Úvěrový limit bylo možné navýšit. V případě prodlení se splátkou jakékoli částky po dobu delší než 60 dnů, měl původní věřitel právo celý úvěr zesplatnit.

5. Z čestného prohlášení soud zjistil, že žalovaný uvedl příjem v částce 36 500 Kč, měsíční výdaje v částce 4 000 Kč a měsíční splátky jiných úvěru 12 000 Kč.

6. Z potvrzení o platbách má soud za prokázané, že dne , datum, byla žalovanému poskytnuta částka 11 880 Kč, dne , datum, částka 11 000 Kč a dne , datum, částka 11 000 Kč.

7. Ze zesplatňovacího dopisu má soud za prokázané, že dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru, kdy jistina úvěru činila 11 000 Kč.

8. Smlouvy o postoupení pohledávek prokazují, že pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . a dále ze společnosti , Anonymizováno, , Anonymizováno, , právnická osoba, . na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, .

9. Z úřední činnosti je soudu známo, což je zjevné i z výpisu věcí pro osobu, že žalovaný byl v době poskytnutí úvěru stižen exekucemi.

10. Soud si dále vyžádal výpisy z účtu žalovaného, z nichž zjistil, že žalovaný v době poskytnutí úvěru splácel několik dalších úvěrů, jeho výdaje hrubě převyšovaly příjmy, nacházel se v nepovoleném debetu.

11. Po provedeném dokazování zjistil soud následující skutkový stav. Původní věřitel a žalovaný uzavřeli smlouvu o spotřebitelském úvěru s úvěrovým limitem 11 880 Kč, úroková sazba byla ujednána na 457,5 %, RPSN 4 678,99 %. Úvěrový limit bylo možné navýšit. V případě prodlení se splátkou jakékoli částky po dobu delší než 60 dnů, měl původní věřitel právo celý úvěr zesplatnit. Dne , datum, byla žalovanému poskytnuta částka 11 880 Kč, dne , datum, částka 11 000 Kč a dne , datum, částka 11 000 Kč. Žalovaný na dluh uhradil celkem částku 22 800 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena z původního věřitele na společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, . a dále ze společnosti , Anonymizováno, , právnická osoba, . na žalobce. Původní věřitel řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného.

12. Soud je povinen zkoumat z úřední povinnosti, zda je uzavřená smlouva platná. Zkoumá, zda neplatnost smlouvy nezpůsobuje jednak sjednání lichevní výše úroku a dále, zda byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy, neboť neřádné zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr způsobuje absolutní neplatnost smlouvy.

13. Soud vzal v úvahu tato ustanovení zákona.

14. Podle § 580 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jako i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

15. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

16. Podle § 2991 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

17. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen jako„ z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú., poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

19. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Dle odst. 2) je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3) změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

20. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě Smlouvy o úvěru jedná o platný smluvní závazek.

21. Důvod pro závěr o neplatnosti uzavřené smlouvy je výše požadovaného úroku a RPSN, neboť úrok byl sjednán ve výši 457,5 % p.a. a běžný úrok spotřebitelských úvěrů v roce 2024 byl od 9,2 % p.a. do 8,5 % p.a., RPSN byla sjednána ve výši 4 678,99 %. Výše úroku i RPSN je dle názoru soudu lichevní a způsobuje neplatnost smlouvy, neboť uvedená výše obou ukazatelů je nemravná. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Ve smlouvě byl úrok sjednán cca 50 x vyšší, než byla běžná výše úroku u spotřebitelských úvěrů poskytovaných bankami a výše RPSN je v tisících procent.

22. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úrok výrazně vyšší, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).

23. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek úroku sjednaného v rozporu s dobrými mravy, je přitom nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, kterou je soud povinen zabývat se i bez návrhu žalované.

24. Úsudek, zda úvěrová smlouvě je platná nebo naopak absolutně neplatná, protože nedošlo k řádnému zjištění a posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je soud povinen činit také z moci úřední. Opačný závěr by byl ve zjevném rozporu s rozhodovací praxí ESD, podle níž články 8 a 23 Směrnice o smlouvách o spotřebitelském úvěru musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby se z úřední povinnosti zabýval tím, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

25. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 z. s. ú. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první z. s. ú. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 z. s. ú. nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad).

26. Samotný zákon o spotřebitelském úvěru byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 z. s. ú. je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 z. s. ú. uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze , právnická osoba, vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2017, s. 436-440).

27. Obecně shrnuto, ustanovení § 87 z. s. ú. lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 z. s. ú. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

28. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, že ze strany právního předchůdce žalobce došlo k pečlivému posouzení schopnosti úvěr žalovaným splácet, když žalobce v tomto směru soudu předložil čestné prohlášení žalovaného, nedoložil, jakým způsobem uvedené údaje ověřil. Pokud by poskytovatel úvěru vyžádal i jen měsíční výpis z účtu žalovaného, zjistil by, že žalovaný opakovaně splácí další úvěry od jiných nebankovních společností. Po takovém zjištění by dle názoru soudu nemohl dojít k závěru, že žalovaný je schopen úvěr bez problémů splácet. Poskytovatel úvěru byl povinen zkoumat úvěruschopnost žadatele řádně a s náležitou pečlivostí, a nikoliv jen formálně. Takové praktiky poskytovatele úvěru lze považovat za nemravné. To, že žalovaný uvedl vysoké příjmy a nízké výdaje neznamená, že byl schopen úvěr řádně splácet. Poskytovatel úvěru skutečnou solventnost žalovaného řádně nezkoumal. Žalobce neprokázal, že jeho právní předchůdce pečlivě, v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, zjišťoval schopnosti žalovaného úvěr ve stanovené lhůtě vrátit, netvrdil žádné další konkrét údaje, které zjistil a jak ověřil tvrzení žadatele.

29. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

30. Právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému na základě neplatné smlouvy částku 33 880 Kč. Žalovaný na dluh uhradil 22 880.

31. Neuhrazena zůstala tak dle žalobce jistina ve výši 11 000 Kč, na úkor právního předchůdce žalobce se tak žalovaný bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Pohledávka byla žalobci postoupena. Soud proto uložil žalovanému povinnost uhradit žalobci částku 11 000 Kč, představující bezdůvodné obohacení. Předmětem sporu zůstal ještě požadavek na zaplacení úroků z prodlení.

32. Soud rozhodl o splatnosti tak, že uložil povinnost zaplatit dlužnou částku ve splátkách. Splátky jsou přiznány pod ztrátou výhody splátek, když podle § 1931 o.z. (občanský zákoník č. 89/2012 Sb.) bylo-li ujednáno plnění ve splátkách a nesplnil-li dlužník některou splátku, má věřitel právo na vyrovnání celé pohledávky, pokud si to strany ujednaly. Toto právo může věřitel uplatnit nejpozději do splatnosti nejblíže příští splátky. Žalovaný je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Soud stanovil splátky ve výši 1 000 Kč měsíčně, neboť se mu jeví jako přiměřená s ohledem na výši pohledávky, a má za to, že dojde k dostatečnému rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase, když žalovaný by měl být takovou částku schopen splácet. Nadto – žalovaný netvrdil ani nedoložil osobní, majetkové či příjmové poměry, které by odůvodňovaly stanovení splátek nižších33. Požadavek na zaplacení úroků z prodlení byl zamítnut, neboť splatnost jistiny na základě dohody stran (§ 87 odst. 1 z. s. ú), ani na základě rozhodnutí soudu ještě nenastala, žalovaný dosud není v prodlení s úhradou a nemohl tak vzniknout nárok žalobce na zákonné úroky z prodlení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Cdo 3675/2021). Jistinu je žalovaný povinen uhradit ve splátkách, pod ztrátou výhody splátek. Tedy nezaplacením jedné splátky může žádat žalobce zaplacení celého dluhu.

34. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 150 o.s.ř. Soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení, neboť smlouva byla uzavřena neplatně, tuto neplatnost způsobil žalobce, který nesplnil řádně zákonem uložené povinnosti o zkoumání úvěruschopnosti žadatele o úvěr a požadoval po žalovaném zcela nemravné úroky.